Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Andrej Giňa. Dva příběhy, co si vyprávěli staří Romové u ohníčku. Překlad Denisa Miková a Karolína Ryvolová. Režie Jakub Doubrava. Pořad připravil Dominik Mačas.

Účinkuje Milena Jelínková.

Nastudovala Plzeň v roce 2017. Repríza 13. 1. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: Toušková, Martina: A. Giňa: Jak Rom přivedl gádža k rozumu a Jak Romové hráli v pekle. In web ČRo Plzeň, 23. leden 2021 (článek). – Cit.: Poslechněte si humorný příběh o boháči a chudákovi a také prastarou romskou pohádku o kapele, která si zahrála mezi samotnými čerty.

Rodina se už krátce po válce přestěhovala do Rokycan a v západních Čechách pak prožil téměř celý svůj život. Andrej Giňa zemřel v roce 2015. Z jeho tvorby jsme vybrali dva texty – humorné vyprávění s názvem Jak Rom přivedl gádža k rozumu a prastarou romskou pohádku o tom Jak Romové hráli v pekle.

Andrej Giňa se vyučil tavičem, později studoval večerní Pedagogickou školu v Plzni, studium ale kvůli odchodu na vojnu nedokončil. Po absolvování vojenské základní služby se stal vojákem z povolání, zároveň studoval zdravotnickou školu a několik let působil jako zdravotník pluku. Později pracoval jako řidič nebo topič.

Poprvé připravil své texty k vydání už v 60. letech, nakladatel mu je ale odmítl publikovat. První knížka mu tedy vyšla až v roce 1991. Byl to soubor tří povídek s názvem Bijav/Svatba. Výbor z jeho tvorby (paralelně v romštině i v češtině), knížka Paťiv. Ještě víme, co je úcta, vydalo nakladatelství Triáda v roce 2013.

V letech 1969 až 1973 se Andrej Giňa aktivně podílel na práci tehdy nakrátko povoleného Svazu Cikánů-Romů (SCR). Po roce 1989 se stal předsedou celorepublikového Kulturního svazu občanů romské národnosti, který navazoval především na kulturní aktivity SCR. Andrej Giňa se celý život věnoval také hudbě, hrál v rokycanské cimbálové kapele, v 80. letech pak založil rompopovou kapelu Rytmus 84. (….)

Jakuba Katalpa. Příběh mladého Ukrajince Marka hledajícího novou práci a možná i nový život ve Vídni. Pořad připravila Martina Toušková. Režie Jakub Doubrava.

Účinkuje Richard Fiala.

Nastudovala Plzeň v roce 2020. Premiéra 28. 11. 2020 (ČRo Plzeň, 18:05 hod.) v cyklu Povídkové čtení na víkend. Repríza 11. 1. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: Toušková, Martina: Jakuba Katalpa: Hraběnka – příběh Ukrajince, který začíná nový život ve Vídni. In web ČRo Plzeň, 28. listopad 2020 (článek) – Cit.: Poslechněte si povídku, která byla napsána přímo pro Český rozhlas Plzeň.

Jakuba Katalpa(1979) debutovala v roce 2000 ještě pod vlastním jménem Tereza Jandová útlou knížkou povídek s názvem Tiché bolesti. Následovala novela Je hlína k snědku? a romány Hořké moře, Němci a Doupě. Za román Němci získala v roce 2013 Cenu Česká kniha a Cenu Josefa Škvoreckého. Němci vyšli (i díky Ceně Česká kniha) v německém, slovinském, bulharském a makedonském překladu. Čerstvou novinkou Jakuby Katalpy je román s názvem Zuzanin dech, který letos vydalo její domovské nakladatelství Host. Na leden příštího roku ho stanice Vltava připravuje jako Četbu na pokračování.

Jakuba Katalpa se narodila v Plzni. Vystudovala bohemistiku, mediální studia a psychologii. S manželem Janem Koubkem a malou dcerkou žijí na venkově v západních Čechách. (…)

Jonas Lie. Povídka. Překlad Hanuš Hackenschmied. Pro rozhlas upravila Dagmar Jaklová. Dramaturg Zdeněk Milt. Režie Tomáš Jirman.

Čte Jan Fišar.

Nastudovala Ostrava v roce 1994. Premiéra 26. 12. 1994 (Vltava, 19:00 – 19:30 h.).

Jan Balabán. Dva příběhy ze sbírky Možná, že odcházíme vybral a pro rozhlas připravil Miroslav Zelinský. Účinkuje Norbert Lichý. Režie Radovan Lipus.

Nastudovala Ostrava v roce 2002 (28 min). Repríza 10. 1. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 11. 7. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: ele (= Lenartová, Eva): Světlana, Most, Prázdniny a další povídky ostravského barda Jana Balabána. In web ČRo 3 Vltava, 8. červenec 2024 (článek). – Cit.: Patřil k nejvýraznějším českým prozaikům přelomu tisíciletí a jeho předčasná smrt byla ztrátou nejen pro jeho čtenáře, ale pro celou českou literaturu. Jan Balabán byl především mistrný povídkář. Byl originálním portrétistou prázdnoty a tísnivosti žití. (…)

Jan Balabán vypráví příběhy nehrdinů, lidí poničených vlivy vnějšího světa i jejich vlastním tápáním a blouděním. Častou kulisou je mu industriální Ostrava, prostředí, které svými nelidskými rozměry a konturami znemožňuje Balabánovým postavám vytvoření jakéhokoliv pozitivního vztahu.

Jan Balabán (1961-2010) se kromě literární tvorby věnoval publicistice, překladatelství a výtvarné kritice. Jeho dílo bylo opakovaně oceněno v prestižních literárních anketách a dvakrát získalo cenu Magnesia Litera.

Pro Českou televizi Jan Balabán uvedl, že kniha je pro něj záznamem lidského osudu, ve chvíli, kdy je člověk zranitelný, kdy prožívá krizi a hledá z ní cestu ven. (…)

V první povídce se dvanáctiletý Jaromír z domova vydá na odvážnou výpravu do okolí. Překoná nástrahy staveniště budoucího sídliště, míjí záhadnou, strašidelnou stavbu starého hangáru a jeho cesta za dobrodružstvím je korunována objevením dubového háje, Jaromírovy tajné klukovské skrýše, o níž se doma nikdo nedozví.

Magda hledá podobnou skrýš pro sebe a pro své dítě. Ve světě dospělých se však takovým útočištěm stává prázdný byt v paneláku postaveném na kukuřičných polích, které kdysi Jaromírův háj obklopovaly. V prostředí městské periférie se v povídce střetnou dva nesouvisející osudy lidí, kteří hledají své příslovečné místo v životě.

V druhém příběhu se autor noří do osamělé duše stárnoucího alkoholika. Na pozadí šedivé a značně neutěšené každodennosti se Emil zamýšlí nad svým osudem, myslí na svého bratra, inženýra v továrně na parfémy, díky němuž měl vždy po ruce čistý líh. Zatímco jeho bratr v opilosti odzbrojoval ženy, Emil nikdy pít neuměl. Hrdina se připodobňuje ke starému omšelému autu s novými gumami, jeho život už je jen vzpomínání a ta neustálá nutkavá touha pít. (…)

Zdeněk Jirotka. O tom, že stokrát nic umoří i tu nejtrpělivější manželku. O specifických pravidlech psaní románů pro ženy a o jednom záhadném telegramu, se kterým si nevěděl rady ani Klub hádankářů. Tři satirické povídky českého spisovatele a fejetonisty Zdeňka Jirotky. Pro rozhlas je připravila Marina Feltlová. Hudba Petr Šplíchal. Režie Dimitrij Dudík.

Účinkuje Jiří Lábus.

Natočeno 2020. Premiéra 6. 1. 2021 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.) ke 110. výročí narození Z. Jirotky.

Zdeněk Jirotka. Co vše může napáchat nesprávné užití myslivecké hantýrky. Jak stanovit normu pro odměňování uklízeček. A proč není každé povýšení ku prospěchu. I takovým tématům se věnují tři satirické povídky českého spisovatele a fejetonisty Zdeňka Jirotky. Pro rozhlas je připravila Marina Feltlová. Hudba Petr Šplíchal.  Režie Dimitrij Dudík.

Účinkuje Jiří Lábus.

Natočeno 2020. Premiéra 8. 1. 2021 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.) ke 110. výročí narození Z. Jirotky.

Zdeněk Jirotka. O střetu básníka se všední realitou, o jednom porouchaném hracím strojku a o byrokratických výmyslech, které se příčí zdravému rozumu. To jsou témata tří satirických povídek českého spisovatele a fejetonisty Zdeňka Jirotky. Pro rozhlas je připravila Marina Feltlová. Režie Dimitrij Dudík.

Účinkuje Jiří Lábus.

Natočeno 2020 (?) Premiéra (?) 7. 1. 2021 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.) v  cyklu Četba na pokračování.

Jacques Futrelle. Povídka. Překlad Eva Outratová. Připravila Eva Lenartová. Zvukový mistr Zdeněk Slavotínek. Režie Michal Bureš.

Účinkuje Michal Bumbálek.

Nastudovala Olomouc v roce 2020. Premiéra 2. 1. 2021 (ČRo Olomouc, 26 min.) v cyklu Setkání s literaturou. Repríza 10. 2. 2025 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Pozn.: Neúprosná logika. Detektivní povídka o geniálním mysliteli Augustu S. F. X. Van Dusenovi, který mistrně objasní trojici záhadných úmrtí.  (anotace)

Lit.: ele (= Lenartová, Eva): Jacques Futrelle: Záhada tajemné zbraně. In web ČRo Olomouc, 2. leden 2021 (článek). – Cit.:  V povídce Záhada tajemné zbraně je zřejmé, že se holmesovská škola dostala i do Ameriky. Typ detektiva vědce Jacques Futrelle dovedl ad absurdum v postavě profesora Augusta S.F.X. Van Dusena, zvaného Myslící stroj, výkonného vědce typu 19. století s dlouhým přívěskem akademických poct z celého světa.

Arthur Schnitzler. Povídku přeložil a pro rozhlas upravil Vladimír Tomeš. Režie Vladimír Tomeš.

Účinkují Marta Vančurová a Eduard Cupák.

Natočeno 1991. Obnovená premiéra 2. 1. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.; 28 min.). Repríza 14. 2. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.)

Lit.: Tomeš, Vladimír: Arthur Schnitzler: Řecká tanečnice. In web ČRo 3 Vltava, 2. leden 2021 (článek). – Cit.: Jaký byl Matyldin osud a jak s ním souvisela řecká tanečnice?  (…) Rakouský spisovatel a doktor Arthur Schnitzler se narodil ve Vídni roku 1862 do rodiny židovského lékaře a zemřel tamtéž v roce 1931. Vystudoval medicínu a pracoval jako asistent ve všeobecné nemocnici, později na laryngologii u otce. Absolvoval psychiatrickou praxi, kde se seznámil s užitím hypnózy a sugesce, což ovlivnilo i jeho literární tvorbu. Psaní se věnoval již od mládí, ale teprve po otcově smrti (1893) tvořil intenzivněji. (more…)

Kateřina Rudčenková. Z autorčina rukopisu pro rozhlas připravila Ivana Myšková. Režie Peter Gábor.

Natočeno 2020. Premiéra 31. 12. 2020 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.; 26 min.).

Lit.: Myšková, Ivana: Kateřina Rudčenková: Silvestr v Istanbulu. In web ČRo 3 Vltava, 31. prosinec 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Lidské bytí je strastné a neuspokojivé. Všechno zaniká. Tak jako vztah mezi A. a M.   (….)

„Slavit Silvestr mezi lidmi, kteří nám nejsou blízcí, s nimiž nemáme společnou řeč ani kulturu, se ukázalo jako skličující,“ píše Kateřina Rudčenková ve své dosud v úplnosti nepublikované povídce Silvestr v Istanbulu. Konec roku může předznamenat konec vztahu, který se dosud jevil jako jistý a jediný možný. I když procestujeme půlku světa, svým pochybnostem a pocitům opuštěnosti a zrady stejně neunikneme. Humorně laděnou analýzu rozpadu jednoho vášnivého vztahu, která je zároveň osvobozujícím hledáním ztracené rovnováhy, důvěry a sebeúcty, si můžete vyslechnout na svatého Silvestra v podání Aleny Sasínové-Polarzcyk v režii Petera Gábora. (….)