Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Boleslav Navrátil. Jak se bába Arana neoběsila. Pro rozhlas připravila Eva Lenartová. Zvukový mistr Marek Hoblík. Režie Tomáš Soldán.

Účinkuje Stanislav Šárský.

Nastudovala Olomouc v roce 2021. Premiéra 24. 7. 2021 (ČRo Olomouc, 18:05 h.) v cyklu Setkání s literaturou. Repríza 7. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: ele: Boleslav Navrátil: Provaz oběšencův aneb Jak se bába Arana neoběsila. In web ČRo Olomouc, 24. červenec 2021 (článek). – Cit.: Provaz oběšencův prý přináší štěstí. V povídce ostravského prozaika a novináře Boleslava Navrátila se provaz oběšencův dostal rovnou do titulu. Příběh se odehrává v dramatické době poválečného osidlování vylidněného pohraničí, ale podtitul povídky – Jak se bába Arana neoběsila – prozrazuje, že smrt si v něm ani neškrtne.

Pět krásným jazykem vyprávěných povídek Boleslava Navrátila najdeme v knize s názvem Cesta slepého koně. V půvabných příbězích připomínající svou poetikou psaní Oty Pavla, se autor vrací do svého dětství a dospívání. Boleslav Navrátil se narodil v roce 1941 v Černčíně u Vyškova a po maturitě na zemědělské škole začal pracovat v Ostravě jako novinář. Po roce 1968 byl však z politických důvodů propuštěn a k novinařině se mohl vrátit až po listopadu 1989. Spoluzakládal nezávislé noviny Moravskoslezský deník, kde se také posléze stal šéfredaktorem. Listu zůstal věrný i po změně majitele a dodnes čteme jeho jméno pod řadou výborných článků.

Na záložce přebalu knihy Cesta slepého koně, která vinou okupace v roce 1968 vyšla s třicetiletým zpožděním, čteme slova editora: V čase a věčnosti, která je v lidech a kolem nich, se tu a tam objeví někdo se zvláštním darem. Se schopností zjistit, že nedělní vítr nahoře v koruně kaštanu vane vesele. Takový je Boleslav Navrátil. Lidé kolem něj jsou trochu lepší, smutné příběhy krapet veselejší, modřiny méně bolí, kapce rosy se dostane zasloužené slávy a bezděčné gesto prozradí, co mělo zůstat skryto. (…)

Jiří Suchý. Dvě povídky z povídkového výboru Proč mají v zoologické zahradě klokana. Dramaturgie Martina Toušková. Režie Jakub Doubrava.

Čte František Špaček.

Nastudovala Plzeň v roce 2021. Premiéra 2. 10. 2021 (ČRo Plzeň) v cyklu Povídkové čtení na víkend k 90. narozeninám Jiřího Suchého. Repríza 9. 5. 2026 (ČRo Plzeň, 18:04 h.) v cyklu Povídka na sobotu.

Lit.: Toušková, Martina: Jiří Suchý je autorem mnoha povídek. Třeba o hodně starostlivém tátovi nebo o trapasu v restauraci. In web ČRo Plzeň, 2. říjen 2021 (článek). – Cit.: Před devadesáti lety – 1. října 1931 – se v Plzni narodil divadelník a hudebník, spoluzakladatel Divadla Na zábradlí a Semaforu Jiří Suchý. Je to muž mnoha talentů, připomeňme si jeho tvorbu literární v povídkách Pepa se má k světu a O těžkém životě plachého člověka. (…)

Povídky Pepa se má k světu a O těžkém životě plachého člověka vyšly v roce 1991 v povídkovém výboru s názvem Proč mají v zoologické zahradě klokana (nakladatelství Práce). Najdeme je také v Encyklopedii Jiřího Suchého, kterou v roce 1999 vydalo nakladatelství Karolinum.

Jiří Suchý se narodil 1. října 1931 v Plzni. Do svých šesti let žil s rodiči v Klatovech. „Maminka byla v domácnosti, tatínek dělal všechno možné. Vyučil se truhlářem, ale pracoval i jako telegrafista u dráhy nebo úředník na ministerstvu železnic. Byl nesmírně činorodý, živelný, rtuťovitý… Nesnášel nečinnost. Živelnost a jakousi těkavost a nesoustavnost mám asi po něm. Po mamince jsem možná trošku zdědil povahu; i já se poměrně snadno smiřuju s nepříjemnými věcmi.“

Oba rodiče byli múzičtní. Maminka si doma pořád zpívala, to ona naučila malého Jiřího písničky Voskovce a Wericha nebo písničky z kabaretu Červená sedma. Ve čtyřech letech začal chodit do houslí. Od tatínka, který hrával v kavárenském orchestru na bicí, dostal harmoniku. (…)

Boleslav Navrátil. O cikánské cti a bílém podraznictví. Pro rozhlas připravila Eva Lenartová. Zvukový mistr Marek Hoblík. Režie Tomáš Soldán.

Účinkuje Stanislav Šárský.

Nastudovala Olomouc v roce 2021. Premiéra 17. 7. 2021 (ČRo Olomouc, 18:05 h.) v cyklu Setkání s literaturou. Repríza 6. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 28. 8. 2022 (ČRo Ostrava, 15:30 h.) v cyklu Rozhlasové listování.

Lit.: ele: Boleslav Navrátil: Cikánské housle. Premiéra povídky z dob, kdy všichni museli žít stejně. In web ČRo Olomouc, 17. červenec 2021 (článek). – Cit.: O cikánské cti, bílém podraznictví a taky o míře tolerance vypráví povídka ostravského prozaika Boleslava Navrátila Cikánské housle. Setkání s lidmi, kteří žijí jinak, se odehrává v době, kdy museli žít všichni stejně. (…)

Pět krásným jazykem vyprávěných povídek Boleslava Navrátila najdeme v knize s názvem Cesta slepého koně. V půvabných příbězích připomínající svou poetikou psaní Oty Pavla, se autor vrací do svého dětství a dospívání. Boleslav Navrátil se narodil v roce 1941 v Černčíně u Vyškova a po maturitě na zemědělské škole začal pracovat v Ostravě jako novinář. Po roce 1968 byl však z politických důvodů propuštěn a k novinařině se mohl vrátit až po listopadu 1989. Spoluzakládal nezávislé noviny Moravskoslezský deník, kde se také posléze stal šéfredaktorem. Listu zůstal věrný i po změně majitele a dodnes čteme jeho jméno pod řadou výborných článků.

Na záložce přebalu knihy Cesta slepého koně, která vinou okupace v roce 1968 vyšla s třicetiletým zpožděním, čteme slova editora: V čase a věčnosti, která je v lidech a kolem nich, se tu a tam objeví někdo se zvláštním darem. Se schopností zjistit, že nedělní vítr nahoře v koruně kaštanu vane vesele. Takový je Boleslav Navrátil. Lidé kolem něj jsou trochu lepší, smutné příběhy krapet veselejší, modřiny méně bolí, kapce rosy se dostane zasloužené slávy a bezděčné gesto prozradí, co mělo zůstat skryto.

Boleslav Navrátil. O konci starých časů. Pro rozhlas připravila Eva Lenartová. Zvukový mistr Marek Hoblík. Režie Tomáš Soldán.

Účinkuje Stanislav Šárský.

Natočeno 2021. Premiéra 10. 7. 2021 (ČRo Olomouc, 18:05 h.) v cyklu Setkání s literaturou. Repríza 5. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: ele: Boleslav Navrátil: Domek jako nebe. Lidské tragédie po měnové reformě očima dvanáctiletého chlapce. In web ČRo Olomouc, 10. červenec 2021 (článek).  – Cit.: O konci starých časů vypráví povídka ostravského prozaika Boleslava Navrátila s názvem Domek jako nebe. Autorovi bylo v roce 1953, kdy v Československu proběhla smutně proslulá měnová reforma, pouhých dvanáct let, a tak osobní tragédie řady lidí vnímal trochu jinak. (…)

Jiří Suchý. Příběhy ze sbírky Sto povídek aneb Nesplněný plán.

Čte Josef Nechutný.

Repríza 3. 10. 2021 (26 min.) v  bloku Vesele i Vážně o Víkendu (ČRo Brno, 15:05 hod.).

Obsah: 1. Na naší zahrádce stával trpaslík. – 2. Svatební dary. – 3. Houslové dítě. – 4. Nepokradeš.

Ha Songnan. Do bytu číslo 507 se přistěhovala nová nájemnice. Jongmi, která žije se svým synem a manželem hned vedle, má z nové sousedky radost. Současně ji ale začíná pronásledovat jedna nepříjemnost za druhou? Povídku z korejštiny pro rozhlas přeložila Petra Ben-Ari. Připravila Ivana Myšková. Účinkuje Zuzana Ščerbová. Režie Jakub Doubrava.

Nastudovala Plzeň v roce  2021. Premiéra 2. – 3. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Jorn Riel. Povídka dánského spisovatele ze sbírky Arktické safari a jiné povídky z Grónska. Překlad Robert Novotný. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Režie Izabela Schenková.

Čte Vasil Fridrich.

Natočeno 2021. Premiéra 1. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba. Repríza 26. 4. 2026 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: Bezdíčková, Vladimíra: Jørn Riel: Arktické safari a jiné povídky z Grónska. In web ČRo 3 Vltava, 27. září 2021 (článek). – Cit.: Vtipné, drsné, ale i roztomilé povídky dánského spisovatele a námořníka čte Vasil Fridrich. (…)

Dánský spisovatel a námořník Jørn Riel (nar. 1931) strávil většinu života na cestách. Nejprve se vydal do Grónska, kde zaznamenával realistické i fantastické historky místních rybářů a příběhy o životě v dánských loveckých stanicích podél grónského pobřeží. Uprostřed drsné přírody a trudné samoty se tu nadmíru dařilo podivínům všeho druhu. Bylo to na přelomu 50. a 60. let a dá se říct, že i když autor napsal během života řadu různých, úspěšných děl, Grónsko se mu stalo spisovatelským osudem.

V knize Arktické safari se v sedmnácti textech setkáváme s opravdu svéráznými postavičkami. Jsou tu lovci a rybáři, usazení ve skromných příbytcích, soustředěni na lov a obklopeni samotou. Každá z postav má nějakou charakteristickou vlastnost a chování, povýšené autorovým viděním a vypravěčskou schopností k dokonalosti.

Se zvědavostí sledujeme, jak se jeden lovec v nelidském mrazu vydává na návštěvu za druhým. Když po pěti dnech putování dorazí na místo, přivítá ho jen „kolegova zadnice“, hlava totiž vězí v kamnech. Jak tohle dopadne?! (…)

Kim Jongha: Co se stalo s člověkem uvízlým ve výtahu? Čong spěchá do práce, kde má mít důležitou prezentaci. Ale všechno je dnes proti němu… Groteskní povídku z korejštiny přeložila Miriam Löwensteinová. Připravila Ivana Myšková. Účinkuje Robert Kroupar. Režie Jakub Doubrava.

Nastudovala Plzeň v roce 2021. Premiéra 30. 9. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: Myšková, Ivana: Týden současné korejské povídky. In web ČRo 3 Vltava, 30. září 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Tento týden na Vltavě uvádíme povídky jihokorejských autorů a autorek o životě ve světě, v němž vládne „neviditelná ruka trhu“ a je takřka nemožné vést přirozené lidské vztahy. Osobité reflexe současné jihokorejské společnosti, poznamenané požadavky individualistického neoliberalismu (…).

Nápad zaměřit se ve vltavském vysílání na současnou jihokorejskou povídku vznikl po pročtení zvlášť vydařeného čísla měsíčníku pro světovou literaturu Plav s podtitulem Iluze korejských žen. Toto číslo z února loňského roku se věnovalo jihokorejské literatuře, v níž v posledních letech dominují především autorky. Díky vybroušenému překladu Marka Zemánka mezi texty, často úryvky z románu, zvláště zářila povídka Samota druhých jednapadesátileté Čong Ihjon. Její ironický humor, společensko-kritický apel, výrazná pointa, a zejména obě hlavní postavy, včetně maltézského pinče Hufíka, si posluchač bezpochyby zamiluje.

I když jsme původně chtěli vycházet z již vydaných antologií jihokorejské povídky Loď pokladů (Nová vlna, 2012) a Chci se stát kočkou (Nová vlna, 2016), po konzultaci s koreanistkou Miriam Löwensteinovou, jejíž zásluhou obě antologie vyšly, koreanistou a buddhologem Markem Zemánkem a orientalistkou Petrou Ben Ari se skladba textů výrazně proměnila, a to ve prospěch autorek a autorů, kteří osobitě reflektují současnou jihokorejskou společnost, poznamenanou požadavky individualistického neoliberalismu. Většinu postav omezuje „neviditelná ruka trhu“, a v důsledku toho žijí ve světě, v němž je takřka nemožné vést přirozené lidské vztahy. Ze všech povídkových hrdinů čiší bezradnost a osamocenost. Podnikají sice různé pokusy o jejich překonání, nicméně ty většinou končí směšným, znepokojivým či jímavým fiaskem. (…)

Jorn Riel. Povídka dánského spisovatele ze sbírky Arktické safari a jiné povídky z Grónska. Překlad Robert Novotný. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Režie Izabela Schenková.

Čte Vasil Fridrich.

Natočeno 2021. Premiéra 30. 9. 2021 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba.

Lit.: Bezdíčková, Vladimíra: Jørn Riel: Arktické safari a jiné povídky z Grónska. In web ČRo 3 Vltava, 27. září 2021 (článek). – Cit.: Vtipné, drsné, ale i roztomilé povídky dánského spisovatele a námořníka čte Vasil Fridrich. (…)

Dánský spisovatel a námořník Jørn Riel (nar. 1931) strávil většinu života na cestách. Nejprve se vydal do Grónska, kde zaznamenával realistické i fantastické historky místních rybářů a příběhy o životě v dánských loveckých stanicích podél grónského pobřeží. Uprostřed drsné přírody a trudné samoty se tu nadmíru dařilo podivínům všeho druhu. Bylo to na přelomu 50. a 60. let a dá se říct, že i když autor napsal během života řadu různých, úspěšných děl, Grónsko se mu stalo spisovatelským osudem.

V knize Arktické safari se v sedmnácti textech setkáváme s opravdu svéráznými postavičkami. Jsou tu lovci a rybáři, usazení ve skromných příbytcích, soustředěni na lov a obklopeni samotou. Každá z postav má nějakou charakteristickou vlastnost a chování, povýšené autorovým viděním a vypravěčskou schopností k dokonalosti.

Se zvědavostí sledujeme, jak se jeden lovec v nelidském mrazu vydává na návštěvu za druhým. Když po pěti dnech putování dorazí na místo, přivítá ho jen „kolegova zadnice“, hlava totiž vězí v kamnech. Jak tohle dopadne?! (…)

Pak Mingju. Je mýval nepřítel všech firem i lidí? Povídka současného korejského spisovatele. Přeložila Johana Jiráňová a Klára Kadoríková. Připravila Ivana Myšková. Účinkuje Pavel Neškudla. Režie Natálie Deáková.

Nastudovala Plzeň v roce 2021. Premiéra 29. 9. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).