Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Chagallova poezie obrazu a slova. Z vlastních překladů připravila Danuše Kšicová. Režie Radim Nejedlý.

Účinkují Martin Siničák a Eva Novotná.

Připravilo Brno v roce 2012. Premiéra 14. 7. 2012 (ČRo 3 Vltava, 15 min) v cyklu Svět poezie.

Fráňa Šrámek. Verše ze stejnojmenné sbírky. Režie Josef Červinka.

Recitují Jaroslava Brousková a Pavel Soukup.

Natočeno do roku 2003 (15 min).

Karel Hynek Mácha. Báseň z knihy „Básně rozličné“.

Recituje Petr Svojtka.

Natočeno 1977. Ukázka k poslechu zde.

František Josef Pelz (1848-1922). Báseň.

Recituje Antonín Zíb.

Natočeno 1937. Úryvek nahrávky k dispozici zde.

Pozn.: Nahrávka vznikla u příležitosti X. všesokolského sletu. Nejstarší záznam hlasu Antonína Zíba, který je uchován v archivu Českého rozhlasu.

Lit.: Hubička, Jiří: Podmanivý hlas rozhlasu – Antonín Zíb. In web ČRo Archív rozhlasu, 1. 6. 2012 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Mnozí pamětníci, vzpomínají-li na rozhlasové vysílání druhé poloviny 20. století, mají ve svém podvědomí zakódovaný charakteristický témbr a polohu hlasu herce Antonína Zíba. Pro mnohé byl Zíb (1902-1972) zosobněním kultivované a podmanivě znějící rozhlasové češtiny.

Antonín Zíb, od jehož narození uplynulo letos 31. května už 110 let, pocházel z Rožmitálu pod Třemšínem. Obchodní akademii, která byla jeho nejvyšším vzděláním, absolvoval v Praze. Ovšem na dráhu ekonoma se nevydal, od útlého věku ho mnohem více lákala recitace a herectví. Svoji touhu se pokoušel realizovat v celé řadě hereckých společností, v nichž působil v rozpětí let 1924-1934. Stále více se však prokazovalo, že jeho doménou je především hlasový projev. S rozhlasem začal – nejprve pouze externě – spolupracovat v roce 1933. O sedm let později se stal členem rozhlasového hereckého souboru, v té době ještě velmi skromného.

Nejstarší záznam hlasu Antonína Zíba, který je uchován v archivu Českého rozhlasu, pochází z roku 1937. Zíb za něm recituje text sokolské písně „Lví silou, vzletem sokolím“. Nahrávka vznikla u příležitosti X. všesokolského sletu.

Režiséři začali brzy oceňovat Zíbův plastický a působivý hlas. Jeden z prvních, kteří začali Zíba obsazovat do dramatických rolí (nikoli tedy pouze do role recitátora a spíkra) byl režisér Jaroslav Hurt. A po něm brzy začali Zíbův projev využívat Václav Sommer, Miloslav Jareš, Josef Bezdíček, Jiří Vasmut a další.V roce 1948 byl založen stálý profesionální herecký soubor Československého rozhlasu – jeho členy byli (kromě Antonína Zíba) Lída Otáhalová, Jaroslava Drmlová, Ludvík Řezníček, Ludmila Stamboljeva, Jindra Holmanová, Drahomíra Hůrková, Eduard Kašpar, Artuš Kalous, Václav Piskáček, Bedřich Bobek, Josef Červinka a Bohumil Semerád.

Zejména po roce 1945 byl Zíb obsazován do velkých rolí tehdy preferovaného klasického repertoáru – v rozhlasových inscenacích ztvárnil Jana Husa, Jana Žižku, Harpagona, Argana, Figara, Peera Gynta….
V druhé ukázce si můžeme Zíbův hlas připomenout v nahrávce Kožíkovy „mírově angažované“ a době velmi poplatné kantáty „Vlak míru“ z roku 1950. Zíb zde působil jako vypravěč.

V roce 1962 obdržel Antonín Zíb titul zasloužilý umělec.
Poslední zvuková ukázka připomene pamětníkům nejen Zíbův hlas, ale také kdysi velmi oblíbený pořad „Rada moudrých“. V třetím vydání tohoto pořadu, jež se vysílalo 11.6.1964 a bylo věnováno tématu lásky a přátelství, vystupoval Antonín Zíb v úloze Jana Nerudy.

„Čím niterněji a přitom civilněji herec promlouvá, tím je jeho výkon lepší. Herec zde může upoutat pouze vnitřním prožitkem,“ prohlásil kdysi Zíb o rozhlasovém herectví.
Antonín Zíb zemřel 18.9.1972 v Praze

Fráňa Šrámek. Báseň.

Recituje Ladislav Boháč.

Natočeno 1937. Část záznamu zachována a použita v pořadu Znovu podepsáni (1968).