Mírový plán amerického prezidenta Donalda Trumpa nabízí účastníkům blízkovýchodního konfliktu možnost nového začátku. S čím se budou Izraelci a Palestinci muset smířit? Jaké ústupky je čekají? Tomáš Pancíř se zeptá ředitelky Herzlova centra izraelských studií na Karlově univerzitě Ireny Kalhousové.
Natočeno 2025. Premiéra 10. 10. 2025 (ČRo 1 Radiožurnál – ČRo Plus, 17:06 h.).
Lit.: Uhlová, Saša: Chceme-li společenskou změnu, měli bychom přijmout i ty, kdo ke genocidě v Gaze mlčeli. In web Alarm.cz, 6. 6. 2025 (článek). – Cit.: Současný úprk velké části společnosti na správnou stranu dějin vyvolává kontroverze v táboře propalestinských aktivistů. Ke změně postojů bychom měli být otevření.
(…) Tolerance k lidem, kteří teď mění svá stanoviska, by nás ovšem neměla vést ke slepotě k mechanismům, které umožňovaly dehumanizaci Palestinců a přijímání principu kolektivní viny, a tím pádem i genocidy jako něčeho, co pomalu ani nestojí za komentář. Četné diskuze na sociálních sítích o současných změnách postojů celkem pochopitelně tematizují rozdíl, který bychom měli dělat mezi běžnými lidmi a těmi, kdo nesou odpovědnost za to, že jsme jako společnost akceptovali genocidu Palestinců v Gaze. Novináři, kteří o dění v Gaze informovali, stejně jako odborníci, kteří chodili do médií, nesou spolu s politiky, kteří mají povinnost vyhodnocovat dostupné informace, větší odpovědnost. Ale důvod, proč je potřeba o jejich selháních mluvit, nespočívá v jejich v morálním odsouzení. Je to důležité proto, abychom pochopili, co nás jako společnost dovedlo k tomu, že jsme přehlíželi nelidské chování izraelské armády a o tom, co se děje v Gaze, mluvili jako o něčem normálním.
Jako příklad může sloužit mediálně nejvýraznější expertka Irena Kalhousová, která pravidelně chodila do médií a k normalizaci genocidy výraznou měrou přispěla. Na jejím vystupování nebylo nejhorší to, že se občas dopustila skutečně skandálních výroků, jako například, že dvě třetiny civilních obětí jsou „poměrně dobrý poměr“, nebo že jako politoložka ještě loni v dubnu nevěděla, co je etnická čistka, ale to, s jakým klidem a zdánlivým nadhledem komentovala postup izraelské vlády a armády. Celé měsíce přitom naznačovala, že vojenská intervence v Gaze brzy skončí, jen co se izraelské vládě podaří získat „vítězné foto“. Když je pak smrtí Jahji Sinvára získala, našla Kalhousová další důvody, proč musí válka pokračovat. A i když říkala, že Benjamin Netanjahu má zájem na tom, aby válka neskončila, odmítala v tom vidět příčinu brutálního masakru obyvatel Gazy. Není náhoda, že Kalhousovou do médií zvali tak často. Splňovala poptávku po informování, které zakryje hrůzy, jež se v Gaze děly. To ukazuje, že problém nebyl jen v ní samé, ale že podobný postoj sdílela celá řada novinářů i veřejných intelektuálů a drtivá většina politiků. (…)
Lit.: Drda, Adam: Saša Uhlová, Irena Kalhousová a „úprk na správnou stranu dějin“. In web Bubínek Revolveru, 20. 10. 2025 (článek) – Cit.: (…) Velkomyslnost a tolerance však mají jisté hranice, navíc ještě není vyhráno a nelze nevidět, že někteří selhávají dosud a významněji než jiní. Je třeba na ně poukázat, přičemž důvod údajně „nespočívá v jejich morálním odsouzení“, nýbrž v tom, aby společnost pochopila, jaké mechanismy ji přivedly ke zlehčování izraelských zločinů. Například „mediálně nejvýraznější expertka Irena Kalhousová (…) k normalizaci genocidy výraznou měrou přispěla“ (zdůraznil A. D.). Na jejím vystupování „nebylo nejhorší to, že se občas dopustila skutečně skandálních výroků (…), ale to, s jakým klidem a zdánlivým nadhledem komentovala postup izraelské vlády a armády“. Není navíc náhoda, že Kalhousovou do médií zvali: „Splňovala poptávku po informování, které zakryje hrůzy, jež se v Gaze děly.“
(…) Lze snadno doložit mnoha citáty od 7. října 2023, že Irena Kalhousová nikdy nekomentovala dění na Blízkém východě z pozice člověka, který by byl lhostejný k utrpení a trápení Gazanů a k lidským právům Palestinců. Stejně tak je snadno prokazatelné, že je dlouhodobě kritická k Netanjahuově politice, k jeho vládnutí s extrémními stranami i ke způsobu, jímž Izrael vede v Gaze válku. Proč tedy zrovna ona tolik vadí Uhlové a propalestinským aktivistům? Protože jim nestačí, že je někdo k izraelské vládě a k jejímu počínání kritický, pokud je současně kritický taky k Palestincům, k Hamásu a k dalším aktérům tragédie v Gaze, pokud připomíná, že situace v Izraeli a na Blízkém východě je velmi složitá, a pokud izraelskou reakci na útok Hamásu neodsuzuje od samého počátku. Propalestinští aktivisté většinou vyžadují jednostrannost a sdílení protiizraelské nenávisti, vyžadují výroky o genocidě, protože těmi končí diskuse – a o to právě jde, aby už žádná diskuse nebyla. Proto také považuje Uhlová za „skandální“ to, co je na komentářích Kalhousové vedle jejích znalostí nejcennější: klid a věcnost, které z těch znalostí plynou, absence nenávisti, předpojatosti a hysterie. (…)