Hans Christian Branner. Dánská rozhlasová hra.
Účinkují Einar Juhl, Gerhard Jessen, Egill Rostrup a Hjalmar Bendtsen.
Natočeno 1932.
Pozn.: Tre mænd – en indflydelsesrig redaktør, en fremtrædende filmskaber og en forlægger – mødes på en café. I en stemning præget af sentimentalitet deler de refleksioner over deres liv og karrierer, hvor en fælles vemodig tone omkring deres succes træder frem. Gennem deres fortællinger gentages tanken om kvinden som den skjulte drivkraft bag alt. (anotace)
Arthur Miller. Rozhlasová úprava divadelní hry. Překlad Hans Christian Branner. Rozhlasová úprava Ryszard Taedling. Režie Johannes Marott.
Účinkují Frits Helmuth, Hans-Henrik Krause, Else Højgaard, Ghita Nørby, Helle Hertz, Avi Sagild, Erik Paaske a Henning Palner.
Natočeno 1977.
Pozn.: En mands tilbageblik på sine ægteskaber, hvor han synes at have svigtet, i McCarthy-ismens tid i USA, hvor han også politisk er under anklage. Det sidste ægteskab er Millers version af samlivet med Marilyn Monroe. (anotace)
Hans Christian Branner. Dánská rozhlasová hra. Režie Inge Hvid Møller.
Účinkují Henning Moritzen, Mogens Wieth, Gunnar Lauring, Lily Weiding, Berthe Qvistgaard, Randi Michelsen, Kjeld Jacobsen, Svend Johansen, Buster Larsen, Henry Nielsen, Holger Perfort, Lise Ringheim, Bjørn Spiro. Zpívá Poul Olsens Kvintet a Gustav Winckler.
Natočeno 1956.
Pozn.: Tre menneskepar i forskellige livsaldre mødes på restaurant ‘Fønix’. I løbet af en aften og en nat hvirvles de ind i kærlighedens tragiske runddans, indtil morgenen kommer med sin resignation og sit spæde håb. (anotace)
Hans Christian Branner. Dánská rozhlasová hra.
Účinkují Egill Rostrup, Carlo Wieth, Christen Møller, Katy Valentin, Holger Gabrielsen, Willy Bille, Aage Gade, Valdemar Møller, Karen Poulsen, Marie Garland, Eyvind Johan Svendsen a Else Skouboe.
Natočeno 1933.
Pozn.: “Eftermæle” udspiller sig omkring en begravelse i en provinsby, hvor en velhavende konsuls hustru er død. Handlingen begynder med en begravelsesmiddag, hvor den nærmeste kreds deler deres første overfladiske indtryk af den afdødes liv og død. Efterfølgende uddybes disse indtryk gennem en række dialoger mellem mennesker, der stod den afdøde nær. Hendes huslæge diskuterer hendes sygdom og død med sin kone, en bror og søster reflekterer over hendes ægteskab, og en billedhugger fortæller sin model om hendes ungdom. Samtalerne kredser om tragedien og dens betydning for de efterladte, og i en afgørende samtale mellem enkemanden og husbestyrerinden når fortællingen sin dramatiske afslutning. Dialogerne afslører de efterladtes forhold til den afdøde og deres egne liv, men handlingen er statisk og centreret om den allerede fuldbyrdede tragedie. Tildelt hørespilkonkurrencens anden præmie.
1931 bliver der udskrevet en hørespilskonkurrence, hvor der indsendes 1396 originale manuskripter. 32 af dem bliver opført i løbet af årtiet, bl.a. H.C. Branners ”Eftermæle” der bliver startskuddet på hans karriere.(anotace)
O generálu Karlu Kutlvašrovi, legionáři, veliteli Pražského povstání a vězni komunistických věznic hovoří spoluvězeň Josef Slanina, Zdenka Kutlvašrová, Roman Cílek a z rozhlasového archivu Jelizaveta Kutlvašrová. Připravil Miloš Doležal.
Natočeno 2011. Premiéra 2. 10. 2011 (ČRo 3 Vltava, 14:00 – 14:15 h.). Repríza 3. 10. 2011 (ČRo 3 Vltava, 15.45 h.).
Literární pásmo o vzniku a tradicích krkonošské báje připravil Josef Rodr. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1971. Premiéra 14. 2. 1971 (Třetí program, 20:00 h.) v cyklu Schůzky s literaturou.
Lit.: db: 500 let Krakonošových. In Rozhlas 7/1971 (1. 2. 1971), s. 15 (článek). – Cit.: Různé hory a různé kraje mají své bájné bytosti. Jsou to rozmanití rozobáblové, plivníci, šotci, plejtváci, pučinelové, kaziváci, hejkalové, bubáci, klekáníčci, nemodlenci, ježibaby, korduly, sudičky, skalní mužíci a permonícl i bezhlaví jezdci, kostlivci a bazllišci, pidižvíci i Kobři — železní obři, ale sotva se některý přelud a přízrak může rovnat krkonošskému pánu hor — Krakonošovi.
„Na horách českých krkonošských začasté se ukazuje mnich, kterýž Rubical sluje“ — píše v roce 1618 Havel Želenský ve spise „O zlých anjelích aneb ďáblích“. — „Ten se k lidem přes hory jdoucím přitovaryšuje, k nim se vlídně má, aby dobré mysli byli, napomíná, že jim přes ty hory cestu ukázati a je sprovoditi chce. Potom, když je na místa nepřístupná, mezi doly a skály přivede, že nevědí, kam se obrátiti, tu na dřevo nebo na strom nějaký skočí a jim se tak jasně a nemotorně směje, že se to po všem lese rozléhá…“
Také Bohuslav Balbín, když před třemi staletími pozoroval dalekohlednou rourou Obří důl a Sněžku, byl upozorněn horskými lidmi na přízrak čili strašidlo, které prý na vrcholu Sněžky „v podobě lidské sedává, nohama visícíma přes sráz hory tluče a klátí a strašlivě křičí“. A podobně jako Bohuslav Balbín i jiní autoři si během staletí všímali té romantické a podivuhodné bytosti z krkonošských hor, ale především to byla lidová tvořivost, která Krakonoše opředla nesčetnými příběhy a bájemi. Poskytla bohatý materiál i pro rozhlasové pásmo „Pět set let Krakonošových“, které si můžete poslechnout v neděli ve 20.00 v pravidelném pořadu „Schůzky s literaturou“ na Třetím programu.
Redakce AZ uvádí dokumentární vyprávění o muži, kterému říkali kouzelník a který se dožil čtyřiadevadesáti let. Napsal Roman Cílek. Režie Pavel Michal. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Nastudovaly České Budějovice v roce 1971. Premiéra 1. dílu 11. 2. 1971 (Třetí program, 21:30 h.); 2. dílu 18. 2. 1971 (Třetí program, 21:30 h.).
Lit.: biz: Redakce AZ uvádí. In Rozhlas 49/1970 (23. 11. 1970), s. 7 (článek). – Cit.: V listopadu posluchači slyšeli první pokus redakce umělecké publicistiky o několikadílný seriál — tři díly dokumentárního pořadu „Korunní svědek se nedostavil“. K stejnému tématu — nepotrestání nacistických válečných zločinců – se v obměně vracíme i v prosinci 15. a 22., kdy uvedeme dvoudílný dokumentární pořad Romana Cílka „Smích Hjalmara Schachta“. Ano, i tento pořad patří do oblastí tzv. kontrapropagandy, nebo chcete-li, do oblasti propagandy proti věcem, které patří k stínům třeba tzv. západoněmeckého zázraku. Tentokrát jde o neuskutečněný mezinárodní soud nad německými průmyslníky a finančníky, kteří aktivně podporovali Hitlera, a přesto se v novém blahobytu dožili klidného stáří. Jako dr. Hjalmar Schacht, „Hitlerův finanční kouzelník“, jak mu kdysi říkali, který zemřel teprve letos v požehnaném věku 94 let. Roman Cílek o jeho životě a „díle“ napsal dramatické vyprávění, v němž se znovu vrátíme do poválečných měsíců, kdy se rozhodovalo o právu a zločinu, o nadějích světa a vině těch, kdo rozpoutali nejhroznější válku lidských dějin. Režie se opět ujal českobudějovický režisér Pavel Michal s herci Jihočeského divadla.
Marie Sýkorová informuje o kulturním dění ve Francii.
Natočeno 2025. Premiéra 1. 11. 2025 (ČRo 3 Vltava, 12 min.) v rámci pořadu Z Čech až na konec světa a zpět 2025/44 – Víkendová příloha.
Pásmo z historie druhé světové války a valašských hor připravil Roman Cílek. Režie Jan Fuchs. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1971. Premiéra 11. 4. 1971 (Třetí program, 19:00 h.) v cyklu Dokumentární pásmo redakce AZ. Repríza 24. 4. 1971 (Praha, 10:00 h.).
Lit.: zb: Plameny na pasekách. In Rozhlas 15/1971 (29. 3. 1971), s. 7 (článek). – Cit.: Před šestadvaceti lety došlo na valašských horách k událostem, které hluboce poznamenaly závěr druhé světové války na našem území a staly se nesmazatelným vykřičníkem k nacistickým válečným zločinům. Tehdy — dne 19. dubna a 23. dubna 1945 — byly vypáleny obce Ploština a Prlov. Na samém prahu osvobození zemřeli lidé z pasek a hor a vzpomínka na ně je stále živá. Autor pásma Plameny na pasekách R. Cílek hledal v archívech, hovořil s těmi, kteří tragédii přežili, chodil po místech, kde k ní tehdy došlo, a napsal svou obžalobu těch, kteří pálili a vraždili — i těch, kteří zradili své vlastní lidi. Ploština byla vypálena, ale znovu vyrostla, tehdejší děti dospěly a mají své vlastní rodiny, žijí a pracují v družstevní vesnici, pořádají večery družby… Čas jako by leccos smazal. A leccos ne. Z lesa až přímo ke stolu ve světnici ploštinské rodiny Šašínů chodí mladá srnka Honzík, přítulná, důvěřivá k lidské ruce, z níž slízává cukr. Důvěřivá snad proto, že její krátký Život zatím poznamenala jen setkání s dobrými lidmi. Když srnku pohladíte, nějakou tu vteřinu zůstanou v její jemné srsti tmavé stopy vašich prstů… (…)
Dramatické pásmo o jednom soudním vyšetřování v Německé spolkové republice napsali Roman Cílek a Jan Roman. Režie Miroslav Polach.
Nastudoval Hradec Králové v roce 1964. Premiéra 23. 2. 1964 (Československo I, 20:00 – 20:30 h.). Repríza 18. 8. 1964 (Československo I, 10:20 h.).
Lit.: anonym: Kdo zabil Ernsta Thälmanna? In Čs. rozhlas a televize 8/1964 (11. 2. 1964), s. 12 (článek). – Cit.: Stalo se to před půldruhým rokem, ve středu 6. června 1962. Klid pokojných ulic západoněmeckého městečka Geldernu prořízla siréna policejního vozu. Mířil k ulici Am Hartor, kde před nenápadným domem s číslem 23 parkovalo vozidlo hamburské televizní společnosti. Policisté rychle obklopili televizní pracovníky, odebrali jim průkazy a prohlásili: „Jste zatčeni!“ O chvíli později namířil jeden z nich odjištěný revolver na kameramana, který sáhl po aparátu. „Budete-li něco dělat, střelím!“
O co vlastně šlo v idylickém pohraničním městě Geldernu? Jaký zločin spáchali televizní pracovníci? V ulici Am Hartor bydli jedenapadesátiletý Wolfgang Otto, učitel na geldernské katolické škole. Velmi nenápadné jméno, kolik je v NSR Wolfgangů Ottů. Proč měli zvědaví reportéři zájem právě na tomhle? Proto, že krátce předtím byla na geldernského učitele podána žaloba. A ne jen tak nějaká! Róza Thälmannová žalovala zmíněného muže pro vraždu svého manžela. Celé záležitosti přidalo na senzačnosti, že žalobkyně je vdova po světoznámém, nacisty umučeném německém revolucionáři Ernstu Thälmannovi, a že viník spolupůsobil při vraždě jako SS-oberscharrführer koncentračního tábora Buchenwald.
Sedmnáct let po skončeni války si klidně užíval svobody a tuto skutečnost chtěli zachytit nejen pracovníci hamburské televize, ale i reportéři západonémeckého rozhlasu z Kolína nad Rýnem a operátoři filmové společnosti DEFA. Vládni orgány NSR jim v tom brutálně zabránily. Jenomže pravda se nikdy nedá umlčet na dlouho. Postupem doby událost rozrostla ve veřejný skandál a tak i naši dva autoři Roman Cílek a Jan Roman měli příležitost prostudovat usvědčující materiály proti vrahům statečného člověka. (…)
Powered by WordPress