Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Lili B. Geraskinová. Překlad Marie Někrachová a Anna Stromšíková. Rozhlasová dramatizace Zdeňka Josková. Režie Josef Svátek.

Osoby a obsazení: Boris Ivanovič Grochotov (František Šlégr), Antonie Nikolajevna Jakovlevová (Viola Zinková), Léňa Žarkov (Zdeněk Kampf), Viktorie Zarkovová (Lída Štětinová), Valentij Listovskij (Jiří Valchař), Žeňa Kuzněcov (Rudolf Jurda) a další.

Nastudovalo Brno. Premiéra 4. 6. 1955 (Praha I, 14.00 h.) v cyklu Hra pro starší děti. Repríza 4. 8. 1956 (Praha I, 14:00 h.) v cyklu Hra pro starší děti.

Bulharská národní pohádka. Překlad Jaroslav Husák. Rozhlasová dramatisace Helena Solarová. Texty písní Jan Dolina. Hudba Villém Prokop Mlejnek. Režie Jana Bezdíčková.

Obsazení nezjištěno.

Nastudovalo Brno. Premiéra (?) 17. 10. 1954 (Praha I, 14:00 h.). Repríza 5. 6. 1955 (Praha I, 13:20 – 14:00 h.) v cyklu Pohádka pro děti.

Bulharská národní pohádka. Překlad Jaroslav Husák. Rozhlasová dramatizace Helena Solarová. Hudba Vilém Prokop Mlejnek. Texty písní Jan Dolina. Režie Miloslav Jareš.

Obsazení nezjištěno.

Natčoeno 1951. Premiéra (?) 26. 12. 1951 (Čs. okruh R, 16:30 h.). Repríza 20. 5. 1952 (Ústí nad Labem, 16:45 h.).

Oscar Wilde. Komedie. Překlad a rozhlasová úprava J. Z. Novák. Texty písní a režie Ota Ornest.

Osoby a obsazení: John Worthing, smírčí soudce (Lubomír Lipský), Algernon Moncrieff (Eduard Dubský), kanovník ThDr Chasuble (Mirko Musil), Merimann, komorník (Arnošt Mirský), Lane, sluha (Jiří Vršťala), lady Bracknellová (Heda Marková), baronessa Gwendolina (Alexandra Saša Myšková), Cecily Gardewová (Jarmila Smejkalová), slečna Prismová, vychovatelka (Eva Svobodová).

Natočeno 1955. Premiéra 19. 6. 1955 (Praha II, 15:00 – 16:50 h.).

Aristofanes. Rozhlasová adaptace klasické starořecké divadelní komedie s podtitulem Bohatství. Aristofanes: PLuTos. Překlad a úvodní slovo Ferdinand Stiebitz. Hudba Jan Slabý. Režie Vladimír Vozák.

Osoby a obsazení: Chremylos, athénský občan (František Šlégr), Karion, jeho sluha (Rudolf Chromek), Plutos, bůh bohatství (Zlatomír Vacek), Blepsidemos, athénský občan (Stanislav Hejný), Chudoba (Anděla Novotná), žena Chremylova (Helena Krtičková), poctivec (Karel Kabíček), udavač (Josef Langmiler), Hermes, posel bohů (Jiří Valchař), náčelník sboru (Miloš Hájek) a další.

Nastudovalo Brno v roce 1955. Premiéra 15. 6. 1955 (Praha II, 20:00 – 21:10 h.).

Lit.: anonym: Plutos. In Čs. rozhlas a televize 25/1955 (6. 6. 1955), s. 7 (článek) – Cit.: Aristofanes, největší spisovatel komedlí klasického Řecka, žil asi r. 146-380 př. n. 1. Je hlavním představitelem staré tak zvané attické komedie, která zobrazila největší rozkvět Athén v době Perikleově, avšak také krisi athénské otrokářské demokracie a konečně ztrátu politické samostatnosti Athén. Aristofanes nechtěl svými komediemi, vynikajícími duchaplností a vtipem pouze bavit, nýbrž také poučovat a vzdělávat. Činil tak nelítostnou satirou, jíž stíhal tehdejší politické zlořády, odkrýval sociální poměry ve staré řecké společnosti. Celkem napsal čtyřicet komedií, z nichž se zachovalo jedenáct. Nejmladší z nich, komedie Plutos (Bohatství), provedená v roce 388, zabývá se problémem správného rozdělení majetku a je odrazem hospodářských a společenských poměrů poválečné doby. Básník zde rozvádí vtipně lidový motiv, podle něhož je náhodným a nevhodným rozdělením majetku ve společnosti vinna slepota boha Pluta, dárce bohatství – jeho vyléčením ze slepoty dostane se bohatství spravedlivě těm, kdo si ho zaslouží, kdežto pro kořistníky a příživníky, lidi i bohy, se zlatá žeň končí. Tento naivní sociální ideál, vyplývající ovšem plně z tehdejší hospodářské situace a filosofických názorů, byl aspoň chvilkovým utěšením v životních zápasech a strastech. Z podnětu Světové rady míru vzpomínali jsme loni dvoutisícího čtyřstého výročí Aristofanova narození a zjišťovali jsme, že vůdčí myšlenky jeho komedií jsou i dnes aktuální. Uvádíme Aristofanova „Pluta“ v provedení členů Státního divadla v Brně v režii Vladimíra Vozáka.

Maurice Maeterlinck. Rozhlasová adaptace divadelní hry (Le bourgmestre de Stilmonde, 1918), děj se odehrává jednoho dne koncem srpna 1914, kdy do malého městečka Stilmonde v belgických Flandrech vstupuje německé vojsko. Překlad Marie Kalašová. Rozhlasová úprava Jarmila Vacková. Režie Jiří Roll.

Osoby a obsazení: Cyril van Belle, stilmondský starosta (Otomar Korbelář), Bela, jeho dcera (Dana Medřická), Floris, jeho syn (Jindřich Vocelka), velitel, baron von Rochov (Bedřich Karen), poručík Otto Hilmer, starostův zeť (Ladislav Boháč), Klaus (František Kovařík), Jean Gilson (František Hanus), obecní tajemník (Bedřich Bobek), německý četař (Jaroslav Synák), německý vojín (Alois Krmela), sluha (Artuš Kalous).

Natočeno 1955. Premiéra 19. 6. 1955 (Praha I, 20:00 – 21:30 h.).

Lit.: anonym: Stilmondský starosta. In Čs. rozhlas a televize 25/1955 (6. 6. 1955), s. 14 (článek). – Cit.: Mnohé události dneška nám často připomínají dny nedávno minulé. Proto i současný vývoj v západním Německu, Adenauerovo proklamační přiznání k Drangu nach Osten, nám přivolává vzpomínku na tragické události let třicátých z doby nástupu fašismu. Proto si také dnes lidé celé Evropy kladou s takovou palčivou naléhavostí otázku zachování míru, proto si také při položení této otázky tolik připomínají léta a hrůzy války minulé. Velcí spisovatelé všech dob zodpovídali ve svých dílech osudové otázky současnosti. Tím spíš, že každá kapitalistická válka znamenala vítězství brutální síly a nejhlubší pokoření člověka. Malé státy v nich ztrácely svobodu a nezávislost, drceny vojenskou mašinerií, která neznala a také neuznávala žádné mezinárodní smlouvy a dohody. Jedním z těch, který se svým dílem postavil na stranu obránců svobody, byl v době první světové války i belgický spisovatel Maurice Maeterlinck. Svým velkým, patetickým válečným zachytil dramatem „Stilmondský starosta“ s otřesnou pravdivostí dny přepadení Belgie císařským vilémovským Německem i zrůdnost vojenského systému, který záměrně ničí v lidech všechny dobré vlastnosti. Jakkoliv na konci této hry její hrdina umírá, přece jen poslední slova patří těm, kdož svobodu milují a nemohou se jí vzdát. Neboť mezi nimi a mezi okupanty není smíření. Hlavní postavy hry, kterou nastudoval režisér Jiří Roli, vytvořili Otomar Korbelář, Dana Medřická, nositel řádu práce Ladislav Boháč a zasloužilý umělec Bedřich Karen.