Rozdílné údaje o výdajích mezi tím, co jsme deklarovali jako ČR, a mezi tím, co deklaruje NATO, jsou alarmující, zdůrazňuje Vlastislav Bříza. Rozhovor připravil Jan Pokorný.
Lit.: vma – Pokorný, Jan: Bříza: Česká vláda zkouší vůči NATO kreativní účetnictví. Trump ale slyší taky na politickou podporu. In web ČRo 1 Radiožurnál, 17. 4. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Šéf NATO Mark Rutte přijel do Prahy, aby jednal s premiérem Andrejem Babišem (ANO) o aliančních závazcích. „Přijel jako posel vážnosti situace. To zásadní, co v tuto chvíli rezonuje celou Severoatlantickou aliancí, je: Opustí Spojené státy NATO? Jakou v ní budou mít úlohu? A jakou v ní bude mít úlohu Evropa?“ vyjmenovává bezpečnostní expert Vlastislav Bříza témata současného existenčního boje Severoatlantické aliance.
„Krizi, která v tuto chvíli opravdu je v rámci transatlantických vztahů, bych řadil mezi tři největší krize v dějinách NATO. Spojené státy hrozí odchodem. My se k tomu musíme postavit čelem, musíme to brát zcela vážně a zcela seriózně,“ zdůrazňuje Bříza. (…)
Připravilo Brno v roce 2026. Premiéra 18. 4. 2026 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.; 30 min.).
Lit.: Blažejovská, Alena: Luboš staví mosty mezi sebou a rodinou, Českem a Vietnamem. Poslechněte si dokument Na pomezí. In web ČRo Brno, 18. 4. 2026 (článek). – Cit.: (…) Ve speciálním vydání magazínu Zelný rynk, ve kterém výjimečně nezazní fejeton, uslyšíte dokument studentky Divadelní fakulty JAMU, Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky, Adély Ryvolové s názvem Na pomezí.
O čem dokument je? Jeho protagonistou je Luboš Tran. Luboš staví mosty. Ne z betonu, ale ze společně stráveného času, slov a vzpomínek. Narodil se ve Vietnamu, ale od svých dvou let žije v České republice. A tak každý den staví most mezi sebou a rodinou, mezi Českem a Vietnamem, aby tyto dva světy propojil. I když sám říká, že ten jeho most má malou díru uprostřed, přejít se přes něj dá. Vydejte se po něm s námi v rozhlasovém dokumentu zachycujícím každodenní život na pomezí dvou kultur.
V dokumentu byly kromě autorských nahrávek využity také zvuky z platformy Freesound.org pod licencí CC BY. Konkrétně se jedná o skladbu Lo-fi Music Guitar autora Migfus20, zvuk hanojského letiště (hanoiaiport01) od uživatele WIM a nahrávku akordeonu (Prague, Staro Mesto, City Center part.8 – Country roads, bar Svejk) autora vonfleisch. (…)
Vysíláme řadu knih ve čtené podobě, reflektujeme literární scénu i objevujeme nové autory. Pro literaturu toho neděláme málo, říká šéfredaktorka ČRo Vltava Jaroslava Haladová. Připravil Vojtěch Bidrman.
Lit.: opa – Bidrman, Vojtěch: Mariborská hypnóza Dory Kaprálové ovládla Magnesii Literu. Cenu za přínos knižní kultuře získala Vltava. In web ČRo 1 Radiožurnál, 19. 4. 2026 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Letošní ceny Magnesia Litera ovládla Dora Kaprálová s románem Mariborská hypnóza, který získal titul Kniha roku a zvítězil v kategorii Próza. Ocenění si odnesli autoři jedenácti titulů. Cenu za přínos knižní kultuře získala stanice ČRo Vltava. „Je to pro nás pocta, protože Vltava se literatuře věnuje od svého založení. To, že nás ocenily osobnosti z literární obce, je velká čest,“ říká šéfredaktorka Jaroslava Haladová. V čem spočívá největší přínos Vltavy knižní kultuře? (…)
Božena Němcová. Dramatizace Antonie Kučerová-Fischerová a Jan Port. Rozhlasová úprava Vladimír Müller. Režie Bohuš Hradil.
Osoby a obsazení: Božena Němcová — babička (Marie Ptáková), — Prošek, babiččin zeť — Terezka, babiččina dcera — Barunka (Drahomíra Hůrková), Jan, Vilím, Adélka, jejich děti — pan otec ze mlýna — jeho panímáma — Mančinka, jejich dcera — rýzmburský myslivec — Bayer, myslivec z Krkonoš — Aurel, Jeho syn — Kudrna, flašinetář — Kristina, dcera hospodského — Viktorka — Jakub Míla, Kristlin milý — paní kněžna (Milada Horutová) — komtesa Hortensie (Nora Cífková) — Leopold, komorník.
Lit.: anonym: Herci, kterým netleskáte. In Náš rozhlas 47/1940 (17. 11. 1940), s. 7 (článek). Cit.: Milada Horutová která střídá dnes rozhlas s jevištěm a filmem, rozhodla se pro divadelní dráhu po maturitě, třebaže zprvu pomýšlela na studium práv. Právnickou fakultu však opustila po třech semestrech, aby se cele věnovala studiím na dramatické konservatoři v Praze, a soukromému školení hereckému u Anny Iblové. Vliv této učitelky projevil se u Horutové zejména ve smyslu pro kulturu slova a přednesenou plastičnost; od jiné ze svých učitelek — M. Laudové — přinesla si pro jeviště způsob vystoupení, který vždy směřuje ke kothurnu, což arci u Horutové nelze ztotožňovat s pojmem efektního pathosu.
Ačkoliv se uplatnila i v rolích typu konversačniho a tu především salonního, přece nejbllžší její tvůrčí oblastí je obor sytě dramatický, zvláště tam, kde se svažuje k tragice. Milada Horutová působila na scéně Národního divadla v Praze, v Slovenském Národním divadle v Bratislavě a na jevišti Anny Sedláčkové a z jejích jevištních výkonů připomíná se především Maryša v dramatě Mrštíkových, kněžna z Jiráskovy ,,Lucerny“, Emilie Marty z Čapkovy „Věci Makropulos“, Lavinie ze Shawova „Androkla a lva“, dívka Kosovka z Vojnovičovy „Smrti matky Jugovičů“ a j. V rozhlase, kde působí už více než pět let, vytvořila množství postav, z nichž třeba uvésti: Hermlonu (‚Shakespeare: Pohádka zimního večera), Emilii (Shakespeare: Othello), Markétku (Goethe: Faust), Alžbětu (Vrchlický: Noc na Karlštejně), Fanettu (Vrchlický: Soud lásky), Annu (Jirásek: Otec), kněžnu (Němcová: Babička), Mandu (Winter: Rozina sebranec) a j. Mimoto znáte ji z četných recitací.
Pozn.: Bylo plánováno knižní vydání rozšířeného textu, zakázáno. Vyšlo až v prosinci 1946.
Lit.: Janoušek, Jaroslav: Krajina kolem Úhlavy. Praha: Cesta, 1946 (brož, 42 s.).
Lit.: Z. (= Zeman, F. K.): Klatovsko literární. In Náš rozhlas 52/1940 (22. 12. 1941), s. 21 (článek). Mladý český prosaik skupiny „Aktivistů“ Jaroslav Janoušek zpracoval pro rozhlas téma, jež se stane pravděpodobně vděčným podnětem i pro jiné oblasti, než jest jeho rodné Klatovsko a povodí Úhlavy, kterým si spisovatel jaksi geograficky ohraničil své regionálně-literární pásmo. Český jihozápad dal našemu umění tolik významných a velkých osobností a byl zdrojem inspirace a ve svých dějinách, charakteru lidu i kraje též bohatým materiálem námětovým, že rozhlas neváhá navrátit se po krajové půlhodince propagační ke krásnému Klatovsku a Klatovům s hlediska zaměřeného důkladněji k duchu a uměni, jež z tohoto kraje vzchází jako jeho ozdoba nejkrásnější. Na klatovském gymnasiu maturoval Jaroslav Vrchlický, v Klatovech vyšla jeho prvá próza i první verše, Antonín Sova býval na dovolené v blízké Čiháni, Poleňská fara jest dějištěm Šmilovského románu „Za ranních červánků“, z Chudenicka je Jaroslav Kvapil, mocně působí inspiračně Klatovsko i Poleň v tvorbě Julia Skarlandta. Na votínském zámečku psal Palacký své „Dějiny národu českého“. Plánicko dalo nám Františka Křižíka, malíře Karla Svobodu, hudebního estetika Vladimíra Helferta, z Myslívě je mladý básník jižních Čech Ladislav Trnka. Plánickem byl inspirován Karel Klostermann, v Bezděkově býval Svatopluk Čech, tam také vznikla kdysi slavná „Vlastivědná knižnice Klatovska“, ve které vyšly knihy jihočeských rodáků Jaroslava Kvapila, Julia Skarlandta, Alexandra Berndorfa, Fr. Pláničky, Josefa Berky, Adolfa Smoláka, Karla Hostaše, Jiřího Gutha-Jarkovského a řady jiných. Klenovský hrad připomíná zrození Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Přirozeně, že Klatovy samy jsou v literárním směru v celém tom novém pohledu na okolní kraj nejhojněji zastoupeny: zde žili a tvořili Balbin, Amerling, narodil se tu Kramerius, čile a krásné si vedou v nejnovějši literatuře i klatovští mladí.
Není úkolem tohoto článku vypisovat všechna jména a díla, s kterými se posluchač v Janouškově půlhodince „Krajina kolem Úhlavy“ setká. Chtěli bychom jen na vysílání o Klatovsku upozornit, abychom ukázali, jak vedle krásné a úspěšné aktivity pracovní projevuje se kraj tak požehnaný půvaby přírodními i v oblasti duše a srdce, kteráž jest domovem umění a vědění.
Lit.: Bastlová, Marie: Hodně lidí jsme naštvali Gazou. Přišel velký pád, říká reportér. In web Seznam Zprávy, 17. 4. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když v únoru 2022 spustilo Rusko invazi na Ukrajinu, byl reportér Vojtěch Boháč u toho. Pohyboval se u běloruské hranice, s kolegyní se dostal i pod palbu. V redakci má v rámečku kulku z kalašnikova. „To nás vykoplo nahoru,“ říká.
Vojtěch Boháč na Ukrajině tehdy nebyl jako člen velké redakce se silným zázemím, ale jako mladý žurnalista, který si pár let předtím založil server zaměřený na zahraniční zpravodajství – Voxpot. Znali ho jen skalní fanoušci a on tomu dělal šéfredaktora.
Na Ukrajině si ale Boháče ihned všimla velká česká média. Dělala s ním rozhovory z prvních dní války, z těžko přístupných míst. A veřejnost sledovala jeho pravidelný reporting na sociálních sítích. (…)
Lit.: Mynářová, Alexandra – Josefová, Dana: Herec a režisér Josef Hervert: Vždycky si vyberu komplikovanější cestu, ale vyplácí se to. In web ČRo Brno, 15. 4. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jak se z leteckého mechanika a divadlem nepolíbeného mladíka stal student DAMU? Josef Hervert působí jako herec a režisér především ve Strašnickém divadle v Praze.
„Jsem herec, který postupně přešel k režii. Stalo se to souhrou různých náhod a začalo se mi líbit mít odpovědnost nejenom za svůj výkon, ale za ten celek. Tak jsem se postupně převtělil do režiséra, který má hereckou zkušenost.“ Proto se snaží hercům naslouchat a bere to jako kolektivní dílo. „Provokuju herce k debatě a mám pocit, že jim vyhovuje, že jsou bráni jako partneři.“
Vidět ho můžete v inscenaci František Plánička, o legendárním československém brankáři. „Můj srdcový klub je Slavia, takže to představení je srdcovka. Vyrůstal jsem na Letné, kde všichni fandili Spartě, tak asi právě proto jsem začal fandit Slavii. Byly to boje, hodně jsme prohrávali, tak jsem si řekl, že sparťanem se člověk narodí, ale aby se stal slávistou, musí mít sílu, vůli, odvahu a základní morální vlastnosti,“ usmívá se.
Kuriózní je, že hru režírovala žena, Olga Strusková. „Kdyby to dělal chlap, vyleze z toho asi hlavně fotbal, ale takhle z toho vylezl ten lidský příběh.“ (…)
Dvanáctého dubna letošního roku navždy umlkl „Hlas Bollywoodu“. Tak zněla jedna z četných přezdívek zpěvačky Áši Bhóslé, která vystihovala její výsadní postavení v indické továrně na sny. Zemřela ve věku 92 let. Áša Bhóslé za svou kariéru nazpívala 12 až 15 tisíc písní a je v tomhle ohledu podle Guinnessovy knihy světovou rekordmankou. Většinu tohoto úctyhodného díla přitom tvoří písně, které po víc než 60 let doprovázely indické filmy – zejmény ty Bollywoodské. Spolu se svou stejně slavnou sestrou Latou Mangéškar (zemřela 2022) navíc Áša Bhóslé nejen zpívala, co se po ní chtělo, ale zároveň sama spoluurčovala vývoj indické populární hudby. Díky tomu dokázala okouzlit celé generace diváků a posluchačů. O jejím pozorohodném osudu je tento díl pořadu Za obzorem.
Host: Pavla Fendrichová, zpěvačka, sbormistryně a hlasová koučka. Proč se raději než koučkou nazývá průvodkyní krajinami hlasu? V čem jsou zahraniční studenti DAMU jiní než jejich české protějšky? Co je polyvagální teorie a jak ji využije při své práci? Moderuje Marta Marinová.
Učili se spolu na státnice a už jeden druhého nepustili. S výjimkou rozchodu, který pomohl Kateřině ujasnit si, že chce být s Janem po zbytek života. Pak ale přišel život na malém prostoru s malými dětmi a tchyni s tchánem za zdí. Stavba rodinného domu se zdála nekonečná. Jak se páru podařilo ve stresujícím období nenechat vyvanout vztah?
