Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

22. 3. 2024

Galerie osobností – Iva Janžurová (2024)

Filed under: Podcast — Premek @ 9:19

Připravil Jiří Kubík.

Hovoří herečka Iva Janžurová.

Natočeno 2024. Webová premiéra 21. 3. 2024 (Seznam Zprávy, 18:30 h.; 46 min.).

Lit.: Kubík, Jiří: Mohla bych s divadlem skončit, bojí se Iva Janžurová. A odkládá operaci. In web Seznam Zprávy, 21. 3. 2024 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Herecká legenda v rozhovoru pro Seznam Zprávy mluví o tom, jak zvládá náročné divadelní role a přitom zdolává zdravotní indispozice, jak se těší na filmový dokument o sobě a jaké má další plány.

Letos v létě přijde do kin dokument Janžurka, který točila se svou dcerou – režisérkou Theodorou Remundovou. Jaké scény dcera do filmu použila a jak to celé vypadá, zatím Iva Janžurová neví – film ještě neviděla. Jistá si je jen tím, že „glorifikační záležitost to nebude“.

„Jak to dopadne, mě malinko leká, ale já už mám ten mozek trošku obestřený takovou zvláštní velkorysou lhostejností ke své herecké perspektivě, že z toho ani nemám nějaký mindrák,“ říká s úsměvem Iva Janžurová, která byla dalším hostem v projektu Seznam Zpráv Galerie osobností. (…)

21. 3. 2024

V redakcii – Zuzana Hozová (V redakci – Zuzana Hozová, 2024)

Filed under: Podcast,Slovenské — Premek @ 22:08

Připravila a moderuje Mária Benedikovičová.

Hovoří prokurátorka Zuzana Hozová.

Natočeno 2024. Webová premiéra 21. 3. 2024 (Denník N).

Lit.: anonym: Prokurátorka Hozová: Deti bijú a šikanujú a nič sa s tým nedeje. In web PodBean, 21. 3. 2024 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Prokurátorka Zuzana Hozová z generálnej prokuratúry, ktorá napísala prelomovú správu o reedukačných centrách, hovorí o hrozných podmienkach, v akých tam deti žijú. Rozprávala sa s ňou Mária Benedikovičová

Takovej divnej život (1981)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 19:33

Roman Cílek. Případ z kriminalistického archivu. Dramaturgie Zdenka Tomešová. Režie Miroslav Buriánek.

Účinkují Miroslav Rataj, Pavel Pavlovský, Jan Gross, Tomáš Šolc, Milan Rybák, Ivan Gübel, Josef Nechutný, Daša Neblechová, Jarmila Balašová, Jaroslav Choc, Ladislav Beneš, Jiří Chmelař, Marta Šolcová, Marie Texelová, Ilona Vaňková, Jaroslav Someš a Zora Kostková.

Nastudovala Plzeň v roce 1981. Premiéra 25. 3. 1981 (Vltava, 21:45 – 22:31 h.) v cyklu Hra faktu.

Příběh o slepici a vejci (1981)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 19:30

José Luandino Vieira. Povídka angolského spisovatele. Překlad Pavla Lidmilová. Připravil Josef Vebr. Režie Miroslav Buriánek.

Účinkují Milan Rybák, Antonín Procházka, Jaroslav Choc, Jaroslav Heyduk, Eva Wimmerová, Ilona Vaňková a Jarmila Balašová.

Nastudovala Plzeň v roce 1981. Premiéra (?) 26. 3. 1981 (Vltava, 11:30 – 12:30 h.). Repríza 10. 11. 1981 (Vltava, 11:30 – 12:30 h.); 21. 3. 1984 (Vltava, 11:30 – 12:30 h.)

Americký Prométheus: Triumf a tragédie J. Roberta Oppenheimera 1/15 (2024)

Filed under: Četba na pokračování — Premek @ 18:50

Kai Bird, Martin J. Sherwin. Četba na pokračování. Pro rozhlas připravil Viktor Bezdíček. Překlad Marcela Nejedlá. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Čte Aleš Slanina.

Natočeno 2024. Premiéra 1. dílu 22. 3. 2024, 15. dílu 5. 4. 2024 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Díl první: Soukromé vězení. Zázemí bohaté newyorské podnikatelské rodiny, prvotřídní soukromá střední škola a pak Harvard, zaujetí humanitními i exaktními obory, na takových základech stavěl budoucí slavný fyzik. V mládí hluboce introvertní Robert nachází kraj svého srdce v horách Nového Mexika a ještě netuší, jak pevné bude pouto mezi touto zemí a jeho osudem.

Díl druhý: Práce je díkybohu náročná. Za pobytu v anglickém Cambridge prošel Oppenheimer hlubokou citovou krizí. Fyzika dvacátých let zažívá ale bouřlivý kvas v souvislosti s novou kvantovou mechanikou a ta nasměruje i Robertovu pozdější dráhu. Centrem teoretické fyziky je německý Göttingen, a tak se ve druhé polovině desetiletí stěhuje tam.

Díl třetí: Já jsem Oppenheimer. Na konci dvacátých let strávil Oppenheimer nějaký čas na univerzitě v Curychu a jako teoretický fyzik dozrál natolik, aby mohl převzít v Berkeley místo profesora. Z té doby pocházejí jeho zásadní práce týkající se například neutronových hvězd nebo černých děr. Robert nepochybně byl geniální, proto si fyzikové často kladli otázku, proč nezískal Nobelovu cenu, tak jako jeho mnozí kolegové.

Díl čtvrtý: Jean. Na přelomu dvacátých a třicátých let byl Oppenheimer v Berkeley magnetem pro mladé adepty fyziky. Objevil nejen své neodolatelné charisma, ale i cit pro sociální a politické problémy současného světa a ve třicátých letech ho zastihujeme v prostředí levicového, až komunistického aktivismu. Jeho příslušníky jsou noví přátelé, Haakon Chevalier a zejména krásná Jean Tatlocková.

Díl pátý: Budu si brát tvou přítelkyni. Steve Oppenheimer celý život tvrdil, že nikdy nebyl členem komunistické strany. Jeho kontakty s komunistickým hnutím byly možná nepřímé, nicméně těsné, a Robert sám smýšlel rozhodně levicově. Ostatně členy strany v té době byli i jeho bratr Frank a žena, s níž se Robert po rozchodu s Jean Tatlockovou oženil – Kitty.

Díl šestý: Koordinátor rychlého rozpadu. V lednu 1939 bylo jasné, že jádro uranu lze štěpit. Zpráva o tom přišla z Německa, a poté co v Evropě propukla válka, bylo stále zřejmější, jak nebezpečný je tento poznatek v rukou německých vědců. Jedno z vedoucích míst v atomovém výzkumu Oppenheimer získal na jaře roku 1942, a i když jeho pozici komplikovala levicová minulost, nový velitel vývoje atomové bomby generál Leslie Groves jej prosadil jako ředitele vznikající tajné laboratoře.

Díl sedmý: Los Alamos. Roku 1942 se Oppenheimer vrací do milovaného Nového Mexika, tentokrát aby zde vybudoval první laboratoř pro vývoj jaderné zbraně. V Los Alamos vzniká městečko pro několik tisíc lidí – personálu, vojáků, ale zejména vědců. Jeho obyvatelé věří, že zahajují závod s nacistickým výzkumem a že jejich práce pomůže vyhrát válku.

Díl osmý: Časovaná bomba. Bezpečnost přísně tajného programu v Los Alamos jistí nejen fyzické bariéry jako plot a neustálé kontroly, ale také zapojení sofistikovanějších metod. Oppenheimer a jeho spolupracovníci jsou sledováni a mnohé začíná pronásledovat vlastní minulost. Jedna z událostí v Robertově životě se týká možné špionáže a může mít destruktivní potenciál pro jeho budoucnost.

Díl devátý: Dopad zařízení na civilizaci. Roku 1943 propašovalo britské letectvo do Spojených států Nielse Bohra. Dánský fyzik přinášel nejen informace o německém výzkumu, ale i nový etický pohled na atomové zbraně. V Los Alamos to vřelo diskusemi o povaze zapojení vědy do armádního úsilí, o budoucnosti světa a o hrozbě závodů ve zbrojení. Do světa politiky však tyto hlasy neměly šanci proniknout.

Díl desátý: Trinity. Rok 1945 mnohé změnil. Zemřel prezident Roosevelt, do Bílého domu nastoupil Harry Truman a v Evropě skončila válka. Vědci začali diskutovat, zda je použití zbraně proti Japonsku nutné, avšak opět bez zájmu politiků. Dne 16. července vyvrcholilo úsilí vědců z Los Alamos úspěšným testem atomové bomby v lokalitě, kterou Oppenheimer nazval Trinity.

Díl jedenáctý: Cítím, že mám na rukou krev. Dne 6. srpna vybuchla atomová bomba nad Hirošimou. V Los Alamos nastala euforie, někteří ale v hlučném slavení vnímali temný podtón. Začalo účtování. Oppenheimerovy fotografie zaplavily média a otec atomové bomby se jako celebrita rozhodl využít svého nového vlivu ve veřejné agendě týkající se atomové energie. Nastalo období politického lavírování.

Díl dvanáctý: Intelektuální hotel. Roku 1946 nastoupil Oppenheimer na místo ředitele princetonského Institutu pokročilých studií a okamžitě zahájil jeho poválečnou zlatou éru. Shromáždil odborníky z přírodních i humanitních věd, a institut se tak stal laboratoří, která vyhovovala šíři jeho zájmů i jeho představě, že exaktní vědy potřebují vědy humanitní jako svou kotvu. V tomto období ale také leží počátek jeho komplikovaných vztahů s Lewisem Straussem, v té době předsedou správní rady institutu.

Díl třináctý: Šelma v džungli. Atomový monopol Spojených států nevydržel dlouho, jen do roku 1949, kdy Sovětský svaz odpálil svou první atomovou bombu. To už Oppenheimer stojí pevně na straně odpůrců závodů v jaderném zbrojení a lobbuje proti vývoji superzbraně ještě ničivějších účinků. Vedle levicové minulosti je to jedna z položek obvinění, které vzniká roku 1953 a má ho zcela zničit. V pozadí tažení stojí Lewis Strauss.

Díl čtvrnáctý: Černá šmouha na erbu naší země. Na jaře 1954, uprostřed americké antikomunistické hysterie, začíná pracovat americká inkvizice i proti Robertu Oppenheimerovi. Zmanipulované vyšetřování, kterému je podroben, oživí všechny staré pochyby a pomluvy a využije fyzikovy současné oponentní politické postoje. Výsledkem řízení je ztráta bezpečnostní prověrky, Robertovo naprosté ponížení a Straussův triumf.

Díl patnáctý: Stále cítím na rukou teplou krev. Straussův útok zničil Robertův politický vliv, nikoli však jeho auru geniálního fyzika a fascinující veřejné osobnosti. Rehabilitace přišla s novou Kennedyho administrativou, prestižní Cenu Enrica Fermiho mu však již předal po atentátu na prezidenta roku 1963 Lyndon Johnson. Robert Oppenheimer umírá v únoru roku 1967. Svého angažmá v Los Alamos nikdy nelitoval.

Lit.: Bezdíček, Viktor – Blažejovská, Alena: Oppenheimer: Americký Prométheus. O vzestupu a pádu „otce atomové bomby“. In web ČRo Plus, 24. březen 2024  (článek). – Cit.: Komplikovaný osud otce atomové bomby J. Roberta Oppenheimera formovala zlatá éra fyziky, druhá světová válka i nastávající válka studená. Oppenheimer nebyl jen ředitelem amerického tajného projektu Manhattan, na jehož konci stály Hirošima a Nagasaki, ale také vůdčím duchem dvou mimořádných vědeckých pracovišť a osvíceným polyhistorem, spojujícím exaktní a humanitní vzdělanost. Bezprostředně po válce oslňující celebrita a vzápětí oběť antikomunistické hysterie.

Detailní monografie líčí nejen Oppenheimerovu veřejnou tvář, ale též soukromá až intimní zákoutí této fascinující osobnosti a její rozporuplné mysli. (…)

Kniha Kaie Birda a Martina J. Sherwina získala v roce 2005 Pulitzerovu cenu za literaturu a v roce 2023 byla do kin uvedena její stejnojmenná filmová adaptace, kterou natočil režisér Christopher Nolan.

Film získal při předávání letošních Oscarů celkem sedm sošek, stal se tedy šampionem letošního oscarového klání. Christopher Nolan jako producent získal cenu za nejlepší film roku a byl také oceněn za režii. Film dále obdržel Oscary za střih, kameru, hudbu a dva herecké výkony včetně hlavního hereckého výkonu Ciliana Murphyho. (…)

Hovory Plus – Veronika Souralová (2024)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 18:48

Veronika Souralová je ředitelka Czech Press Photo a zároveň uznávaná fotografka hmyzu. Své kurzy makro focení začíná slovy, že každý, kdo chce fotografovat včely nebo mravence, musí mít obrovskou trpělivost, protože dobrá makro fotka se nepovede hned, musí se vyčekat. Hovory moderuje Tatiana Čabáková.

Natočeno 2024. Premiéra 21. 3. 2024 (ČRo Plus, 22:05 h.).

Noční Mikrofórum – Taťjana Medvecká (2024)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 18:47

Host: Taťjana Medvecká, herečka. Jak bujaré nebo naopak skromné byly oslavy jejích sedmdesátin? Která ze 113 rolí, jež ztvárnila v Národním divadle, jí zůstala nejvíc pod kůží? A existuje ve Zlaté kapličce ještě pořád Klub dobráků? Moderuje Jaroslav Sedláček.

Natočeno 2024. Premiéra 21. 3. 2024 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.). Repríza 22. 8. 2024 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).

Politická literatura – Alexandr Stich (2003)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 18:46

Posuzoval jazykovou pravost Fučíkovy Reportáže psané na oprátce, projevy Václava Havla a stejně tak i nechvalně proslulého dokumentu Olovo, který měl v roce 2000 zdiskreditovat tehdejší místopředsedkyni Poslanecké sněmovny, sociální demokratku Petru Buzkovou – významný český literární vědec a bohemista Alexandr Stich, mezi odborníky na český jazyk respektovaná celebrita. Zemřel v lednu 2003, letos v březnu si připomínáme devadesát let od jeho narození. Jeden z pořadů z cyklu Politická literatura mu v roce 2003 věnoval Libor Dvořák.

Natočeno 2003. Repríza 21. 3. 2024 (ČRo Plus, 21:10 h.) v cyklu Dokument Plus.

Portréty – Jan Uprka (2024)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 18:44

Syn malíře Joži Uprky Jan Uprka se zapletl s fašisty a v březnu 1939 žádal o připojení moravského Slovácka ke Slovensku.

Natočeno 2024. Premiéra 21. 3. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.).

Člověčiny aneb Svět lidských fenoménů – Bez tetování nejsou koláče (2024)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 18:43

Tetování po celém těle, piercingy, ale třeba i plastická operace. Své tělo si upravují a zdobí lidé po celém světě. A zatímco my se chceme spíš zkrášlit a působit hezky na druhé, pro jiná etnika znamená tetování nebo piercing třeba i iniciační rituál. Martin Rychlík a Martin Soukup tentokrát o tom, proč si tak rádi různými způsoby měníme naše těla.

Natočeno 2024. Premiéra 21. 3. 2024 (ČRo 2 Praha, 18:04 h.). Repríza 18. 7. 2024 (ČRo 2 Praha, 18:04 h.); 27. 3. 2025 (ČRo 2 Praha, 18:04 h.); 29. 3. 2025 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress