Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

4. 12. 2024

Ranní Plus – Důchodová reforma a senát, žádost Ukrajiny o vstup do NATO, gruzínské protesty (2024)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 10:23

Návrh důchodové reformy postupně zvyšuje věk odchodu do penze a zužuje skupiny náročných profesí s nárokem na dřívější penzi. Jak uspěje u senátorů? Jak se ministři zahraničních věcí zemí NATO staví k žádosti Ukrajiny, aby dostala oficiální pozvánku do Aliance? Gruzínci znovu protestují proti vládě. Zasahovala proti demonstrantům znovu policie? Moderují Martina Mašková a Lukáš Matoška.

Natočeno 2024. Premiéra 4. 12. 2024 (ČRo Plus, 8:10 h.).

{Rozhovor s Květou Legátovou} (2004)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 10:14

Připravil Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Hovoří Květa Legátová.

Natočeno 2004. Repríza 2. 12. 2024 (ČRo 2 Praha, 20 min.) v cyklu Speciál Dvojky.

Lit.: arych – Hávová, Naděžda – Kroc, Vladimír: Spisovatelka Květa Legátová: Autor píše hlavně sám pro sebe. Rozhovor s autorkou povídek Želary a novely Jozova Hanule. In web ČRo 2 Praha, 2. 12. 2024 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Věra Hofmannová (1919-2012), která do literárního světa vstoupila jako Květa Legátová, je autorkou povídek Želary, novely Jozova Hanule nebo rozhlasových her. Čí jméno si vypůjčila a použila ho jako pseudonym? Díky čemu se přenesla přes těžká válečná léta? Poslechněte si rozhovor se spisovatelkou z roku 2004. (…)

Pláč tisíce křišťálových očí (2024)

Filed under: Povídky — Premek @ 9:15

Petr Stančík. Povídka. Mistr zvuku Tomáš Pernický. Režie Anna Vošalíková.

Účinkuje Jakub Žáček.

Natočeno 2024. Webová premiéra 1. 12. 2024 (MujRozhlas, 6:00 h.; 35 min.).

Lit.: anonym: Tip mujRozhlas. Petr Stančík: Pláč tisíce křišťálových očí. In web MujRozhlas, 1. 12. 2024 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Komisař Durman vyšetřuje případ smrti zručného prothesookultisty Moriandra. Co má s tím vším společného nová královna pražského podsvětí? A proč nesmí komisař navštívit vdovu Moriandrovou v sobotu, kdy bere koupel? Poslechněte si novou vánoční detektivku Petra Stančíka. (…)  Tato povídka není vhodná pro děti a mladistvé.

3. 12. 2024

Pobedim 1928 – na pomezí rozhlasové hry a dokumentu

Filed under: Názory a komentáře — Premek @ 16:56

Přemysl Hnilička

Na začátku října měla ve slovenském Rádiu Devín premiéru dvoudílná rozhlasová hra Jána Mikuše Pobedim 1928. Vrací se k tragickým událostem, které se udály téměř před sto lety v obci Pobedim. Během venkovské zábavy tu došlo k požáru slaměných stohů, z čehož místní okamžitě obvinili Romy, žijící hned vedle vesnice v romské osadě. Vyzbrojeni střelnými zbraněmi, palicemi, klacky a kameny napadli muže, ženy a děti a po dlouhých dvou hodinách běsnění za nimi zůstalo šest mrtvých: jeden muž, pět žen a šestiletá holčička. Soud nakonec odsoudil pouze čtyři viníky, a to k nízkým trestům nepřesahujícím dva roky; ty si nakonec ani celé neodseděli, byli propuštěni za dobré chování.

Ján Mikuš se o příběhu dozvěděl od spisovatelů Marka Vadase a Richarda Pupaly a opatřil si více než stostránkový zápis ze soudního jednání, které se konalo v roce 1929. Z něj vychází scénář hry a právě pasáže, vycházející z původních záznamů, jsou nejpůsobivější. Mrazivé jsou i pitevní nálezy, které jsou místo čtení zpívané na romskou melodii. Mikuš však svou dokumentární hru proložil výpověďmi dnešních Romů: hovoří tu jak současní obyvatelé pobedimské osady, která stále ještě existuje, tak i úspěšní Romové, kteří se stali navzdory předsudkům úspěšnými ve svých oborech. Právě kombinace těchto dvou rovin působivost hry poškozuje; obě časové roviny jsou propojovány v nevhodné okamžiky a ruší poctivě budovanou atmosféru inscenovaných pasáží. Mnohem vhodnější by bylo natočit hru a samostatný dokument. Výsledná nahrávka je takto navzdory dobrému úmyslu v tempu škobrtavá a pro posluchače nepřehledná.

Hovory Plus – Petr Třešňák (2024)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 16:49

Publicista Petr Třešňák je držitel několika novinářských cen, věnuje se osvětě a aktivismu v oblasti systému podpory pro lidi s těžkým mentálním handicapem. Jeho dcera má autismus, proto založil spolek Děti úplňku: „Jsem přiznaný aktivista pracující novinářskými prostředky, ale dávám si velký pozor, abych nepsal komentáře, které se týkají resortů, se kterými spolupracuji,“ vysvětluje a dodává: „Novinářské nástroje využívám v rámci neziskové organizace pro osvětu a investigaci života lidí s autismem – těžkým postižením. Na knize jsem pracoval asi 2 roky, oproti práci v redakci novin mám luxusní pozici po něčem pátrat skutečně dlouho. Efekt novinařiny v případě příběhu úmrtí Doroty Šandorové byl výrazný a až učebnicově pozitivní, vedlo to ke zřízení pracovní skupiny na Úřadě vlády, která sepsala strategický dokument, který by měl špatné nastavení systému změnit,“ myslí si. Moderuje Petr Vizina.

Natočeno 2024. Premiéra 3. 12. 2024 (ČRo Plus, 22:05 h.).

Noční Mikrofórum – Tereza Rak (2024)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 16:46

Host: Tereza Rak, autorka projektu Srdce z jeřabin. Jak s odstupem vzpomíná na čas strávený v zahraničí? Měla obavy vyjít ze známého prostředí online světa směrem ke své první knize Rok plný tvoření? A proč u svých dětí oddaluje používání technologií a mobilů? Moderuje Barbora Chuecos.

Natočeno 2024. Premiéra 3. 12. 2024 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).

Sféry – Jak v lidech probudit nadšení z vědy (2024)

Filed under: Podcast — Premek @ 16:38

Připravil Vítek Svoboda.

Hovoří Petr Koubský, Pavla Hubálková a Vítek Svoboda.

Natočeno 2024. Webová premiéra

Sféry: Jak v lidech probudit nadšení z vědy. In web Deník N, 3. 12. 2024 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Petr Koubský a Vítek Svoboda si v podcastu Sféry povídají s Pavlou Hubálkovou o práci popularizátorky vědy a o tom, jak lidi nadchnout pro poznávání.

Je to pár dní, co Pavla Hubálková převzala Cenu předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Je první ženou, která ji získala, zároveň první osobou mladší šedesáti let a první novinářkou – dosud se dostalo jen na muže vědce, většinou v důchodovém věku. Jak přemýšlí o své práci komunikátorky vědy? Proč se vzdala kariéry vědkyně? A proč by se podle ní měli lidé zajímat o vědu? Petr Koubský a Vítek Svoboda se Pavly Hubálkové ptají v podcastu Sféry.

Ex libris – Erinnerungen: Mein Leben in der Politik (2024)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 16:34

Německý ministr financí Wolfgang Schäuble vzpomíná na život v politice. Vedle Angely Merkelové bychom asi jen těžko v zemích Evropské unie hledali politika, který se v poslední době v nejvyšších patrech moci pohyboval tak dlouho a zanechal tam tak výraznou stopu jako Wolfgang Schäuble. Byl německým ministrem vnitra a především ministrem financí a v těchto funkcích zažil řadu mimořádně dramatických období. Schäuble koncem prosince roku 2023 zemřel, ale ještě předtím stačil sepsat paměti  Erinnerungen: Mein Leben in der Politik (Vzpomínky: Můj život v politice), které pak v roce 2024 vyšly. Česky zatím nikoli, ale německý originál knihy pročetl a okomentoval Ondřej Houska.

Natočeno 2024. Premiéra 3. 12. 2024 (ČRo 3 Vltava, 20:05 h.).

Akademie – Emil Břetislav Lvovský – neprávem zapomenutý konzul české hudby v zahraničí (2024)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 16:33

Připravil Viktor Velek.

Natočeno 2024. Premiéra 3. 12. 2024 (ČRo 3 Vltava, 21:15 – 23:00 h.).

Život Samuela Beleta 1/20 (2024)

Filed under: Četba na pokračování — Premek @ 16:30

Charles Ferdinand Ramuz. Román švýcarského frankofonního spisovatele vypráví poutavý životní příběh jednoho obyčejného venkovského člověka v druhé půli 19. století. Překlad Jiří Reynek. Připravil Petr Turek. Účinkuje Igor Bareš. Režie Vlado Rusko.

Natočeno 2024. Premiéra 3. – 22. 12. 2024 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Lit.: tur (= Turek, Petr): Charles Ferdinand Ramuz: Život Samuela Beleta. Hledání věčnosti a kontinuity v prostých všednostech. In web ČRo 3 Vltava, 4. prosinec 2024 (článek). – Cit.: (…) Švýcarský frankofonní prozaik Charles Ferdinand Ramuz (24. 9. 1878 – 23. 5. 1947) žil po studiích filozofie v Paříži (1902-1914), kde se věnoval literární tvorbě a vydal své první romány, v nichž se přikláněl k naturalismu i k románům vývojové psychologie. Po roce 1914 se vrátil do Švýcarska, od r. 1930 až do své smrti v r. 1947 žil v ústraní v Cully ve vaudském kantonu. Tento kanton spolu se sousedním kantonem valaiským se stal hlavním dějištěm a dominantou jeho románů.

Ve svém životě i tvorbě chtěl Ramuz být blízko elementárnímu – hledal je v přírodě a v osudech venkovských lidí. Po návratu do země svých předků hledal stopy věčnosti a kontinuity v životě sedláků a v monumentálnosti přírody a živlů. K Ramuzovým nejlepším dílům patří vývojově psychologický román Život Samuela Beleta (1913): životní příběh jednoho obyčejného člověka na švýcarském venkově v 19. století. Kniha je považována za jakési dovršení autorovy první vývojové etapy.

Prostý venkovský dělník Samuel Belet (postava nese určité autobiografické rysy) dospívá obtížnou dráhou životních zkoušek a proher, bolestného hledání sebe sama k vnitřní vyrovnanosti a jistotě, k prosté a jednoduché  životní moudrosti. Celým románem procházejí určité konstanty celé Ramuzovy literární tvorby: láska k prostým věcem života a k rodnému kraji (líčení krás horského kraje s jeho jezery a úžasným světlem patří k nejlepším stránkám knihy), přesvědčení o nenahraditelnosti a svébytnosti osobní vnitřní zkušenosti, konstanty potvrzující kontinuitu autorovy tvůrčí filozofie.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress