Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Přijďte k nám na dvojku. Ne, milý čtenáři, nejedná se o žádnou reklamní kampaň vinotéky, či vinného sklípku, ale o název setkání, kterého se účastní členové klubu stanice Vltava vždy jednou za měsíc, po boku rozhlasových pracovníků. Měl jsem to štěstí poprvé se zúčastnit. Termín štěstí jsem nepoužil jen tak náhodou. dnešní téma bylo vzpomínka na Jiřího Horčičku. Mága rozhlasové režie, který nás bohužel opustil v den svých 80. narozenin – 27. března.

Večerem provázela režisérka Hana Kofránková. Bylo přítomno mnoho hostů. Abych ocitoval z jedné infantilní, prvoplánové písničky Zdeňka Svěráka – tak kdo tam všechno byl. Nebudu jmenovat všechny, zmínil bych prozatím jen herce: Růžena Merunková, Taťána Medvecká, Vladimír Brabec, Miloš Hlavica, Luděk Munzar. O hudební produkci se postarali u piána Vladimír Truc, zpěvem doprovázel Rudolf Pellar. Vypíchnu podstatné momenty večera. Nejprve se vzpomínalo na Čapkovu Válku s mloky (1958). Je to – jak mnozí čtenáři určitě vědí – zlomová inscenace z hlediska práce se zvukem a vůbec přístupu k rozhlasové hře. Vzpomínky na konkrétní hry vždy doprovázely ukázky, tu a tam obohacené o hádanky pro publikum. Když jsem suverénně odpověděl na první z nich, kdo představuje mloka, byly mi další odpovědi nebo spíš už jen jedna odpověď raději zakázány. :-) (more…)

Rudolf Matys

(Vyšlo v čsp. Host, 3/2006)

Představa o rozhlasu jako o pouhém informačním sdělovadle a perpetuu mobile na srandu a popové hopsahejsa, představa považující rádiový přijímač za pouhý zvukový závěs do místnosti, případně za spotřebič na způsob topného tělesa, se jistě musí ocitnout v rozporu až groteskním s představou o rozhlase jako o kulturotvorném médiu, neřku-li s faktem, že tu existuje i cosi jako rozhlasové slovesné umění jakožto svébytný a ničím nenahraditelný umělecký druh, a že toto umění je určeno pro poslech (a nemusíme vůbec zdůrazňovat, že soustředěný, takový je poslech vždycky, jak nedávno připomněl Jan Halas). Nedbejme ale chvíli na tento rozpor a odvážně si představme, že existuje jen a jen ono. Je to ostatně pěkná hypotéza… (more…)

(05.10.2006 , zdroj)

Mezinárodní soutěžní přehlídka rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio zná vítěze tří soutěžních kategorií. Od úterý do čtvrtečního večera se postupně utkalo celkem 94 pořadů domácí i zahraniční produkce. „Loni bylo v soutěži 77 pořadů. Kromě počtu se tradičně zvyšuje i jejich kvalita. Naprostou novinkou byla soutěž autoanoncí-promo spotů,“ doplnil výkonný ředitel Českého rozhlasu a ředitel festivalu Josef Havel. (more…)

Prix Bohemia Radio 2006 aneb Odzvonilo původní rozhlasové hře?

K napsání tohoto příspěvku mne přiměla určitá, široké veřejnosti nepřístupná diskuse.
Měl jsem tu čest účastnit se setkání tvůrců dramatické rozhlasové tvorby a porotců na soutěžní přehlídce Prix Bohemia Radio 2006 v Poděbradech.
Nabízím několik postřehů.

Úvodem trocha faktických informací.
Do soutěže bylo zasláno 37 dramatických počinů. Nelze jednoduše říct 37 původních rozhlasových her, neboť zde byly zastoupeny seriály, adaptace světových divadelních dramat a románů, a také několik původních her psaných primárně pro rozhlas.
Další podstatná věc. Nejednalo se o práce za poslední rok, poněvadž kategorie rozhlasová hra se nevyhlašuje každý rok.
Není ani tak podstatné, o jaká díla se jedná, ani snad to, která se dostala do finále, jako spíš pro mne – a nejen mne – vcelku nešťastný fakt, že se do finále nedostal jediný původní text pro rozhlas.
Ano, sice byla určena zvláštní kategorie pro původní rozhlasovou tvorbu, ale osobně to považuji spíše za určité gesto.

Kolem toho se točila větší část diskuse.
téměř už na počátku došlo k ostrému střetu mezi Alenou Zemančíkovou a Petrem Pavlovským – předsedou poroty.
Ten argumentoval tím, že kategorie je už jednou tak zadána. Tj. hodnotí se rozhlasová hra obecně, bez ohledu jedná-li se o seriál, adaptaci klasického dramatu či původní hru. Stejně ale ke střetu muselo dojít, protože pan Pavlovský sdílí stejný postoj k věci, jako zadavatelé soutěžních kategorií.. Tedy tak to aspoň vnímám já.
Situaci naštěstí zachránil Jan Vedral, který nám pohotově vysvětlil, proč jsou ty podmínky hodnocení nastavené, tak jak jsou.
Důvod je prostý, leč nešťastný. Za poslední 4 roky bylo realizováno pouze sedm původních rozhlasových her, což je dost málo na to, aby byla naplněna jedna kategorie. (more…)

Už drahná léta může zasvěcený posluchač Českého rozhlasu pozorovat velké nedostatky ve zviditelňování a propagaci rozhlasové práce v dalších médiích. Ano, existují televizní šoty, které jsou však obecné a velmi málo přesvědčující (kdybyste nebyli aspoň trošku zasvěcení, zaujal by vás spot, který říká, že každou neděli je seriál – když ani nezjistíte jaký?). Občas se objeví něco takového, jako třeba velký plakát, zvoucí k poslechu Roku v dopisech – ten však graficky (obrázek letícího holoubka, nesoucího dopis) spíše připomíná reklamu na nějaké mírové setkání, v nejlepším případě na poštovní služby. Přesto alespoň za něj díky…

Srovnání jsem mohl učinit zrovna tento týden, kdy jsem dlel služebně v Německu. V drážďanské ubytovně na mne mezi jinými reklamními letáky čekalo překvapení: malá pohlednice – taková, jaké u nás produkuje firma Boomerang – a na ní nápis „Leo Tolstoi – Anna Karenina“. Pod ním se skvěla fotografie části lokomotivy (ano, asociace okamžitě „naběhla“) a celé to vypadalo jako přebal knihy. Tento pocit jste si mohli dokončit sami; pohlednice byla lehce „naříznutá“, takže po lehkém stlačení tu před vámi stála malá knížka.

Proč o tom píšu? Protože na druhé straně byl podrobný přehled mluveného slova, které vysílá místní kulturní stanice Radio Figaro, a to s předstihem až do konce prosince. Hlavním bodem byl samozřejmě záznam, týkající se seriálu Anna Karenina z roku 1967, několik dalších upozorňovalo na četby na pokračování.

Domnívám se, že tento způsob kulturní reklamy a propagace, tj. cílené upozorňování na konkrétní pořady, by byl úspěšnější a údernější než obecné pozvánky, které probíhají Českou televizí. Nestálo by to za zamyšlení, Český rozhlase?

Martin Karlík, citováno z webu RadioTV

Dramatická tvorba už dávno není v rozhlasovém éteru na výslunní posluchačského zájmu. Pryč jsou doby, kdy umělci z divadla (František Filipovský, Luděk Munzar, Karel Höger a další) natáčeli rozhlasové hry pod vedením takových režisérů jako byl Miloslav Disman nebo Jiří Horčička. Dávno zašlá je i sláva rozhlasového studia v Pardubicích, kam za dob jeho největšíí slávy jezdili i pražští herci. Rozhlas byl i důležitým působištěm literátů. Řada mladých talentů zkoušela zaslat své prvotiny právě do rozhlasu, z dnes známých osobností tak začínal mj. i bavič Petr Novotný. (more…)

O mezinárodním rozhlasovém festivalu starých textů Prix Marulić 2005

Alena Zemančíková, zdroj

Marko Marulić (1450-1524) je nazýván „otcem chorvatské literatury“. Byl to autor zejména spisů s duchovní tematikou a zařadil se mezi významné evropské humanisty a inspirátory náboženských autorů, jako byl Ignác z Loyoly nebo František Saleský, kteří ho hojně citovali ve svých duchovních spisech. Marulić ovšem napsal také několik dramat – mystérií a moralit, také byly nalezeny jeho erotické epigramy – ty se těší zvláštnímu zájmu vědecké veřejnosti. Jeho veršované dialogy a dramata jsou s úspěchem uváděna chorvatskými divadly. Marko Marulić má pěknou moderní sochu ve Splitu ve starém městě kousek od nábřeží na náměstí, obklopeném renesančními domy a de facto začleněném doněkdejšího komplexu Diokleciánova paláce. (more…)

V roce 2002, kdy začal Robert Tamchyna s Josefem Jiřím Hrašem vysílat svůj pořad o historii Československého rozhlasu, pokusil jsem se vyzvat tuto instituci, aby se hlouběji zabývala svou historií… (more…)

Přemysl Hnilička

V sobotu 10. září 2005 měla na Vltavě premiéru nová rozhlasová hra Jana Vedrala Jackson aneb Šoubyznys a umírání v písních a tancích národa českého. Už podnázev „imagologický pamflet“ napovídal, oč půjde. (more…)