Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

30. 6. 2015

Soudce z milosti 1/10 (2015, 2021)

Mluvené slovo Ivan Klíma: Soudce z milostiIvan Klíma. Četba na pokračování. Připravila Hana Soukupová. Mistr zvuku Jiří Volf.  Režie Lubomír Koníř.

Účinkují Jaroslav Plesl a Lenka Krčková Šestáková.

Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2015. Premiéra 1. dílu 26. 6. 2015 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min). Repríza 1. dílu 1. 1. 2019 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Vydala Radiotéka, prosinec 2021 (MP3, CR.ES.2021.408, celková délka 4 hod. 18 min.). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: „Klíčový politický román z východní Evropy“ (Malcolm Bradbury). Příběh soudce Adama Kindla, hrdiny s autobiografickými rysy, zasadil Klíma do doby začínající normalizace.

Lit.: anonym: Ivan Klíma: Soudce z milosti (4/10). In web ČRo 3 Vltava, červen 2015 (anotace). – Cit.: Soudce z milosti vznikl přepracováním románu Stojí, stojí šibenička. Obě podoby příběhu reprezentují tematickou oblast autorovy tvorby, v níž je sledován střet jedince s mocí, působení ideologie a mocenských struktur na vnitřní svět člověka. 

Jedna rovina díla zachycuje morální, pracovní i manželskou krizi čtyřicetiletého soudce Adama Kindla, jak ji prožívá na počátku 70. let, druhá je retrospektivním náhledem do jeho minulosti.

Lit.: Zahradníková, Andrea: Jaroslav Plesl a Lenka Krčková nahráli v budějovickém rozhlase četbu románu Soudce z milosti. In web ČRo České Budějovice, 24. 6. 2015 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.:  Jako četbu na pokračování připravil Český rozhlas román Ivana Klímy Soudce z milosti. Nahrávka vznikla ve studiu v Českých Budějovicích. Účinkují Lenka Krčková, herečka Jihočeského divadla, a Jaroslav Plesl z Dejvického divadla.

Četbu bude vysílat Český rozhlas Vltava denně od pátku 26. června v 18.30 hodin. Román je rozdělen do deseti částí. Připravila Hana Soukupová, režie Luboš Koníř, mistr zvuku Jiří Volf.  (more…)

29. 6. 2015

Sběratel kostí (2015)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 14:58

Jeffery Deaver. Audiokniha. Thriller. Překlad Jiří Kobělka. Producent Martin Pilař. Režie Michal Bureš.Sberatel kosti 2015

Čte Jan Vondráček.

Natočeno 2015. Vydal OneHotBook v červnu 2015 (1 CD, AK058, 12 hod. 13 min.).

Pozn.: Vraha, co se nedá chytit, odhalí jedině detektiv, který se nemůže hýbat.

Newyorské bezpečnostní složky jsou v pohotovosti kvůli konferenci OSN, situaci však zkomplikuje nález těla bizarně zavražděného muže. Pod tlakem okolností požádá policie o pomoc bývalého detektiva Lincolna Rhyma, jenž je po úrazu však ochrnutý a upoutaný na lůžko. Aby se mohl pustit po stopě zabijáka, který své umučené oběti pohřbívá typicky morbidním způsobem a záměrně zanechává drobné stopy, spojí se s mladou pochůzkářkou Amélií, která se tak stává jeho „rukama a nohama“. Jak přibývá mrtvých těl, vynořují se z nově zjištěných informací obrysy dávných hrůz.

„V Deaverových příbězích si čtenář nemůže být žádnou postavou zcela jistý. Z předpokládané oběti se často vyklube vrah a z vraha oběť. Když už se zdá, že jste na konci, autor má v záloze nečekané finále.“ – iDnes.cz

„Pokud ze současných autorů detektivek existuje někdo, u něhož dějové zvraty odhadnete jen stěží, pak je to Američan Jeffery Deaver.“ – iDnes.cz

„První případ Lincolna Rhyma je malý klenot, vyvolávající maximální napětí. Deaver neplýtvá slovy; kniha je stručná, ale především sevřená. Je jako dobře připravený sportovec: vše je naladěné na optimální výkon, aniž by to sklouzávalo k samoúčelnosti. Sběratel kostí je tak i léta po svém napsání jedním z nejlepších thrillerů, na jaké můžete v knihkupectvích narazit.“

– Boris Hokr, Knihožrout.cz

Jeffery Deaver (*1950)

Americký spisovatel napsal svou první prózu už v jedenácti letech, byť šlo o román jen o dvou kapitolách. Zkoušel také uspět v country hudbě, hrál a zpíval po klubech v San Francisku i v Chicagu. Během studií žurnalistiky na Univerzitě v Missouri publikoval v několika časopisech a toužil po postu soudního zpravodaje prestižních listů Wall Street Journal či New York Times. Vystudoval též práva a poté se věnoval firemní advokacii na Wall Street. Od roku 1990 jej naplno zaměstnává pouze psaní knih. Je autorem více než třiceti románů a několika povídkových sbírek. Proslavila jej zejména série s originální postavou kvadruplegického detektiva Lincolna Rhyma, jejíž první díl byl v roce 1999 zfilmován, přičemž hlavní protagonisty ztvárnili Denzel Washington a Angelina Jolie.

Jan Vondráček (*1966)

V dětství chodil do dramatického kroužku, ale k divadlu se dostal až během vojny po gymnáziu (účinkoval v Armádním uměleckém souboru). Následovalo studium na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU, odchod s celým ročníkem do nově vzniklého Dejvického divadla, účast na mnoha festivalech, řada ocenění a vstup do souboru Divadla v Dlouhé, jehož členem je dodnes. Díky seriálu Mentalista, v němž dabuje hlavní postavu Patricka Jana, je známý i jeho hlas (Cena Františka Filipovského 2010), daboval ale velké množství dalších filmů, seriálů či televizních upoutávek. Filmoví a televizní diváci jej mohli zaznamenat ve filmech Pokoj v duši (2009), Lidice (2011), Příběh kmotra (2013) nebo v seriálech České století (2013), Život a doba soudce A. K. (2014) či Vraždy v kruhu (2015).

Lit.: Macháček, Tomáš: Uvažovat jako zločinec. In web Naposlech, 8. 7. 2015 (recenze). – Cit.: Bývalý newyorský kriminalista Lincoln Rhyme se poté, co se na něj na místě činu v rozestavěné budově zřítila část konstrukce, musí vyrovnat s životem kvadruplegika. Dříve aktivní a činorodý člověk dnes těžce nese upoutání na lůžko, může totiž hýbat pouze hlavou, rameny a prsteníkem na levé ruce. Nemá chuť žít. Mučí ho pomyšlení na to, že není pánem svého těla a ani nemůže sám rozhodovat o svém bytí či nebytí. Eutanazie povolená není a sám sebevraždu spáchat nemůže. Z bezútěšného rozpoložení jej vytrhnou jeho bývalí kolegové, kteří se rozhodnou využít Rhymových rozsáhlých znalostí a bezkonkurenčních schopností. Z pozice konzultanta se záhy dostane Rhyme přímo do centra dění. Jeho ložnice se promění v operační středisko, ze kterého, ačkoliv je už pouze civilistou, vydává rozkazy a řídí postup celého vyšetřovacího týmu. Nenadálá aktivita by mohla na čas jeho myšlenky na smrt zapudit, obzvlášť když mu po boku stojí věrný ošetřovatel Thom a atraktivní policistka Amélie Sachsová. Budou jejich síly stačit na sběratele kostí?

Populární román Jefferyho Deavera, který v originále vyšel v roce 1997, se dočkal i filmové verze s Denzelem Washingtonem a Angelinou Jolie. Nyní se přidává audioknižní zpracování. Vydavatelství OneHotBook angažovalo jako vypravěče předního českého herce a dabéra Jana Vondráčka. A ten vzal četbu opravdu pevně do ruky. Po trochu váhavém rozjezdu nabývá příběh i Vondráčkův hlas na jistotě a  nakonec posluchače lapí do svých sítí. Interpret pečlivě rozlišuje jednotlivé postavy, mění intonaci i tempo. V dramatických scénách čte rychle, vzrušeně, stejně dychtivě, jako by člověk hltal řádky textu v knize. V pochmurných pasážích naopak výrazně zpomalí, téměř strašidelně šeptá, až člověku běhá mráz po zádech. A k tomu stačí pouze hercův hlas. Zvukové efekty tu nejsou třeba, hudba slouží jen jako doprovod, ať už jde o svižné rockové melodie nebo o měkčí klavírní tóny.

Sběratel kostí stojí nejen na charakterech zúčastněných postav, ale i na popisech postupů amerických kriminalistů. Deaverovým hrdinům pomáhá nejmodernější technika a vyšetřovací metody, které nalezly své uplatnění v mnoha moderních krimiseriálech. Především však celý román táhne kupředu skvěle vystavěný příběh. Série únosů, jejichž pachatel své oběti mučí a touží po jejich kostech, prostě chytí posluchače a nepustí. Stejně jako pavouk spřádá vlákna pavučiny a číhá při tom na mouchu, podařilo se autorovi splést jednotlivé dějové linie tak poutavě, že milovníci tohoto žánru nesmějí Sběratele kostí vynechat a celé sérii s Lincolnem Rhymem snadno propadnou. Past na posluchače je i díky hlasu Jana Vondráčka dokonalá.

Děj není příliš spletitý, poslech však může trochu mást dělení audioknihy. Jednotlivé stopy jsou tvořeny zhruba půlhodinovými úseky, ve kterých se však setkávají jednotlivé dějové linky. Vhodnější by možná bylo členění do menších úseků dle jednotlivých dějových událostí.

Sběratel kostí je typická americká kriminálka, obsahující dostatečně vyšinutého pachatele, který se inspiruje starými zločiny z počátku 20. století, s čímž kontrastují moderní způsoby vyšetřování, využívající nových laboratorních metod a technologií. Pokud mate rádi příběhy, které ukazují způsoby myšlení kriminalistů, krůček za krůčkem se přibližujících pachateli, bude tato skvěle napsaná a velmi dobře provedená audiokniha přímo pro vás. Doufejme, že druhý díl série bude brzy následovat. Trochu protivný Lincoln Rhyme a odvážná Amélie Sachsová jsou totiž docela návyková kombinace. První z nich se vžívá do mysli zločince, druhý se snaží vcítit do oběti. Jan Vondráček k tomu ještě podmanivým hlasem přidává myšlenky zločince. A tomuto trojímu náhledu na jediný případ prostě nejde odolat.

Lit.: anonym (Tománková, Alena?): Sběratel kostí. In web Knižní banket, květen 2017 (recenze). – Cit.:  První příběh s Lincolnem Rhymem a Amélií Sachsovou jsem četla v době, kdy mi ještě nebylo 15 let. A byla jsem z něj unešená. Dnes dávám jen 80%.

Snad už pro mě nebyl příběh tolik překvapivý, protože jsem si i po těch dlouhých letech pamatovala, kdo je pachatel (tak moc mě tato kniha tehdy poznamenala!). Snad už mám více zkušeností a zpoustu jsem toho přečetla, proto jsem se necítila unešená prostředím (neznámým Manhattanem či policejním vyšetřováním).

Do značné míry za to ale může přednes Jana Vondráčka. Jeho hlas se do role velmi hodí, je příjemný, plynulý a bez přeřeků. Co mi však velmi vadilo, byla občasná nekonzistence jeho tónu se čteným dějem.

​Zejména je to patrné v místě, kdy Amélie poprvé sama prohledává místo činu. Rhyme jí dává pokyny, ona je vyděšená a znechucená. Ačkoli uvozovací věta praví, že něco Rhyme řekl téměř nevzrušeně, Vondráček se zdá vzrušeným až dost. Zejména tato scéna se podle mého vyloženě nepovedla, podobná situace se ještě jednou opakuje ke konci děje, kdy je ještě navíc slyšet otáčení papíru, ze kterého herec čte.

​Takže, pane režisére, prosím, nespěte u své práce a věřím, že další knihy s Linconem budou skvostné.

27. 6. 2015

Férový obchod (2015)

Jan Blased. Rozhlasová hra. Fantaskní a lehce absurdní příběh o cestě jednoho altruisty, koučování, férovém podnikání a kozlech. Použitá hudba Jason Shaw.

Účinkují členové Divadelního neskupení FHS.

Natočeno 2015. Zveřejněno 6. 4. 2015 na Youtube.

19. 6. 2015

Poklad byzantského kupce (2015)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 13:31

Václav Erben. Audiokniha.

Čte Vladimír Hauser.

Natočeno 2015. Vydalo nakladatelství Indeart v roce 2015 (1CD MP3).

Pozn.: Děj se odehrává v archeologickém prostředí. Při autohavárii stařičké Pragy Alfy, jejíž kufr je tak kuriózně krabicovitý a veliký, že by se do něj dala ukrýt mrtvola, vypadne do posečené trávy na louce vedle silnice tělo zavražděné ženy.

Mladý, elegantní, gurmánsky optimistický a samozřejmě i trochu zamilovaný kapitán Exner si musí nejdříve osvojit řadu speciálních archeologických vědomostí, aby mohl vypátrat pravé motivy vraždy – a také rozluštit onu nečekanou souhru okolností a nešťastných náhod, které už dávno v minulosti uvedl do osudového zřetězení budoucí vrah svou bezohlednou touhou po kariéře a dobrém postavení. (anotace)

18. 6. 2015

Motýlek 1/15 (2015)

Henri Charriére. Četba na pokračování. Příběh muže, který se nikdy nevzdal. Překlad Sergej Machonin. Připravila Eva Lenartová. Hudební spolupráce Nikos Engonidis. Režie Tomáš Soldán.

Čte Norbert Lichý.

Nastudoval ČRo Ostrava a ČRo Olomouc, červenec 2015. Premiéra 1. dílu 10. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.). Vydal Radioservis v roce 2015 (1 CD MP3, 6 hod. 32 min.; CR0763-2, EAN  8590236076327).

Lit.: Lenartová, Eva: Henri Charrièr: Motýlek. In Čtvrtletník Klubu Vltava 2/2015, s. 11 (článek). – Cit.:  „Obžalovaný, jelikož porotci odpověděli ,ano‘ na všechny otázky kromě jediné, zda šlo o  čin úmyslný, odsuzujete se k  trestu nucených prací na doživotí.“

Když před časem v  jednom z  rozhovorů dostal ostravský herec Norbert Lichý otázku, co rozhlasového by rád „udělal“, řekl, že Motýlka. Tedy četbu z proslulé autobiografické knihy Henriho Charrièra. Nebývá to obvyklé, ale v tomto případě se Norbertu Lichému přání vyplnilo.

A tak zatímco jeho herečtí kolegové mají prázdniny, Norbert Lichý tráví dny zavřený v  potemnělém studiu, kde na sebe u rozhlasového mikrofonu bere identitu jednoho z nejslavnějších trestanců euroamerické moderní civilizace.

Pro jistotu přece jen připomeňme, že Henry Charrièr byl 26. října roku 1931 odsouzen za vraždu k  nuceným pracím na Ďábelských ostrovech Francouzské Guyany, měl tedy zbytek svého žití strávit ve věznici, kde řada galejníků nepřežila ani první rok trestu. Sami vězni říkali tomu místu suchá gilotina. Henry Charrièr se narodil v roce 1906 v Ardèche. Jeho rodiče byli učitelé a Charrièr prožíval až do svých jedenácti let šťastné dětství. Pak ale přišel o milovanou matku a záhy se stal dítětem, jež otec jen obtížně zvládal. Dal proto syna k  námořnictvu. Henry však skončil v  kárné jednotce na Korsice, odkud se vrátil jako skutečný darebák. Armádu musel opustit a od té doby bylo jeho světem pařížské podsvětí. Rozsudek, který jej zanedlouho poslal na galeje, považoval Charrièr za nespravedlivý a proces za zmanipulovaný. Cítil se nevinným. Pravda je, že i policisté, vyšetřující tehdy případ smrtelného zranění jednoho z členů pařížské galérky, považovali trest za příliš krutý. A  to, co vězně čekalo, se skutečně blížilo peklu. (more…)

16. 6. 2015

Souvenir Písek (1974)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 10:30

Fráňa Šrámek (báseň Písecká). Použitá hudba Jiří Srnka (Měsíc nad řekou). Hudba Miroslav Šuba a Karel Fuk. Hraje Lidový orchestr (Tálínský rybník – řídí Vl. Jelínek) a Jihočeský instrumentální soubor (Putimská brána – řídí Jar. Dvořák).

Recituje Zdeněk Štěpánek.

Natočeno 1973 (hudba). Vydal Supraphon v roce 1974 (1 SP, Su 0 39 9797).

 

Es lebe Chile! Es lebe das Volk! Letzte Rede von Präsident Allende (Ať žije Chile! Ať žije národ! Poslední řeč prezidenta Allendeho, 1973)

Salvador Allende. Poslední rozhlasový projev chilského prezidenta.

Čte Otto Mellies.

Natočeno 1973. Vydala Eterna (1 SP, 4 10 133, stereo).

11. 6. 2015

Tak nám zabili Ferdinanda (2015)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 0:15

Martin Ježek & Pavel Trojan. Audiokniha. Pozoruhodné příběhy o zajímavých náhodách směřujících k atentátu na Františka Ferdinanda. Hudba Lukáš Sommer. Mastering Tomáš Kozelka.

Čte Ondřej Brzobohatý a Martin Ježek.

Natočeno 2015. Vydal Supraphon 12. 6. 2015 (1 CD; SU 6411-2).

Pozn.: Je neděle 28. 6. 1914. Zmatený řidič Leopold Lojka zastavuje vůz s Františkem Ferdinandem a jeho ženou. Zařazuje zpátečku a tím dává příležitost Gavrilu Principovi k útoku. Pro bezmocného Lojku se z tohoto okamžiku stává doživotní trauma. Sarajevský atentát je i po sto letech obrovsky živé téma. Novinář a bývalý balkánský zpravodaj Českého rozhlasu Martin Ježek společně s balkanistou Pavlem Trojanem napsali úspěšnou knihu Tak nám zabili Ferdinanda, která odhaluje ve svých sedmi reportážích pozadí českých stop v Bosně a Hercegovině zcela nezáměrně mířících k Sarajevskému atentátu. Nyní nová a doplněná verze této pozoruhodné knížky získala i svojí audiopodobu, kdy ji načetl reportér zahraniční redakce Českého rozhlasu a autor knihy Martin Ježek společně s hercem a muzikantem Ondřejem Brzobohatým. Úplně poprvé tak mají posluchači možnost zaposlouchat se do českých příběhů, které psaly světové dějiny. Některé k nich se prolínají i do současné reality Bosny a Hercegoviny.

Audiokniha je navíc rozšířena o knižně nevydané kapitoly. (anotace)

Lit.: anonym: Brzobohatý pokřtil svoji první audioknihu Tak nám zabili Ferdinanda. In web Supraphon, 16. 6. 2015 (článek). – Cit.: Sarajevský atentát je stále obrovsky živé téma. Redaktor a moderátor zahraniční redakce Českého rozhlasu Martin Ježek a balkanista Pavel Trojan mu loni, kdy od něj uplynulo sto let, věnovali knihu Tak nám zabili Ferdinanda. Ta nyní, k 101. výročí, dostala podobu audioknihy, kterou načetli herec a hudebník Ondřej Brzobohatý a spoluautor knihy Martin Ježek. Audioknihu, která v celkovém čase trvá pět hodin, pokřtili v pondělí 15. 6. 2015 její tvůrci v balkánsky stylovém restaurantu Luka Lu v Praze na Malé straně.

„ Díky načtení Tak nám zabili Ferdinanda jsem ztratil svůj audioknižní věneček,“ smál se Ondřej Brzobohatý, když chtěl zdůraznit, že skutečně jde o jeho první audioknihu, na níž se podílel.

Atentát podle autorů knihy dodnes rozděluje Bosnu a Hercegovinu. „Jedni tvrdí, že vrah Gavrilo Princip je hrdina, druzí, že je terorista,“ říkají k tomu Martin Ježek a Pavel Trojan a dokládají to reportážemi přímo ze Sarajeva.
Kniha Tak nám zabili Ferdinanda odhaluje ve svých sedmi reportážích pozadí českých stop v Bosně a Hercegovině zcela nezáměrně mířících k Sarajevskému atentátu. Nyní nová a doplněná verze této pozoruhodné knížky získala i svojí audio podobu, kdy ji načetl autor knihy Martin Ježek společně s hercem a muzikantem Ondřejem Brzobohatým. Atmosféru dokresluje svojí hudbou skladatel a kytarista Lukáš Sommer. Úplně poprvé tak mají posluchači možnost zaposlouchat se do českých příběhů, které psaly světové dějiny. Některé z nich se prolínají i do současné reality Bosny a Hercegoviny.

Pozoruhodné příběhy o zajímavých náhodách směřujících k atentátu na Františka Ferdinanda vycházejí nyní u vydavatelství Supraphon na CD. Nahrávka je zároveň v nabídce digitálních servisů, jako jsou například Audioteka.cz a Supraphonline.

Lit.: Pilátová, Agáta: Naposlech: Řidič Lojka, architekt Pařík a ti druzí. In Týdeník Rozhlas 30/2015 (recenze). – Cit.: Loni vyšla v Radioservisu pozoruhodná kniha Martina Ježka a Pavla Trojana Tak nám zabili Ferdinanda. Rozhlasový redaktor Ježek a specialista na Balkán Trojan spojili síly a vytvořili jedinečný soubor textů o regionu, s nímž máme kus společné minulosti. Sbližuje nás s ním i řada Čechů nejrůznějších profesí, kteří se na Balkáně, konkrétně v Bosně a Hercegovině, významně uplatnili. Kniha vyšla ke stému výročí začátku první světové války a válečnému „preludiu“, atentátu na následníka habsburského trůnu Ferdinanda d’Este, věnuje důležité pasáže. Rok po vydání se tvůrčí počin publicistů dočkal zvukové podoby – stejnojmenné audioknihy (ve spolupráci s Radioservisem vydal Supraphon). Projekt je tématem i dikcí – patrně náhodou, ale sympaticky – spřízněn s dlouhodobým rozhlasovým seriálem stanice Vltava Polní pošta, jenž čerpal z dopisů českých vojáků z front první světové války. Reportáže, črty, fejetony, eseje historického i cestopisného charakteru a úryvky z unikátního deníku Františka Valouška, četníka, který v Bosně dlouho sloužil, čte jeden z autorů Martin Ježek a herec Ondřej Brzobohatý. Mluvené slovo kreativně umocňuje hudba skladatele a kytaristy Lukáše Sommera.

Díky zvukové podobě výrazněji vyniknou hodnoty textu: hutný obsah, poutavé příběhy, zajímavé informace i stylistické kvality. Výrazný, přitom věcně uměřený přednes zkušeného novináře a profesionální výkon herce vzájemně ladí a dobře se doplňují. (Brzobohatý čte úryvky z Valouškova deníku, Ježek své a Trojanovy texty.) Svého úkolu se zhostili znamenitě.

Jako úvod si autoři vybrali citát ze známé vstupní pasáže Haškova Švejka. Je funkční, protože celým textem prolíná válečné téma. Připomíná se i čin Gavrila Principa, který namířil na Ferdinanda zbraň. Nepřímým původcem atentátu byl vlastně český řidič Leopold Lojka, který s následníkem „odbočil doprava, místo aby jel rovně“. Právě jemu je věnován první příběh zvukové knihy – text Muž, který špatně odbočil – o tom, jak se stalo, že onoho červnového dne roku 1914 v Sarajevu řídil Lojka osudný vůz. Obsah (audio)knihy je vůbec plný podobně poutavých, často objevných příběhů a reportáží – historek o lidech, budovách, předmětech či třeba o mostech. A hlavně o krajině, kterou prošly války, tragédie i nenápadné, drobné události, které však měnily chod dějin.

Posluchač si uvědomí zejména dvě důležité kvality Ježkových a Trojanových textů. Především jejich schopnost objevit a připomenout stopy českých lidí v daleké zemi, talent, píli a dovednosti; přínos, jímž obohatili Balkán. Za všechny jmenujme aspoň působení architekta Karla Paříka, který proměnil Sarajevo v evropské město. Neméně významnou hodnotou textu je přirozené propojování minulosti se současností, historie s dneškem. Autoři staví dějinné mosty a naléhavě tím připomenou, že mnohá historická událost, často i nenápadná, se může stát první větou velkého dramatu vrcholícího mnohem později.

Poslech celé audioknihy Tak nám zabili Ferdinanda trvá pět a půl hodiny. Určitě se hodí třeba pro prázdninovou cestu na Balkán…

10. 6. 2015

Malý princ (1992?)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Martin @ 20:21

Antoine de Saint-Exupéry. Pohádka. Režie Yvona Žertová.

Účinkují Libor Vacek a Lucie Bártová.

Vydal Český lev v roce 1992? (1 MC, CL 0004-4811, 55 min.).

Lit.: Fajmon, Kamil: Proč tolik Malých princů? In web Naposlech.cz, 10. 12. 2017 (článek). – Cit.: Trh s mluveným slovem aktuálně nabízí osm zpracování slavného příběhu Antoina de Saint-Exupéryho, během necelých třiceti let jich však vzniklo ještě více. Proč tolik Malých princů? Umí si všechna nastudování najít v naší malé republice své zákazníky? Podle jakých kritérií si kupující nahrávky vybírají a proč se různí vydavatelé ke knize stále vracejí? V tomto textu blíže představím jednotlivé snímky a v jeho závěru nabídnu i tři osobní doporučení.

Devadesátá léta

Patřím ke čtenářům, kteří v Malém princi pokaždé nacházejí něco nového. 90. léta nabídla v rychlém sledu hned tři audioknihy, které mi tuto preferenci umožnily. Vydavatelství AudioStory se do Malého prince pustilo jako první a natočilo jej ve formě jednohlasé četby s Eduardem Cupákem. Snímek pokládám za nadčasový a je jen dobře, že se do dnešních dnů v distribuci udržel. Následující tituly už takové štěstí neměly.

Edice Český lev kdysi na magnetofonové kazetě vydala pojetí s prvky dramatizace. Jeho autorem byl Libor Vacek, prince ztvárnila talentovaná holčička Lucie Bártová. Záznam byl pozoruhodný hned z několika úhlů: Malý princ pochází z jiné planety, dívenčiny party tak doplnil echo efekt. Ivona Žertová, režisérka nahrávky, precizně pracovala i se stereem. Když Vacek vedl s Bártovou dialog, došlo k rozložení interpretů do obou kanálů a vypravěč zůstal na středu.

Do vymezeného období dále spadá audiokniha vydavatelství Forte s Viktorem Preissem. Škoda, že se nedočkala reedice – četeb s Viktorem Preissem není mnoho. Herec se této formě vyhýbá, protože, jak sám říká, má před četbou hluboký respekt. Když už se k ní však nechá přemluvit, podá vždy vysoce kvalitní a umělecký výkon, což právě platilo i v tomto případě.

Pro děti

V dětství jsem měl, podobně jako mnozí mí vrstevníci, velký problém porozumět Exupéryho knize. Nedokázal jsem pojmout množství metafor a myšlenek v ní obsažených. Pomocnou ruku podalo vydavatelství Multisonic, které Malého prince v roce 2002 svěřilo Jiřině Bohdalové. Dospělí patrně interpretaci příliš neocení, ale pro malé posluchače ji považuji ze všech provedení za nejsrozumitelnější. Pro interpretku se tvůrci rozhodli přetavit autorovu mužskou ich formu do er. Do více digitálních obchodů se bohužel nahrávka zatím nedostala, koupit ji lze v elektronické podobě na iTunes nebo fyzicky na kompaktním disku.

Posledních šest let

Z předchozích řádků je patrné, že nakladatelé nechrlili příliš velké množství zvukových verzí. V poslední době se ale s Malými princi doslova roztrhl pytel, a to jak na poli čteném, tak i v dramatizacích, na které se zaměřím později. V roce 2012 se látky chopili Pavel Vacek a Kateřina Liďáková. Audiokniha podle mého názoru nepatří zrovna k vydařeným počinům. Čteci se sice pokusili podat text co nejlépe, záznamu však chybí dynamika, problém spatřuji v temporytmu a v nadměrných pomlkách mezi větami. Podstatně hůře ovšem dopadlo neprofesionální namluvení Jana Tuháčka (Jana Maghreba), který knihu jen předčítal, děj nevyprávěl, hlas se proháněl v neposlouchatelných melodiích a části oddělovala jediná dokola se opakující skladba. Z novějších čtených titulů zbývá ještě audiokniha z produkce Tympana, které v edici Načteno vydalo nahrávku ze Spolku Mluvící kniha. Snímek v rozděleném podání načetli v roce 2004 Ladislav Mrkvička a Daniela Kolářová a jejichž provedení může konkurovat i Eduardu Cupákovi.

Dramatizace

Už jsem napsal, že si v Exupéryho díle rád hledám nové myšlenky. Ani jedna ze tří dramatizací, které jsou k dispozici, mi tuto možnost bohužel neposkytla. Problém vidím zejména v tom, že dramatizace už sama nabízí určitou interpretaci textu, kdežto v četbě je možné díky hercům, kteří řemeslu rozumějí, pracovat s hlasem tak, aby se řečené mohlo v posluchačově představivosti a v mysli vyložit i při opakovaném poslechu jinak. Četba navíc poskytuje lepší možnost se k daným pasážím vracet nebo je na delší dobu pozastavit. V dramatizaci je přece jen kladen větší důraz na posluchačovo soustředění a na orientaci využitých zvukových prostředků v realizovaném scénáři.

Obchod Českého rozhlasu Radiotéka zařadil do svého fondu dvě rozhlasové hry. První pochází z roku 1961. Dramatizaci napsala Zdenka Stavinohová, která zachovala velkou část partu vypravěče – zahrál jej Václav Voska, a scény převedla do dialogů. Sluší se dodat, že Malý princ byl pojat jako dítě, které ztvárnila Jiřina Jirásková.

Druhá nabízená rozhlasová hra je podstatně mladší, Pochází z 80. let. Autor úpravy, František Pavlíček, se rozhodl k textu přistoupit odlišně. Vypravěč (Ladislav Mrkvička) zde vystupuje pouze jako jednající postava, scénář je napsán tak, aby vše na sebe navazovalo v dialozích. Malý princ v podání Miroslavy Hozové není pouhým dítětem, režisér Karel Weinlich se rozhodl jej obklopit tajemstvím. Slávka Hozová proto svého hrdinu ztvárnila tak, aby si posluchač v tomto případě mohl postavu prince představit po svém a uzpůsobila tomu i těžko definovatelnou, ale přesto svým obsahem magickou mluvu.

Čerstvou letošní novinkou je dramatizace vydavatelství Supraphon, z níž se bohužel kvůli scénáři vytratila veškerá Exupéryho poetika. Dialogy jsou psány moderním způsobem, velká část vypravěčova partu ovšem zůstává v původním módu. Kombinace dvou forem sdělování nepovažuji za šťastnou. Zahrát Malého prince bývá obtížné, i zřejmě z tohoto důvodu jej tvůrci až na jednu výjimku svěřovali ženám. Dítě, které pro tuto roli vybral Supraphon, se nedokázalo se svou postavou ztotožnit a jednalo samo za sebe. Ve výsledku se tak s vypravěčem neustále hádá, je protivné a nesmírně dotěrné až otravné. Bolestné jsou i návštěvy jednotlivých planet – Norbert Lichý musel zvládnout více postav, což dramatizaci neprospělo. Nadměrná zvuková koláž často jen opakuje vypravěčova slova a téměř vůbec se jí nedaří vytvářet daná prostředí.
Který?
Z mnoha nastudování Malých princů bych tedy ze svých zkušeností dospělým doporučil nahrávku s Eduardem Cupákem z vydavatelství AudioStory a snímek od Tympana v podání Ladislava Mrkvičky a Daniely Kolářové, dětem pak snímek od Multisonicu v interpretaci Jiřiny Bohdalové.

Pohádky na dobrou noc 1 (1992)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Martin @ 20:05

Božena Němcová. Pohádky. Hudba  Zdeněk John.

Účinkuje Jana Preissová.

Vydal E-Plus v roce 1992 (1 MC, EP001).

Obsah: 1. O Popelce, 2. O chytré princezně.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress