Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

13. 1. 2016

Mluviti pravdu (2015)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 23:44

Josef Formánek. Audiokniha. Hudba Kája Mařík. Režie Michal Mašek.

Čte Filip Švarc.

Natočeno 2015 (studio Cinepost). Vydalo nakladatelství Země pohádek v roce 2015 (1 CD MP3, celková délka 15 hod. 26 min.).

Pozn.: Román psaný podle skutečných událostí. Válka, lidské utrpení, ale i životní láska, tajné sny, lidská síla a odvaha ve velkém příběhu muže, který sloužil v SS, Rudé i československé armádě, byl nejmladším krajským tajemníkem KSČ, vězněm i milionářem. Několikrát byl blízko smrti, potkal velkou lásku, ztrácel ji a zase hledal, stejně jako odpověď na jedinou otázku – jaký je smysl lidského života. Strhující, krutý, neuvěřitelný, ale přitom pravdivý příběh, odehrávající se v Rakousku, Československu, Německu, v Rusku, Indonésii a Venezuele, na jehož základě autor bilancuje i svůj vlastní život. Román, jaké už se dnes nepíší.  (anotace)

Cesta pravého muže (2013, 2014)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 23:38

David Deida. Audiokniha. Duchovní průvodce pro muže aneb jak si poradit s výzvami, které před muže staví ženy, práce a sexuální touha. Překlad z anglického originálu The Way of Superior Man Petra Vlčková.

Čte Vladislav Beneš.

Natočeno ve studiu Chevaliere v roce 2013. Vydalo nakladatelství Synergie Publishing v roce 2014 (1 CD MP3,  celková délka 6 h 56 min.).

Pozn.:  Má můj život smysl a cíl? Jaké je moje životní poslání? Co vlastně ženy doopravdy chtějí? A jak je milovat a zůstat při tom volný? Těmito a podobnými otázkami se již někdy zaobíral každý muž. Možná ale nebylo snadné na ně nalézt odpověď. Nyní před sebou máte titul, který vám v tom může pomoci. Cesta pravého muže by měla být „povinnou“ četbou.
David Deida, jeden z nejpřevratnějších a nejprovokativnějších duchovních učitelů současnosti, učí muže, jak být muži, a ženy, jak být ženami, jak mužům porozumět a jak je v jejich mužství podpořit. Nejde přitom jen o psychologické poučky, neboť Deida vysvětluje, jak se liší a doplňují naše mužské a ženské energie, což je v dnešní „zrovnoprávněné“ společnosti zcela klíčové. Tato kniha zásadním způsobem podporuje životní směrování mužů, jejich sílu a celistvost a zároveň lehkost bytí, hluboké uvolnění a zářící radost jejich partnerek.
(more…)

Prsatý muž a zloděj příběhů (2015)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 23:31

Josef Formánek. Audiokniha. Hudba Kája Mařík. Režie Michal Mašek.

Čte Filip Švarc.

Natočeno 2015 (studio Cinepost). Vydalo nakladatelství Země pohádek v roce 2015 (1 CD MP3, EAN: 8595209640024; celkem 12 hod.).

Pozn.: Neznámější Formánkov kniha nyní na MP3 s bonusem Prsatý muž a zloděj příběhů je o tom, co člověk najde na dně, když už si myslí, že nemůže dál, i o tom, že zázrak potkáme nejen v přítmí pralesa, ale kdekoliv. Poušť, džungle, šamani, rituální obřady, láska, smrt, ďábel v napínavém příběhu reportéra, který se vydává k primitivnímu kmeni v deštném pralese. Po návratu domů zjišťuje, že se nevrátil sám…  (anotace)

Ostrov šedých mnichů (2015)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 23:16

Michaela Klevisová. Detektivní příběh dvojnásobné držitelky ceny Jiřího Marka, tentokrát k poslechu! Edit, mix a mastering Alexej Charvát. Hudba hudebnibanka.cz. Grafická úprava CD Jan Kafka. Režie Alexej Charvát.

Čte Kristýna Kociánová.

Natočeno ve studiu Svengali, červen 2015. Vydalo nakladatelství Motto v roce 2015 (2 CD MP3, celková délka 12 hod. 39 min.) v edici Česká detektivka.

Pozn.: Na odlehlém holandském ostrově Schiermonnikoog s liduprázdnými písečnými plážemi bičovanými severním větrem zemřela v dunách za podivných okolností mladá žena a i po jedenácti letech zůstává její vrah neodhalen.

Televizní reportér Johan Rutten se rozhodl, že tímto případem zahájí nový cyklus reportáží o neobjasněných vraždách – ale krátce po svém příjezdu na ostrov byl zavražděn. Má oba činy na svědomí stejný pachatel? (anotace)

Lit.: Macháček, Tomáš: Smrt na tekutých píscích. In web Naposlech.cz,  1. 3. 2016 (recenze). – Cit.:  Nová kniha úspěšné české detektivkářky Michaely Klevisové, Ostrov šedých mnichů, se trochu nečekaně odehrává na mořském pobřeží. Kdo by se však těšil na sluncem zalité písčité pláže s davy turistů, bude překvapený. Jako se současné detektivky hojně nesou na vlně severské krimi školy, pluje příběh Michaely Klevisové na příboji Severního moře omílajícího nizozemský ostrov Schiermonnikoog. Ale nenechte se zmýlit – nejseverštější na této knize jsou právě okolní vody, příběh samotný se typově řadí spíše k románu Skála od Petera Maye.

Řídce osídlený ostrov po léta skrývá tajemství, které se místní policii nepodařilo rozkrýt. Na jeho plážích se před lety našlo tělo mladé ženy Gwen, kdo ji otrávil se však nikomu nepodařilo zjistit. Bude český kriminalista Josef Bergman úspěšnější? Na daleký holandský ostrov jej zavolala jeho dávná kamarádka Ingrid, česká soudní překladatelka, která se vdala za bohatého reportéra Johana Ruttena. A důvod požádat o pomoc šéfa pražské kriminálky měla více než pádný – její muž byl totiž právě nalezen na pobřeží bez známek života. Jak spolu souvisejí aktuální události s děním před několika lety?

Michaela Klevisová, jak objasňuje v epilogu knihy, sama v těchto krajích často pobývá. Proto není divu, že se rozhodla děj svého čtvrtého románu ze série s Josefem Bergmanem zasadit právě sem. I když spojila reálie dvou ostrovů dohromady, což trochu auru věrohodného prostředí snižuje, podařilo se jí pro českou detektivku vykouzlit nezvyklé prostředí liduprázdných písčitých pláží omílaných chladným mořem a sužovaných nápory silného větru. Ruku v ruce s tím jdou i svérázné povahy autorčiných postav, neboť ostrované tvoří společenství mnohem sevřenější, než je na pevnině obvyklé. I když se zde vyskytuje značné množství postav s nejrůznějšími nejen příbuzenskými vztahy, je jasné, že pachatele je třeba hledat v poměrně uzavřeném okruhu lidí. Aby to nebylo tak jednoduché, snaží se autorka čtenáře mást a svádět na falešnou stopu, což někdy vede k zamotání děje událostmi, které mnohdy se zločiny ani nemají přímou souvislost. Pro řešení kriminální zápletky jde sice o zbytečné odbočky, zároveň ale pomáhají barvitě prokreslit nejrůznější odstíny charakterů postav. Ostatně, z pohledu kriminalisty je vyprávěna jen malá část kapitol.

Děj se zpočátku trochu vleče, spíše než zločiny si vás získá charakteristika prostředí a postav. Kladem je střídání vypravěčů, kteří do příběhu vkládají své vlastní vzpomínky a motivace. Příběh samotný spíše jen tak spolu s mořskými vodami plyne a ke konci se na ojedinělé vlně přihrne řešení s překvapivým rozluštěním bez postupné gradace a téměř bez varování. Posluchač si ale musí v průběhu poslechu dávat pozor, aby neutonul v množství holandských jmen a v propletenci vztahů.

Samotná podoba audioknihy si stejně jako kniha zaslouží srovnání s Adělíčkářkou spisovatelky Camilly Läckberg – ostatně oba romány se díky nakladatelství Motto dočkaly i zvukové podoby. Zatímco ve způsobu pohledu na detektivní příběhy jsou jejich autorky naladěny podobně, ve zpracování audioknih se najde množství rozdílů. Ostrov šedých mnichů dostal pouze jedinou interpretku namísto mužského i ženského hlasu Andělíčkářky. Volba tentokrát padla na Kristýnu Kociánovou, pro kterou jde o audoknižní premiéru. Zvuková kulisa, která byla u Andělíčkářky až přebujelá, se u Ostrova šedých mnichů významně zklidnila. Ruchy se zde nevyskytují vůbec a zvukové předěly mají vhodné načasování a pomáhají vyvolávat napětí a budovat atmosféru. V pravý moment proříznou jinak souvislý tok vyprávění a posluchače donutí se v dramatické chvíli nad příběhem pozastavit. Rovněž kvalita zvuku je velmi dobrá a i když je paleta ruchů možná příliš rozmanitá, žádný z nich netahá za uši.

Samotná četba se nese v podobném duchu jako tempo příběhu – prostě plyne. I když si brzy na barvu hlasu Kristýny Kociánové zvyknete, její čtení zní monotónně a schází mu dynamika. Tempo četby se prakticky nezmění ani ve chvílích dramatické akce. Kniha je spíše namluvena, než umělecky zpracována. Interpretka většinu vět začíná stejnou polohou hlasu a končí jednotvárným poklesnutím, a to ať mluví kterákoliv z různorodých postav. Režisér Alexej Charvát měl také možná zpozornět v několika místech, kdy interpretka nerespektuje přirozenou stavbu souvětí a ignoruje čárky. V podobných chvílích by se hodilo více si ohlídat i práci s pomlkami, které nejsou vždy na správném místě. Přestože bohužel skoro všechny postavy mluví totožným tónem, nedochází naštěstí k přehrávání a nemístnému karikování. Nejlépe se Kristýna Kociánová cítí v pasážích, které odhalují vnitřní pocity ženských postav příběhu, do kterých se dokáže vcítit.

České detektivky se zatím v audioknižním prostředí příliš neprosadily. Ostrov šedých mnichů zaujme pozoruhodně vystavěným příběhem, který zapadá do specifického oddílu atmosférické moderní detektivky sázející na prostředí ležící stranou od rušného tepu civilizace. Michaele Klevisové se zde podařilo zbavit českých reálií do té míry, že posluchač může mít pocit díla některé známé zahraniční spisovatelky. Vůbec při tom nevadí, že zde spíše než o průběh vyšetřování jde o zajímavě načrtnuté postavy a postupné jitření starých ran, o kterých si jejich nositelé mysleli, že se dávno zacelily. Dejte české detektivce šanci třeba právě plavbou stránkami románu Ostrov šedých mnichů.

Obrazy ze Starého zákona (2015)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 23:11

Renáta Fučíková. Audiokniha. Hudba Jaromír Klempíř. Záznam zvuku, střih a mixáž Radek Veselý. Grafická úprava CD Jan Kafka. Režie Jindřiška Nováková.

Čte Lukáš Hlavica.

Natočeno ve zvukovém studio na pražské DAMU v září 2015. Vydal Albatros v roce 2015 (1 CD; EAN: 8594050421608, 86 min.).

Pozn.: Kniha Renáty Fučíkové přibližuje současným jazykem starodávné příběhy z Levanty, Mezopotámie a Egypta. Mýtus o stvoření světa, mýtus o potopě, stejně jako vyprávění o putování pastevců, o utrpení a vysvobození otroků, o založení nové říše, o jejím pádu i obnově se staly součástí tří světových náboženství a základem kulturní historie lidstva. Poslech krátkých kapitol v interpretaci Jiřího Somra (sic!) se může stát společným rodinným a školním vodítkem k pochopení významných děl světového umění.

Kniha přibližuje současným jazykem starodávné příběhy, které se staly součástí tří světových náboženství a základem kulturní historie lidstva. (anotace) (more…)

Playback (2015)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 21:40

Vladimír Binar. Próza tvořená jednou nekončící větou je vyprávěním o osudech osamělých a vykolejených lidí, kteří se setkávají na rozhraní pražských Nuslí, Vyšehradu, Podskalí a Nového města. Zvuk Jan Hála. Spolupráce při realizaci Vilém Faltýnek, Michal Holubec, Robert Krumphans. Zvukový design Jakub Suchý. Dramaturgie a režie Ivan Arsenjev.

Ze svého románu čte autor.

Natočeno 23. 6. 2015 ve studiu Bystrouška. Vydalo nakaladatelství Triáda, Studio Bystrouška a Nadační fond Martina a Martiny Růžičkových v roce 2015 (1 CD; EAN 8594178720089) v edici Hlasy.

Ukázka na Youtube.

Příběhy starého Izraele (2015)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 21:04

Eduard Petiška. Audiokniha. Režie Jitka Škápíková.

Čte Miroslav Táborský.

Natočeno 2015. Vydal OneHotBook v roce 2015 (1 CD MP3, EAN 8594169480886; celková délka 3 hod. 54 min.). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Poslouchejte povídání, z něhož čerpají všechna další… Jak vznikl svět a proč byli lidé vyhnáni z ráje? Kdo přežil nesmírnou potopu? Co je to Babylónská věž a kterak došlo ke zmatení jazyků? Kdo byl Mojžíš a jak probíhala cesta do zaslíbené země? Kde se skrývala síla bájného Samsona? Jak zvítězil David nad Goliášem? Proč se říká „je chytrý jako Šalamoun“? A kterak se Jonáš dostal z břicha velryby? Čtrnáct přístupně podaných příběhů ze starého Izraele ukazuje starozákonní židovský výklad dějin od stvoření světa přes vyvedení Izraelitů z Egypta a stavbu Jeruzalému až po babylonské zajetí Židů.

Lit.: Macháček, Tomáš: Sfoukněte prach ze starých bájí. In web Naposlech, 13. 1. 2016 (recenze). – Cit.: Jak bůh starých Izraelců Jahve stvořil svět? Jaké znamení musel nosit po vraždě svého bratra Kain? Jak dopadlo město Sodoma, které proslulo svými neřestmi? A v čem se skrývala nadlidská síla slavného Samsona? Čtrnáct příběhů z pera Eduarda Petišky přibližuje židovské báje v podobě, která je díky poutavému jazyku blízká i mladším posluchačům.

Že se knihy Eduarda Petišky Příběhy starého Izraele ujme zrovna vydavatelství OneHotBook by před časem čekal málokdo. V poslední době se však nabídka titulů na audioknižním trhu rozrůstá od adaptací knižních bestsellerů směrem k méně mainstreamové literatuře, která zrovna nevévodí žebříčkům aktuální prodejnosti. OneHotBook se tohoto trendu nebojí a tak v jeho katalogu kromě detektivek a thrillerů najdeme tradičnější kousky, jako například tuto sbírku starých legend. Eduard Petiška sebral dávné příběhy starých Izraelců, které stály na počátku židovského a posléze křesťanského učení a dostaly se s drobnými obměnami i do Bible. Jeho Příběhy starého Izraele jsou však psány přímočařejší formou, budou tedy pro mnohé srozumitelnější. (more…)

12. 1. 2016

Na ostřích čepelí 1 (2016)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 16:09

Miroslav Žamboch. Fantasy příběh. Kompletní audiokniha.

Čte Zdeněk Velen.

Natočeno 2016. Vydal Walker and Volf v roce 2016 (1 CD MP3, celková délka, 11 hod. 11 min.).

Legenda české fantasy, bojovník Koniáš, dostává největší úkol svého života.
Bohatí obchodníci a rejdaři po něm chtějí, aby vedl početnou karavanu osadníků na jih kontinentu. Jde ale o něco jiného. O bezskrupulózní boj o moc mezi Obchodní ligou a Cramberijském impériu. O vybudování kolonie, která má rozhodnout o potravinové nezávislosti Ligy. Karavanu je třeba z politických i obchodních zájmů zlikvidovat. Na jedné straně obrovská výprava civilistů, na straně druhé císařští vojáci a žoldnéři. S kým ovšem hordy útočníků nepočítaly, je Koniáš. Nebezpečný, smrtonosný. Právě on a jeho přátelé rozhodují o výsledku mise s přesídlením tisíců lidí na nová území. To on rozhoduje o životě a smrti. Velkolepé bitvy, barvitě vylíčené souboje, množství dějových zvratů – a jeden z největších příběhů české fantasy na vás čekají v podání drsného hlasu herce Zdeňka Velena.
(more…)

Rübezahl. Eine Sage aus dem Riesengebirge (Krakonoš. Pověst z krkonošských hor, 1968)

Pověst ze 17. století. Dramatizace a režie Konrad Halver. Použitá hudba Edvard Grieg (suita z Peer Gynta), Petr Iljič Čajkovskij (Symphonie Nr. 5, e-moll, 1. věta).

Osoby a obsazení: vypravěč (Hans Paetsch), Rübezahl (Josef Dahmen).

Wie der Berggeist Rübezahl zu seinem Namen gekommen ist
Osoby a obsazení: Adelheid (Herma Koehn), Mechthild (Heike Kintzel), Gerlind (Susanne Beck), Elster (Heike Kintzel?), Ratibor (Konrad Halver?).

Wie sich Rübezahl nicht ungestraft verspotten läßt
Osoby a obsazení: Benedix (Konrad Halver), kupec (Albert Johannes), rychtář (Horst Beck), Klárka (Susanne Beck), porotce (Rolf Jahncke),
und Hirschbergerové (Michael Poelchau, Michael Weckler, Hans König a Konrad Halver).

Rübezahl und der Glashändler aus Kirsdorf
Osoby a obsazení: Ilse (Heike Kintzel), farář (Walter Petersen), Steffen (Peter Folken).

Rübezahl und die ungläubige Gräfin
Osoby a obsazení: hraběnka Cecilie (Helga Panzer), Johann (Rudolf Fenner), 1. dcera (Herma Koehn), 2.dcera (Susanne Beck), chlapec (Michael Poelchau), dr. Springsfeld (Curt Timm), karlovarští měšťané (Michael Poelchau, Michael Weckler, Hans König a Konrad Halver).

Natočeno 1968. Vydalo nakladatelství Europa (1 LP / MC, 23’45“ / 26’40“;  LP: E 237 / MC: 4253 / LP: 115 016 / MC: 515 016.7).

Obsah: Wie der Berggeist Rübezahl zu seinem Namen gekommen ist • Wie sich Rübezahl nicht ungestraft verspotten läßt • Rübezahl und der Glashändler aus Kirsdorf • Rübezahl und die ungläubige Gräfin (more…)

11. 1. 2016

Lolita (2016)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 20:58

Vladimir Nabokov. Audiokniha. Překlad Pavel Dominik. Hudba Lukáš Hurník. Mistr zvuku Miloš Kot. Zvuková koláž Benoît Bories. Úprava a režie Michal Bureš.

Čte Miroslav Mejzlík.

Natočeno leden 2016. Vydal OneHotBook, podzim 2016 (katalogové číslo AK092; EAN: 8594169480923; 1 CD mp3, celkem 9hodin 36 minut).

Ukázka k poslechu

Pozn.: Výstřední zpověď čtyřicátníka Humberta Humberta o jeho zničující erotické posedlosti kouzlem „nymfičky“ Dolores Hazeové vzbudila krátce po svém vzniku bouři odporu i nemístná očekávání, aby pak zajistila svému autorovi celosvětový věhlas. Postupně začala být chápána jako mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma smyslnosti, lásky a hříchu, prosycené pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, humorem i ironií. (anotace)

Vladimir Nabokov (1899-1977)

Původem ruský a později americký prozaik a básník patří k nejvýznamnějším autorům 20. století, které obohatil skvostnými povídkami a úchvatnými romány jako Smích ve tmě, Lužinova obrana, Dar, Ve znamení levobočka, Bledý oheň či Ada aneb Žár. Mezi nejznámější z jeho knih patří právě Lolita (Odeon, 1991; Paseka, 2003), jejíž vydání provázely mnohé kontroverze – nakonec však dosáhla nebývalého úspěchu a byla dvakrát zfilmována. Nabokov se narodil se v Petrohradě, v roce 1919 prchla celá rodina před bolševiky na Západ. Absolvoval studium oboru slovanské a románské jazyky a literatury na cambridgeské Trinity College. Poté se zabydlel se v Berlíně, kde v roce 1926 vydal pod pseudonymem své první literární dílo, novelu Mášeňka. Až do roku 1938, kdy se svou ženou odešel nejprve do Paříže a roku 1940 do USA, publikoval své romány výhradně v ruštině. Po příjezdu do Spojených států začal psát anglicky a vydávat pod svým jménem. Roku 1960 se jako občan USA vrátil do Evropy a usadil se ve Švýcarsku, kde také zemřel.

Miloslav Mejzlík (* 1951) 

Absolvoval JAMU v Brně, poté působil v Divadle Jiřího Wolkera v Praze. Účinkoval rovněž v Divadle S. K. Neumanna, Divadle Na zábradlí, Divadle Komedie a Divadle Archa. V brněnském Národním divadle zastával funkci uměleckého ředitele. Televizní diváci si jej mohou pamatovat ze seriálů Rodinná pouta, Velmi křehké vztahy či Kriminálka Anděl. Hojně se věnuje i práci pro dabing a rozhlas.

Lit.: anonym: {Lolita}. In Literárky, leden 2017 (recenze). – Cit.: Slavný a pro mnohé kontroverzní román spisovatele Vladimira Nabokova LOLITA, vydaný poprvé roku 1955 a posléze zfilmovaný režisérem Stanleym Kubrickem, vychází nyní zásluhou vydavatelství OneHotBook jako audiokniha. S využitím překladu Pavla Dominika a pod režií Michala Bureše jej s nezvyklou mírou exprese načetl ostřílený herec a dabér Miloslav Mejzlík. Více než třísetstránkový rozsah knižní předlohy přinutil tvůrce Nabokovův text zkrátit a nově rozčlenit do 29 kapitol, což ovšem atmosféru ani vyznění románu nikterak nenarušilo. Posluchače výsledného CD čeká i tak mnohahodinový zážitek (délka nahrávky 9 hodin 36 minut), ozvláštněný nadto původními minimalistickými skladbami Lukáše Hurníka a nápaditou atmosférickou zvukovou koláží, kterou připravil francouzský komponista Benoît Bories. Šokující zpověď čtyřicetiletého, „nymfičkou“ posedlého spisovatele Humberta Humberta, za níž se ukrývá mnohovrstevnaté poselství o lidské smyslnosti, lásce a hříchu, slibuje bezpochyby jeden z nejintenzivnějších audioknižních zážitků poslední doby.

Lit.: Bureš, Michal: An ještě o nahrávce LOLITY. In Facebook, 14. 3. 2017 (status). – Cit.: Zajímavé je, že v knize nenajdete ani jednu pornografickou scénu. Vše je popsáno zdvořile a s citem. Pro toho, kdo dokáže nahlédnout pod pěknou fasádu slov a vidět špínu za nimi, je Nabokovova Lolita pravé potěšení. Zvlášť, když kniha promlouvá hlasem Miloslava Mejzlíka. Sametový, lehce ochraptělý, občas jen šeptající a celou dobu tak hypnotizující, se samozřejmou autoritou. Tak musel znít i samotný Humbert, o tom nezapochybujete.

Lit.: Petra: Vladimir Nabokov: Lolita // …toto chce Oscara! In web Knižný tip, 7. 2. 2017 (recenze). – Cit.:  Lolite som sa vždy vyhýbala ako čert krížu, no keď OneHotBook zverejnilo ukážku nahrávky v podaní Miloslava Mejzlíka , vedela som, že nastal čas prelomiť ľady. Vždy som chcela vedieť, prečo ľudia s takou chuťou čítajú román o pedofilovi. Teraz to už nielenže viem, ale aj plne chápem a Lolitu som zaradila medzi moje TOP klasické diela spolu s Frankensteinom a Tess z d“Ubervilu.

Pokiaľ vám dej knihy nie je až taký známy, jeho sumarizácia je veľmi stručná. Nabokov ponúka spoveď pedofila Humberta prostredníctvom vnútorného monológu. Humbert sa najskôr snaží čitateľa získať na svoju stranu a presviedča ho o svojej neskazenej morálke a o práve milovať malé nymfyčky. Neskôr sa pomocou melanchólie pokúša vyvolať aspoň sympatie k svojej osobe a svoje činy obhajuje. No a nakoniec Humbert sám pred sebou odkrýva zvrátenú tvár monštra a šialenca, snažiaceho sa vyrovnať sa s pocitom viny za to, že Lolitu pripravil o detstvo.

Celý príheh Humberta sa nám odkrýva cez jeho vlastnú pokrivenú perspektívu, cez jeho pocity žiadostivosti, túžby, hnevu, odporu či nenávisti. Humbertove myšlienkové pochody a logika uvažovania sú desivé. Zároveň je ale jeho schopnosť udržať čitateľa v neustálom úprimnom záujme o jeho osobu absolútne fascinujúca.

Po dopočúvaní takmer desaťhodinovej audioknihy som presvedčená, že jej knižnú podobu by som prijímala s omnoho menším nadšením. Miloslav Mejzlík mi svojím úžasným výkonom pomohol zvládnuť aj tie najťažšie scény bez toho, aby som potrebovala oddych od spoločnosti pedofila. Práve naopak, Mejzlíkovo rozprávanie ma nielenže udržalo pri počúvaní, no osud Humberta v jeho podaní ma častokrát prikoval na stoličku s nutnosťou dopočúvať kapitolu do konca. Voľba tempa rozprávania a dikcie bola perfektná a spôsob, akým Mejzlík Humberta nenápadne pretváral z normálneho muža na pedofila bol pozoruhodný. Osobne sa mi najviac vryli pod kožu pasáže Humbertovho hnevu, odporu a znechutenia – v týchto chvíľach som naozaj mala pocit, že Mejzlík všetky tieto pocity pretavuje do hmotnej formy. Dramatizácia scény, v ktorej si Humbert v hlave predstavuje vraždu svojej manželky, je nezabudnuteľná.

Niet divu, že je toto dielo považované za literárny skvost čo sa týka výrazových prostriedkov a techniky.  Text v preklade od Pavla Dominika (preklad získal v roku 1991 ocenenie) je plný náročných slovných hračiek a narátor sa s nimi popasoval na výbornú. Aj keď, ako sám Mejzlík v rozhovore hovorí, to bola náročná práca, s ktorou sa občas aj on sám trápil. Mňa práve naopak udivovalo, s akou ľahkosťou kľučkuje medzi všetkými tými krkolomnými súvetiami. Audiokniha je citlivo sprevádzaná aj občasným krátkym hudobným podkladom, no najviac ma upútal asi na troch miestach použitý dievčenský smiech. Ten pôsobil ako ľadová sprcha reality, kedy som si uvedomila, že Humbert, aj keď sa všemožne snaží obhájiť svoje činy, je neustále tým nemorálnym šialencom. Veľmi inteligentným, no stále šialencom.

Mám napočúvaných už naozaj veľa audiokníh, ale táto sa svojou kvalitou dostáva na absolútnu špičku. Ak by sa udeľoval Oscar za dramatizáciu klasického diela, Miloslav Mejzlík a režisér Michal Bureš by ho tento rok určite dostali.

Lit.: anonym: Mikrofon zaznamenává stav duše. In web Naposlech, 11. 1. 2017 (rozhovor). – Cit.:Jednou z dlouho očekávaných audioknih je zvuková adaptace slavného románu Vladimira Nabokova Lolita, která v těchto dnech vychází. Její interpret, herec Miloslav Mejzlík, se uvolil ke krátkému rozhovoru.

Znal jste román Lolita i před tím, než jste byl osloven k četbě audioknihy?
I když jsem předtím román nečetl, měl jsem o něm jisté povědomí, stejně jako o filmové adaptaci, z níž jsem však viděl pouze ukázky. Tušil jsem sice, jakým směrem se asi bude ubírat, ale nevěděl jsem, že to bude pro mě až tak náročné. Ač mi samotný problém vypravěče není ničím blízký, jako herec jsem se zkrátka musel nějak transformovat do dané postavy a vstřebat ji. Což pro mě nebylo snadné. Náročná byla i příprava textu, který není stylisticky jednoduchý a je v něm také spousta cizích slov v mnoha jazycích. S režisérem Michalem Burešem sice pracuji velice rád ‒ také jsme spolu natočili spoustu věcí, třeba Robinsona Crusoa ‒ ale tohle zkrátka nebyla jednoduchá četba. Původně plánované čtyřhodinové frekvence jsme tudíž občas museli ukončit dříve, protože jsem byl už po dvou hodinách hodně unavený. Na druhou stranu mě však ten román do jisté míry pohltil, protože jsem přemýšlel, jakým psychickým procesem asi ten člověk prochází, a hledal jsem různé přístupy.Jak jste se tedy vypořádával s jazykovými požadavky?
Dostal jsem seznam o několika stránkách s výslovnostmi v anglických jménech a názvech a jiných cizích slovech. Vzhledem k tomu, že režisér Michal Bureš umí velice dobře francouzsky, tak mi vždycky před replikou výslovnost předvedl a já se mu snažil ten akcent co nejlépe připodobnit.Co pro vás obnáší příprava na čtení ve studiu?
Už při tom, jak si text poprvé čtu, si v něm podtrhávám nebo zvýrazňuji. Mám trochu vizuální paměť, takže si vybavuji, co se v kterém odstavci odehrává. Po té první řemeslné fázi, kdy si text opoznámkuji, si ho načítám. Podtrhaný text už si nějakým způsobem dostáváte do očí, do hlavy, a pak si ho čtete nahlas – nemá smysl číst si ho v duchu, protože vnitřní hlas často vůbec neodpovídá potřebné interpretaci. A hledáte pocit, který vás na základě určitých replik ovlivňuje. Tentokrát mi příprava na každou frekvenci trvala ještě déle, než nahrávání samotné frekvence.Co pro nejtěžší? Jak jste už zmínil, text je to náročný i stylisticky.
V dlouhých souvětích je důležité neztratit smysl toho, co říkáte. Ale musím se přiznat, že četba je pro mě obtížná kategorie. Sám bych osobě řekl, že jsem trochu ‘drmola’ a musím se hodně připravovat. Třeba i v dabingu… Nejsem z těch dabérů, kteří si k tomu sednou a rovnou jedou. Potřebuji si před tím text aspoň přečíst, dostat ho do hlavy ‒ pak už jsem schopen jej bezchybně interpretovat, ale příprava je zkrátka nutná. Myslím si, že to se mnou nebylo jednoduché ani pro Michala Bureše.Jak vás vlastně režisér vedl?
Michal Bureš mi pokaždé vyložil svoji představu, jak by to mělo znít a působit. A vždycky, když jsem se z té jeho vize nějakým způsobem ztratil, mě si nechal dočíst danou stránku a pak jsme se k tomu vrátili, jen s malou poznámkou z jeho strany. To ale bývalo poměrně stručné, šlo jen o mírnou navigaci, jakým způsobem pokračovat. Proces spolupráce mezi režisérem a hercem se vždycky špatně vysvětluje ‒ zvlášť, když jsme na sebe byli určitým způsobem napojeni.Vzpomněl byste si tedy na konkrétní příklad?
Snažili jsme se ve vypravěči najít a posluchači zprostředkovat i jistou sebeironii. Ale asi to nejtěžší, co režisér chtěl, byl požadavek, aby příběh působil autenticky a emotivně, jako když ho hlavní protagonista znovu prožívá, přestože vše vypráví až po letech, kdy už paměť může spoustu pocitů smazat.

Záludnou záležitostí příběhu je i fakt, že čtenář nebo posluchač, který se do něj ponoří, by měl vlastně s antihrdinou jistým způsobem sympatizovat. Jak jste s tím pracovali?
S tím jsem měl na začátku také trochu problém, jak už jsem zmínil. Humbert Humbert mi byl velmi nesympatický… ale jak uhrát padoucha, který vypráví sám o sobě? Takže asi jako každý herec jsem najednou svou postavu začal obhajovat. On si uvědomoval chyby, které udělal, nebo nesprávnost svého jednání, ale zkrátka si nemohl pomoct.

Jak byste pro někoho, kdo tu knihu nezná, charakterizoval hlavního hrdinu? 
Je to příběh do jisté míry nešťastně šťastného muže, který měl přes svůj ‘sexuální problém’ v jistém ohledu štěstí, že potkal někoho, s kým mohl tímto způsobem část života prožít, i když si uvědomoval, že to není správné. A možná, že i druhá strana jeho lásku aspoň do určité míry nebo doby opětovala, takže byl vlastně šťastný. Ale vidíte, už ho obhajuji a interpretuji jej z jeho vlastního pohledu. Protože nečekaná neovladatelná vášeň může potkat každého muže v jakékoliv situaci, v jakémkoliv věku. Jenže v jeho případě cesta za naplněním touhy překračuje hranice, které se překračovat nesmí.

Jaké je pro herce zvyklého pracovat na jevišti i před kamerou, když vás „oberou“ o všechny vyjadřovací prostředky kromě hlasu? 
Mikrofon je obrovské médium. Odhaluje spoustu věcí, které film schová, protože když hrajete filmovou roli, spoustu věcí lze něčím zastřít. Možná si to uvědomíte, když koukáte na film: díváte se herci do očí i na tom plátně. A pokud si herec v tu chvíli něco nemyslí, tak vás přestane zajímat. Každou chvíli si musí něco myslet, musí v sobě mít nějaké vnitřní napětí, které se odrazí v očích, v komunikaci. A právě to je podstatné pro kameru. Kdežto mikrofon potřebuje něco jiného, tam oči nikdo nevidí ‒ mikrofon zaznamenává stav duše. A to mě na tom strašně baví, mikrofon odhalí všechno, každou faleš, kterou v sobě máte nebo nemáte.

Co byste popřál posluchačům audioknihy?
Byl bych rád, kdybyste si to poslechli a prošli podobnou cestou jako já, protože byla trpce radostně krásná.

Lit.: anonym: Kontroverzní román Lolita nyní jako audiokniha s hlasem Miloslava Mejzlíka. In web Fantom, b. d. (recenze). – Cit.: Jeden z nejlepších románů 20. století Lolita Vladimira Nabokova, který byl v roce 1962 zfilmován režisérem Stanley Kubrickem a roku 1997 Adrianem Lynem v hlavní roli s Jeremym Ironsem, nyní vyšla jako audiokniha v podání Miloslav Mejzlíka. Nahrávka vychází z překladu Pavla Dominika, jenž se autorovi systematicky věnuje a jehož práce byla v letošním roce odměněna Státní cenou za překladatelské dílo a to za další Nabokovův román Ada aneb Žár.

„Tak krásný jazyk, promyšlený, dokonalý a těžko zařaditelný text, je nevyhnutelně předurčen také k  četbě nahlas a poslechu, při němž teprve naplno vyzní hra se slovy, jazykem, významem. Text je napsán jako vrcholná symfonie, kdy každé slovo jako tón přesně na dobu zapadá na své místo, drží rytmus, vyniká pestrou dynamikou, nádherně plyne ve své vlastní harmonii. Zatímco vypravěč maluje slovy, vytáhnete plachty, které plně nadují emoce, pocítíte intenzivně ironii, cynismus, zoufalství, stravující vášeň, osamělost, lásku, utrpení, ohromný smutek. Vše, co při čtení vnímáte jako informaci zasunutou mezi řádky, dokázal Miloslav Mejzlík ve svém expresivním projevu zachytit s opravdovou dokonalostí. Snažili jsme se zkrátka o adekvátní zpracování, které knihu zprostředkuje v nové formě a umožní zase jiný způsob vnímání tohoto díla,“ uvedl Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook.

„Mnozí čtenáři dosud tuto knihu vnímají jen jako ‚pikantní čuňačinku’, ale Lolita je mnohem víc. Je to mimořádně krásný román o tom nejhorším, co může postihnout dítě. Je to zábavný příběh o nesmírně smutných věcech. Nejlépe to vystihl režisér Stanley Kubrick, když připravoval svou filmovou adaptaci: Lolita je o tom, že dobro a zlo přicházejí v nečekaných podobách,“ prohlásil k vydání audioknihy spisovatel Michal Sýkora, který je nejen autorem krimi série Detektivové od Nejsvětější trojice (a tedy i audioknihy Modré stíny), ale napsal také dvoudílnou monografii (Host, 2002 a 2004) o Vladimiru Nabokovovi.

Šokující zpověď o zničující erotické posedlosti čtyřicátníka „nymfičkou“ Dolores Hazeovou je virtuózně komponovaným mnohovrstevnatým pojednáním o smyslnosti, lásce a hříchu, prosycené pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, humorem i ironií. Krátce po vydání vzbudila kniha bouři odporu i nemístná očekávání, aby pak zajistila svému autorovi celosvětový věhlas.

„Ač mi samotný problém vypravěče není ničím blízký, jako herec jsem se zkrátka musel nějak transformovat do dané postavy a vstřebat ji. Což pro mě nebylo snadné. Náročná byla i příprava textu, který není stylisticky jednoduchý a je v něm také spousta cizích slov v mnoha jazycích. Na druhou stranu mě však ten román do jisté míry pohltil, protože jsem přemýšlel, jakým psychickým procesem asi ten člověk prochází, a hledal jsem různé přístupy,“ vysvětluje narátor audioknihy Miloslav Mejzlík. A dodává: „Je to příběh do jisté míry nešťastně šťastného muže, který měl přes svůj ‘sexuální problém’ v jistém ohledu štěstí, že potkal někoho, s kým mohl tímto způsobem část života prožít, i když si uvědomoval, že to není správné. Nečekaná neovladatelná vášeň může potkat každého muže v jakékoliv situaci, v jakémkoliv věku. Jenže v jeho případě cesta za naplněním touhy překračuje hranice, které se překračovat nesmí.“ I když však pro něj byla četba románu náročná, na práci za mikrofonem nedá dopustit. „Když koukáte na film, díváte se herci do očí i na tom plátně. A pokud si herec v tu chvíli něco nemyslí, tak vás přestane zajímat. Každou chvíli si musí něco myslet, musí v sobě mít nějaké vnitřní napětí, které se odrazí v očích, v komunikaci. Kdežto mikrofon potřebuje něco jiného, tam oči nikdo nevidí ‒ mikrofon zaznamenává stav duše. A to mě na tom strašně baví, mikrofon odhalí všechno, každou faleš,“ prozrazuje interpret.

Nahrávku doprovází původní moderní a minimalistické skladby zkomponované skladatelem Lukášem Hurníkem. Není to však jediný hudební počin, který toto zpracování obsahuje. Atmosférickou zvukovou koláž do projektu připravil francouzský komponista Benoît Bories. Celek tak kombinuje hru na klasické hudební nástroje s pestrobarevnou směsicí náladové vrstvy, ve které lze v prostorovém mixu zaslechnout například jiskřivé chichotání mladého dívčího hlasu, šustění a přerývavé dýchání, praskot, přibližující se kroky či dětskou zvonkohru.

Lit.: Matějka, Ivan: Nabokov poprvé v audiu. In web Naposlech.cz, 20. 2. 2017 (zpráva). – Cit.: „Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše…“ Už v krátké vstupní kapitole, kterou začíná zvuková nahrávka románu Vladimira Nabokova Lolita, rozehrává Miloslav Mejzlík polohy, s nimiž se posluchač setká v následujících hodinách poslechu. Nenaplněná – protože nenaplnitelná – touha, občasné záblesky radosti, byť pokřivené, melancholický smutek, vědoucí cynismus… Volba Miloslava Mejzlíka pro mnohovrstevný text Vladimíra Nabokova (do češtiny výborně převedený Pavlem Dominikem) byla víc než šťastná. Skoro bych řekl, že si po poslechu neumím lepšího interpreta představit. Humbert Humbert je v Mejzlíkově podání přesně takový, jaký má být – zároveň odpuzující i přitažlivý, či alespoň hodný našeho soucitu.

Ruský porevoluční exulant Nabokov nosil téma Lolity v hlavě dlouhá desetiletí. Román postupně dozrával v řadě rozličných náčrtků a fragmentů, téma probleskuje i v některých jiných románech, byť třeba v pozměněném gardu (autor o tom podrobněji píše v textu, který uzavírá české knižní vydání, a věnuje se tomu i Václav Jamek v doslovu k druhému českému vydání). Když záměr dozrál a Lolita vyšla – nejprve roku 1955 v Paříži (anglicky) a teprve o tři roky později i ve Spojených státech, kde od roku 1940 autor žil – konal se pochopitelně skandál. Ten zajistil Nabokovovi finanční nezávislost i širší věhlas. Lolita je od té doby obecně známa a jméno, které vypravěč Humbert objektu své touhy přiřkl, dokonce žije svým vlastním životem – stalo se synonymem „nymfiček“. Obecná známost ovšem s sebou až příliš často nese mnohá zjednodušení, literární dílo se scvrkává na banalitu. To se stalo i Lolitě, k jejímuž „věhlasu“ přispěly dvě filmové adaptace (1962 a 1997), v nichž byl mnohavrstevný a komplikovaný text nutně osekán na pouhopouhou obscénní historku o obsesivním vztahu dospělého muže k dvanáctileté nymfičce – tu první, černobílou, nezachránilo ani režijní umění Stanleye Kubricka.Nabokovovu Lolitu totiž, podle mého názoru, nelze převést z jazyka literatury do jazyka nějakého jiného uměleckého žánru, aniž by utrpěla nějakou citelnou ztrátu. Načíst ji jako audioknihu je naopak ideální řešení – pokud najdete interpreta, jenž textu dokáže proniknout pod kůži, jako právě Miloslav Mejzlík. Nahrávka režiséra Michala Bureše je tedy v tomto ohledu téměř dokonalá. Vadou na kráse je snad jen to, že Nabokovův text byl proškrtán. Sice ne tolik, jako se to děje třeba u rozhlasových čtení z románů, ale přesto se z Lolity vytratily některé detaily, které mi připadají podstatné.Nahrávky OneHotBook se už tradičně vyznačují nápaditými zvukovými doplňky čteného slova, které dotvářejí celkovou náladu. Tentokrát jsou zvukové předěly dílem Benoîta Boriese, který s vydavatelem spolupracoval už na titulech Poslední Laponec či Nebezpečné známosti. Zvuková koláž využívá hudbu Lukáše Hurníka pro dechové nástroje, která prohlubuje pocit smutku, jenž se posluchače s odvíjejícím se příběhem nutně zmocňuje, a rozličné zvuky, ruchy, šumy či hlasy, které souzní s mnohovrstevnatostí vyprávění.Lolita je prvním titulem Vladimira Nabokova, který u nás získal podobu audioknihy. Možná, že se dočkáme i dalších, autor – jeden z nejlepších, které literatura 20. století měla – by si to bezesporu zasloužil. V archivu Českého rozhlasu ostatně odpočívají, kromě nahrávek rozličných povídek, přinejmenším tři četby z větších próz – Bend Sinister, Lužinova obrana a Slídil.

Lit.: Špetlíková, Tereza: Zvrhlá, ale naprosto skvostná Lolita. In IDnes Blog, 17. 4. 2017 (recenze). – Cit.: Čtyřicátník Humbert Humbert a „nymfička“, na počátku příběhu pouze dvanáctiletá Dolores Hazeová… Kdo by neznal jejich kontroverzní milenecký příběh?

Kniha ruského klasika Vladimira Nabokova s až virtuózně vytříbeným stylem byla ihned po svém vydání společensky odsouzena, ale přesto právě ona přinesla svému autorovi nesmrtelnost. A není se čemu divit. Ačkoliv téma je zvrhlé, před autorem, před jeho zápalem, spisovatelským umem a procítěním hlavní postavy musí každý smeknout. Je to dílo tak propracované, přesvědčivé a zároveň patologické, že naprostá většina nynějších autorů by se s ním nemohla vůbec poměřovat.

Lolitu před nedávnem vydavatelství audioknih OneHotBook zpracovalo jako mluvené slovo, s Miloslavem Mejzlíkem za mikrofonem a s Michalem Burešem u režijního stolku. Lolitu jsem znala pouze z filmového zpracování a váhala jsem, jestli si ji vůbec mám poslechnout, ale dámy a pánové, nevím, jakými slovy správně popsat to, co vzniklo spojením mistrových not a citlivého, až hrůzně uvěřitelného pojetí interpreta, herce nesporných kvalit. Toto „představení pro uši“ považuji za jeden ze svých vůbec nejlepších audio-knižních zážitků.

Ještě na chvilku se vrátím k autorovi. Tato audio kniha pro mě byla prvním setkáním s Vladimirem Nabokovem. Pokud se dnes o někom napíše, že má zajímavý styl, používá zvláštní metafory, pak tento pán je v nich dokonalý mistr: flanelově ochmýřený tenisový míček, s meruňkově opálenými údy. Lolita je velmi zvláštním dílem. Každá věta je maximálně promyšlená, povětšinou dlouhá. Nejde jen o to, o čem kniha je, jelikož děje je v ní v podstatě pomálu. Jde zejména o to, jakým způsobem o svých zážitcích, vzpomínkách, touhách a snech hovoří Humbert Humbert. A on s naléhavostí tak překvapivě a přitom tak přesně pojmenovává běžné věci a události, že mi nad tím zůstával rozum stát a že jsem si některé fráze přehrávala i vícekrát. Přidanou hodnotou zpracování je v tomto případě pan Mejzlík, právě on ho dotáhl k té nejmyslitelnější dokonalosti vůbec. Podle mého názoru tohle snad ani nebylo možné lépe natočit. Emoce, touha, rozčilení, vzrušení, bolest, zklamání, prosení, odevzdání se osudu – to vše interpret obsáhl vskutku grandiózně a dílo tím pozvedl ještě o úroveň výš. Myslím, že i sám autor knihy by panu Mejzlíkovi složil poklonu.

A o čem že Lolita vlastně je? Dolores alias Lolita (nebo také Dolly, Lola, Lo nebo prostě jen L) je objektem Humbertovy nesmírné, ničivé, zhýralé touhy. Je jeho životní láskou, kterou miluje až posedle, ale přesto kriticky. Jako s dvanáctiletou žabkou se s ní náhodně setkává u domu své domácí Charlotty Hazeové, jež se posléze, právě a pouze díky své dceři Lo, stane Humbertovou ženou. Když Charlotta kvůli své zvědavosti přijde tragicky o život, malá, na tábor odsunutá Dolly se stává Humbertovou nevlastní dcerou a hned první společnou noc také milenkou. Cestují spolu napříč Amerikou, naoko jako otec a dcera. Na Humbertovi existenčně závislá Lo ale má své výkyvy nálad, někdy dokonce vyhrožuje prozrazením jejich vztahu, jelikož Humbert na ni velmi žárlí, a nakonec… To už si doposlouchejte sami! Určitě to stojí za to!

P.S. Předěly v podobě naivní hudby s nakažlivým, dráždivým dětským smíchem holčičky, to už je jen ona pověstná sladká tečka na závěr.

Lit.: Antea: Recenze: Lolita (audiokniha). In web Antea bloguje, (amatérská recenze). – Cit.:  Pedofilní uchylák opakovaně znásilňující nevinnou mladou dívku, skoro holčičku. Ještě jí chudince nebylo ani patnáct… To jsem si vždy říkala, když jsem o Lolitě slyšela. Ale po skutečném seznámení se s dílem ruského spisovatele Vladimira Nabokova, jsem byla nucena svůj názor přehodnotit. Zásadně přehodnotit…

Lolita je psychologický román a ve své době (r. 1953) vzbudil obrovské pozdvižení. Byla označována za „nejzvrácenější knihu“, „bezostyšnou pornografii“ a situace došla tak daleko, že Británie rozkázala všechny Nabokovy knihy na hranicích zabavit a zanedlouho zakázala Lolitu i Francie. Naopak Amerika přijala Lolitu, překvapivě, klidně a roku 1958 se kniha stala bestsellerem a dodnes je považována za jeden z nejlepších románů 20. století.

Kniha je zpověď rozvedeného čtyřicátníka Humberta Humberta, který je eroticky posedlý „nymfičkami“ tzn. mladými, přitažlivými dívkami. Jeho obsese je v podstatě neškodná a jen teoretická dokud nepotká ji – Lolitu. Mladičká, teprve dvanáctiletá, Dolores Hazová je dcera jeho bytné a později se stává jeho nevlastní dcerou. Ve své zpovědi Humbert Humbert otevřeně popisuje své myšlenkové (i jiné) pochody ohledně jeho Lolity.

Když se Humbertovi naskytne příležitost, vyráží s dívkou sám na cestu napříč Amerikou a konečně si plní svůj životní sen.

Příběh Lolity a Humberta mě dost zaujal, protože i v dnešní době může někoho šokovat. Já mezi ně nepatřím, naopak pro mě Lolita potvrzuje, jak nesmyslná je hranice 15 let pro začátek sexuálního života…

Audiokniha, mě překvapila svým příhodným zpracováním. Stejně jako v knižní předloze se jedná o prosté vyprávění, kterého se výborně zhostil Miloslav Mejzlík. Svým hlasem posluchače zaujme a dokáže jej bavit celých 9:36 hodin trvání audioknihy.  Velmi se mi líbilo celkové zvukové zpracování knihy, protože její tvůrci dokázali udržet vyprávění tak prosté a jednoduché, brutální ve své upřímnosti a nesnažili se přebít příběh zbytečnými zvukovými efekty.

V podstatě jediná významnější zvuková stopa je začátku každé kapitoly, kterou uvadá tajemný a vyzývavý dívčí smích, který láká Humberta Humberta do záhuby, viz ukázka.

Lolita je povedeně zpracovaná audiokniha a pokud odmítáte číst povinnou četbu, tato audiokniha vás k maturitě dostatečně připraví a když si Lolitu vytáhnete, nebudete se mít čeho bát – díky audioknize budete vědět všechno.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress