Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

3. 10. 2017

Dáma, která měla ráda čisté záchodky (2017)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 9:29

James Patrick Donleavy. Kronika jedné z nejzvláštnějších událostí, o kterých se kdy v New Yorku povídalo. Překlad Michala Marková.

Účinkují Petra Špalková, Jan Hartl a Jiří Dvořák.

Natočeno 2017. Vydal Kristián Entertainment, s.r.o. ve spolupráci se Supraphon, a.s. 2. 11. 2017 (1 CD MP3, katalogové číslo SU 6455-2)  v akci Velký audioknižní čtvrtek.

Ukázka k poslechu zde.

Lit.: Gregor, Lukáš: Odvrácená strana lesku. In web Naposlech.cz, 1. 11. 2017 (recenze). – Cit.: Zápletka, která by se dobře vyjímala na stránkách luxusně vypadajícího společenského magazínu pro ty, kteří však na luxus ani zdaleka nemají. Taková je konstrukce příběhu nedávno zesnulého Jamese Patricka Donleavyho, kterou velmi trefně pojmenoval Dáma, která měla ráda čisté záchodky.

Donleavyho román má netradičních sedm desítek stran. Střípek ze života jedné newyorské paničky poprvé vyšel v USA v roce 1995, u nás až o osm let později. Ve spolupráci nakladatelství Supraphon a Kristián Entertainment nyní vstupuje na trhu i zvuková „dvouhodinovka“, které vévodí herečka Petra Špalková. Právě ona totiž propůjčila svůj hlas (a um) hrdince s neskutečně dlouhým jménem (konkrétně: Jocelyn Guenevere Marchantierové-Jonesové), aby „zhmotnila“ její pád až na společenské dno. K němu Jocelyn postačil odchod manžela – jistoty rodinného zázemí, ale zejména životního standardu, na nějž si čtyřicátnice stačila velmi dobře zvyknout. I díky kombinaci vyprávěcí er- a ich-formy je posluchač vtažen do soukolí, které si osud pro Jocelyn nachystal. A protože Petra Špalková patří mezi nejzajímavější hlasy, které dokáží výtečným způsobem nakombinovat čtení s hereckou akcí, je ono ženské drama o to intenzivnější.Ze zdánlivě nudné sestavy chvil a dnů se stává balance nad propastí. I do hlasu Špalkové se čím dál více vkrádá znepokojení – nejen nad budoucností, ale i nad svou vlastní identitou. Co člověka vlastně dělí od morální devastace? Jen a pouze peníze? Zásadní zlom přichází ve chvíli, kdy se hlavní hrdinka nabídne za peníze jednomu ze svých známých. Jeho šok, ale současně také žádostivost a ochotu svou kolegyni „zneužít“, na malé ploše, zato naprosto přesně zachytil Jiří Dvořák.

Na stranu druhou, román, a tedy vlastně i nahrávka, si nezaslouží jen a pouze nadšení. Ačkoliv v oficiální anotaci se uvádí, že text je brilantně vypointován, právě jeho závěrečná čtvrtina hluboce zaostává a tempo se nejen zpomalí, ale vlastně zcela zastaví. Do děje vstupuje právní zástupce s hlasem Jana Hartla, ale dialog dvou postav nemá šanci dovést čtenáře či posluchače přes gradaci až do finále. Naopak. To, co bude stát na samém konci, vyčteme hned z prvních replik. Vše ostatní je otravná jízda na kolotoči, s jehož skřípěním nic nenadělá ani Špalková, natož Jan Hartl. Ten bohužel až přebytečně vměstnává emoce tam, kde je text takřka postrádá. Ve výsledku tak zejména jeho part (ale může za to především autor textu) vyznívá jako nepovedená variace na britské humoresky typu Jerome Klapka Jerome.

Je škoda, že dost možná právě tato pasáž může negativně ovlivnit celý dojem. Román jako takový, i díky své vypravěčské břitkosti (ano, odmyslíme-li ten závěr u advokáta), ukazuje značně nepřívětivou stránku luxusu. Prostředí, které potemnělé kouty pouze skrývá za zlatavé závěsy.

27. 9. 2017

Čas vlků (2017)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 11:00

František Niedl. Kompletní audiokniha ze série Hynek Tas z Boru. Historický román odehrávající se v 15. století. Režie a hudba Jakub Tabery. Mistr zvuku Jan Kacián.

Čte Dušan Sitek.

Natočeno 2017. Vydal Bookmedia, Audiotéka, MOBA v září 2017 (MP3, celková délka 15 hodin 18 minut).

Hynek Tas z Boru #2

Pozn.: Volné pokračování autorova románu Čtvrtý králův pes. Píše se rok 1417 a Hynku Tasovi z Boru se konečně podařilo krále přemluvit, aby jej propustil ze služby. Jako výsluhu dostává hrádek Vlkov na jihu Čech, vklíněný do panství věčných králových rivalů – Rožmberků. Klid, po němž však Tas dlouhá léta toužil, se díky loupeživým tlupám a hordám husitů ne a ne dostavit. Neutěšená politická situace v zemi jej donutí opustit Vlkov a opět se vydat sloužit králi. Ten však brzy umírá. Tase čekají těžké chvíle, které ho možná budou stát život, ale on zůstává i nadále čestný, hrdý a ochotný bojovat za své blízké až do konce.

František Niedl
František Niedl se narodil v roce 1949 v Českých Budějovicích. Vystudoval SPŠ elektrotechnickou a po škole prošel profesemi elektromontéra, obsluhy vodní elektrárny, obsluhy rozvodny, byl učitelem v autoškole a majitelem cestovní kanceláře. Niedl je milovníkem literatury a historie celý život, do světa literatury však vstoupil až v roce 1989 románem Skleněný vrch. Po vydání prvního autorova románu došlo k třináctileté pauze. Poté se opět vrátil k literatuře a postupně vydal několik úspěšných knih.

Dušan Sitek
Dušan Sitek se narodil roku 1955 v Novém Bohumíně. V roce 1981 absolvoval na pražské DAMU. První angažmá přijal v Ostravě v Divadle Petra Bezruče. Další herecké zkušenosti získal ve Slezském divadle v Opavě. V Městském divadle Zlín byl v angažmá dlouhých pětadvacet let. Počínaje divadelní sezónou 2010/2011 byl v angažmá Divadla pod Palmovkou v Praze, nyní v tomto divadle hostuje. Účinkoval také v řadě filmů a televizních seriálů a věnuje se rovněž načítání audioknih.

25. 9. 2017

Nesmírný (2017)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 10:25

Jussi Adler-Olsen. Šestý případ oddělení Q. Kompletní audiokniha. Režie Jitka Škápíková.

Čte Igor Bareš.

Natočeno září 2017. Vydal OneHotBook 26. 9. 2017 (1 CD mp3, 14 hod. 18 min.). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Oddělení Q se pod velkým tlakem vrací k sedmnáct let starému a mimořádně tragickému případu dopravní nehody, při níž byla mladá dívka vymrštěna vysoko do větví stromu. Střízlivě uvažující Carl tentokrát čelí zvláštní záhadě a jeho protivník, zkušený manipulátor se železnou vůlí, chrání sám sebe i své blízké všemi dostupnými prostředky. Nedopustí, aby se mu kdokoliv postavil do cesty. V průběhu vyšetřování se Rose, Asad, Carl i nováček Gordon seznamují s prostředím alternativního přístupu k životu a zároveň však odhalují staré tajemství, které hrozí položit čtyřlístek z oddělení Q na lopatky.

 Lit.: Macháček, Tomáš: Smrt ve větvích. In web Naposlech.cz, 18. 10. 2017 (recenze). – Cit.: Kodaňské policejní oddělení Q je jednoho dubnového rána velmi dramaticky zataženo do vyšetřování případu úmrtí mladé dívky, nalezené před sedmnácti lety v koruně stromu. Telefonickou žádost bornholmského kolegy o pomoc v tomto případu sice komisař Carl Mørck nejprve kategoricky zavrhl, ale vzápětí se dozvěděl, že volající policista spáchal nedlouho po jeho odmítnutí sebevraždu. Carlovi tak nezbylo nic jiného než se na ostrov Bornholm vydat a zjistit, jaké drama se tu před lety odehrálo. Znovuotevření případu se však nelíbí lidem, kteří se domnívali, že byly jejich staré hříchy promlčeny a rozhodně si nepřejí oživovat stíny minulosti.

Díky autoru Jussi Adlerovi-Olsenovi a jeho románu Nesmírný se už pošesté podíváme na kloub jednomu z odložených případů, které přistály na stole ve sklepní kanceláři oddělení Q. Pragmatického komisaře Mørcka v něm čeká hned několik nepříjemností. Kromě toho, že jej vyšetřování zavede do pro něj naprosto cizího okruhu okultismu a sekt, dojde i na tvrdou konfrontaci s jeho vlastní rodinou. Závažné zkoušky však čekají i na jeho kolegy. I díky nim se opět poodhalí rouška tajemství, zakrývající minulost asistenta Asada i sekretářky Rose.

Předchozí díl série, nazvaný Marco, mnozí fanoušci zkritizovali. Autor se v něm méně soustředil na hlavní hrdiny, což se v Nesmírném rozhodl napravit. Příběh se tak od začátku více koncentruje na vyšetřovací tým. Nechybí ale ani tradiční flashbacky, které se však tentokrát nevracejí hluboko až do doby zločinu, nýbrž jen o několik měsíců zpět. Díky tomu, že se dějové linie odehrávají téměř paralelně vedle sebe a děj se posouvá rychleji vpřed.

Stejně jako se dílu Jussiho Adlera-Olsena oproti jiným severským řadám podařilo vyhnout kvalitativním výkyvům, udrželo si konzistentní úroveň i nadprůměrné zvukové zpracování. Interpret Igor Bareš jakoby se při čtení sám stával Carlem Mørckem se všemi jeho náladami, rozmary a vrtochy. Svým nezaměnitelným melodickým hlasem dokáže obsáhnout celou širokou škálu situací, které mu košatý děj nabízí, takže se posluchač ani na chvíli nenudí. Vytrhnout se ze světa oddělení Q jde velmi obtížně, protože jak příběh, tak hlas interpreta jsou vysoce návykovými látkami. K tomuto dojmu přispívá i u seveřanů zcela netypická porce nadhledu a vtipu, kterou dokáže ve svém vyprávění Igor Bareš tak přesně vystihnout. Zejména první polovina Nesmírného je doslova prošpikována humornými narážkami a špičkováním se mezi hlavními hrdiny. A to i přes to, že některé hlášky neunikly škrtům, zkracující původní text do kompaktnější podoby.

A právě sem míří snad jediná výtka. Problematikou, o níž se příliš nemluví, je krácení předloh. Byť v tomto směru nepanuje jednotný názor, zůstává nezpochybnitelné, že takovými úpravami přichází posluchač o část původního díla. Pokud jsou z textu vyškrtány pouze dovětky, které může interpret vyjádřit prací s hlasem, lze tento fakt přehlédnout snadno. Obtížněji to jde, jsou-li škrty razantnější. Nesmírný je tak sice v tištěné podobě o více než třicet stran delší než jeden z předchozích dílů, Složka 64, paradoxně však jako audiokniha vyšel ze srovnání s o více než tři hodiny kratší stopáží. Polemika na téma, co jsou škrty ospravedlnitelné dramaturgickým záměrem, by ale byla nad rámec této recenze.

Nová audiokniha Nesmírný přináší napětí, akci, nečekané zvraty a v duchu klasických detektivek předkládá fakta, podle nichž může případ vyřešit i sám bystrý posluchač. Výjimečně pestrý hudební doprovod doplňuje vynikající interpretaci Igora Bareše. Škoda jen, že mu pro načtení nebylo ponecháno více stránek z původní předlohy.

Princezna Brikita (1973, 2021)

Věra Procházková: Princezna BrikitaPohádka. Na chodské lidové motivy zdramatizovala Věra Procházková. Dramaturgie Eva Košlerová. Hudba Zdeněk Lukáš, řídí Jiří Váchal. Spolupracovali Karel Oprich, Pavel Jančák. Asistent režie Eva Svobodová. Zvukový mistr Ivo Fišer. Natáčecí technik Jana Pelantová. Režie Karel Weinlich.

Osoby a obsazení: Vypravěč (Miroslav Moravec), král (Miloš Kirschner), Brikita (Helena Štáchová), Venca (Miroslav Masopust), Gracián (Eduard Cupák), Bubla (Antonín Hardt), hlasatel (Vladimír Bičík), džbánek (Petr Svojtka), boty (Lenka Kořínková a Marta Škrlantová) a hřeben (Jan Řeřicha).

Natočeno 27. 2. – 3. 3. 1973. Obnovená premiéra 9. 10. 2017 (ČRo Rádio Junior, 13:00 h.; 44 min). Repríza 26. 2. 2021 (ČRo Rádio Junior, 13:00 h.); 6. 11. 2021 (ČRo Pohoda, 21:00 h.); 12. 2. 2022 (ČRo Rádio Junior, 13:00 h.) v cyklu Velká pohádka; 2. 7. 2022 (ČRo Rádio Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).

Vydala Radiotéka, květen 2021 (MP3, CR.ES.2021.234).

Pozn. Představte si, milí junioři, princezničku krásnou jako obrázek. Ale i pyšnou jako pávice a línou jako… – Však si poslechněte sami jak.

Pozn. 2: V roce 1977 vznikla televizní verze pohádky nazvaná Vo Brikitě (scénář Stanislav Kinzl, hudba Otmar Mácha, režie Libuše Koutná). Osoby a obsazení: vypravěč (Ladislav Pešek), král (Václav Voska), Brikita (Taťjana Medvecká), Venca (Vítězslav Jandák), Dalamánek (Pavel Havránek), Gracián (Jaroslav Kepka), boty (Inka Šecová), hřeben (Stanislav Fišer) a další.

22. 9. 2017

Fónická poesie (1962 – 1971)

novak_fonicka_poezie_01Ladislav Novák. Výběr z fónické poezie 60. a 70. let.

Natočeno 1962 (1, 2, 5, 12, 14, 15), 1963 (3, 4), 1969 (6-8, 11, 13) a 1971 (9, 10).

Obsah: 1. Ven nebo dovnitř – 2. Co je na konci – 3. Noční chodec – 4. Podivný sen – 5. Tohoto večera – 6. Ceterum autem – 7. Vita humana – 8. Struktura české řeči v českých příslových (sic!) – 9. Ptáček v dutiných (sic!) ocelového města – 10. Vzduchoplavci – 11. Les Miroires (sic!) aux alouettes – 12. Preparovaná Červená Karkulka – 13. Zkapalnění geometra Descarta a jeho další život v kapalném skupenství – 14. Perspektivy nejprogresivnějšího chovu člověka – 15. Souhvězdí štíra.

Pastvina zmizelých (1987, 2017)

Václav Erben. Detektivní příběh na motivy stejnojmenného románu Václava Erbena a případu šesti zmizelých osob, který řeší kapitán Exner. Dramatizace Jan Poš. Zvuk ing. Pavel Schober. Záznam a střih Miluše Dolejší. Asistentka režie Jitka Holčapková. Dramaturg Jiří Hubička. Režie Dobroslav Zborník j. h.

Osoby a obsazení: kapitán dr. Michal Exner (Ladislav Bambas), Kateřina Hodičková, Jeho přítelkyně (Bibiana Šimonová), Havelka podporučík SNB (Petr Hanus), Strouhal, důchodce (Vladimír Volek), Frýba, vedoucí restaurace (Josef Bulík), Pátek, spisovatel (Petr Šporcl), Meduna, herec (Ivan Klička), Blír, herec (Jiří Šesták), Ticháček, úředník (Karel Soukup), Richard, jeho syn (člen DRDS), Nožíř, cestář (František Kokejl), Žáček, traktorista (Karel Charvát), Houšková, vdova (Daniela Bambasová), Homolková, vdova (Hana Bauerová), náčelník, Exnerův nadřízený (Jan Trnka), Burda, Strouhalův soused (Zdeněk Jarolímek), Béďa, mladík (Jan Dvořák), Majka, dívka (Simona Prasková), Beránek, nadporučík (Jaromír Husák), Vlček, podporučík kriminálky (Petr Bednář).

Nastudovaly České Budějovice 3. 8. 1987 (59 min.). Premiéra 18. 6. 1987 (Praha, 20:05 – 21:08 h). Vydala Radiotéka, září 2017 (MP3).

Alternativní název: Pastvina za řekou

Pozn.:  Břehy přehradního jezera pokryl za dlouhá léta nános nesčetných rekreačních chat. A právě tam se od jisté doby začali ztrácet lidé. V nepravidelných intervalech a nejrůznější – od mladé ženy po babičku, od horníka přes řemeslníka k chuligánovi, nečekaně mizí chataři i starousedlíci. Zdánlivě nemají zmizelí nic společného, a přece je kapitán Michal Exner přesvědčen, že něco takového musí existovat? (anotace)

21. 9. 2017

Za zavřenými dveřmi (2017)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 21:30

B. A. Paris. Kompletní audiokniha. Dokonalé manželství – nebo dokonalá lež? Překlad Karolina Medková. Zvuk, střih, mastering Matěj Korytář. Produkce Vladimíra Jirásková. Hudba, režie Ondřej Jirásek.

Čte Simona Peková.

Natočeno 2017. Vydalo Albatros Media v roce 2017 (1 CD MP3).

Lit.: Macháček, Tomáš: Musím utéct! In web Naposlech.cz, 20. 9. 2017 (recenze). – Cit.: Strach je nejlepším nástrojem k ovládání druhých. Když se třicátnice Grace zamiluje do okouzlujícího úspěšného právníka Jacka, myslí si, že našla muže svých snů. Netuší však, že po svatbě nebude nic tak, jak by mělo být. Za zavřenými dveřmi jejich nádherného domova se pohádka mění v noční můru.

Prvotina autorky B. A. Paris se stala bestsellerem s mnoha nadšenými recenzemi. Jak napovídá i titulek, Za zavřenými dveřmi, popisuje navenek bezstarostný život manželského páru, v němž je ale doopravdy vše jinak, než se zdá. Jack působí na své okolí jako bezchybný šarmantní muž, vždy úspěšný ve svém povolání advokáta týraných žen. Pro Grace i její mladší mentálně postiženou sestru buduje velkolepý dům, ve kterém mají všichni společně žít. Dokonalý obraz pro okolí však záhy dostává trhliny. Jack svou pravou tvář ale ukazuje pouze před Grace. Pomocí zastrašování a týrání se mu podaří ji úplně odříznout od běžného života. (more…)

18. 9. 2017

Čertí babička 1/7 (2017, 2021)

Filed under: Hajaja,Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 22:13
Iva Gecková: Čertí babička

Iva Gecková. Původní pohádková seriál o Čertí babičce. Zvukový mistr Roman Špála. Dramaturgie Lenka Veverková. Režie Yvona Žertová.

Účinkuje Alena Vránová.

Natočeno v roce 2017. Premiéra 18.-24. 9. 2017 v cyklu Hajaja (ČRo 2 Praha, 19:45 h.; 7 x 10 min). Repríza 30. 11. – 6. 12. 2020 (ČRo 2 Praha, 19:00 h.); 15. – 20. 9. 2025 (ČRo 2 Praha, 19:50 h.).

Vydala Radiotéka, únor 2021 (MP3; CR.ES.2020.421).

Obsah: 1. Čertí babička. – 2. Tajná inšpekce. – 3. Čertí zákony. – 4. Rozmary počasí. – 5. Jak Buriáška bolel zub. – 6. Proč má čert kopyto a chodidlo. – 7. Velký úklid.

Pozn.: Pojďte s námi do pekla! Ale nebojte se! Tohle peklo je speciální. Má totiž svou Čertí babičku, která peče výborné koláče, učí v pekelné škole, léčí čertům všechny neduhy a tak nějak zajišťuje chod celého pekla. Ale není to žádná vetchá stařenka. Kdepak! Ta naše má síly a elánu za sto čertů, stihne naráz deset věcí a běda, když se rozzlobí. To potom lítají hromy a blesky.

 

16. 9. 2017

Citlivý člověk 1/15 (2017, 2018)

Jáchym Topol. Četba na pokračování z nového románu českého básníka, prozaika, překladatele a publicisty, ve kterém se prolínají groteskní a tragické prvky a který vypráví příběh ze žhavé současnosti. Připravila Alena Heroutová. Režie Petr Mančal.

Čte Petr Čtvrtníček.

Natočeno 2017. Premiéra 1. – 4. dílu 1. 10. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00, v 15:30, v 18:30 a ve 20:00 h.)

Předpremiéra 1. – 4. dílu 1. 10. 2017 v budově Českého rozhlasu na Vinohradech na akci ART’S NOT DEAD!

Vydal Radioservis, duben 2018 (1 CD MP3 nebo MP3).

Video z natáčení zde.

Debata o audioknize na festivalu Svět knihy 2018 zde.

Lit.: anonym: Události v kultuře. Čtvrtníček načítá Topola. In web Česká televize, 24. 9. 2017 (video). – Cit.:  Petr Čtvrtníček čte Jáchyma Topola – herec pro Český rozhlas natočil spisovatelovu zatím poslední knihu Citlivý člověk. Vyšel letos na jaře, po osmileté autorově odmlce.

Lit.: Heroutová, Alena – Topol, Jáchym: Jáchym Topol: Citlivý člověk. In web ČRo 3 Vltava, 25. říjen 2017 (článek). – Cit.: Spisovatel Jáchym Topol získal Státní cenu za literaturu. Porota ocenila zejména jeho román Citlivý člověk, který vydal letos na jaře po osmileté pauze a pro Vltavu ho natočil vynikající Petr Čtvrtníček. Kompletní patnáctidílnou četbu na pokračování dáváme při této příležitosti opětovně k poslechu on-line, a to až do 29. října 2017. Jáchym Topol byl v souvislosti se státní cenou také hostem pořadu Vizitka (24. října 2017 od 10:00).

Jedna z literárních událostí roku 2017: v nakladatelství Torst vychází Citlivý člověk, po osmi letech nový román českého básníka, prozaika, překladatele a publicisty Jáchyma Topola. Patnáctidílnou četbou na pokračování z této hojně diskutované knihy začalo 1. října 2017 nové vysílací schéma Českého rozhlasu Vltava. Příběh ze žhavé současnosti, za který byl Jáchym Topol 22. října 2017 oceněn Státní cenou za literaturu, vám nyní nabízíme komplet k poslechu do 29. října 2017.

Rodina kočovných herců brázdí soumračnou Evropou: pryč je západní svoboda a otevřenost devadesátých let, na východě vzniká novoruský Ajvaristán… Táta se svou alkoholickou ženou a dvěma synky se nakonec vracejí do svého domovského kraje na březích Sázavy. Zde se setkávají s celým panoptikem postav (rybář Šupina, kapitán Lojda, vymahačský klan Baštů ve střetech s Bizonovou motorkářskou partou…), do děje vstupuje řada neuvěřitelných událostí a prostředí, objevuje se kostelní obraz vláčený povodní. Střety vysokého a nízkého, groteskního a tragického, živé dialogy, existenciální pouť počátku 21. století. Osobitý český prozaik nezaměnitelného stylu a jazyka se vrací v plné síle a nově i v moderním rozhlasovém zpracování.

V rozhovoru s Ondřejem Nezbedou (Host č. 5, květen 2017) Jáchym Topol k obtížnému vzniku knihy říká:

Ve skutečnosti jsem ji psal asi pět let. Sbíral různé zápisky a poznámky. Ale až po smrti rodičů jsem se dokopal do spisovatelskýho rytmu, kdy píšeš šest nebo sedm hodin v transu. Některé kapitoly jsem přepsal padesátkrát, osmdesát nebo devadesát stran jsem škrtnul. Píšu stylem bobr – porazím strom a pak ho okoušu na sirku.

Na otázku Terezy Šimůnkové (Salon, 28. 6. 2017), zda je Citlivý člověk politický román, autor otevřeně odpovídá:

Říkám určitě a lišácky se u toho usmívám. Jsem z generace, které politika poetika splývaly. Když jsme dělali Revolver Revue, tak jsme sice tiskli literaturu, ale věděli jsme, že je to zároveň těžká politika. Takže já se toho slova nijak neštítím. Ale do Citlivého člověka se mi politika dostala spíše mimoděk, třeba Miloš Zeman se v té srandovní scéně, kde ho vzývají venkovské ženy, objevil skoro proti mé vůli, jak takový mytologický šašek.

Lit.: Nádvorníková, Anna: Na střelnici se neimprovizuje. In web Týdeník Rozhlas, 18. červen 2018 (rozhovor). – Cit.:

Výběr Petra Čtvrtníčka pro rozhlasovou četbu románu Jáchyma Topola Citlivý člověk mnohé překvapil. Herce spojeného především s komediálními rolemi, reklamou a improvizací posluchači z rozhlasu zatím příliš neznají, ale po této četbě si mohou být jisti, že příležitostí k dalším rolím bude více.

Znal jste texty Jáchyma Topola dříve?

Přiznám se, že jsem znal spíše texty jeho bratra Filipa, které psal pro své Psí vojáky, s Jáchymovou prací jsem se seznámil teprve nedávno.

Četl se vám jeho jazyk nahlas dobře?

To ano, hlavně se jednalo také o detektivní práci, neboť Jáchym píše bez uvozovek a v několika rovinách. Příběh se valí dopředu, je košatý až opulentní, autor s obrovskou chutí běží se svými hrdiny bez ustání tam, kde je už už chce mít – a teď se v tom hrome vyznej!

Vzpomínám s láskou na situace, kdy jsem se zmatený ptal režiséra, a tohle jako říká kdo? On se hluboce zamyslel a povídá, no asi ta ženská, ne? Já na to, že to asi jo, ale která, a pan režisér s úsměvem pravil, to bych taky rád věděl…

Jak jste se na četbu připravoval? Čtete si pasáže, zvýrazňujete místa, dechy, poslouchal jste nějakou četbu pro inspiraci?

Já jsem ještě takový rozhlasový neandrtálec. Když jsem dělal nějaké drobné role v rozhlasových hrách, koukal jsem mistrům přes rameno, jaké mají v textu intonační poznámky, a ti bardi měli kolikrát scénář tak pokreslený, jako když se člověk ve škole nudí a kreslí si do sešitu bezděčně nějaké klikyháky, takže tam jsem neokoukal nic, navíc každý má jinou metodu, stejně jako navigátor v rallye, tam si také každý dělá rozpis trošku jinak. Tak jsem zkoušel zapsat si něco v textu sám, ale pak jsem stejně nevěděl, co jsem tím myslel, tak to dělám spíše intuitivně, jen si občas podškrtnu nějaké důrazy.

Byla tam vůbec nějaká možnost pro improvizaci?

Kdepak, improvizaci jsem musel nechat u kávy před studiem a soustředil jsem se jen na text. S lítostí jsem pochopil, že při četbě nemůžu autorovi nijak pomáhat, přidávat slovíčka nebo škrtat. Poprvé před mikrofonem to bylo dost zvláštní, neboť já dělám všechno tak nějak intuitivně a většinou „volně na motivy“ a vždycky mi to nějak projde. V divadle, i když se zaťatými zuby, ctíte text, máte ještě gesto, nějak se tváříte, můžete udělat salto nebo se jen tak podrbat za uchem, a tady jen papír a mikrofon. Je to stejné jako na střelnici, tam když máte v ruce odjištěnou zbraň, také není moc místa pro improvizaci.

Nechal jste se při četbě režisérem vést?

Ano, Petr Mančal si mě vedl k mikrofonu jako k oltáři.

Ironie a černý humor Topolova románu jsou ve vašem podání nenápadně zvýrazněné tím, že text čtete tak, jako by tam ani nebyly. Paradoxně tím víc vystoupí. Byl to záměr?

Já měl jediný záměr, číst ten román tak, aby si posluchač nestýskal, „á jé, to jste to dali tomu pravýmu…“

Posloucháte audioknihy?

Audioknihu jsem si ještě nekoupil. Poslouchám rozhlasovou četbu nejradši živě, nebo z archivu rozhlasu.

Lit.: Smolíková, Klára: Na cestě bezcitnou dobou. In web Týdeník Rozhlas, 26. srpen 2018  (článek). – Cit.: Čech před každým létem váhá, zda se má, vědom svých chatrných jazykových znalostí a nevelké kupní síly, vydat do té velké Evropy. Tyhle pocity nepatřičnosti a malého ulepeného ,,doma“ Jáchym Topol vzal, přimíchal strach z ruského medvěda za humny a stvořil road movie desetiletí. Stvořil titul Citlivý člověk, který vydal Radioservis jako audioknihu v roce 2018.

Když si nahrávku z produkce Českého rozhlasu na cestách pustíte, už nebudete vědět, zda chcete opravdu někam dojet. Není totiž kam. A není se ani kam vrátit. Poslech Citlivého člověka se provrtává vrstvami všednodennosti, jistotami stereotypů kamsi na dřeň, do citlivých tkání, na které jste dávno zapomněli.

Nahrávka vznikla jako četba na pokračování a rozhlasová úprava Aleny Heroutové původně třísetšedesátistránkový román zredukovala na odhadem poloviční rozsah. Šestiapůlhodinová stopáž vyžaduje na posluchači maximální koncentraci. Z hutných kapitol doslova tryskají gejzíry postav, lokace se rychle proměňují, a přitom text zůstává výsostně literární. Jazyk sám se bezostyšně staví po bok Tátovi, jeho dvěma synkům a ženě Soně jako další z hlavních postav.

Režisér Petr Mančal se evidentně musel s tím zdivočelým jazykem poprat, ukáznit promluvy, určit jim mluvčího, rozhodnout se pro nejvhodnější emoci. Volba Petra Čtvrtníčka se mohla jevit jako riskantní tah, ale herec hozenou rukavici zvedl a všem vytřel zrak. Zvláště těm, kteří knihou netrpělivě listují a slova, navíc vytržená z vět, jen vidí. Topolovu knihu si nelze užít bez vnitřního poslechu našeho vlastního hlasu. A dobrá audiokniha umí zvuk z papíru vypustit jako džina z láhve.

Topol je pozorovatel, rozhodně posluchač hospodských historek, fantasta, vždy o krok napřed, ochutnává, zakouší, vnímá všemi smysly. Je jako zvědavé děcko, které se nerozpakuje ukázat prstem na vše, co ho zaujalo. Na uprchlíky pod mostem, hipíky na hudebním festivalu, rodící se i umírající, rybáře i zahrádkáře, prezidenta v nafukovacím člunu. A Čtvrtníček popisuje scény a vypráví historky s rozšafností Čochtana na hrázi, s fanfarónstvím českých Pepíků a nezdolností našich Světlan, Monik či Soniček. Herec nachází přesný výraz pro každého výstředníka, poradí si s ruskou češtinou, českou francouzštinou i univerzální zpotvořenou angličtinou.

Kdo jako dítě s očima upřenýma do dálek poslouchal Jana Wericha, jak laskavě a zároveň pobaveně, s citem pro detail a bez přehnaného sentimentu čte ze svého Fimfára, je nyní jako posluchač připraven. Pamatujete na tu o třech sestrách, jak upíjejí pivo z korbelů, a ještě se v sázce trumfují? Nebo na fantastické příhody tří hrbáčů z Damašku? Půlstoletí uplynulo a je na čase rozšířit panoptikum podivínů, prokulhat s nimi Evropou, probrodit se s nimi Posázavím.

13. 9. 2017

PAX 5 – Sluhové zla (2017)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 23:01

Asa Larsson, Ingela Korsell. Kompletní audiokniha. Pátá část knižního cyklu. Hranice magického světa je tenká jako hedvábný papír… Překlad Marie Voslářová. Technik záznamu Marie Jíchová. Producent Martin Pilař. Režie Michal Bureš.

Čte  Jan Vondráček.

Natočeno 2017. Vydal OneHotBook, září 2017 (1 CD MP3, celková délka 3 hod. 13 min.; AK154; EAN 8594169481548).

Obsah (číslování stop navazuje na předchozí díly): 128. Černá čarodějnice je tady!, 129. Co pro tebe kdy černá čarodějnice udělala?, 130. Jen přes mou mrtvolu, 131. Nezbláznil ses?, 132. Prdonoši, 133. Černá madam, 134. Nechoď ven, mami!, 135. Mokré stopy na podlaze!, 136. Věříte na duchy?, 137. Koblihová ruleta a lekce magie, 138. Hoří!, 139. Trhni si, krkavče nakrknutej!, 140. Tahle knihovna touží po čarodějnici, 141. Pryč, a to HNED!, 142. Gast je prostě skrznaskrz zlý, 143. Gast a ránozmrz, 144. Dávejte si na mě pozor!, 145. Vy jste nás zabili!, 146. Máátičko mááá, 147. Všechno nemůže být zábavné, Viggo!, 148. Samozamykací auto, 149. Zavolám hasiče, 150. Už mě nebaví být hodný!, 151. Omluvte se své holi! Hned!, 152. Jak potěšit hůl, 153. Musíš se krotit, 154. Dva gastové, 155. Zadek ve vzduchu a had v žaludku, 156. Nabídka, která se nedá odmítnout, 157. Sákryš, to byla pusa!, 158. Lynč v Mariefredu, 159. Hvězdné oko, 160. Matiččino štěstí, 161. Mňamí! Moje!, 162. Pšíšerná Lucie!, 163. Teď to chytne!, 164. Já jsem takový trouba!, 165. Temný les, 166. Tmavý dům, 167. Vítejte u Matičky, 168. Tak dlouho jsem hladověla, 169. Snad si nemyslíš, že jsi čarodějnice, 170. Zachraň se.

Pozn: Je prosinec, obyvatelé Mariefredu se uprostřed předvánočního shonu chystají na oslavu svátku svaté Lucie. Jen málokdo ale tuší, jak děsivá Lucie tentokrát město čeká. Jedna nevinná dětská hra přivolá nebezpečné návštěvníky. Otevře se brána do jiného světa a v Mariefredu začnou řádit tři duchové. Bratři Alrik a Viggo bojují s časem. Musejí zlé bytosti porazit – dřív než vyděsí lidi k smrti!

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress