Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

20. 2. 2017

Ahoj, kamaráti (Ahoj, kamarádi, 1987)

Filed under: Literární pásma,Radiodokument,Slovenské — Premek @ 17:39

Viera Václavková. Pásmo o životě a díle Boženy Slančíkovej-Timravy. Režie Magda Grandtnerová.

Účinkují Emília Vášáyová, Viera Strnisková, František Kovár, Eva Žilineková, Katarína Orbanová, Ĺubomír Paulovič, Zuzana Tlučková a Zuzana Frenglová.

Natočeno 1987.

Emancipované ženy: Emmelina Panhurstová a Terézia Vansová (????)

Filed under: Literární pásma,Radiodokument,Slovenské — Premek @ 17:10

Sylvie Hoffmanová. Pásmo.

Účinkují Helena Ivanová, Magdaléna Brincková, Barbara Collinsová, Zuzana Pavlíková a Miroslava Kojnoková.

Natočeno ????. Repríza 10. 2. 2017 (SRo 8 Rádio Litera); 30. 9. – 4. 10. 2021 (SRo 8 Rádio Litera).

Lit.: Kekeliaková, Monika – Gažíková, Katarína: Téma týždňa  – Timrava a Vansová I alebo ženy so vztýčenou hlavou. In web Rádio Litera, 6. 2. 2017 (článek). – Cit.: Pripomíname si 150. výročie narodenia Boženy Slančíkovej Timravy a 160 rokov od narodenia Terézie Vansovej.

Tento týždeň si v Rádiu Litera pripomenieme dve významné literárne jubileá – 150. rokov od narodenia Boženy Slančíkovej Timravy a 160. rokov od narodenia Terézie Vansovej. V prípade Timravy sa môžete tešiť na odsentimentalizovanie lásky, nadhľad i sebairóniu, vynikajúci pozorovací talent, psychologickú sondu do manželského spolužitia, ktorá pripomína presvedčivosť a majstrovstvo Dostojevského. Mnohé z Timravy je až neuveriteľne nadčasové. Vansovej životná a tvorivá cesta odkryje vtedajšie zmýšľanie o žene ako o emancipovanej nestvore, ak sa túžila vzdelávať. Bolo to pokladané za čosi nehorázne. Čo-to sa dozvieme v pásmach už tento týždeň aj o Vansovej živote – bola to žena, ktorá sa nevzdala a tvorila aj napriek smrti svojho malého syna, nemožnosti mať ďalšie deti, depresiám a samovražde manžela. Od Timravy sa môžete tešiť na jej Bál, Mocnára, Skon Paľa Ročku, Ťapákovcov, ale aj na dramatizácie Márnosť všetko, Príde čas. Nenechajte si ujsť rozhlasovú hru Eleny Antalovej a pásma o Timrave. Od Vansovej sme pre vás vybrali Sirotu Podhradských, Julinkin prvý bál. Podnetná bude aj relácia o emancipovaných ženách. (…)

Od piatku budete môcť počúvať pásmo Sylvie Hoffmanovej s názvom Emancipované ženy: Emmelina Panhurstová a Terézia Vansová. Účinkujú Helena Ivanová, Magdaléna Brincková, Barbara Collinsová, Zuzana Pavlíková a Miroslava Kojnoková. Diela Terézia Vansovej a Boženy Slančíkovej-Timravy nás nebudú sprevádzať len tento, ale aj nasledujúci týždeň. Tešíme sa na vás s ďalšími dielami týchto výnimočných žien-autoriek.

18. 2. 2017

Mandle a jiné básně Antonína Přidala (2001)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 12:28

Antonín Přidal. Výběr z rukopisných veršů připravila Alena Blažejovská. Režie Eva Řehořová.

Své básně čte a úvodem hovoří autor.

Nastudovalo Brno v roce 2001. Premiéra 26. 1. 2002 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.) v cyklu Svět poezie. Repríza 15. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h.) v cyklu Svět poezie; 4. 10. 2025 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.; 13 min.) k nedožitým 90. narozeninám Antonína Přidala.

Lit.: -ab- (= Blažejovská, Alena): Mandle a jiné básně Antonína Přidala. In Týdeník Rozhlas 4/2002 (článek). – Cit.: Když měla 22. dubna 1999 ve Stavovském divadle premiéru hra Antonína Přidala Noc potom, vydalo Národní divadlo v Praze sborník, který kromě textu hry obsahuje i portréty tvůrců a interpretů. Portrét Antonína Přidala se skládá z rozhovoru a medailonu, které připravila Johana Kudláčková, z textů Miroslava Plešáka a Bořivoje Srby o dramatické tvorbě Antonína Přidala, soupisu tvorby, ale také – a to nás v tuto chvíli zajímá nejvíce – ze sedmi básní z rukopisu. Právě v básních říká autor o sobě to, co o něm druzí dosud nevěděli, anebo by se to přinejmenším ostýchali vyslovit, to, pro co by také on sám možná těžko hledal přímá slova.

V textech ve sborníku si můžeme vyhledat i vzpomínku na první setkání s poezií, s literaturou a divadlem: Celé dětství jsem necestoval dál než pár desítek kilometrů ze Slovácka k prarodičům na Hanou a dnes si uvědomuji, že mi to nevadilo. Nedokázal bych se ale obejít bez knížek, divadla a kina, které u nás v Napajedlích hrálo jedenkrát týdně. Na gymnáziu, kde jsem takřka posedle hrával se spolužáky divadlo, neumělé, ale opojné, jsem chtěl jít studovat divadelní dramaturgii, ale bylo to v polovině padesátých let a známí mě přesvědčili, že pro tuto profesi není nejvhodnější doba. Studoval jsem tedy anglistiku a hispanistiku na brněnské Filozofické fakultě. Tyto obory znamenaly částečný a hlavně pravidelný kontakt s kulturami, které tenkrát byly těžko dostupné. Především s jejich básnickou a dramatickou literaturou. Tehdy jsem začal psát básně, krátké prózy, recenze, a zároveň překládat.

V roce 1966 vydal Antonín Přidal dvě sbírky veršů: Neznámí ve městě a Smrt na ostrově. V roce 1992 k nim přibyla básnická kniha Sbohem, ale čemu, v níž byly texty doprovázeny kresbami básníkova přítele Bohumíra Matala. Autorské čtení z této knihy posluchači stanice ČRo 3 – Vltava slyšeli. Nyní mohou vyslechnout i sedm básní z rukopisu, které nezapřou, že jejich autor je dramatikem – avšak mezi dramatiky lyrikem s někdy možná jeho samotného tížícím a rozteskňujícím, zato však nezadržitelným sklonem k reflexi a sebereflexi. A ona mandle v titulu? – Toto mi bude chybět, napadlo ho. Ne slunce, / slunce ne, / budu jim závidět hořký měsíc. Ten!

Lit.: Blažejovská, Alena: Proč psal Antonín Přidal básně? Zelný rynk připomene taky Zdeňka Rotrekla a představí Muže z Brna. In web ČRo Brno, 4. 10. 2025 (článek). – Cit.: (…) Antonín Přidal (1935-2017) byl v roce 2002 tázán, proč kromě jiných věcí – například těch pro divadlo – píše taky básně. Na to jsou prý dvě možné odpovědi. Buď jen krátká: „Protože je píšu,“ nebo delší: „V básni se člověk pokouší o jiný jazyk, než jakému se naučil a s nímž je srozuměn. Jde na své zážitky jinak, méně logicky, svobodněji… V básni může prvky skutečnosti i prvky fantazie zvětšit, přeskupit, osvětlit tak, že zpráva, kterou podává, přichází ze světa nově pojatého a je objevem i pro něho.“ A možná existuje ještě třetí odpověď: Protože mě to baví.

Na 13. říjen připadají nedožité 90. narozeniny Antonína Přidala. Můžeme si jej připomenout básněmi v Zelném rynku anebo Večerem na téma Mezi smíchem, dramaty, Potulkami a vzpomínkami. V roce 2015 jej v brněnském studiu natočil redaktor Tomáš Sedláček a 8. října od 20 hodin jej reprízuje Český rozhlas Vltava. (…)

17. 2. 2017

Jsem s vámi, děti, slyšte mne… (1957?)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 15:48

Robert Louis Stevenson. Pásmo veršů připravil a verše přeložil Vladimír Thiele. Hudba Petr Eben. Režie Karel Weinlich.

Natočeno 1957 (?). Premiéra (?) 24. 5. 1957 (Praha I, 16:10  h) v cyklu Literární besídka pro děti.

Je nám dobře na světě (1957?)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 15:43

František Hrubín. Pásmo básní a pohádek laureáta státní ceny připravila Olga Štruncová. Hudba Alois Palouček. Režie Jiří Horčička.

Natočeno 1957 (?). Premiéra (?) 24. 5. 1957 (Praha I, 10:00 – 10:30 h.) v cyklu Rozhlas pro školy – Literární výchova pro 4. a 5. ročník.

Ze slezských pohádek Heleny Salichové (1957?)

Filed under: Literární pásma,Rozhlasové hry — Premek @ 15:33

Helena Salichová (O hodném děvčátku a kravičce Babulce a jiné slezské pohádky). Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1957 (?). Premiéra (?) 23. 5. 1957 (Ostrava, 14:00 – 14:15 h.) v cyklu Čtvrthodinka pro děti.

Teče pramen, chladný pramen a v něm láska pramení (1957)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 14:57

Starošpanělské romance vybral a přeložil Antonín Přidal.  Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Nastudovalo Brno v roce 1957. Premiéra 22. 5. 1957 (Praha II, 20:40 – 20:50 h).

Smolné krůpěje (1957?)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 12:48

Ivo Štuka. Pásmo z veršů.  Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1957 (?). Premiéra (?) 21. 5. 1957 v přestávce pořadu Pražské jaro 1957 (Praha I, 20:00 – 22:00 h).

Teče voda, vodička (1957?)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 12:19

Lidové písně o vodě a o řemesle, „které voda dělá“, s vyprávěním ze starých českých mlýnů. Připravila Drahomíra Vihanová. Účinkují sólisté a soubory lidových písní. Režie Olga Valentová.

Hovoří a recitují Antonín Zíb, Jindra Holmannová, M. Horutová a Lída Otáhalová.

Natočeno 1957 (?). Premiéra (?) 21. 5. 1957 (Praha I – Praha III, 10:40 – 11:00 h).

Hravý pěvec něžných lásek (1957?)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 10:04

Publius Ovidius Naso. Z poesie klasického autora. Překlad Ivan Bureš, Rudolf Mertlík a Ferdinand Stiebitz. Režie Oldřich Hoblík.

Účinkují Karel Beníško, Václav Voska a Alena Karešová.

Natočeno 1957 (?). Premiéra (?) 20. 5. 1957 (Praha II, 20:15 – 21:30 h.).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress