Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Šúšaku Endó. Připravila Hana Svanovská.

Čte Hana Svanovská a Václav Ambrož.

Natočeno 2017. Premiéra 26. 3. 2017 (Rádio Proglas, 13:20 h.). Repríza 14. 8. 2017 (Rádio Proglas, 10:15 h.).

Lit.: anonym: Knihovnička. Náš tip. In web Rádio Proglas, březen 2017 (článek). – Cit.: Mlčení japonského spisovatele Šúsakua Endóa (1923-1996) je drsný a zároveň poetický i myšlenkově bohatý příběh o zániku křesťanské misie v Japonsku v 17. století. Román (který z japonštiny přeložila Libuše Boháčková) představila Hana Svanovská s Václavem Ambrožem v jedné z jarních Knihovniček Proglasu.

Téma, které o něco dříve zpracoval i český spisovatel Jaroslav Durych v rozsáhlé epopeji Služebníci neužiteční, Endó pojal z neobvyklé perspektivy japonského katolického křesťana. Kniha sleduje cestu evropského jezuitského kněze, který se se svým spolubratrem vydává na beznadějnou misijní výpravu, je zajat, vězněn, nakonec veřejně odpadne od víry, když tak jako mnozí další šlápne na Kristův obraz. Učiní to ani ne tak z vlastní slabosti, byť tu si stále bolestněji uvědomuje, ale hlavně proto, že kvůli němu jsou mučeni a zabíjeni japonští věřící, ti pevní i ti, kteří již podlehli slabosti a Krista zapřeli. Nakonec se mu zjeví živá tvář Kristova, kterou celý život hledal, v neumělém a sešlapaném obličeji na desce, na kterou šlapaly a budou šlapat dál tisíce prostých věřících nucených křesťanství opustit. Dochází poznání v té největší poníženosti a naprosté bezmoci, která zároveň neúprosně odhalila povrchnost jeho dosavadní víry a představ o životě.

Bohumil Říha. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1977 (?). Premiéra (?) 1. 1. 1978 (Vltava, 16:45 – 17:15 h).

Literární pásmo. Použité texty Tristan Tzara. Překlad z francouzštiny Jindřich Pokorný. Improvizace na bicí, ptačí klec, plech a řetěz Jiří Litoš. Režie Petr Adler.

Účinkují Jiří Kvasnička, Miroslav Středa a Radan Rusev.

Natočeno 1986. Premiéra 20. 4. 1986.

Lit.: Ježek, Michal: Válka rozbila svět, a on našel Dada, Tristan Tzara. In web ČRo Archiv rozhlasu, 11. 8. 2017 (článek + ukázka z pořadu). – Cit.:  Psal se rok 1916 a mladý Rumun cítil, že svět ztrácí smysl pod výbuchy granátů první světové války. Tristan Tzara se nezbláznil ani si nevzal život, i když pocit hnusu vůči civilizaci ho prostoupil. Naštěstí nalezl způsob, jak ho umělecky vyjádřit. Stal se otcem hnutí, které si dějiny pamatují jako dada.

Tristan Tzara (1896-1963) začal psát poezii už v raném mládí a nebyla v tom ambice stát se básníkem. „Myslím, že to bylo z odporu – psal jsem básně ‚proti‘ své rodině, tajně – a abych urovnal rozháraný stav svého ducha,“ vzpomíná v knize Daroval jsem svou duši bílému kameni. Poezie se mu postupně stala nezbytnou terapií: přinášela radost a byla i jakousi tajnou neřestí. Pro ni Tzara odsouval na druhou kolej svá studia, ale i to, co pro něj mělo ještě větší důležitost. Ať už to byly sporty, hra nebo kamarádi – bez nich se mu prý ze života ztrácela spontaneita, čistota i živost.  (more…)

Verše mladých básníků černošské Ameriky. Přeložila a pořad připravila Hana Žantovská. Dramaturg Daněk. Režie Josef Červinka.

Recitují Jana Andresíková, Pavel Soukup a Alfréd Strejček. Úvodní slovo Josef Červinka.

Natočeno 1974. Premiéra 6. 4. 1974 (Vltava, 22:00 – 22:15 h.; 15 min) v cyklu Panoráma zahraniční poezie.