Alena Machoninová. Četba na pokračování. Pro rozhlas připravila Blanka Kostřicová. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Lukáš Kopecký.
Účinkují Eva Novotná, Eva Jelínková, Helena Čermáková, Michal Bumbálek a Aleš Slanina.
Natočeno 2024. Premiéra 30. 10. 2024 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.
Pozn.: Kniha Aleny Machoninové Hella se stala Knihou roku 2024 v soutěži Magnesia Litera.
Obsah: 1. Vypravěčka, zaujata románem Jiřího Weila Moskva-hranice, začíná pátrat po osudech skutečné ženy, která byla předlohou románové hrdinky Ri: prostějovské rodačky Heleny Frischerové, řečené Hella.
2. Ve druhém pokračování se seznamujeme s osudným Weilovým dopisem, po kterém následuje vyhnanství. Následně zaznamenává vypravěčka jeho návrat do Čech a dokončení Moskvy-hranice. Poprvé se také zmiňuje o reálné předloze Weilovy hrdinky Ri – Heleně Frischerové a setkává se s Hellinou spoluvězeňkyní ze sibiřského lágru, Tamarou Petkevičovou.
3. Seznamujeme se s Hellinými dopisy Tamaře, což dokazuje Hellinu existenci. Vypravěčka zmiňuje také vzpomínkovou prózu Tamary Petkevičové a její vyprávění, ale také vzpomínkovou prózu samotné Heleny Frischerové.
4. Ve čtvrtém pokračování sledujeme deset Helliných let – od transportu do lágru po propuštění. Její osobní spis a dotazník. Vypravěčka rekonstruuje výslechy předcházející tomuto desetiletí.
5. Výslechy pokračují, padají otázky na manžela – zatčeného s Hellou a později popraveného. Obvinění, rozsudek: deset let v nápravně-pracovním táboře.
6. V šestém pokračování sledujeme návrat Helly do Moskvy. Vypravěčka vybírá z Helliny korespondence Tamaře. A upozorňuje na vzpomínky na táborové loutkové divadlo v její próze.
7. V sedmém pokračování prózy Aleny Machoninové opět probíráme Hellinu korespondenci. Vypravěčka také přemýšlí, jak její prózu vůbec překládat. Jak interpretovat některé její úvahy nebo odkaz na Hellinu oblíbenou báseň – Osipa Mandelštama.
8. Jak vypadá ruská kuchyně? Dozvídáme se z osmého dílu prózy Aleny Machoninové. Stejně jako o tom, kolik jazyků Hella ovládala.
9. Hella uměla spoustu jazyků, ale ruština pro ni byla navždy cizím jazykem. A to přesto, že v ní napsala prózu, dopisy i překlady. V jednom z dopisů dokonce píše, že „ruština jí vůbec nejde, protože ustavičně přemýšlí jinak než rusky“.
10. V dalším pokračování slyšíme opět úryvky z Helliných dopisů. Hella bojuje s úzkostmi.
11. Přes fotografie své rodiny se Alena Machoninová dostává k fotografiím Helliných přátel. O ty rodinné Hella přišla v koncentračním táboře. Existuje ale fotografie Hellina otce, ve které hledá autorka podobnost s dcerou.
12. Hella podléhá nostalgii. Má dopady i na její zdraví. Stýská se jí po Praze. Vrací se ale naopak na sever, na místo lágru.
13. Autorka se virtuálně vrací na místa bývalého lágru, kde byly vězněny Hella s Tamarou. Vzpomíná také na dřívější cestu na Solovecké ostrovy.
14. Celou Hellinou korespondencí prolíná jedno slovo „čtu“. V korespondenci s přáteli se k tomu, co čte a jak intenzivně zrovna čte, vrací opakovaně.
15. Románová hrdinka Ri a její předloha skutečná Hella nemají mnoho společného. Autorka ale přiznává, že její Hella se vlastně také liší od prostějovské rodačky Heleny Frischerové. Sama pak své postavě píše dopis.
Lit.: Blažejovská, Alena: Hella. Pátrání rusistky Aleny Machoninové po skutečné ženě z gulagu i ze slavného románu. In web ČRo Plus, 4. listopad 2024 (článek). – Cit.: Kdo byla žena, které Jiří Weil ve svém románu Moskva-hranice říká Ri? Pátrá po ní Alena Machoninová v románu Hella. Ri byla totiž skutečná: narodila se v Prostějově, jmenovala se Helena Fischerová a přezdívalo se jí Hella. Ve třicátých letech odjela s manželem do Sovětského svazu a po vykonstruovaném procesu byla odsouzena k deseti letům v takzvaně pracovně-nápravním táboře. Vydejte se s Radioknihou po stopách fascinující ženy. (…)
Děsivý rozklad charakteru, individuality a lidské důstojnosti v sovětské společnosti třicátých let, to je ve zkratce román Moskva-hranice. V knize Hella Aleny Machoninové ho čte vypravěčka, která se rozhodne pátrat po osudech skutečné ženy, jež byla předlohou románové Ri.
Stejně jako Ri i Hella odjela ve třicátých letech dvacátého století se svým manželem z Československa do Sovětského svazu. Tam byli manželé posléze zatčeni a ve vykonstruovaném procesu odsouzeni: muž k smrti, Helena k deseti letům v sovětském gulagu.
Vypravěčka prózy hojně cituje a komentuje obsáhlou Hellinu korespondenci s její přítelkyní z lágru Tamarou Petkevičovou i vzpomínkové prózy obou bývalých trestankyň. Nachází v nich i paralely se svým životem a vše posouvá do obecné roviny.
Knihou se prolínají úvahy o překladu a jeho možnostech, o místu domova, o nostalgii… Vše uzavírá vypravěččin obsáhlý dopis Helle. (…)