Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Pavla Horáková. Úvaha.

Natočeno 2022. Premiéra 25. 7. 2022 (ČRo 3 Vltava, 5 min.) v cyklu Ranní úvaha.

Lit.: Horáková, Pavla: Pavla Horáková: Historie jednoho hraničníku. In web ČRo 3 Vltava, 25. červenec 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Kdo se v posledních třech letech vypravil na kole či pěšky na horu Šerlich, mohl si nedaleko Masarykovy chaty všimnout zvláštního bílého kamene. Velká iniciála F, římská trojka a letopočet 1636 prozrazují, že jde o hraniční kámen, který nechal vytesat Habsburk Ferdinand III., český král a římský císař, který uměl dobře česky a měl rád pořádek.

V souvislosti s rekatolizací a centralizací nechal pořídit soupis všech poddaných podle vyznání a také první katastr, které historikům a rodopiscům slouží dodnes.

Hraniční kámen na Šerlichu je však pouhá replika a vztyčen byl v roce 2018 jako připomínka století státnosti Čechů. Skutečnost, že kámen jménem habsburského panovníka posloužil při oslavě republikánské tradice, dobře zapadá do jeho příběhu.

Originál Ferdinandova hraničníku původně stával na trojmezí kladského, kolowratského a colloredovského panství. Přesné místo neznáme, ale víme, kde se nacházel brzy po druhé světové válce. Možná ho tam přesunuli němečtí okupanti, když jim překážel při obsazování Masarykovy chaty, kterou překřtili na Sudetenbaude, anebo ho odklidili z cesty sovětští osvoboditelé, kvůli nimž muselo Masarykovo jméno z názvu chaty zmizet podruhé a na mnohem déle. Tak či onak, kámen se po válce nacházel nedaleko šerlišské školy.

Zdá se to k nevíře, ale na horské louce tisíc metrů nad mořem žilo ještě před sto lety tolik lidí, že jejich děti naplnily jednotřídku. Osadu Scherlichgraben u pruských hranic založili na přelomu 17. a 18. století dřevorubci a uhlíři. Koncem 19. století tu stálo deset chalup, v nichž kromě dřevařů, tkalců a pastevců žili také obchodníci – anebo pašeráci, podle úhlu pohledu. Na Šerlichu bývala i jatka, kde se porážel pašovaný dobytek, a maso se prodávalo do českého vnitrozemí. (…)

Ondřej Konrád. Komentář.

Natočeno 2024. Premiéra 15. 7. 2024 (ČRo Plus, 4 min.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Konrád, Ondřej: Ondřej Konrád: Vzejdou z kauzy exučitelky precedenty? In web ČRo Plus, 15. červenec 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Pár týdnů po ruském vpádu na Ukrajinu, mystifikovala češtinářka Martina Bednářová ze základky v Prahe 6 velmi mohutně osmáky. Že nemají věřit tomu, co vidí a slyší a v Kyjevě je klid. A také o tom, že Ukrajinci od roku 2014 na Donbase etnické Rusy upalovali a stahovali za živa z kůže. Takže je Ruskou federaci třeba chápat.

Když některé děti oponovaly, řekla jim, že mají hledat jiné zdroje než ČT, která je napojená na miliardáře Sorose a (cituji): „o tom víme přesně, komu je poplatný“. Asi dosti udivení žáci zapnuli mobilní telefony a jali se nahrávat. Takže z víc než čtvrthodinového záznamu to bylo průkazné a učitelku to stálo místo – a potvrdil to i soud.

O kauze se pak dost mluvilo a diskutovalo, když došlo na obžalobu za popírání ruských zločinů – státní zástupce totiž navrhoval podmínečný trest a na pět let zákaz pedagogické a výchovné práce s dětmi.

To se leckomu zdálo už nadbytečné a mimo jiné se poukazovalo na to, že Bednářová má za sebou tři dekády praxe. Soudy se klonily na její stranu a přes velmi kritické dovětky konstatovaly, že o trestný čin nejde. Naposledy letos v květnu se zdála kauza definitivně uzavřená.

Jenže nikoli. Protože Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž podal uplynulý čtvrtek dovolání a případ míří k Nejvyššímu soudu. Zdá se, že jde o to, jak v budoucnu podobné delikty posuzovat. (…)