Proč zůstává sexuální násilí tak často nepotrestáno? A jak došlo k prosazení toho, aby v případě, kdy si „o to žena říkala“, bylo možné uložit pachateli pouze podmínku? Reportáž připravila Eva Svobodová.
Hovoří advokátka a zakladatelka iniciativy Bez trestu Lucie Hrdá.
Natočeno 2021. Premiéra 16. 6. 2021 (ČRo Rádio Wave, 9 min.).
Lit.: Svobodová, Eva: „Když si o to říkala, stačí podmínka!“ Polovina pachatelů znásilnění odchází od soudu s podmíněným trestem. In web ČRo Radio Wave, 16. červen 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Podle výzkumů je v České republice hlášeno policii mezi 5-8 % znásilnění. „Téměř polovina pachatelů odchází od soudu s podmínkou,“ říká advokátka a zakladatelka iniciativy Bez trestu Lucie Hrdá. Soudci podle ní nejsou dostatečné vzdělaní a rozhodují se na základě předsudků. Za problémem je i nejasná právní úprava, která se zaměřuje pouze na násilí a opomíjí nesouhlas oběti.
„My cílíme na to, jak to chodí před soudy. Chceme, aby se soudci vzdělávali, aby věděli, co to pro oběť znamená, a aby zjistili, že znásilnění není těžké ublížení na zdraví, že je to něco, při čem se 95 % obětí bojí o život, myslí si, že zemřou, a spousta z nich si přeje, aby je někdo radši pobodal,“ říká mi advokátka Lucie Hrdá na pochodu Proti sexualizovanému a domácímu násilí, který prošel na začátku června od Palackého náměstí k ministerstvu spravedlnosti.
Za jedním z důvodů, proč je možné, aby v takovém míře odcházeli pachatelé od soudu s podmínkou, je i ne příliš legrační historická anekdota. Podle právníka Radana Šafaříka došlo na popud jediného poslance, Václava Bendy staršího, ke snížení minimální sazby za znásilnění ze 3 na 2 roky. To mimo jiné umožnilo ukládat podmíněné tresty. Stalo se tak bez odborného pohledu i širší debaty. Benda argumentoval že „v řadě případů oběť násilníka vyprovokovala svým vyzývavým chováním a nedostatečným oblečením,“ popisuje Radan Šafařík v kapitole knihy Mužské Právo – jsou právní pravidla neutrální?
Spolek Konsent a další organizace se snaží přimět politiky ke změně definice znásilnění, tak aby zohledňovala souhlas. Podle současné definice se jedná o znásilnění, pokud k němu došlo pod pohrůžkou násilí, případně bylo zneužito bezbrannosti druhé osoby. To ale podle Johanny Nejedlové z Konsentu nepokrývá například znásilnění, kdy se oběť v hrůze aktivně nebrání. (…)