Host: Václav Kůs, kastelán Hradu Kašperk. Čím to bylo, že se Kašperku vyhýbali husité? Co návštěvníci hradu mohou zažít během nočních prohlídek? A je něco pravdy na pověstech o kašperských strašidlech? Moderuje Tereza Bebarová. Rozhovory s osobnostmi, které znáte, anebo které stojí za to poznat. Dialogy, které pohladí po duši hosty i posluchače. S Dvojkou můžete prožít blízké setkání s novým zajímavým člověkem každý všední den.
Natočeno 2023. Premiéra 7. 8. 2023 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).
S heslem „Tradičnější, než si myslíte“ začíná letošní festival Prague Pride. Jaké tradice stojí za to bořit a jaké ponechat? Je na čase zvážit, jestli tradiční pojetí rodiny odpovídá stavu současné společnosti? Nebo je naopak potřeba takovou tradici pro dobro společnosti hájit? Je na čase revidovat tradiční chápání rodiny ve prospěch LGBTQ+ komunity? Debatují aktivistka Veronika Dočkalová a senátorka Jitka Chalánková. Moderuje Karolína Koubová.
Natočeno 2023. Premiéra 7. 8. 2023 (ČRo Plus, 9:34 h.; 24 min.).
Lit.: oci – Koubová, Karolína: Výchova stejnopohlavními páry nemusí být pro děti ideální, tvrdí senátorka. Studie neprokázaly žádný neblahý vliv, oponuje aktivistka. In web ČRo Plus, 7. srpen 2023 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: S heslem „Tradičnější, než si myslíte“ začíná letošní festival Prague Pride. Je na čase zvážit, jestli tradiční pojetí rodiny odpovídá stavu současné společnosti? Ředitelka programu festivalu Veronika Dočkalová je přesvědčena, že neodpovídá, nezávislá senátorka Jitka Chalánková naopak věří, že svazek muže, ženy s dětmi je cíl, ke kterému máme vždy směřovat.
„Proměna společnosti se děje neustále. Přestává být tradicí diskriminace a opovrhování LGBTQ+ lidmi a vzniká nová tradice respektu k této skupině lidí, protože jsme tu byli vždy,“ uvádí v Pro a proti Dočkalová.
Podle ní je škoda rodinu uzavírat do rámce tradičních představ a forem typu otec, matka a děti. „Relevantní jsou všechny formy rodin.“
Chalánková připomíná, že tyto názory zastávají lidé z „nevoleného spektra“ a zejména z různých nevládních organizací. „A tyto jsou také mimochodem bohatě saturované penězi,“ tvrdí politička.
Proč záštitu nad Prague Pride převzali někteří vrcholní čeští politici včetně ministrů, senátorka prý nechápe. „Já jsem ve volební kampani slíbila, že budu hájit rodinu tvořenou otcem, matkou a dětmi.“ (…)
Připravila Šárka Švábová.
Natočeno 2023. Premiéra 6. 8. 2023 (ČRo 3 Vltava, 5 min.).
Lit.: Švábová, Šárka: Drama o kultu osobnosti umělce. Vltava si připomene výročí narození Andyho Warhola. In web ČRo 3 Vltava, 6. srpen 2023 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ikona amerického pop-artu, Andy Warhol by se 6. srpna dožil 95 let. Nová rozhlasová hra Adama Svozila nevzdává kontroverznímu umělci hold, ale ptá se, co to znamená uspět ve světě umění. Životopisné drama Andy vysílá Vltava v úterý 8. srpna od 20:00.
„My jsme chtěli u příležitosti výročí k postavě Andyho Warhola přistoupit trošku kriticky, zaměřit se na jeho kult osobnosti, podívat se, v čem spočíval a jak vlastně vznikl. Podívat se na kontext té doby a světa umění obecněji, a možná se trochu pousmát nebo satiricky vyjádřit k této osobě i milieu, jež mu dalo vzrůst do takových výšin.“ Těmito slovy otevírá režisér Adam Svozil naši reportáž. (…)
Agatha Christie. Audio hra – superprodukce. Úprava textu Jiří Pokorný. Záznam a editace zvuku Marek Šrámek, Nela Bicanová. Hudba Vojtěch Komárek. Produkce Radka Kopecká, Barbora Ježková, Radim Dušek. Režie Jakub Tabery.
Osoby a obsazení: vypravěč (Jaromír Meduna), kanovník Pennefather (Martin Myšička), Jacgueline de Severacová (Jana Bernášková), Simon Mostyn (Jan Dolanský), Kay Mostynová (Karolína Půčková), slečna Foliot-Foulkesová (Klára Trojanová), Louisa (Eliška Zbranková), Smith (Marek Holý), kapitán McNaught (Jiří Schwarz), Kristina Grantová (Eliška Nejedlá), dr. Bessner (Jarmil Škvrna), stevard (Petr Florián).
Natočeno 2023. Vydala Audiotéka v roce 2023. Ukázka k poslechu a video z natáčení zde.
Série: Detektivní hry Agathy Christie #4
Pozn.: Luxusní parník Lotos se právě chystá odrazit od břehu. Na jeho palubě jsou i novomanželé Simon a půvabná dědička nesmírného jmění Kay. Romantickou plavbu po Nilu ale zkazí přítomnost bývalé Simonovy snoubenky, která mladý pár neodbytně pronásleduje. Když je třetího večera Kay ve své kajutě nalezena mrtvá, zdá se, že pachatelkou nemůže být nikdo jiný.
Geniální příběh v exotických kulisách s přehlídkou lidských charakterů a důmyslnou zápletkou. (anotace)
Lit.: Novotná, Iveta: Nedůsledná režie jako kámen úrazu. In web Naposlech.cz, 26. 1. 2024 (recenze). – Cit.: ​Na parníku Lotos, přichystanému k vyplutí, se schází společnost různorodých lidí, včetně bohaté Kay Mostynové a jejího manžela Simona. Mladý pár chce na parníku strávit část svatební cesty. Jenže pak je Kay nalezena mrtvá… Taková je výchozí situace Vraždy na Nilu, kterou ještě koncem roku 2023 stihla vydat Audiotéka v rámci série detektivních her Agathy Christie.
Pozadí tohoto titulu je velice zajímavé. Všichni asi známe román Smrt na Nilu s Herculem Poirotem z roku 1937, málokdo ale ví, že původně chtěla autorka látku zpracovat do podoby divadelní hry, která by se jmenovala Moon on the Nile (Měsíc na Nilu). Během psaní se však rozhodla, že téma lépe vyzní v románu. K divadelní verzi se vrátila až na žádost svého přítele herce Francise L. Sullivana. Ten sice toužil po hře, v níž by vystupoval Poirot, Christie ale z divadelní verze tuto postavu nemilosrdně vyškrtla a nahradila ji kanovníkem Pennefatherem. Premiéra hry, která je dnes uváděna pod názvem Vražda na Nilu, se konala v roce 1946.
Dříve, než se látky chopila Audiotéka, vznikly v našich končinách dvě rozhlasové verze. V roce 2017 uvedlo slovenské Rádio Devín dramatizaci původního románu Martiny Vannayové a Margaréty Cvečkové, v níž důmyslnou vraždu vyšetřuje Hercule Poirot v podání Jaromíra Meduny. Roku 2022 pak Český rozhlas odvysílal notně zkrácenou (zhruba na polovinu) úpravu divadelní hry s poměrně překombinovaným zvukovým doprovodem. Tvůrci z Audiotéky se pravděpodobně chtěli proti oběma audiohrám vyhranit, i když to v zásadě nebylo nutné, protože ani jedna nebyla vydána audioknižně.
Je překvapivé, že i přes vynikající práci režisérů Daniela Tůmy (Poslední víkend a Pavučina) a hlavně Ondřeje Černého (Svědkyně obžaloby), se vydavatel rozhodl svěřit očekávanou Vraždu na Nilu režiséru Jakubu Taberymu, který režíroval Černou kávu, první nahrávku z této řady. A právě styl Černé kávy, kdy tvůrci využili hlas vypravěčky pro čtení scénických poznámek, je příznačný i pro Vraždu na Nilu. Jde tedy o pouhé převedení divadelní hry do zvukové podoby, což se v porovnání s předcházejícími tituly jednoznačně ukazuje jako krok zpět. Zejména v případě, že čtení scénických vypravěče v podání Jaromíra Meduny nebylo bezpodmínečně nutné, protože i vizuální akce by bylo možné ztvárnit zvukově za pomoci pár připsaných dialogů. Platí to například pro postřelení Simona Mostyna nebo scénu, v níž kanovník Pennefather přijde celé záležitosti na kloub. V obou případech se podrobnosti o tom, co se stalo, dozvídáme navíc i z následujících dialogů.
Zde lze namítnout, že tvůrcům získaná práva neumožňovala do textu zasahovat, avšak tomu odporuje jméno Jiřího Pokorného, který měl dle výčtu tvůrců na starosti úpravu textu. Nějaké drobné úpravy tedy zřejmě vykonány byly, ale vzhledem k tomu, že Vražda na Nilu nebyla vydána knižně, nelze objektivně zhodnotit, jakého byly rázu a rozsahu. Nelze nic namítat proti tomu, když vypravěč posluchačům popíše dějiště. Ale ať tvůrci měli či neměli možnost zasahovat do textu, mohli zcela jistě odstranit scénické poznámky, které jsou významově naprosto bezcenné (například: „Vypravěč: Kanovník se obrátí k Louise. / Kanovník: Louiso…“). Je přece naprosto jasné, že kanovník promlouvá k Louise, když ji oslovuje jménem. Při sledování divadelní hry nám přece také nikdo nečte scénické poznámky, nejedná-li se o divadelní „experiment“, případně scénické čtení. Zatímco vypravěčka Daniely Kolářové v Černé kávě byla formálně funkčním prvkem a předkládala posluchačům informace, které by se jinak nedozvěděli (Poirotovo upravování vázy, díky kterému vyřeší případ), vypravěč Jaromíra Meduny ve Vraždě na Nilu často zdvojuje informace, což degraduje celkové vyznění hry a vyvolává u posluchačů silný dojem, že si tvůrci ulehčili práci a také že je v mnoha ohledech podceňují.
Režisér Jakub Tabery ani zvukoví mistři Marek Šrámek a Nela Bicanová také v podstatě vůbec nepřemýšleli nad sound designem a zvukovou prostorovostí hry, což u superprodukcí Audiotéky nebývá zvykem. Například troubení lodi před jejím vyplutím vůbec nezní jako troubení lodi. Je i velice hlasité, jako by postavy stály vedle zdroje zvuku, přestože by dle všeho měly být v interiéru. Stejně tak je příliš hlasité šplouchání vody o trup lodi či zpěv ptáků. Obojí spíše působí tak, jako bychom se nacházeli v exteriéru, i když jsme dle scénické poznámky uvnitř. Co zde naštěstí neuslyšíme, je tikání hodin, které dominovalo přechozím titulům. Zcela matoucí je však použitý podivně tupě znějící zvuk výstřelu, připomínající spíše seknutí.
Režisér navíc nedokázal ohlídat správné významy, takže mnohdy dochází k tomu, že z interpretace není zcela jasné, co se právě děje. Například ve 40. minutě pronese Martin Myšička coby kanovník Pennefather zcela neutrálním a až znuděným hlasem větu: „Kay, počkej.“ Z intonace ani z důrazu však není ani v nejmenším jasné, že Kay odešla a kanovník šel za ní. Toho se pozorný posluchač pouze dovtípí až po chvíli, kdy najednou začnou mluvit jiné postavy. Jisté zmatení navíc vyvolává pískání, předcházející dalšímu rozhovoru, protože se mylně zdá, že si začal pískat právě kanovník. Přitom by stačilo, kdyby režisér trval na významech jednotlivých slov, případně důsledněji pracoval se zvukovou prostorovostí, nebo alespoň použil kroky při odchodu postav.
Celou hru víceméně zachraňuje snažení interpretů, kteří vesměs podávají vynikající výkony, a to jak interpretačně (pomineme-li drobná významová zaváhání, která měl ale ohlídat režisér), tak i technicky – jmenovitě je to například Martin Myšička, Marek Holý, Eliška Zbranková, Jan Dolanský a zejména Karolína Půčková coby zavražděná Kay. U této interpretky pak opravdu zamrzí, že už ji od poloviny hry neuslyšíme. Oproti tomu obsazení audiálně nepříliš zkušené Jany Bernáškové do psychologicky náročné role Jacgueline působí zcela neuváženě. Herečka je afektovaná, špatně intonuje a její výslovnost není čistá (například: „revolvér“). Její hlas je navíc občas špatně technicky nasnímán a působí tzv. přeřvaně.
Očekávání posluchačů byla po vynikajících hrách Svědkyně obžaloby a Pavučina opravdu velká. Bohužel ve Vraždě na Nilu se Audiotéce nepovedlo je naplnit. Její superprodukční zpracování je spíše krokem zpět a návratem k již překonaným metodám audiálního zpracování divadelních her. Doufejme, že další titul ze série detektivní hry Agathy Christie, bude-li nějaký následovat, naváže na kvality dvou výše zmíněných titulů.
Agatha Christie. Audio hra – superprodukce. Překlad Jan Čermák. Úprava textu a produkce Lenka Skalická. Finální zvukový design a postprodukce Dominik Budil. Hudba Karpof Brothers. Režie Daniel Tůma.
Osoby a obsazení: Clarissa Hailsham-Brownová (Andrea Elsnerová), Sir Rowland Delahaye (Otakar Brousek II.), inspektor Lord (Marek Holý), Jeremy Warrender (Jan Nedbal), Hugo Birch (Jaromír Meduna), Pippa Hailsham-Brownová (Barbora Vágnerová), slečna Mildred Peakeová (Lucie Kožinová), Henry Hailsham-Brown (Aleš Procházka), Elgin (Zbyšek Horák), Oliver Costello (Aleš Bílík).
Natočeno ve studiu Audiostory/Karpofon v roce 2023. Vydala Audiotéka, srpen 2023 (MP3, celková délka 87 min.). Ukázka k poslechu zde.
Série: Detektivní hry Agathy Christie #3
Pozn.: Clarissa Hilsham-Brownová miluje zábavu, legrácky a taky vzrušující představy. Co kdyby se například jednoho dne vzbudila a našla v domě mrtvolu? Jenže sny se občas plní… a tak jednoho deštivého březnového odpoledne v salonu svého venkovského sídla skutečně objeví bezduché tělo. Ovšem v tu nejnevhodnější dobu – právě sem míří Clarissin manžel, pracovník ministerstva zahraničí, s významným politikem. Hrozí skandál a Clarisse nezbývá než mrtvolu co nejdřív odstranit. Navíc to vypadá, že vraždil někdo, kdo je Clarisse obzvlášť blízký a milý. Co teď? Ještě že se Clarisse podaří přemluvit tři přítomné hosty, aby jí s tímhle „problémem“ pomohli. Vzápětí se však ohlásí policie. A ukryté tělo záhy mizí…
Pavučina byla poprvé uvedena v roce 1954, po veleúspěšných hrách Past na myši a Svědkyně obžaloby.
Lit.: Novotná, Iveta: Divadelní hry Agathy Christie v audioknižním provedení. In web Naposlech.cz, 10. 11. 2023 (článek). – Cit.: Spisovatelka Agatha Christie je známá především jako autorka detektivních románů a povídek s nečekanými zápletkami, neobyčejně provedenými vraždami a geniálními postavami vyšetřovatelů, nejen policejních. Zároveň je ale autorkou více než dvaceti divadelních her, z nichž hned čtyři vyšly nedávno také audioknižně pod značkou Audiotéky jako tzv. superprodukce.
První divadelní hru The Secret of Chimneys napsala Agatha Christie už v roce 1925, přičemž psaním her si v podstatě krátila čas mezi psaním románů. Přestože některé její hry byly méně zdařilé, jiné sklidily obrovský úspěch. Její nejúspěšnější divadelní hrou je bezesporu Past na myši. Původně se jednalo o půlhodinovou rozhlasovou hru, kterou britská BBC odvysílala v květnu 1947. Následně ji autorka přepracovala do divadelní podoby, která měla premiéru v roce 1952. Past na myši byla dokonce několikrát zapsána v Guinessově knize rekordů jako nejdéle uváděná divadelní hra na světě.
Při pořizování zvukových verzí jakýchkoli divadelních her je vždy nutné mít na paměti, že divadelní hra je něco zcela jiného než audiohra (= rozhlasová hra). Rozdíl však ale nespočívá jen v tom, že audiohru lze vnímat jen ušima, jak se mnozí stále mylně domnívají, ale zejména v užití rozličných narativních i imaginativních prostředků. Proto je nutné, až na drobné výjimky, původní divadelní hru vždy pro audiální zpracování upravit dle možností té které hry. Tuto skutečnost si tvůrci z Audiotéky velice dobře uvědomovali a v nich vydané superprodukční řadě detektivek od Agathy Christie se uplatňují hned tři rozdílné postupy. (…)
Zatím posledním titulem, který Audiotéka v této sérii vydala, je hra Pavučina z roku 1954. Jedná se o původní hru, kterou Agatha Christie napsala na přání britské herečky Margaret Lockwoodové. Děj je poměrně jednoduchý a nabízí poněkud svéráznou detektivní zápletku. Clarissa Hailsham-Brownová miluje vzrušující představy a hru na „co by kdyby…“. Nejednou si představuje, jak by se zachovala, kdyby ve svém domě našla mrtvolu. Jenže člověk si má dávat pozor na to, co si přeje, a tak se stane, že jednoho dne na mrtvolu skutečně narazí. Má zavolat policii? Nebo ji snad někam schovat? Zvítězí druhá možnost, ale vtom se u vchodových dveří zjeví inspektor Lord, který tvrdí, že mu nějaký anonym ohlásil, že se v tomto domě stala vražda.
Na rozdíl od předchozích děl, která měla spíše vážné vyznění, je Pavučina laděna komediálně. Nabízí velkou hereckou příležitost pro herečku hrající Clarissu Hailsham-Brownovou (zde výtečná Andrea Elsnerová) a v obecné rovině sází na situační humor. Hra je přímo ideální na jeviště, ale může tvar, ve kterém hrají důležitou roli tajné zásuvky a místnosti, fungovat i v audiální podobě? Superprodukční verze od Audiotéky dokazuje, že ano, avšak po značných úpravách.
Pavučinu, stejně jako v případě Posledního víkendu, pro Audiotéku na klíč natočil tým z AudioStory pod vedením Daniela Tůmy. I zde měla audiální adaptaci na starosti Lenka Skalická, která se soustředila na hlavní zápletku a jinak děj oprostila od zbytečných odboček. Ze zjednodušeného děje, kterému ale vzhledem k předloze z obsahové stránky nic nechybí, zmizela například postava konstábla Jonese. Případ tedy vyšetřuje pouze inspektor Lord v podání Marka Holého, který si však zcela vystačí. Dále zásahy Skalické do původního textu spočívaly především v krácení scén, drobných úpravách v dialozích či v přeskupení některých scén. Znalci díla Agathy Christie zajisté ocení přidaný vtípek, respektive o narážku na její nejúspěšnější hru Past na myši.
Všichni herci si hravě poradili s komediálním laděním hry, a i když jsou některé situace zcela „praštěné“, postrádá jejich herectví jakoukoli divadelní manýru, která by se u takového typu textu dala očekávat. Celá hra se odehrává v jednom salónu, takže je většina dialogů pronášena v tichu, které je doplněno o ruchy (kroky, klapání…) a o hudební podkres. V pozadí však můžeme, tentokrát méně zřetelně než u Černé kávy a Posledního víkendu, slyšet opět tikání hodin.
Vydavatelství Audiotéka podpořené externími spolupracovníky odvedlo v řadě detektivních her Agathy Christie velký kus práce. Pohlédneme-li na všechny tituly jako na celek, můžeme od prvního k poslednímu vidět značný vývoj. Zatímco Černá káva byla téměř doslovným předením divadelní hry do zvuku (včetně scénických poznámek čtených vypravěčkou), Poslední víkend a Pavučina jsou již adaptacemi divadelního textu, přičemž berou v potaz to, že výsledné dílo bude vnímáno pouze sluchem. Po právu je tak lze označit za svébytné audiohry. Zcela mimo stojí hra Svědkyně obžaloby, která je sama o sobě založena na slově, a proto zde textové úpravy nebyly vyžadovány. To je v tomto ohledu zcela výjimečná situace. I konverzační hry musí být často upravovány, aby bylo v audiálním hávu udrženo tempo.
Počínaje hrou Svědkyně obžaloby můžeme také vidět zesílený důraz na skvělé herecké výkony (zejména v tomto případě prezentované nastupující generací audioknižních/rozhlasových intepretů) a také na promyšlenější sound design. Ustupuje v prvních dvou titulech všudypřítomné tikání a naopak se více pracuje se zvukovou prostorovostí.
Do konce roku ještě Audiotéka chystá vydání Vraždy na Nilu. Uvidíme, zda se jim povede navázat na kvalitu Pavučiny a zejména Svědkyně obžaloby. Očekávání spojená s tímto titulem totiž u posluchačů budou velká.
Agatha Christie. Audio hra – superprodukce. Překlad Lenka Uhlířová.
Osoby a obsazení: Romaine (Barbora Goldmannová), Leonard Vole (Viktor Kuzník), pan Mayhew (Petr Štěpán), Sir Wilfrid (Libor Hruška), inspektor Hearne (Ondřej Novák), Greta (Kateřina Mendlová Jírů), Carter (Zdeněk Julina), soudní úředník (Ivan Dejmal), soudce Wainwright (Luboš Ondráček), pan Myers (Zdeněk Junák), soudní zřízenec (Aleš Slanina), vězeňský dozorce (Petr Halberstadt), předseda poroty (Tomáš Žilinský), porotkyně (Tereza Groszmannová), policista (Petr Jančařík), dr. Wyatt (Pavel Hromádka), Jane Mackenzieová (Eva Novotná), Thomas Clegg (Jiří Miroslav Valůšek), dívka (Kamila Janovičová).
Natočeno 2023 (Brno). Vydala Audiotéka v roce 2023 (MP3, celková délka: 2 hodiny 26 minut). Ukázka k poslechu zde.
Série: Detektivní hry Agathy Christie #2
Pozn.: Mladík Leonard Vole je obviněn z vraždy Emily Frenchové. Emily Frenchová je o čtyřicet let starší dáma, která do něj byla zamilovaná a odkázala mu svůj majetek. Vole však doufá, že mu alibi na dobu vraždy potvrdí jeho manželka Romaine…
Obhajoby Leonarda Volea se ujme právní zástupce pan Mayhew spolu s královským radou Sirem Wilfridem a pravé drama začíná teprve až u soudu. Během soudního líčení se objevují překvapivé důkazy a do poslední chvíle není jasné, jak případ dopadne.
Nečekaný zvart nastane až ve chvíli, kdy se panu Mayhewovi a Siru Wilfridovi dostane do rukou šokující důkaz, který by mohl vše zvrátit ve prospěch Leonarda Volea.
Hru divadelní kritici považují za nejlepší divadelní počin Agathy Christie. I ona sama z ní měla dobrý pocit, dokonce prohlásila, že premiéra této hry byla v její kariéře jedinou, na kterou ráda vzpomíná. Vznik hry ovšem nebyl jednoduchý, autorka musela nastudovat spoustu materiálů o soudních přelíčeních a konzultovat detaily s odborníky. Navíc byla nucena tvrdě bojovat za závěr hry, který se lišil od závěru stejnojmenné povídky, ze které hra vychází (zařazena je do knihy Smrtonoš). Agathu údajně každý přemlouval, aby závěr neměnila, ale ona cítila, že nová verze se pro divadlo hodí mnohem víc, a její přesvědčení bylo tak silné, že odmítla dát souhlas s uvedením hry, pokud by producenti trvali na původním konci. Kromě stálice Pasti na myši se v Londýně od roku 2017 mimochodem hraje právě Svědkyně obžaloby – s hledištěm, které je součástí kulis, soudní síně. (more…)
Agatha Christie. Audio hra – superprodukce. Překlad Hana Petráková. Úprava textu a produkce Lenka Skalická. Finální design a postprodukce Tomáš Gsöllhofer. Hudba Karpof Brothers. Režie Daniel Tůma.
Osoby a obsazení: Henrietta Angkatellová (Jitka Moučková), Sir Henry Angkatell (Otakar Brousek II.), Lady Angkatellová (Lenka Termerová), Midge Harveyová (Šárka Krausová Vaculíková), Gudgeon (Radek Hoppe), Edward Angkatell (Petr Stach), John Cristow (Viktor Dvořák), Gerda Cristowová (Klára Oltová Sedláčková), Veronica Crayová (Andrea Elsnerová), insperktor Colquhoun (Saša Rašilov), detektiv seržant Penny (Vojtěch Hájek), Doris, služebná (Barbora Vágnerová).
Natočeno 2022. Vydala Audiotéka v roce 2022 (MP3, celková délka 1 hod. 51 min.). Ukázka k poslechu zde.
Série: Detektivní hry Agathy Christie #1
Pozn.: Lady Lucy Angkatellová sezve k víkendovému setkání na své malebné panství Hollow řadu hostů, ale jak už to tak bývá, ne všichni se zde sejdou rádi – například sokyně v lásce k doktoru Johnu Cristowovi či potenciální dědicové majetku sira Angkatella. Není divu, že atmosféra houstne a napětí by se dalo krájet. Kdo by však čekal smrtelný výstřel? A pachatele tak nešikovného, že se nechá přistihnout přímo při činu?
Host: Štěpánka Balcarová, trumpetistka, skladatelka, dirigentka. Moderuje: Hana Slívová. Seznamte se s lidmi, kteří žijí (s) kulturou.
Natočeno 2023. Premiéra 7. 8. 2023 (ČRo 3 Vltava, 10:02 h.; 63 min.). Repríza 19. 9. 2023 (ČRo 3 Vltava, 10:02 h.; 63 min.).
Lit.: Slívová, Hana: Varovali mě, že jazz není procházka růžovým sadem. Já ale debatu nepřipouštěla, říká trumpetistka Štěpánka Balcarová. In web ČRo 3 Vltava, 7. srpen 2023 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Za svou tvorbu získala už tři jazzové Anděly. Hudbu vystudovala v polských Katovicích, vyučuje na HAMU i na jazzových dílnách, spolupracuje se SOČRem. Jazzem žije odmala a největší radost mívá ve chvílích, kdy se jí podaří propojit velké množství podobně naladěných lidí. „Snažím se v sobě živit pocit přátelství a soudržnosti, který jsem zažila v Polsku,“ konstatuje trumpetiska, skladatelka a dirigentka Štěpánka Balcarová. (…)
Může být Ukrajina spokojena s mírovým jednáním, které se odehrálo v Saúdské Arábii? A jak zareagovalo Rusko? Éra Pavla Rychetského po dvaceti letech končí. Šlo o nejdéle sloužícího předsedu českého Ústavního soudu, kterého zítra vystřídá Josef Baxa. Co nový předseda plánuje? A jaké další změny Ústavní soud čekají? V Praze dnes začíná 13. ročník festivalu hrdosti leseb, gayů, bisexuálů, trans a queer lidí – Prague Pride. Akce se koná do 13. srpna a součástí bude už tradiční průvod. Proč je důležité takové akce pořádat? Moderuje Lukáš Matoška a Renata Kropáčková.
Natočeno 2023. Premiéra 7. 8. 2023 (ČRo Plus, 8:10 h.).
Aleš Dostál. Příběh ze života polesného. Připravila Eva Lenartová. Zvuková spolupráce Zdeněk Prchlík. Režie Tomáš Soldán.
Účinkuje Lukáš Červenka.
Nastudovala Olomouc v roce 2021. Premiéra 3. 4. 2021 (ČRo Olomouc, 18:05 h.) v cyklu Setkání s literaturou.
Lit.: ele (= Lenartová, Eva): Aleš Dostál: Velikonoční jelen. Premiéra příběhu ze života polesného. In web ČRo Olomouc, 3. duben 2021 (článek). – Cit.: Autor více než deseti knih Aleš Dostál čerpá inspiraci především, ale nikoli výhradně, z prostředí, v němž prožil celý svůj dosavadní život. Vzhledem k tomu, že je lesním inženýrem, je jasné, kam především umisťuje své literární hrdiny a jejich příběhy. Často jsou to doslova a do písmene příběhy psané životem. S největší pravděpodobností je tomu tak i v povídce, která vypráví o jednom nečekaném setkání.
Aleš Dostál, absolvent Vysoké školy zemědělské v Brně se narodil v roce 1946 ve Svinově. Pracoval jako lesník na několika lokalitách severomoravského pohraničí a v současnosti žije v Radkově na Opavsku. Prvotinu Aleše Dostála vydal ostravský Profil v roce 1981 pod názvem Řeky pramení v horách. Populární se staly tituly Ještě jednou se nebát (1985) Povahou neodpovídá předpisům (1988) nebo Velikonoční jelen a příběhy loveckých psů (2011). Loni se na knihkupeckých pultech objevil stylizovaný autobiografický román Všichni psi mého života. (…)
Powered by WordPress