Stanislav Pecháč
Text vznikl jako výstup předmětu Kapitoly z dějin televizních a rozhlasových institucí, který se v LS 2023 přednášel na Katedře divadelních a filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci; práci posoudil Dr. Tomáš Bojda.
Konec jedné hry, začátek další
Návrat perzekuovaných tvůrců do československého rozhlasu po roce 1989 představoval důležitý a symbolický okamžik ve vývoji demokracie a svobody projevu v Československu. Po dlouhých letech komunistické vlády, během kterých byli mnozí umělci a intelektuálové perzekuováni a jejich díla cenzurována, bylo otevření veřejného prostoru pro tuto skupinu tvůrců přijímáno jako symbol návratu k demokratické společnosti.
Rozhlas, který měl od konce 40. let, až po konec 80. let, významnou roli jako masové médium, byl režimem využíván k šíření propagandy. Mnozí umělci a tvůrci, kteří se nehodlali podřídit názorově přijatelnému diskurzu, byli perzekuováni a jejich díla zakázána. Podobně silnou funkci měl Československý rozhlas i po sametové revoluci, když se stal důležitým nástrojem pro obnovu a revitalizaci kulturního života v zemi.
Díky návratu perzekuovaných tvůrců se mohl rozhlas stát místem, kde se opět objevovaly nové a rozmanité perspektivy uměleckého světa. Pro ilustraci snad stačí vyjmenovat pouze některá jména takových umělců, jako byli Samuel Beckett, Thomas Bernhard, Friedrich Dürrenmatt, z českých autorů třeba Antonín Přidal, Ludvík Aškenazy, Josef Škvorecký, Jan Čep, František Pavlíček, Franz Kafka a mnozí další. Mimo jiné také zažila rozkvět původní rozhlasová hra.
Nabízí se však otázka – byl tento přechod opravdu tak jednoduchý, jak se to může na předchozích řádcích jevit? Návrat perzekuovaných tvůrců do rozhlasu nebyl snadný a bezproblémový proces. Mnozí autoři zůstali svým způsobem mentálně usazení tam, kde s tvorbou přestali – před normalizací. Právě na tyto léta se pokoušejí navázat a hledat jejich ozvuky v současné společnosti. Mediální prostředí, do kterého se vracely, bylo ovšem naprosto odlišné od toho v 60. letech. Vznik svobodného vysílání, který vyústil v založení duálního systémů, přinesl do rozhlasu konkurenci a nezvyklou soutěživost o poslechovost a profit. Dramaturgie je sice svobodná a navracejí se tabuizovaná témata, nicméně se kompletně proměnilo publikum, stejně jako společenská témata. Tomáš Bojda píše, že: „Změna posluchačské poptávky souvisela s proměnou doby, ale i proměnou inscenační a dramaturgické estetiky.“ Pro perzekuované tvůrce bylo proto daleko obtížnější navázat a většinou se jim nedařilo překonat svou předcházející tvorbu. (more…)