Rozhlasové vzpomínky jazzového kontrabasisty a skladatele. Připravil Jiří Vondráček. Technická spolupráce Jiří Slavičínský.
Natočeno 2018. Repríza 14. – 18. 3. 2022 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.). Repríza 15. – 19. 3. 2022 (ČRo 3 Vltava, 0:05 h.).
Lit.: jvk (= Vondráček, Jiří): Česká jazzová legenda, kontrabasista a skladatel František Uhlíř a jeho Osudy. In web ČRo 3 Vltava, 16. březen 2022 (článek + nahrávky k poslechu) – Cit.: Jazzový kontrabasista a skladatel František Uhlíř patří ke generaci hráčů ve světě označované jako „česká basová škola“. Pochází z muzikantské rodiny z východočeského městečka Ústí nad Orlicí. Nejen o jeho historii, lidech, tradicích i okolí dovede poutavě vyprávět. (…)
František Uhlíř se narodil 24. července 1950 v Ústí nad Orlicí v muzikantské rodině. Hudbu slýchal už od dětství – zejména na pohřbech a při různých slavnostních příležitostech provázených dědečkovou dechovkou i jako syn muzikanta, učitele hry na klavír, skladatele a kapelníka swingového orchestru na zábavách a v tanečních hodinách. Podle otcova vzoru se učil hrát na klavír a na pozoun, ale ve školních letech dával přednost sportu. Hlouběji se o hudbu začal zajímat, když jako třináctiletý hrál na varhany v beatové kapele Vladimíra Volfa.
V letech 1965-1971 studoval hru na kontrabas na Státní konzervatoři v Brně. Během studia hrál v orchestru Janáčkovy opery, v Brněnské filharmonii a v jazzovém kvartetu svého otce. Studium zakončil absolventským koncertem s doprovodem Moravského komorního orchestru.
Od roku 1971 vykonával František Uhlíř vojenskou službu v Praze jako člen Symfonického orchestru AUS. Tam také založili jazzový kvartet v obsazení Emil Viklický (piano), Jaroslav Dušek (trombon), Jaroslav Růžička (bicí), František Uhlíř (kontrabas), který o dva roky později na Mezinárodním jazzovém festivalu v Přerově získal ocenění „evropská extratřída“ a samotný Uhlíř obdržel cenu za nejlepší sólový výkon. O rok později se stal členem nového SHQ Karla Velebného a začal též komponovat. Díky spolupráci s Karlem Velebným se dostal do podvědomí muzikantské veřejnosti, což mu umožnilo další hudební rozvoj, možnost natáčení v rozhlase a v televizi. (…)