Host: Jan Press, ředitel Moravské galerie v Brně. Moderuje: Markéta Kaňková. Seznamte se s lidmi, kteří žijí (s) kulturou.
Natočeno 2022. Premiéra 24. 3. 2022 (ČRo 3 Vltava, 10:02 h.).
24. 3. 2022
Mozaika – Faustův dům a díra do stropu (2022)
Jaké příběhy si Petr Stančík do dětské knihy Faustův dům a díra do stropu vybral nebo domyslel a jak je viděla Galina Miklínová? Rozhovor připravila Šárka Jančíková.
Hovoří spisovatel Petr Stančík.
Natočeno 2022. Premiéra 24. 3. 2022 (ČRo 3 Vltava, 8 min.).
Lit.: Jančíková, Šárka: Dějiny nepíší historici, ale básníci a spisovatelé. Vymyšlené i skutečné pražské legendy ve Stančíkově dětské knize Faustův dům a díra do stropu. In web ČRo 3 Vltava, 24. březen 2022 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Stojí Faustův dům na pohanské svatyni? Proč doktor Faustus propadl peklu a vyletěl při tom stropem směrem do nebe? Jaké další pohnuté a tajemné osudy spojuje zmíněná lokace i budova? Kdo další si v něm zahrával s temnými silami? To je téma dětské knihy Faustův dům a díra do stropu, kterou pro edici Pražské legendy nakladatelství Meander napsal Petr Stančík.
„Nakladatelka Iva Pecháčková z Meandru mě už asi před deseti lety žádala, abych napsal knížku o Faustovu domu. Ale já dlouho prokrastinoval, až pak někdy na konci loňského roku mě to hrozně chytlo a napsal jsem to asi během čtrnácti dnů,“ líčí proces vzniku textu spisovatel Petr Stančík.
A dodává: „Když jsem pak sbíral materiály o Faustově domě, tak jsem zjistil, že těch legend, ale i historických osobností, které se věnovaly nějaké magii nebo alchymii, tady bylo tolik, že je tam nemohu ani dát všechny. Takže nakonec jsem vybral jen tři nejdůležitější pro génius toho místa. Ale dva příběhy jsem si vymyslel – ten první a ten poslední z druhé světové války. Protože by mě zase nebavilo jen přijímat,“ vysvětluje autor. (…)
Ranní úvaha Pavly Horákové – Až bude po všem, postavíme pomníčky (2022)
Pavla Horáková. Ranní úvaha.
Natočeno 2022. Premiéra 24. 3. 2022 (ČRo 3 Vltava, 5 min.) v cyklu Ranní úvaha.
Lit.: Horáková, Pavla: Pavla Horáková: Až bude po všem, postavíme pomníčky. In web ČRo 3 Vltava, 24. březen 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V pražské motolské nemocnici, v Galerii Ambulance, je k vidění výstava historických snímků pražského uměleckého a reportážního fotografa s charakteristickým rukopisem – Ferdinanda Bučiny. Jeho fotografie s podmanivou atmosférou zachycují výjevy nejen z Prahy a Čech, ale také z Podkarpatské Rusi a moravského Horňácka.
V Zakarpatí Bučina v roce 1936 pořídil snímky místní přírody, tamních obyvatel i dnes už dávno zaniklých židovských štetlů. Ale mě letos v únoru více než Ukrajina zajímaly fotografie z Javorníka zachycující krajinu Bílých Karpat, vesničany v krojích, jejich zvyky a polní práce.
Teprve pár dní předtím jsem se totiž odtamtud vrátila. Strávila jsem na Moravě víkend na pozvání potomků hrdinného lékaře z Veselí nad Moravou. Doktor Josef Hlobil, bývalý italský legionář, působil ve Veselí od roku 1928. Svou tatrovkou objížděl i nemocné v odlehlých dědinách Horňácka. Po nacistické okupaci se zapojil do odboje, stál v čele legionářské skupiny Obrany národa. Společně s dalšími Veselany pomáhal převážet lidi přes Slovensko dál do zahraničí.
Mezi zachráněnými byli českoslovenští generálové, politici a akademici – celkem až čtyři stovky lidí. Svou tatrou doktor Hlobil převážel i zbraně. 24. července roku 1940 byl zatčen, uvězněn a nakonec v lednu roku 1943 v Berlíně popraven. (…)
Válka a konec provincialismu v globální vesnici (2022)
Karel Hvížďala. Komentář.
Natočeno 2022. Premiéra 21. 3. 2022 (ČRo Plus, 4 min.) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Hvížďala, Karel: Karel Hvížďala: Válka a konec provincialismu v globální vesnici. In web ČRo Plus, 21. březen 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Století jsou pro historiky různě dlouhá období. Profesor Robert Kvaček kdysi připomenul, že minulé století bylo krátké: Začalo v roce 1914 a trvalo do roku 1989. Předchozí století bylo naopak podle něj strašně dlouhé, začalo roku 1789 a trvalo až do roku 1914. A nyní se zdá, že ruské přepadení Ukrajiny budeme moci jednou považovat za skutečný začátek 21. století.
Jako Francouzská revoluce znamenala přechod od absolutismu k občanství, konec první i druhé světové války rozdělil nově Evropu, rok 1989 znamenal návrat střední Evropy ze sovětského impéria do euroatlantické civilizace, tak rok 2022, jak na to upozorňují historici, naruší rovnováhu mezi Západem a Čínou: vytvoří novou geopolitickou situaci a donutí Rusy, aby se stali závislými na Číně.
Pro Rusy nebude cesty zpět. A Čína podle Timothy Snydera ví, že vůči Rusům není třeba nic podnikat, protože současná ruská moc jim sama dá to, o co Číňané stojí. Rusové nechápou, že nejde o partnerství a že je fatálně ohrožena ruská státnost.
Za další efekt nové geopolitické situace lze považovat zmobilizování Evropské unie, která pochopila, že už nejde jen o byznys, ale i o zachování hodnot naší civilizace a o morálku. Položili jsme si otázku: Jak se chovat, abychom nebyli jen objektem změn, ale subjektem, jak dokázala i cesta Petra Fialy a dalších politiků do Kyjeva. A tím se státy v Evropské unii přestaly chovat v globální vesnici jako na pustém ostrově: sobecké národní zájmy byly upozaděny. (..)
Carmen – Skutečný život Hany Hegerové (2022)
Tomáš Padevět. Kompletní audiokniha.
Čte Petr Kubes a Iva Bittová.
Natočeno 2022. Vydal Témbr, březen 2022 (MP3, celková délka 24 hod. 17 min.). Ukázka k poslechu zde.
Pozn.: První a jediný komplexní dokumentární román o největší česko-slovenské šansoniérce. Vznikl s jejím souhlasem, s podmínkou, že může být zveřejněn až po její smrti. Po celou kariéru se takovému odhalení vyhýbala. Důsledně si bránila své soukromí. Umožnila do něj vstoupit až autorovi, který patřil k jejím nejbližším přátelům. Od roku 2011, kdy ukončila kariéru, až do jejích posledních březnových chvil 2021 se stal jejím zpovědníkem.
Zaznamenal desítky hodin rozhovorů, měl přístup do jejího soukromí, k archivním materiálům i osobní korespondenci, k rodině Hany Hegerové a také jako jeden z prvních mohl nahlédnout i do jejích soudních spisů. Projel a zmapoval všechna místa spojená s jejím životem, mluvil téměř se stovkou lidí, kteří s ní spolupracovali nebo byli v bližším kontaktu v některém období jejího životního příběhu. Shromáždil velké množství fotografií a dokumentů, které jsou v knize publikovány poprvé.
Nebylo téma, o kterém by spolu nechtěli mluvit. Až zde poprvé otevřeně vypráví o svém dětství za slovenského fašistického státu, které ji poznamenalo na celý život, stejně jako o svém pobytu v utečeneckém táboře, změnách identity, komunistickém kriminálu a jiných, dosud neznámých událostech svého života. Také o soukromí, spojeném s neuvěřitelnými vzestupy a pády, odrážejícími dění posledních devadesáti let… Právě autorovi této knihy patřil i jeden z jejích posledních telefonátů, když se rozhodla zemřít. Byl to také on, který poté jako jediný pronesl smuteční řeč při posledním rozloučení s Hanou Hegerovou v nejužším rodinném kruhu.
Rozsahem a pravdivostí, díky osobní důvěře Hany Hegerové k autorovi, vzniklo svědectví, jaké už žádný jiný autor nemá možnost přinést.
STK a šikana z Bruselu (2022)
Ivan Hoffman. Glosa.
Natočeno 2022. Premiéra 23. 3. 2022 (ČRo Plus, 3 min.) v cyklu Glosa Plus.
Lit.: Hoffman, Ivan: Ivan Hoffman: STK a šikana z Bruselu. In web ČRo Plus, 23. březen 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: O technickou kontrolu auta se mi běžně stará servis. Tentokrát byl ale člověk, který zařizuje STK, nemocen a abych nečekal, rozhodl jsem se absolvovat kontrolu sám. „To umím“, řekl jsem mechanikům a poděkoval za vyměněné brzdné destičky, nové tlumiče a výfuk, jakož i za vyleštění reflektorů, geometrii či osvětlení značky.
Prohlídce auta, které bylo ve svých čtrnácti letech shledáno mechanicky schopným dalšího provozu, předcházelo měření emisí. S technikem ve vyžehlených montérkách s logem firmy specializující se na výnosné kontrolování vozidel jsem stál před moderním přístrojem na měření výfukových plynů.
Z odborného výkladu jsem pochopil, že na displeji onoho přístroje má být číslo nula celá šest, nikoli jedna celá čtyři, což je problém, kvůli kterému se autem legálně nedá jezdit.
​Místo na dva roky mám známku na měsíc. V této lhůtě se mám dostavit na nové měření. Bude-li na přístroji nula celá šest, zaplatím dalších šest stovek a známku dostanu na dva roky. Vrátil jsem se do servisu, kde mi mechanici vysvětlili, že na autě není co opravit, že jsem se pouze stal obětí rutinní šikany. (..)
Lit.: Břešťan, Robert: Robert Břešťan: Když přijdou bajky Ivana Hoffmana, je čas vypnout rádio. In web Hlídací pes, 5. 4. 2022 (poznámka). – Cit.: V pořadu Názory a argumenty, rozhlasovém pásmu komentářů na ČRo Plus, v pořadu s tradicí sahající do časů vysílání Rádia Svobodná Evropa, je z průvodních slov moderátorů poměrně často slyšet bezradnost z toho, o čem že ten pravidelný komentář – říkejme tomu tak – Ivana Hoffmana vlastně je. Zmaten je i posluchač. 
Rádobymoudré glosy podávané školeným hlasem se zdánlivým nadhledem venkovana mohou zájemci slyšet týden co týden. Banální zážitky a postřehy ze života se pan Hoffman snaží pravidelně roubovat nejlépe na nějakou vhodnou filipiku. Vysoko v kurzu je Brusel, případné různí lepšolidi, donedávna i ti, kdo strašili Ruskem, případně současná vláda.
Zaplatit za touhu po svobodě
Kdo nestíhá Hoffmana odpoledne, má šanci každý týden v rámci pravidelné ranní glosy (jakkoli to autor tohoto textu nedoporučuje, zejména, pokud se zrovna posluchač nachází za volantem – mohl by havarovat).
Kdo neslyšel, tomu produkci páně Hoffmanovu aspoň trochu přiblížíme. Tak třeba do zážitků se slepicemi, vpašuje rádoby vtipně – mluvíme přeci o slepicích – sdělení, že cizí element je prvek nepřátelský: „U zvířat obecně platí, že nemají rády cizince. Do hejna slepic, které se znají od kuřete, protože jsou všechny z jedné líhně, nelze přidat slepici odjinud. Uklovaly by ji.“
A níže už o něco explicitněji: „Mohlo by se stát, že by kvůli soucitu s Ukrajinci skončili jiní potřební v ofsajdu jen proto, že je z domu nevyhnala válka, ale obyčejná bída.“ (Autor se omlouvá čtenářům, ale ani zde, ani v případě dalších ukázek záměrně nehodlá vkládat hypertextové odkazy na původní Hoffmanovu produkci).
Drůbeží téma, tentokrát o perličkách, vytáhl Hoffman i pouhý den před ruskou invazí na Ukrajinu. Hejno o deseti kusech mu, potvory, vysklilo výplň dveří na slepičí ubikaci. Zatímco sklenář řezal nové sklo, prohodili pánové pár slov o Ukrajině.
„Co myslíte, pane Hoffman, spustí to Rus?“ Pánové se usnesli, že asi ne. Pozoruhodný je pak závěr tohoto produktu: „Do dveří jsme vložili nové sklo a našli slepici, které patřila prolitá krev. Dezinfikujeme pořezanou nohu peroxidem a zastřihli jsme jí křídla. Nejde o fatální zranění, holka určitě přežije. Na touhu po svobodě ale mohla škaredě doplatit!“ Asi jako o den později Ukrajinci, chtělo by se dodat…
Zážitek se čtrnáct let starým dieselem, který musí stejně jako všechny jiné vozy podstoupit pravidelnou technickou prohlídku, a světě div se, nevyhoví, se v jiné nedávné glose změní v obvinění zlého Bruselu. Jde samozřejmě o cílenou šikanu nebohého komentátora, „za kterou stojí emisní normy diktované legislativou Evropské unie“.
A slátanina o starém a novém sadu za Hoffmanovic plotem se přetaví ve sdělení, že „o naší současné vládě, která promarnila svých sto dní hájení nemá smysl si dělat iluze“, protože není schopná „něco nového zasadit“ a „bude pouze přihlížet tomu, jak pustne sad“.
Pro zdraví rozhlasových posluchačů
Zlé jazyky tvrdí, že Hoffmana si do vysílání nadiktovalo samo nejvyšší vedení rozhlasu, ale třeba jsou to jen ta pověstná zlá slovíčka (nebo snad – chraň Bůh – konspirační teorie). Řekněme si ale jasně, že by veřejné debatě, či alespoň zdraví pravidelných posluchačů ČRo Plus prospělo, kdyby se pan Hoffman z rozhlasových vln do tuzemských domácností již nadále nešířil.
A protože se jistě najde řada těch, kdo budou křičet něco o kádrovácích a seznamech nepohodlných jak nepadnoucí nohavica, ujasněme si, že český koncesionář by měl být ušetřen medového hlasu Ivana Hoffmana na rozhlasových frekvencích ani ne tak proto, že jde o nositele konspirátorské Krameriovy ceny za rok 2020, ani ne proto, že má za sebou zjevnou prokremelskou názorovou stopu, již si každý zájemce snadno sám dohledá. Ale prostě proto, že jsou ty jeho texty tak strašně pitomé. (…)
Naděje přichází z východu? (2022)
Jan Vávra. Komentář.
Natočeno 2022. Premiéra 20. 3. 2022 (ČRo Plus, 4 min.) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Vávra, Jan: Jan Vávra: Naděje přichází z východu? In web ČRo Plus, 20. březen 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Cesta Petra Fialy vlakem do Kyjeva, kde se spolu s polským a slovinským premiérem setkal s Volodymyrem Zelenským, je v našich médiích označována jako silné a statečné gesto nebo příklad ryzího státnictví. Fiala si rovněž podle většiny domácích komentátorů získal respekt na evropské scéně.
To se sice teprve ukáže, ale po předchozích zkušenostech, kdy si naši politici hráli jen na domácím písečku a odmítali se angažovat při řešení celoevropských problémů, je Fialův počin minimálně osvěžující.
Jak již bylo na této stanici řečeno, cesta do ostřelovaného Kyjeva neznamenala jen podporu Ukrajinců v jejich boji s ruským agresorem, ale mohla by předznamenat i další etapu reakce Evropské unie na Putinovu invazi. Soudě podle mediálního ohlasu, akce tří východoevropských premiérů a skutečného šéfa polské strany Právo a spravedlnost Kaczynského skutečně vzbuzuje naději, že postkomunistické země budou nyní hrát při formování evropských postojů významnější roli a že prosadí výrazné přitvrzení vztahu EU k Putinovi, konec západního pragmatismu a víry v spásnou roli obchodování s Ruskem. (…)
Hovory Plus – Diana Cam Van Nguyen (2022)
Připravil Petr Vizina.
Natočeno 2022. Premiéra 22. 3. 2022 (ČRo Plus, 22: 05 h.).
Lit.: Vizina, Petr: S vietnamskými rodiči mám složité vztahy. Na druhou stranu je to obrovská inspirace pro mé filmy, popisuje Diana Cam Van Nguyen. In web ČRo Plus, 22. březen 2022 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Filmařka Diana Cam Van Nguyen se narodila v západočeském Chebu a vystudovala animovaný film na pražské FAMU. Její snímky se nevyhýbají vážným osobním tématům. Ne jinak tomu bylo u snímku Milý tati, za který získala i Českého lva. „Má rodina je první generace Vietnamců, kteří sem přišli v 80. letech jako ekonomičtí migranti. Pracovali v továrnách. Protože obě země měly dohodu, podle které Vietnam pošle pracovní sílu a Československo zas nějaké stroje,“ popisuje.
„Já už jsem druhá generace, což ale znamená, že to s rodiči máme trochu komplikovanější. Máme totiž mezi sebou nejen generační ale i kulturní rozdíly,“ dodává.
Rodiče jsou stále víc Vietnamci než Češi, a to i přes dlouhá léta života v Československu, respektive v Česku. (…)
Blízká setkání – Ondřej Gregor Brzobohatý (2022)
Host: hudebník Ondřej Gregor Brzobohatý. Moderuje Tereza Kostková. Přijďte i vy položit svou otázku do Radiocafé Vinohradská 12.
Natočeno 2022. Premiéra 24. 3. 2022 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).
Ukrajinci, anebo Češi? Je to nesmyslné dilema z Twitteru (2022)
Petr Holec. Komentář.
Natočeno 2022. Premiéra 19. 3. 2022 (ČRo Plus, 3 min.) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Holec, Petr: Petr Holec: Ukrajinci, anebo Češi? Je to nesmyslné dilema z Twitteru. In web ČRo Plus, 19. březen 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Mezi pražskými novináři i některými politiky z vládní pětikoalice se začal šířit jistý „nešvar“: chtít po naší vládě, aby během války na Ukrajině řešila i problémy Čechů, je podle nich populismus. Je to samozřejmě nesmysl a vlastně i populismus naruby.
Česká vláda musí pomáhat Ukrajině, stejně jako musí pomáhat Čechům. Těm se ostatně zodpovídá primárně.
Navíc nikdo jiný než Češi velkorysou pomoc Ukrajině neplatí – nebo alespoň ti, co platí daně. Problém je, že stále více z nich začíná mít i kvůli válce na Ukrajině vážné socioekonomické problémy, jak deníku Právo řekla socioložka Lucie Trlifajová ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Podle ní nyní máme o 40 procent exekucí víc než před půl rokem a zhruba 350 tisíc domácností už teď platí za náklady spojené s bydlením přes 40 procent svých příjmů. (…)