Přemysl Hnilička
(vyšlo v Týdeníku Rozhlas /2021)
Publicista a spisovatel Pávek je nečekaně předvolán k výslechu. Policejní vyšetřovatel Hradil se jej vyptává na jeho televizní inscenaci Smrt za dvojími dveřmi, v níž popsal vraždu, kterou spáchal jakýsi Holeček na rodičích své ženy, s nimiž měl dlouhodobé neshody. Celý text inscenace je samozřejmě smyšlený, vyšetřovatel Hradil však má na stole spis podezřelého Kajzra, který jako by byl opsán z Pávkovy hry….
To však není hlavní problém rozhlasové hry Viléma Hejla V suterénu není telefon. Ten nastává až v okamžiku, kdy Pávek zjistí, že soud o Kajzrovi rozhodoval v přímé souvislosti se znalostí oné televizní hry – že tedy porota přisuzovala vlastnosti a hříchy jeho smyšlené postavy skutečnému obžalovanému, který byl možná odsouzen neprávem. Zkouší tedy, hnán špatným svědomím a strachem z justičního omylu, kontaktovat jak vyšetřovatele, tak obhájce, dramaturga své hry a nakonec i prezidentskou kancelář, která zamítla Kajzrovu žádost o milost. Nikdo však nemá zájem o to šťourat do již uzavřeného případu, prezident je na služební cestě v Bratislavě a ani výkon rozsudku nelze zastavit, protože – v suterénu není telefon…
Téma vztahu literárního díla a skutečnosti zajímalo Viléma Hejla zásadně; víme konec konců už o jedné jeho hře s podobným námětem: Sebrané zločiny Vladimíra Hudce byly natočeny v brněnském studiu v roce 1966 a na stránkách tohoto časopisu už jsme o nich psali. Tentokrát Hejla zaujala situace, v níž silné umělecké dílo shodující se náhodně s podobnou realitou dokáže ovlivnit výsledek ve skutečném světě. Dokonce natolik, že vedle zmíněné hry vznikla ještě upravená varianta pod názvem Dvojník; zde se ovšem děj odehrává v Itálii, publicista se jmenuje Karl Langer a státní zástupce Wackermann. Obě verze hry vznikly pravděpodobně podle synopse pod názvem Konfrontace.
Podle dostupných materiálů lze říci, že tato Hejlova rozhlasová hra nebyla nikdy premiérována. Možná za to mohla námětová podobnost s již odvysílanými Sebranými zločiny Vladimíra Hudce. Možná dramaturga odradily také některé repliky: „…. naše století nás otužilo. Nějakou tu vraždu sem tam sneseme, ale (…) normální člověk spíš má strach z policie, než aby se lekal nějakého Hartmanna, Leciána nebo Mrázka”.
(Za zpřístupnění textů děkuji Eduardu Burgetovi a Davidu Hertlovi.)