Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Viktor Kinn. Rozhlasová dramatizace Bořivoj Horák. Hudba Miloš Kafka, instrumentální soubor řídí Miloš Machek. Improvizace na rolničky Pavel Šumpík. Zvukový technik Bohuslav Fiala. Natáčecí technik Jaroslava Lhotáková. Asistent studia Jaromír Ostrý. Režie Jiřina Martínková.

Osoby a obsazení: Matvejev (Jiří Štěpnička), Bezais (Svatopluk Skopal), Varja (Marcela Dürrová), neznámý (Ladislav Večeřa), Lotyš (Josef Štefl), Žukanov (Vilém Lamparter), Bojarský (Maxmilián Hornyš), Nikola (Rudolf Jurda), Majba (Karel Adam), herec (Ivan Hojar), Esaul (Karel Fajt), první kozák (Karel Kabíček), druhý kozák / strážný (Zdeněk Maryška), Olga (Olga Hegerová), přednosta (Bohumil Slezáček).

Nastudovalo Brno. Natočeno 23. 10. 1974 (studio VII, 14:00 – 18:00 h.; 53 min.).

Pavel Cmíral. Původní rozhlasový muzikál pro děti. Hudba Max Wittmann. Hraje Gustav Brom se svým orchestrem, zpívá Vokální skupina Jaromíra Hniličky. Zvukový technik Otakar Tajovský. Natáčecí technik Jitka Slabáková. Asistentka studia Jiřina Grunová. Režie Jan Tůma.

Osoby a obsazení: Zuzka (Lubomíra Sonková), Jirka (Ludvík Faruga), Alena (Lída Mecerodová), Víťa (Jarda Kohout), Honza (Jan Zvoník), Hanka (Jiřina Grunová), školník Koloušek (Vilém Lamparter), Kružík, Zuzčin otec (Jiří Tomek), prodavačka (Naďa Chmelařová), Viktor, vedoucí PO (Jaroslav Kuneš), Vašek, Honzův strýc (Pavel Kunert), Pavel, Honzův bratr (Radek Benčík), Olina, Honzova matka (Libuše Billová), Alenina matka (Růžena Kolářová), domovní důvěrník (Josef Karlík), Petra (Marcela Cenková), Rambousek (Karel Adam), Rambousková (Olga Hauková), kluk (Ivan Tříska), děvče (Kateřina Rakovčíková), hlasy dětí (Olga Kaštická, Petr Maláč a Zdeněk Ševčík), Huláková (Anděla Čisáriková), Strnadová (Světlana Bouzková).

Nastudovalo Brno. Natočeno 25. 11. 1974 (studio VII, 9:00 – 13:00 h.; 62 min.). Premiéra (?) 25. 12. 1974 (Praha, 9:05 h.).

Lotar Suchý. Drama. Rozhlasová úprava Františka Sokolová. Zvukový technik Bohuslav Fiala. Natáčecí technik Jaroslav Lhotáková. Asistentka režie Jiřina Hanušová a Anetta Veselá. Režie Jan Tůma.

Osoby a obsazení: Richard Klicmann (Josef Karlík), Marie Radová (Marcela Dürrová), Marta Klicmannová (Eva Hradilová), ing. Jan Rada (Rudolf Krátký), Václav Rubeš (Jaroslav Kuneš), Karel Staněk (Leopold Franc), Kavan (Jiří Tomek), Zima (Otakar Dadák).

Nastudovalo Brno. Natočeno 18. 12. 1973 (studio VII, 14:00 – 18:00 h.; 53 min.). Obnovená premiéra 23. 10. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Lit.: Venclová, Renata: Lothar Suchý: Hrstka věrných. Drama o zradě vlastní politické minulosti a prodejnosti hodnot. In web ČRo 3 Vltava, 23. říjen 2022 (článek). – Cit.:  Za svoje politické postoje a boj za českou národní samostatnost se redaktor Václav Rubeš, hlavní hrdina hry Hrstka věrných, dostal do vězení. Po pěti letech ovšem přišla amnestie a Rubeš se vrací na svobodu. Co by se muselo stát, aby mladý radikál zrevidoval svoje předchozí postoje a začal pragmaticky ustupovat ze svých ideálů? Psychologické  drama zasazené na přelom 19. a 20. století (…).

Lothar Suchý (1873-1958), novinář, spisovatel a překladatel, studoval na univerzitě ve Vídni románskou filologii a slavistiku, později navštěvoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Jako žurnalista přispíval do různých novin a časopisů, např. do Moderní revue, Lumíra; byl dlouholetým pařížským dopisovatelem Národní politiky a Venkova. Vydal tři knihy veršů, napsal několik prozaických děl a románů, překládal z francouzštiny a z němčiny. Do druhé světové války se věnoval také dramatické tvorbě, jeho hry byly uvedeny v Národním divadle i v Divadle na Vinohradech.

Pro vinohradskou scénu byla určena i Hrstka věrných (1908), z její premiéry však sešlo a nakonec byla poprvé uvedena až v roce 1948 v Realistickém divadle. Psychologické drama zasazené na přelom 19. a 20. století do situace, kdy se česká společnost vyrovnávala s následky z procesu s Omladinou, se snaží zachytit názorové spory panující před definitivním vykročením k československé samostatnosti.

Vitalij Sergejev. Rozhlasová hra. Překlad Naďa Kropáčková a Ludmila Svobodová. Hudba Jaromír Dlouhý, smíšený sbor řídí autor. Na harmoniku hraje Václav Rájecký. Zvukový technik Bohuslav Fiala. Natáčecí technik Jaroslava Lhotáková. Režie Olga Zezulová.

Osoby a obsazení: Ivan Danilič (Milan Vágner), Njurka (Marcela Dürrová), Rita Ivanovna (Helena Trýbová), Nikolaj Malachov (Jaroslav Kuneš), Timofej Tjurin (Karel Kabíček), Alexej Petrovič (Pavel Kunert), Arsenij Makarovič (Jiří Brož), dítě (Jiřina Hanušová), hlas (Zdeněk Válka).

Nastudovalo Brno. Natočeno 4. 12. 1973 (studio VII, 14:00 – 18:00 h.; 47 min.). Premiéra 14. 10. 1974 (Vltava, 11:00 h.).

Alexandr Nikolajevič Ostrovskij. Překlad a rozhlasová úprava Jiří Sedláček. Hudba Jiří Váchal, řídí autor. Zvukový technik Jaromír Pěnčík. Natáčecí technik Jitka Skoumalová. Asistentka režie Eva Pryclová. Režie Miloslav Jareš.

Osoby a obsazení: Dikoj, významný měšťan a kupec (Josef Karlík), Boris, jeho synovec (Ladislav Lakomý), Kabanovová, bohatá kupcová, vdova (Vlasta Fialová), Tichon, její syn (Jaroslav Dufek), Kateřina, jeho žena (Zdena Herfortová), Varvara, jeho sestra (Eva Hradilová), Kuligin, hodinář samouk (Bohumil Slezáček), Váňa Kudrjaš, písař Dikého (Jaroslav Kuneš), Glaša, služka Kabanovové (Eva Gorčicová), paní, pološílená sedmdesátnice (Zdeňka Gräfová), muži (Karel Fajt, Maxmilián Hornyš), žena (Olga Hauková).

Nastudovalo Brno. Natočeno 1. 12. 1973 (studio VII, 14:00 – 18:00 h.; 73 min). Premiéra 24. 8. 1975 (Praha, 19:30 h.). Obnovená premiéra 4. 8. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Lit.: str:  A. N. Ostrovskij – Bouře. In Rozhlas 34/1975 (11. 8. 1975), s. 4 (článek).

Lit.: Sedláček, Jiří: Alexandr Nikolajevič Ostrovskij: Bouře. Tragické drama o nedostatku lásky a vzpouře proti dusivému maloměstu. In web ČRo 3 Vltava, 7. srpen 2022 (článek). – Cit.: Krutý obraz ruské společnosti druhé poloviny 19. století. (…)

Svým dramatickým dílem čítajícím na padesát divadelních her se stal Alexandr Nikolajevič Ostrovskij kronikářem poměrů panujících v ruské společnosti ve druhé polovině 19. století. Nastavil v něm zrcadlo především kupeckému stavu a bez příkras zachytil jeho zaostalost, tyranii, hamižnost a krutost. Jako dramatik ovládl a vystřídal mnoho žánrů od společenské satiry či velmi hořké komedie přes veršované hry, dramata s námětem z ruských dějin i pohádek až po tragédie.

Námět k jedné ze svých nejceněnějších her, dramatu Bouře, našel během literární expedice uspořádané Ministerstvem námořnictví v roce 1856. Cesta vedla k pramenům Volhy, členové expedice, které se z ruských spisovatelů zúčastnil například také A. S. Pisemskij, měli sledovat život, zvyky a mravy obyvatel v této oblasti. Ostrovskij dostal jedinečnou možnost poznat lidi z nejrůznějších sociálních vrstev, sledoval tvrdou dřinu burlaků, rozmlouval s místními popy, učiteli, kupci, rybáři. Vedle místních lidí a jejich příběhů na Ostrovského udělala velký dojem samotná řeka Volha, která má v dramatu Bouře symbolický význam.

Tahle bouřka jen tak neprojde! … Mám takovou předtuchu. Buď to někoho zabije, nebo bude hořet! Určitě se toho dočkáme.

Na začátku hry se majestátní krása řeky dostává do přímého kontrastu s ošklivostí života, který vedou lidé na jejích březích. Zabednění před každou změnou, která by mohla ohrozit staré pořádky, skrývají navenek spořádané kupecké domácnosti městečka Kalinov rodinnou tyranii. Vážený kupec Dikoj ponižuje svého synovce Borise a využívá jeho závislého postavení, vdova Kabanovová podobným způsobem deptá mladou ženu svého syna, Kateřinu. Z nemožnosti úniku před každodenním příkořím se zrodí touha po pravé lásce, která je však předem odsouzena ke krátkému trvání. Nechává po sobě výčitky svědomí i pocit viny, se kterými hlavní hrdinka nedokáže dál žít.

Premiéra Bouře proběhla v Moskvě roku 1859 s velkým ohlasem, i když kritiky nebyly jednoznačně příznivé, přesto právě s přihlédnutím k této hře získal Ostrovskij roku 1860 cenu Akademie věd za nejlepší dramatické dílo.

Boris Vasiljev (povídka A život jde dál). Překlad a dramatizace Jaroslav Hulák. Na harmoniku hraje Ladislav Kozderka. Zvukový technik Bohuslav Fiala. Natáčecí technik Jaroslava Lhotáková. Asistentka režie Eva Pryclová. Režie Vladimír Vozák.

Osoby a obsazení: Ivan Burlakov, kapitán (Jiří Tomek), Sergej, Prasolov, mechanik (Jaroslav Dufek), Helenka (Libuše Billová), Nikolaj Nikolajevič (Bohumil Slezáček), Pronin (Miloš Hájek), Vasja (Arnošt Navrátil), Ignat (Ladislav Suchánek), Paša (Olga Hauková), Šura (Jana Janovská), cizí kapitán (Karel Fajt), Andrej Filipyč (Karel Adam), číšník (Eduard Muroň), muži (Jaroslav Jarský, Miroslav Knoz, Dorek Rosenmayer, Jaroslav Fert a Ladislav Šamlot).

Nastudovalo Brno. Natočeno 29. 10. 1973 (studio VII, 9:00 – 13:30 h.; 57 min.).

Irene Rajalla. Hra. Překlad Jan Petr Velkoborský. Hudba Jaromír Dlouhý, malý instrumentální soubor řídí autor. Zvukový technik Bohuslav Fiala. Natáčecí technik Jaroslava Lhotáková. Asistentka režie Eva Pryclová. Režie Olga Zezulová.

Osoby a obsazení: dojička (Vlasta Fialová), hospodář (Milan Vágner), hospodářka (Olga Hauková), jejich syn (Miroslav Středa), Maija (Eva Hradilová), Liisa (Vlasta Peterková), Ville Lehtimäki (Jiří Štěpnička).

Nastudovalo Brno. Natočeno 11. 9. 1973 (studio VII, 8:30 – 13:00 h.; 27 min.). Premiéra 8. 12. 1973 (Vltava, 12:30 h.). Repríza 8. 11. 1975 (Vltava, 15:30 h.); 17. 7. 1978 (Vltava, 11:30 h.); 5. 9. 1986 (Vltava, 13:00 h.).

Jorgen Lindgreen. Rozhlasová hra. Použitá hudba Jaromír Hnilička (suita Rubikon), hraje Gustav Brom se svým orchestrem. Zvukový technik Jaromír Pěnčík. Natáčecí technik Marie Hořáková. Asistentka režie Anetta Veselá. Režie Vladimír Vozák.

Osoby a obsazení: Goerg, parťák (Maxmilián Hornyš), Sören (Josef Karlík), Hříbě (Jaroslav Kuneš), hokynář (Rudolf Chromek), Hans (Jaroslav Dufek), námořník (Arnošt Navrátil), Oskar (Vilém Pfeiffer), Marinus (Karel Kabíček), Börge (Jan Kučera), Jehovova Trouba (Karel Adam).

Nastudovalo Brno. Natočeno 29. 6. 1973 (studio VII, 14:00 – 18:00 h.; 54 min.).

Aleksis Kivi. Hra. Překlad Jan Petr Velkoborský. Rozhlasová úprava Milan Pávek. Hudba M. Ištván, malý komorní soubor řídí Jan Šrubař. Zvukový technik Bohuslav Fiala. Natáčecí technik Jaroslava Lhotáková. Asistentka studia Anetta Veselá. Režie Jan Tůma.

Osoby a obsazení: Sepeteus (Karel Kabíček), Topias (Rudolf Chromek), Martta (Jana Janovská), Esko (Jaroslav Kuneš), Ilivari (Zdeněk Maryška), Niko (Milan Vágner), Kristo (Eva Gorčicová), Jaana (Jan Kučera), Karri (Arnošt Navrátil), Kreeta (Marcela Dürrová), Jaako (Ladislav Mareček), Sakeri (Josef Karlík), Antres (Zdeněk Kampf), Teemu (Jiří Štěpnička), Berikki (Otakar Dadák), Teemův otec (Ivan Hojar), Mikko (Leopold Franc), hostinský (Václav Kyzlink), host (Přemysl Matula), žena (Milka Dadáková).

Nastudovalo Brno. Natočeno 8. 6. 1973 (studio VII, 14:00 – 18:00 h.; 92 min.).

Pozn.: Původně 92 min., upraveno na 62 min.