Protipandemická opatření velmi silně zasahují i českou společnost a dokonce ji štěpí na dva nesmiřitelné tábory. Jak moc vážné je toto rozdělení a může být dlouhodobé? A máme proti němu bojovat? Mají se děti vrátit do škol? Do jaké míry má společnost brát ohledy na seniory? Proč se covid-19 v české společnosti tolik šíří? Témata pro hosty pořadu Souvislosti Plus.
Hovoří novinářka Saša Uhlová, spisovatelka Petra Hůlová, lékařka Anna Kšírová a zpravodajka Českého rozhlasu Pavlína Nečásková. Moderuje Petr Dudek.
Natočeno 2021. Premiéra 3. 2. 2021 (ČRo Plus, 21:10 h.).
Lit.: Skácel, Ondřej – Dudek, Petr: Mluvíme o seniorech, ale život je bohatší. Děti mají chodit do školy, tvrdí spisovatelka Hůlová. In web ČRo Plus, 3. únor 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Za nejohroženější skupinu obyvatel se v souvislosti s pandemií nemoci covid-19 považují senioři, stále častěji se ale mluví také o dětech a dospívajících, kterým v době distančního vzdělávání chybí kontakt s vrstevníky. „Šokuje mě, že máme děti doma. Před závorku celé téhle situace bych vytkla to, že děti jdou od zítřka do školy. A pak se budeme bavit o ostatních věcech,“ navrhuje v pořadu Souvislosti spisovatelka Petra Hůlová (Zelení). Lékařka Anna Kšírová je ale proti.
„To by znamenalo, že bychom museli otevřít mnohem více covidových oddělení. Kdybychom zítra poslali děti do školy, tak to bude mít za následek úmrtí opravdu velkého množství lidí. Úmrtí, která budou velmi nepříjemná. Vídám ty lidi, jak se dusí, a je to dost hrozné – i v tom smyslu, že umírají relativně náhle,“ neskrývá svoje obavy ze znovuotevření škol lékařka liberecké krajské nemocnice Kšírová.
Podle Hůlové ale existuje více zodpovědností než jen ta k starším lidem, kterým hrozí závažnější průběh nemoci covid-19.
„Mluvíme pořád o zodpovědnosti k seniorům. A je to v pořádku, ale myslím si, že ten život je mnohem bohatší. Jde o to, jakým způsobem nás situace ovládá a co všechno jsme ochotní podřídit snižování rizika. Hodně to souvisí s naším vztahem ke smrti – k tomu, že smrt je vlastně vždycky chápána jako katastrofa, i když přichází ve velice pozdním věku. Smrt není většinou společnosti chápána jako součást života,“ podotýká spisovatelka Hůlová. (….)