Sociální sítě podporují politiku spektáklu, osobního PR a šíření nepravd, říká politoložka Kateřina Smejkalová. O pravdivosti výroků ale rozhodují laici, kontrola obsahu na sítích je nahodilá a netransparentní. Co s tím?
Rok 2016 představuje ve vnímání toho, co se odehrává na sociálních sítích a kdo je (ne)kontroluje, skutečný zlom. Veřejnost i sami šéfové platforem jako Facebook a Twitter si po amerických prezidentských volbách uvědomili, že sítě nejsou pouhými nástěnkami pro názory svých uživatelů.
„Do té doby panovala naivní představa, že sociální sítě budou demokratizační element, kde určité skupiny konečně dostanou svůj hlas. Pak došlo k uvědomění, že obsah na sociálních sítích se musí filtrovat a moderovat, jinak se promění v záplavu bullshitu, propagandy a nenávistných výlevů,“ připomíná politoložka Kateřina Smejkalová v podcastu Stopáž.
Zásadní problém, jak se sítěmi „naložit“, ale pořád zůstává. Velkým testem byly letošní americké prezidentské volby, které měly ukázat, jak si Facebook, Twitter a další platformy poradí se šířením dezinformací a případným organizováním protestů po prohře té či druhé strany. Obě sítě se pustily do označování nepravdivých tvrzení a mnohokrát tak učinily i v případě tweetů současného prezidenta. (…)