Martin Františák. Rozhlasová hra o návratech do míst, odkud se nikdy nemělo odejít. Dramaturg Martin Velíšek. Hudba Anna Mikolajková, hraje OLOLORN alias Olomoucký rozhlasový orchestr lidových nástrojů – Tomáš Zouhar, Jana Schejbalová, Kamil Kristen, Přemysl Máčel, Jiří Kašpar. Zvukový mistr Zdeněk Prchlík. Režie Tomáš Soldán.
Osoby a obsazení: Metoděj (Martin Siničák). Dále účinkují Tomáš Šulaj, Tereza Lexová, Michal Przebinda, Josef Kaluža, Miroslav Černý, Zdeněk Lambor, Zdeněk Julina a Jan Ťoupalík.
Nastudovala Olomouc, prosinec 2020-leden 2021. Premiéra 26. 1. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.
Pozn.: Hlavní hrdina se vrací na vesnici převzít vrácený statek. Sám si není jistý, zda kvůli slibu, který dal otci, oddanému a zároveň uštvanému věrozvěstu lidové hudby. Nebo tak činí z potřeby najít své kořeny, z touhy po odplatě, či kvůli dávné lásce? Jisté se ukáže jen to, že se toho změnilo víc a jinak, než si uměl představit. (anotace)
Lit.: Velíšek, Martin: Martin Františák: Druhé klíče. Příběh pokusu o návrat. In web ČRo 3 Vltava, 26. leden 2021 (článek). – Cit.: Hlavní hrdina se vrací na vesnici převzít vrácený statek. Sám si není jistý, zda kvůli slibu, který dal otci, oddanému a zároveň uštvanému věrozvěstu lidové hudby. Nebo tak činí z potřeby najít své kořeny, z touhy po odplatě, či kvůli dávné lásce? Jisté se ukáže jen to, že se toho změnilo víc a jinak, než si uměl představit. (…)
Nová hra Martina Františáka vypráví o jednom pokusu o návrat. Hlavní hrdina Metoděj se vrací do vesnice na Valašsku, aby převzal navrácený statek. Právě odtud vyhnali krátce před smrtí jeho otce. Pravou příčinou nuceného odchodu ale překvapivě nebyla kolektivizace.
Metodějův otec (předobrazem postavy je Milan Švrčina) byl vášnivý hudebník, pedagog a propagátor folkloru, který neúnavně zakládal lidové kapely ať už ze svěřených žáků či dospělých. Jeho autentické vnímání lidové kultury ale odporovalo oficiální kulturní politice. Proto byl vždy krátce poté, co se mu podařilo vybudovat úspěšný soubor, vyhnán o vesnici dál. Metoděj cítí povinnost ve svobodných časech na otcův odkaz navázat. Doufá přitom, že síla „muzigy“ pomůže překlenout staré rozpory. Sám si ale není jistý, zda se vrací jen kvůli slibu, který dal otci, nebo tak činí z potřeby najít své kořeny, z touhy po odplatě, či kvůli dávné lásce. Jisté se ukáže jen to, že se toho změnilo víc a jinak, než si uměl představit. Je totiž už druhá polovina devadesátých let, mnohé naděje dostaly pachuť iluze, nové rány pálí víc než staré a vina překrývá vinu. (…)