Karel Hvížďala. Komentář.
Natočeno 2020. Premiéra 8. 9. 2010 (ČRo Plus, 4 min.) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Hvížďala, Karel: Karel Hvížďala: Jiří Menzel, dítě štěstěny. In web ČRo Plus, 8. září 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Když jsem k nám domů přivedl Hrabala a představoval mu tatínka, tak mě Hrabal přerušil, že mého otce zná. Padaly z něj historky o tom, jaký je můj vážený pan otec v hospodách nepřehlédnutelný pivní bohatýr, jak všude všechny umí královsky bavit.
Vyprávěl, jak můj ctihodný tatínek kraluje v čele stolu, všichni se řehtají jeho vtipům, a když si třeba jen na chviličku odskočí, celý stůl zhasne, ztichne a všichni netrpělivě vyhlížejí, kdy se vrátí a tu společnost zase oživí. Můj tatínek měl přesně to, co mně celý život chybí – radost z plkání, hospodský řehot.“
To jsou slova režiséra Jiřího Menzela, který patří mezi autory tzv. nové české filmové vlny. Spolu s Milošem Formanem, Věrou Chytilovou, Jaromilem Jirešem, Ivanem Passerem, Evaldem Schormem a kromě dalších i Janem Němcem. Ty všechny, jak sám často říkával, vyučil řemeslu na FAMU profesor Otakar Vávra.
K filmu však žádný milostný zápal nikdy necítil. Původně chtěl být divadelníkem, ale na DAMU ho pro nedostatek talentu nevzali. Na FAMU šel z nouze, i když později se osvědčil i jako herec či jako divadelní režisér. Třeba ve Vinohradském divadle a v Semaforu.
Ve veřejnosti je známý hlavně jako Hrabalův režisér, protože zfilmoval mimo jiné Ostře sledované vlaky, Postřižiny či Obsluhoval jsem anglického krále. (…)
