Pořad, ve kterém se Dalibor Zíta vypravil mezi rodiče adoptovaných romských dětí.
Natočeno 2020. Premiéra 13. 8. 2020 (ČRo Rádio Wave, 22 min.).
Lit.: Zita, Dalibor: Adopce romských dětí většinou dopadnou dobře, i když okolo nich panují předsudky a mýty. In web ČRo Radio Wave, 13. srpen 2020 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: (…) První gay pár, který u nás adoptoval dítě, po roce emigroval do zahraničí. Důvodem byly neustálé narážky a předsudky týkající se etnicity jejich syna. V Česku tento problém důvěrně znají všichni rodiče či pěstouni s romským dítětem.
„Bavili jsme se třeba s kamarádem, jak nám to jde v práci. Přišla tam moje pěstounská dcera Róza a on jí říká: „Hele, my se tady bavíme o práci, to ty stejně nikdy nezažiješ.“ A to jí byly třeba tři nebo čtyři roky. To občas zůstává rozum stát,“ říká pěstoun Jiří. Ten se spolu s dalšími rodiči adoptivních či pěstounských romských dětí sešel na táboře pro tyto rodiny, který každý rok pořádá organizace Naše romské dítě.
Pokud u nás člověk přizná, že uvažuje o pěstounství či adopci a nevadilo by mu přijmout romské dítě, téměř zaručeně se někdo vytasí s historkou o romských dětech, které v pubertě zvlčily, protože se projevila „cikánská krev“. S tím má zkušenost i psycholožka, romistka a pěstounka Martina Vančáková, zakladatelka projektu Naše romské dítě, který pořádá tábor pro rodiny s romskými dětmi Amaro Drom. „V rodinách, kde působíme, rozhodně dominují pozitivní příběhy,“ říká. Podle ní je však také potřeba si uvědomit, když někdo říká, že příběh adoptovaného romského dítěte „neskončil dobře“, kdy ten příběh vlastně končí?