Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

2. 6. 2020

Historie Plus – Češi na Balkáně (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 22:26

Historii Plus věnujeme Čechům na Balkáně. Pokud se o nich mluví, většinou se zmiňuje dnes už turisticky známá oblast rumunského Banátu. Méně se ví, že rozsáhlé krajanské oblasti jsou dodnes také v chorvatském vnitrozemí. Zdaleka největší počet jich žije v řadě vesnic chorvatské Slavonie. Vydal se tam Petr Slinták.

Natočen 2017. Premiéra 5. 8. 2017. Repríza 2. 6. 2020 (ČRo Plus, 12:34 h.).

Modrý pták, Smrt čínské císařovny (2020)

Filed under: Povídky — Premek @ 22:24

Rubén Darío. Balada o nebohém básníku Garcínovi a příběh lásky sochaře Recareda a krásné Suzette. Dvě povídky nikaragujského modernisty z knihy Kentaurovy slzy. Překlad Tereza Kalkusová a Veronika Sochorová. Připravila Petra Hynčíková.

Účinkuje David Novotný.

Natočeno 2020. Premiéra 2. 6. 2020 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.). Repríza 2. 6. 2020 (ČRo 3 Vltava, 23.00 h.); 11. 1. 2022 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Interview Plus – Mojmír Hampl (2020)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 22:22

Život v evropských státech se po epidemii začíná vracet do normálu. Kdy se přiškrcené ekonomiky v unijních státech přiblíží původnímu stavu, před příchodem koronaviru? Může se česká ekonomika obejít bez pomoci nověho unijního Fondu obnovy, ze kterého by mohly státy ochromené pandemií čerpat granty a půjčky? A dal čas za pravdu ekonomům, kteří považovali vládní karanténní omezení za zbytečně přísná? Veronika Sedláčková se zeptá jednoho z nich, bývalého viceguvernéra centrální banky Mojmíra Hampla.

Natočeno 2020. Premiéra 2. 6. 2020 (ČRo Plus, 11:34 h.).

Host Radiožurnálu – Miroslava Skovajsová (2020)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 22:21

Hostem je primářka Miroslava Skovajsová, ředitelka Mamma centra. Navzdory mýtům a dezinformacím je mamograf stále nejúčinnější metodou zjišťování rakoviny prsu. O kolik procent snížilo tohle vyšetření úmrtnost? Kde funguje samovyšetření, kdy ultrazvuk a proč mamograf vede? A které mýty o jeho škodlivosti jsou nejhloupější? Moderuje Jan Pokorný.

Natočeno 2020. Premiéra 2. 6. 2020 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h.).

Vizitka – Radek Beran (2020)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 22:20

Seznamte se s lidmi, kteří žijí (s) kulturou. Host: Radek Beran, režisér a herec. Jméno divadelního režiséra Radka Berana je silně spjato se souborem Buchty a Loutky, které vzniklo na začátku 90. let jako soubor složený z absolventů Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU. Buchty a loutky se věnují tvorbě pro dospělé i děti a produkují také loutkové a animované filmy, sám Beran v roce 2015 natočil loutkový film Malý pán. Aktivní je ale i na dalších divadelních scénách a zkušenosti má i jako filmový producent a herec. Moderuje Ondřej Cihlář.

Natočeno 2020. Premiéra 2. 6. 2020 (ČRo 3 Vltava, 10:02 h.). Repríza 2. 6. 2020 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.).

Až se ti zatočí hlava (2020)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 22:16

Ondřej Štindl. Kompletní audiokniha. Režie Hynek Pekárek.

Čte Lukáš Hlavica.

Natočeno 2020. Vydal OneHotBook 7. 4. 2020 (1 CD MP3, katalogové č. AK340; EAN 8594169483405; celková délka nahrávky 8 hodin 56 minut). Ukázka k poslechu zde.

Vysíláno jako 22dílná četba na pokračování. Premiéra 2. – 23. 3. 2024 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou.

Pozn.:  Jak v sobě vykřesat jiskru, když jsi tak vyhořelý?

Poslední lednová neděle roku 2018 je pro deníkového komentátora Jana „Johana“ Součka den blbec. Prezidentské volby znovu vyhrál záštiplný stařec a pokrytectví kolegů z domovské redakce je už natolik nesnesitelné, že hrdina raději vyklízí pole i zásuvky a uvažuje, co se dá s padesátkou na krku mimo novinařinu podniknout. Náhle mu padne zrak na další výlev internetového tlachala Liona 22, jehož diskusní příspěvky pod redakčními články žurnalistu celé měsíce štvou. V zoufalství se rozhodne vypátrat, co je ten štváč z maloměsta zač: nějaký Petr Rubeš. Snad si na něm trochu zchladí žáhu, až se přestěhuje poblíž a tajně si ho proklepne. Nebude mít ale Johanova pomsta hořkou pachuť jako v Kunderově Žertu? Co vlastně vyhořelý intelektuální samotář získá tím, když se pověsí na pazdráta, kterého svým psaním dosud tak rozčiloval?

Temná groteska dvojnásobného držitele Českého lva za scénář konfrontuje životy dvou mužů z opačných pólů názorového spektra. Jejich duše přesto prodělávají totéž trauma. (more…)

Blízká setkání – Přemysl Forejt (2020)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 22:12

Host: Přemysl Forejt, šéfkuchař, porotce soutěže MasterChef Česko. Moderuje Tereza Kostková. Rozhovory s osobnostmi, které znáte, anebo které stojí za to poznat. Dialogy, které pohladí po duši hosty i posluchače. S Dvojkou můžete prožít blízké setkání s novým zajímavým člověkem každý všední den.

Natočeno 2020. Premiéra 2. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).

Hovory Plus – Terezie Sverdlinová (2020)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 22:11

„Vychovatelé v dětských domovech jsou naprosto vyčerpaní, v době nouze pracovali a pořád pracují 24hodin denně. A je pravda, že se na dětské domovy pozapomnělo.“ – říká šéfka Nadace Terezy Maxové dětem Terezie Sverdlinová. Naděžda Hávová s ní bude v dnešních Hovorech mluvit i o tom, jak se krize promítne do chuti dárců dál pomáhat, nebo o tom, co bude hlavním úkolem Nadace v příštích týdnech.

Natočeno 2020. Premiéra 1. 6. 2020 (ČRo Plus, 22:05 h.).

Plachetnice na vinětách (2020)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 22:09

Book coverJiří Hájíček. Kompletní audiokniha. Režie Hynek Pekárek.

Čte Vanda Hybnerová.

Natočeno 2020. Vydal OneHotBook 2. 6. 2020 (1 CD MP3, katalogové č. AK349, EAN 8594169483498, celková délka nahrávky 8 hod. 10. min.). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: „Vězela jen ve svém příběhu a vnímala, že se za něj stydí a nemá chuť ho někomu vyprávět.“

Bude ženská v mém věku ještě někoho zajímat? dumá zas a znovu sedmačtyřicetiletá docentka literatury Marie, kterou okolnosti přiměly stáhnout se do izolace. Dostihla ji banální tragikomedie, o níž jako specialistka tisíckrát četla i přednášela, ale po zradě manžela a odchodu dospělé dcery tohle klišé zažívá na vlastní kůži. Když se na léto vrací na Krumlovsko, aby vypomohla nemocným rodičům a smířila se s tiše agresivní sestrou, zkouší na záchranné plavbě do vlastní minulosti dohledat důvody, proč se tolik vykořenila a odcizila. Ale komu se tu svěří, když se její venkovští vrstevníci chovají jako Stroupežnického furianti svolávající hromy blesky na vetřelkyni z Prahy a sečtělý hoch z krumlovského knihkupectví je zase zoufale mladý?

Psychologický román vyhledávaného českého autora se stejně jako žalozpěv Rybí krev subtilně vciťuje do ženy v krizi. Lehkou letní notou maskuje Jiří Hájíček vytrvalý zájem o traumata rodného kraje a přikládá závažné téma, jež zaujalo nejednoho klasika světové beletrie: jak v životě provést restart, když v něm obrat o 180 stupňů není možný?

„Mariin pohled zůstal viset na té staré slánce (…) ve tvaru korábu naloženého soudky. Už na něm dávno odplula a teď se tomu všemu mohla zasmát. Mezitím se několikrát změnil svět i oni všichni.“ – ukázka z knihy

Jiří Hájíček (* 1967)

 

Prozaik, který vyrostl v Týně nad Vltavou, absolvoval VŠZ v Českých Budějovicích a v krajském městě pracoval jako bankovní úředník, z domovského regionu učinil dramatické podloží takřka všech svých děl. Debutoval povídkovým souborem Snídaně na refýži (1998) zachycujícím přechod jeho generace z uondaného socialismu do dravosti kapitalismu. Téma se pak ozývá i v novele Zloději zelených koní (2001, zfilmována 2016) o sběračích vltavínů, ve sbírce povídek Dřevěný nůž (2004) a vrcholí ve volné „venkovské trilogii morálního neklidu“, jejíž postavy v krizi středního věku zkoumají mentalitu kraje i spáchané historické bezpráví. Za genealogickou baladu Selský baroko (2005) o důsledcích násilné kolektivizace získal Hájíček o rok později cenu Magnesia Litera za prózu. Knihou roku 2013 se v téže soutěži stala jeho elegie Rybí krev (2012), která vykřesává paměť vesnice zatopené kvůli stavbě temelínské elektrárny. Třetí román o restituční křivdě Dešťová hůl (2016) zvítězil ve výroční anketě Lidových novin. Autorovy knihy vycházejí krom angličtiny, němčiny či italštiny i v mnoha zemích východní Evropy, kde je jeho komorní náhled na postkomunistickou současnost čtenářům obzvlášť srozumitelný.

Vanda Hybnerová (* 1968)

Ve stopách svého otce – věhlasného mima a divadelního pedagoga Borise Hybnera – začala kráčet už jako dvanáctiletá v pantomimické skupině Grglo na jevišti Branického divadla, a přesto nejprve vystudovala obor fotografie na SUPŠ grafické. Po absolutoriu herectví na DAMU (1992) působila sedm sezon v Divadle Labyrint a posléze účinkovala na dalších zavedených i nezávislých pražských scénách, zejména v Divadle v Řeznické a v Divadle Komedie. Za roli Catherine ve hře Davida Auburna Důkazobdržela Cenu Thálie 2004 za nejlepší ženský herecký výkon. Před kamerou se uplatňuje převážně v televizních seriálech (Pojišťovna štěstí, Ordinace v růžové zahradě, Bazén, Letiště, Soukromé pasti, Krejzovi aj.), nicméně plnokrevné postavy ztvárnila i ve filmech Kanárek, Divoké včely, Taková normální rodinka, Román pro muže, Román pro pokročilé nebo Cena za štěstí. Věnuje se též režii a dabingu: jejím hlasem promlouvají mj. Penélope Cruzová či Rachel Weiszová.

Lit.: Gregor, Lukáš: Hájíčkovy emocionální vlny a vlnky. In web Naposlech.cz, 29. 6. 2020 (recenze). – Cit.: Čtyři roky jsme si museli počkat, než ceněný Jiří Hájíček vydá svůj další román. Ani Plachetnice na vinětách nezapřou jeho typický rukopis, ba i řadu motivů už známe z předchozích textů. Přesto jsou možná až nečekaně jiné. Obyčejné.

Hájíček výtečným způsobem dokázal propojit mnohdy velmi silná lidská dramata s ukotvením do všedno(denno)sti. Úmysl zacházet s banalitami a jakoby pozastaveným tokem vyprávění mu prakticky vždy vyšel. Jakožto spisovatel totiž působí víc jako pozorovatel – sám o sobě nezúčastněný, přesto citlivý k detailům, z nichž se dá nejen vystavět zajímavý příběh, ale které si zkrátka zaslouží vsunout do popisů leckdy velmi běžných dialogů a dějů.

To vše lze vidět i v jeho novém románu, jen těch drobných detailů, které v sobě ukrývají sílu, se v textu nachází jaksi méně. Až málo. Naopak dialogy mají o poznání větší ambici charakterizovat nejen postavu, ale sdělovat její pocity a sunout děj kupředu. To samo o sobě by bylo vlastně dobře, v rukou Hájíčka však najednou takový literární přístup vychází jako ten slabší. Ne snad, že bychom měli chtít po autorovi recyklovat úspěšné předchozí postupy, srovnání s nimi se ale Plachetnice nevyhnou.

Posun ve způsobu vyprávění jde ruku v ruce s absencí dostatečně silného vnitřního dramatu. Hlavní hrdinka, rozvedená sedmačtyřicetiletá docentka jménem Marie, sice prochází hned několika „dramatickými akty děje”, všechny jsou ale už hodně okoukané a žádný z nich si nenašel prostor pro drobnokresbu. A tak, i když se budou Plachetnice na vinětách dobře číst a poslouchat, nenabídnou přidanou hodnotu, kterou měly romány před nimi. Větší morální a etickou rozporuplnost v jednání postav, bez patosu vykresleným zápasem se svědomím jednotlivce (reflektujícím však svědomí společnosti) a bez románkového stylu zachycených vztahů. Plachetnice se na vztahy zaměřují, ovšem s mnohem větší vazbou na literární mainstream. Jaksi vyžilý, obyčejný – v tom negativním slova smyslu.

I tentokrát (po Dešťové holi a Rybí krvi) se vydání zvukové podoby Hájíčkova románu ujalo vydavatelství OneHotBook. A poprvé oslovilo Vandu Hybnerovou. Její dává postavě Marie nejen jasnější obrysy, ale dokonce i větší uvěřitelnost. Ve srovnání s četbou tak poslech oslabuje některé neduhy Hájíčkova textu. Věty, které tentokrát autor spíše konstruuje, se v přednesu Hybnerové stávají o poznání více promluvou, živoucím organismem, který (ne úplně, ale značně) pozbývá na literárnosti a funguje jako výpověď ženy, která se pohybuje v prostoru mezi svým starým a novým Já.

Hlas Vandy Hybnerové, zabarvený skepsí, pocitem jisté deziluze a až nechuti se s životními záležitostmi vypořádat, vdechuje textu osobitý interpretační tón, který románu pomáhá. A jako zajímavý doprovod fungují hudební pasáže, melodicky atraktivní, zajímavé, s nádechem světla, že Mariiny cesty nakonec budou vést spíše tím lepším směrem. Obojí se vzájemně nepopírá, koexistuje a brání tomu, aby se audiokniha vezla v příliš jednolité náladě a vyznění.

Jestliže tedy úvodní část recenze vyznívala vůči románové novince spíše příkře, lze po poslechu audioknihy konstatovat, že nepovšimnout si „nového Hájíčka” by byla škoda. Vlastně by se chtělo s jistou dávkou nadsázky dodat, že režisér Pekárek a interpretka Hybnerová dostali do Plachetnic více toho dobrého z tradičního Hájíčka.

Noční Mikrofórum – Hanuš Lamr (2020)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 21:58

Host: Hanuš Lamr, šperkař. Osobnosti si zvou osobnosti. Moderuje Zuzana Vlčková.

Natočeno 2020. Premiéra 1. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress