Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

29. 4. 2020

Vizitka – Šárka Maršíková (2020)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:26

Seznamte se s lidmi, kteří žijí (s) kulturou. Host: Šárka Maršíková. „Myšlenka založit Cirqueon se zrodila v pozdních nočních, vlastně v brzkých ranních hodinách na baru na festivalu Letní Letná,“ vzpomíná Šárka Maršíková na vznik organizace, která v České republice už deset let podporuje a pomáhá rozvíjet nový cirkus a již právě tato žena vede. Cirqueon v posledních dnech na svém Facebooku publikuje videa, která prvky této pohybové disciplíny přenášejí do našich obýváků. O cestě za novým cirkusem, o podmínkách pro jeho praktikování u nás i o aktuálních aktivitách Cirqueonu bude Šárka Maršíková veVizitce mluvit s Ondřejem Cihlářem.

Natočeno 2020. Premiéra 28. 4. 2020 (ČRo 3 Vltava, 10:02 h.). Repríza 28. 4. 2020 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.).

Blízká setkání – Jitka Molavcová (2020)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:21

Host: herečka, zpěvačka Jitka Molavcová. Moderuje Tereza Kostková. Rozhovory s osobnostmi, které znáte, anebo které stojí za to poznat. Dialogy, které pohladí po duši hosty i posluchače. S Dvojkou můžete prožít blízké setkání s novým zajímavým člověkem každý všední den.

Natočeno 2020. Premiéra 28. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 11:04 h).

Hovory Plus – Jitka Jeřábková (2020)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:16

Architekti by se měli dívat do minulosti – říká urbanistka Jitka Jeřábková. V dnešních Hovorech s ní budeme mluvit o proměnách Václavského náměstí v Praze, o krajině, které dominují lány polí a taky o tom, kam se ve městě nejčastěji dívají naše oči. Moderuje Naděžda Hávová.

Natočeno 2020. Premiéra 27. 4. 2020 (ČRo Plus, 22:05 h.).

Bláznivá Bětka a Černá perla americké špionáže (2020)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 10:57

399. díl cyklu Stopy, fakta, tajemství. Pořad připravil Stanislav Motl.

Natočeno 2020. Premiéra 27. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).

Dvacet minut Radiožurnálu – Tomio Okamura (2020)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 10:52

Hostem je Tomio Okamura, místopředseda Poslanecké sněmovny a předseda hnutí SPD. Podpoří poslanci hnutí SPD prodloužení nouzového stavu kvůli epidemii koronaviru? Jak by měl stát podpořit podnikatele? A proč právě teď chce SPD vyhlásit referendum o vystoupení z Evropské unie? Moderuje Tomáš Pancíř.

Natočeno 2020. Premiéra 27. 4. 2020 (ČRo 1 Radiožurnál – ČRo Plus, 17:06 h.; 25 min.).

Lit.: Laštůvka, Vojtěch – Pancíř, Tomáš: Okamura: Nouzový stav musí být na dobu nezbytně nutnou. Podpůrná opatření vlády jsou nedostatečná. In web ČRo 1 Radiožurnál, 27. duben 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Poslanecká sněmovna bude zítra rozhodovat o tom, jestli vyhoví vládě a prodlouží nouzový stav kvůli šíření koronaviru. Pokud se tak nestane, skončí i s krizovými opatřeními už tento čtvrtek. Jak budou hlasovat poslanci hnutí SPD? „Předložíme vlastní návrh, aby byl prodloužen o sedm dní. Nevidíme jediný důvod, aby pokračoval do 25. května,“ nastiňuje předseda hnutí a místopředseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura.

„Příští týden zasedá Poslanecká sněmovna, a to dokonce od úterý do pátku. Budeme mít čas na vyhodnocení situace. Navíc budou k dispozici výsledky plošných testů a další aktualizace situace v zahraničí. Prodloužení nouzového stavu trvá několik minut, takže proč dávat vládě bianko šek na 25 dní,“ vysvětluje Tomio Okamura. (…)

ArtCafé – Subkultura českého trampingu (2020)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 10:49

Jak vypadá subkultura českého trampingu? Tramping se ve své inspiraci Ligou lesní moudrosti, woodcraftem, skautingem a americkým Divokým západem stal v bývalém Československu hnutím, které mělo díky dobovým společensko-politickým poměrům charakter trpěné alternativní kultury. Fotograf Libor Fojtík posledních 5 let fotil současné trampy v Čechách a na Moravě s cílem zdokumentovat stav a podobu této specifické subkultury. V ArtCafé představí svou fotografickou knihu Trampové, která představuje ucelený obrazový soubor o tomto ryze českém fenoménu. Moderuje Jitka Kostelníková a hudbu vybírá Aleš Opekar.

Natočeno 2020. Premiéra 27. 4. 2020 (ČRo 3 Vltava, 17:02 h.). Repríza 5. 6. 2020 (ČRo 3 Vltava, 17:02 h.).

Káva o čtvrté – Bezpečí v nemocnici (2020)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 10:47

Diskusní pořad, dnes na téma bezpečí v nemocnici. Host: MUDr. Petr Polouček, ředitel Nemocnice Na Homolce.  Moderuje Tereza Stýblová.

Natočeno 2020. Premiéra 27. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 16:04 h).

Zástera matky prírody (Zástěra matky přírody, 1981)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Premek @ 10:14

Liisa Marjatta Järvinen.  Překlad Nina Motaleva Mašenko a Kveta Slobodníková. Dramaturgie Emília Drugová. Zvuk Ada Rehorová a Ivan Papán. Hudba Milan Dubovský. Režie Vladimír Rusko st.

Účinkují Anna Bučinská, Nataša Gräffingerová, Viera Strnisková, Viera Topinková, Darina Chmúrová, Darina Vašíčková, Karol Machata, Erika Bauerová, Zora Kolínska, Ĺudmila Mandžárová a Soňa Ulická.

Nastudoval Československý rozhlas Bratislava v roce 1981. Repríza 29. 4. 2020 (SRo Rádio Junior, 8:20 h.; 33 min.).

Pozn.:  O matke prírode sa často hovorí, ale pravdepodobne nikto z nás si ju nevie úplne presne predstaviť. My vám jednu predstavu ponúkneme. Matka príroda je staršia žena oblečená vo farbách zeme a práve v tejto chvíli trpí, lebo jej kvetovanú zásteru privalil veľký balvan. Tú zásteru nemožno len tak vyšklbnúť, pretože sa nesmie poškodiť. Ale to už je úloha pre Hanu a Lili. Lebo hoci sú len ľudské mláďatá, Matke prírode musia urýchlene pomôcť. Rozprávkovú hru Zástera matky prírody vymyslela fínska spisovateľka Liisa Marjatta Järvinen a preložili ju Nina Motaleva Mašenko a Kveta Slobodníková. Prírodou vás bude sprevádzať aj hudba Milana Dubovského. (anotace)

Nikdo není vinen? (2020)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 9:59

Eduard Fiker. Kompletní audiokniha.

Čte Petr „Oldtrebi“ Třebický.

Natočeno 2020. Vydalo Čti mi!, duben 2020 (MP3, celková délka 5 hod. 14 min.). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Příběh románu se odehrává v prostředí předválečné Prahy. Obchodní zástupce se následkem špatné životní situace, do níž se dostal, ocitne v naprosto neznámem prostředí. Útočiště nalezne u muže, kterému dříve pomohl. Neví však, že jde o vůdce zločinecké organizace. Později je zatažen od loupeže a dvou vražd. Proti své vůli tak zjišťuje, jak vypadá život na samém dně společnosti a pokouší se odrazit zase vzhůru.

Eduard Fiker se narodil roku 1902 v Praze. Po ukončení reálného gymnázia absolvoval osm semestrů strojního a elektrotechnického inženýrství na ČVUT. Při studiu se věnoval též studiu jazyků a hudby. Odešel na rok do Anglie, po návratu absolvoval základní vojenskou službu a po jejím skončení se uchytil jako houslista v orchestru divadla Rokoko a v tehdejší Velké operetě. Redigoval knižnici Knihy nové generace a byl šéfredaktorem edice dobrodružných sešitových románů nakladatelství Melantrich.
Hned v první detektivním románu Její hra (1932) dokázal, že má vedle vypravěčských schopností i smysl pro dramatičnost, logické řešení a vtipnost dialogu. Ještě v témže roce dokončil další dvě detektivky z domácího prostředí: Zděšenci a Malíř srdcí. U nakladatelů však neuspěl. Aby si získal jméno a popularitu, napsal na jejich doporučení řadu konvenčních detektivek v mnohém poplatných svým vzorům Wallaceovi či Leblancovi.

Do konce druhé světové války vydal více než čtyřicet románů. Vedle detektivek napsal i několik knih dobrodružných i humoristických, a detektivku se sci-fi námětem. Po válce pracoval jako scenárista státního filmu a spisovatel na volné noze.

Vinohradská 12 – Spor o Koněva (2020)

Filed under: Podcast,Radiodokument — Premek @ 9:55

Lenka Kabrhelová mluví se zpravodajkou Českého rozhlasu v Rusku Ivanou Milenkovičovou. Hudba Martin Hůla. Editace, rešerše, sound design Matěj Válek, Miroslav Tomek, David Kaiser.

Hovoří Ivana Milenkovičová.

Natočeno 2020. Premiéra 29. 4. 2020 (ČRo Plus, 8:33 h.; 29 min.). Repríza 29. 4. 2020 (ČRo Plus, 14:33 h.).

Lit.: Kabrhelová, Lenka – Válek, Matěj – Tomek, Miroslav: Spor o Koněva: Moskvě nejde jen o historii, chce podpořit proruskou scénu v Česku, říká zpravodajka. In web IRozhlas, 29. 4. 2020 (anotace). – Cit.: Napětí ve vztazích s Ruskem kvůli kauze Koněv sílí. Pražská socha sovětského maršála skončila počátkem dubna v depozitáři, ruští vyšetřovatelé reagovali zahájením trestního stíhání. Z Ruska se ale také dál ozývají výpady na adresu českých představitelů. Proč právě odstranění Koněvovy sochy ruské úřady tak pobuřuje? A jak moc zajímá téma ruskou veřejnost? (…)

Lit.: Pokorný, Milan: Připomínky k podcastu Vinohradská 12. In web ČRo, 21. květen 2020 (dopis stěžovatelky + odpověď ombudsmana). – Cit.:  Český rozhlas se druhé světové válce věnuje často, podíl Rudé armády na osvobození Československa se ve vysílání ČRo ani nezpochybňuje, ani nepřekrucuje.

Dobrý den,

reaguji na pořad: „Podcast Vinohradská 12“, vysílaný 2.5.2020

Ráda poslouchám Plus, v sobotu jsem se ale poslechem tohoto… nevím, jak to nazvat… dost naštvala a to je slušně řečeno.

Tento pořad není objektivní – je freneticky zaměřený na vyvolávání nenávisti… celkem bych se nedivila, kdyby nějaký šikovný právník vyvolal žalobu na obě dámy, ale toto řešit nechci a ani to asi není v této divné době reálné.

Ráda bych, kdyby mi zmíněné reportérky odpověděly na otázky:

1. Proč používáte termín „mladí dvacátníci“. Je to nesmyslné dublování významu a pro mě jeden z důkazů vyexcitování pořadu jedním názorovým proudem! A neříkejte prosím, že je to maličkost. Myslím, že by to na žurnalistice neobstálo!

2. Proč používáte pro nazvání Ruska přízvisko „impérium“?
Za a) je to nesmysl, a za b) nikde to není slyšet…. ( i kdyby bylo, platí a)
Chápu, že se to tak úplně Vás dvou netýká, nicméně pracujete pro Český rozhlas a v tomto kontextu jste použily tento termín možná jako první… (neposlouchám všechny pořady a pokud to uslyším od někoho jiného, věřte, že mu též napíšu.)
V pořadu jste použily „Ruské impérium“. Dle mého není Rusko rozpínavější než USA. Prosím doložte, že nemám pravdu!! Na kolika cizích územích mají USA vojenské základny! A Rusko? Myslím, že jen na Krymu a ten je opravdu složitější kauzou, že ano?

3. Proč jste objektivně neodhalily (při svých domnělých schopnostech objektivně komentovat), že v tom Bulharsku šlo o čin vandalů a u nás o rozhodnutí zastupitelů? Pochopí i malé dítě, že je to rozdíl!!

Považuji tento pořad za nesmyslné vyvolávání nenávisti vůči Rusku. Nebo je zde nějaký záměr?

Nejsem žádný adorant Ruska, nicméně kdyby se Rusko koncem druhé světové války dle slov paní Lenky Kabrhelové a Milenkovičové „nerozpínalo“ až do Prahy a dál, byli bychom otroky někde na Sibiři nebo bychom nebyli vůbec. Ty zbožšťované USA se do války zapojily, až bylo jisté, že Hitler padne a USA z to budou mít dobrý byznys. Postaraly se o to i tím, že bombardovali koncem války naše průmyslové závody!

Tím samozřejmě nenormalizuji surové zacházení s válečnými zajatci ze strany Ruska atd… nicméně je mi opravdu zle, když sleduji, jak se dějiny nyní překrucují. A to nejsem žádný znalec, stačí naslouchat lidem, kteří ty dějiny znají nebo je prožili.

Prosím o odpovědi, které mě přesvědčí o nestrannosti tohoto popřadu, jinak posílám výtku i Radě Českého rozhlasu.

Děkuji za Váš čas k sepsání odpovědi.

R. V.

______________________________________________________________________

Vážená paní,

infolinka Českého rozhlasu mi předala Váš dopis z 2. 5. 2020. Po dohodě s autorkou podcastu Lenkou Kabrhelovou a moskevskou zpravodajkou ČRo Ivanou Milenkovičovou si Vám dovoluji sdělit své stanovisko, které vychází z konzultací s oběma dámami.

K prvnímu bodu Vašeho dopisu (výhrady k termínu „mladí dvacátníci“, čas 16:30-17:05): Ivana Milenkovičová jím podle vlastních slov naznačila, že se jedná o lidi, kteří teprve nedávno překročili hranici 20 let. Cituji: „…fotografie, které dala na web, přitom ukazují, že je zcela zřetelně mají na svědomí velmi, velmi mladí lidé. I když byli maskovaní, tak je vidět, že to jsou možná ještě teenageři, nanejvýš mladí dvacátníci.“ Z kontextu je význam tohoto slovního spojení zřejmý. Není to samoúčelné zdvojování, nicméně na základě dlouholeté redakční praxe si umím představit, že by editor mohl požadovat volbu jiné formulace. To ovšem předpokládá psaný text, nikoli záznam mluvené řeči. Zde Vám tedy dávám částečně zapravdu, co se týká volby formulace, ovšem nerozumím spojení této spíše technické záležitosti s „vyexcitováním pořadu jedním názorovým proudem“.

K druhému bodu – pojmu „ruské impérium“: Stejně jako Vy samozřejmě vnímám to, že velké státy se často (v různých fázích svého vývoje a rozdílnými způsoby) chovají jako imperiální mocnosti, a nevyhýbá se to samozřejmě ani Spojeným státům. Jejich počínání v Latinské Americe i leckde jinde by se takovým pojmem jistě dalo označit. A platí to stejně tak pro počínání Ruska, jež ve 20. století bylo nejdůležitější částí Sovětského svazu. V daném případě však tento pojem neužívá ani autorka podcastu, ani moskevská zpravodajka, ale místostarosta Prahy 6 Jan Lacina z hnutí STAN, který je řádně identifikován. Jde tedy o záznam přímé řeči dalšího respondenta.

K třetímu bodu (čas 26:16-27:20): To, že se v Bulharsku jednalo o čin vandalů, je v dané pasáži uvedeno dvakrát (v pasáži navíc v originálním znění zaznívá také reakce mluvčí ruského ministerstva zahraničí, která též mluví o „aktu vandalismu“). Cituji:

I. M.: „Paradoxně ve stejný měsíc, kdy byla odstraněna Koněvova socha v Praze, tak v bulharské Dobriči vandalové opakovaně poničili hrob sovětských vojáků, a zdaleka se tomu nedostalo takové pozornosti jako v případě té pražské aféry.“ (…)

I. M.: „Je přitom poměrně zarážející, že přesun sochy do depozitáře dráždí oficiální ruské představitele víc než zvandalizování hrobu, kde jsou pohřbení rudoarmějci.“

Podcast, na který upozorňujete, byl inspirován aktuálním vzrůstajícím napětím v česko-ruských vztazích a pojmenovává jednotlivé fáze tohoto vývoje. Přitom je zasazuje do širšího kontextu (vandalský čin v Bulharsku, problematická péče o hroby československých legionářů v Rusku). Český rozhlas se druhé světové válce věnuje často, kvůli některým bodům své agendy jsem si prováděl rychlou rešerši takových materiálů z poslední doby a mohu konstatovat, že mimořádný podíl Rudé armády na osvobození Československa se ve vysílání ČRo ani nezpochybňuje, ani nepřekrucuje. Stejně tak se nebagatelizují vražedné plány německého vedení.  To, že vzrůstající vzdálenost lépe umožňuje vnímat dějiny v mnoha jejich odstínech, je fakt. Ve zkratce řečeno, s časem ubývá ideologie a přibývá historie. Říkám to jako absolvent historie na pražské filozofické fakultě a mohu to doložit množstvím příkladů. Myslím, že za nějaký čas budou nelibě nést menší podíl emocí a větší podíl nezaujatého studia třeba i pamětníci sametové revoluce.

Mým úkolem není přesvědčit Vás o záměrech rozhlasových pracovníků. Nejsem jejich mluvčím, zastupuji zájmy posluchačů. Když dospěji k závěru, že se stala chyba, jednám podle toho. V daném případě neshledávám v odvysílaném pořadu pochybení proti edičním pravidlům ani etice novinářské práce. Máte právo na své názory, nikdo Vám je nesmí upírat. Konfrontujte je s tím, co se děje kolem nás, pokládejte si otázky, které z toho vyplývají, vyjadřujte souhlas s pohledy, které souzní s těmi Vašimi, polemizujte s těmi, které Vám nesedí. Český rozhlas Vám nedá návod na to, co si máte myslet. V jeho vysílání zaznívá tolik různorodých názorů, že nějakou ideologickou indoktrinaci nebo přesvědčování o jediné pravdě pokládám za vyloučené. Ale co může, a dokonce musí, to je předkládání takových materiálů, na nichž si můžete tříbit vlastní hodnotový žebříček. Zmíněný podcast je jedním z nich, nic méně a nic více.

Věřím, že mou odpověď přijmete s pochopením.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého tozhlasu /sic!/

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress