Dobrý den,
reaguji na pořad: „Podcast Vinohradská 12“, vysílaný 2.5.2020
Ráda poslouchám Plus, v sobotu jsem se ale poslechem tohoto… nevím, jak to nazvat… dost naštvala a to je slušně řečeno.
Tento pořad není objektivní – je freneticky zaměřený na vyvolávání nenávisti… celkem bych se nedivila, kdyby nějaký šikovný právník vyvolal žalobu na obě dámy, ale toto řešit nechci a ani to asi není v této divné době reálné.
Ráda bych, kdyby mi zmíněné reportérky odpověděly na otázky:
1. Proč používáte termín „mladí dvacátníci“. Je to nesmyslné dublování významu a pro mě jeden z důkazů vyexcitování pořadu jedním názorovým proudem! A neříkejte prosím, že je to maličkost. Myslím, že by to na žurnalistice neobstálo!
2. Proč používáte pro nazvání Ruska přízvisko „impérium“?
Za a) je to nesmysl, a za b) nikde to není slyšet…. ( i kdyby bylo, platí a)
Chápu, že se to tak úplně Vás dvou netýká, nicméně pracujete pro Český rozhlas a v tomto kontextu jste použily tento termín možná jako první… (neposlouchám všechny pořady a pokud to uslyším od někoho jiného, věřte, že mu též napíšu.)
V pořadu jste použily „Ruské impérium“. Dle mého není Rusko rozpínavější než USA. Prosím doložte, že nemám pravdu!! Na kolika cizích územích mají USA vojenské základny! A Rusko? Myslím, že jen na Krymu a ten je opravdu složitější kauzou, že ano?
3. Proč jste objektivně neodhalily (při svých domnělých schopnostech objektivně komentovat), že v tom Bulharsku šlo o čin vandalů a u nás o rozhodnutí zastupitelů? Pochopí i malé dítě, že je to rozdíl!!
Považuji tento pořad za nesmyslné vyvolávání nenávisti vůči Rusku. Nebo je zde nějaký záměr?
Nejsem žádný adorant Ruska, nicméně kdyby se Rusko koncem druhé světové války dle slov paní Lenky Kabrhelové a Milenkovičové „nerozpínalo“ až do Prahy a dál, byli bychom otroky někde na Sibiři nebo bychom nebyli vůbec. Ty zbožšťované USA se do války zapojily, až bylo jisté, že Hitler padne a USA z to budou mít dobrý byznys. Postaraly se o to i tím, že bombardovali koncem války naše průmyslové závody!
Tím samozřejmě nenormalizuji surové zacházení s válečnými zajatci ze strany Ruska atd… nicméně je mi opravdu zle, když sleduji, jak se dějiny nyní překrucují. A to nejsem žádný znalec, stačí naslouchat lidem, kteří ty dějiny znají nebo je prožili.
Prosím o odpovědi, které mě přesvědčí o nestrannosti tohoto popřadu, jinak posílám výtku i Radě Českého rozhlasu.
Děkuji za Váš čas k sepsání odpovědi.
R. V.
______________________________________________________________________
Vážená paní,
infolinka Českého rozhlasu mi předala Váš dopis z 2. 5. 2020. Po dohodě s autorkou podcastu Lenkou Kabrhelovou a moskevskou zpravodajkou ČRo Ivanou Milenkovičovou si Vám dovoluji sdělit své stanovisko, které vychází z konzultací s oběma dámami.
K prvnímu bodu Vašeho dopisu (výhrady k termínu „mladí dvacátníci“, čas 16:30-17:05): Ivana Milenkovičová jím podle vlastních slov naznačila, že se jedná o lidi, kteří teprve nedávno překročili hranici 20 let. Cituji: „…fotografie, které dala na web, přitom ukazují, že je zcela zřetelně mají na svědomí velmi, velmi mladí lidé. I když byli maskovaní, tak je vidět, že to jsou možná ještě teenageři, nanejvýš mladí dvacátníci.“ Z kontextu je význam tohoto slovního spojení zřejmý. Není to samoúčelné zdvojování, nicméně na základě dlouholeté redakční praxe si umím představit, že by editor mohl požadovat volbu jiné formulace. To ovšem předpokládá psaný text, nikoli záznam mluvené řeči. Zde Vám tedy dávám částečně zapravdu, co se týká volby formulace, ovšem nerozumím spojení této spíše technické záležitosti s „vyexcitováním pořadu jedním názorovým proudem“.
K druhému bodu – pojmu „ruské impérium“: Stejně jako Vy samozřejmě vnímám to, že velké státy se často (v různých fázích svého vývoje a rozdílnými způsoby) chovají jako imperiální mocnosti, a nevyhýbá se to samozřejmě ani Spojeným státům. Jejich počínání v Latinské Americe i leckde jinde by se takovým pojmem jistě dalo označit. A platí to stejně tak pro počínání Ruska, jež ve 20. století bylo nejdůležitější částí Sovětského svazu. V daném případě však tento pojem neužívá ani autorka podcastu, ani moskevská zpravodajka, ale místostarosta Prahy 6 Jan Lacina z hnutí STAN, který je řádně identifikován. Jde tedy o záznam přímé řeči dalšího respondenta.
K třetímu bodu (čas 26:16-27:20): To, že se v Bulharsku jednalo o čin vandalů, je v dané pasáži uvedeno dvakrát (v pasáži navíc v originálním znění zaznívá také reakce mluvčí ruského ministerstva zahraničí, která též mluví o „aktu vandalismu“). Cituji:
I. M.: „Paradoxně ve stejný měsíc, kdy byla odstraněna Koněvova socha v Praze, tak v bulharské Dobriči vandalové opakovaně poničili hrob sovětských vojáků, a zdaleka se tomu nedostalo takové pozornosti jako v případě té pražské aféry.“ (…)
I. M.: „Je přitom poměrně zarážející, že přesun sochy do depozitáře dráždí oficiální ruské představitele víc než zvandalizování hrobu, kde jsou pohřbení rudoarmějci.“
Podcast, na který upozorňujete, byl inspirován aktuálním vzrůstajícím napětím v česko-ruských vztazích a pojmenovává jednotlivé fáze tohoto vývoje. Přitom je zasazuje do širšího kontextu (vandalský čin v Bulharsku, problematická péče o hroby československých legionářů v Rusku). Český rozhlas se druhé světové válce věnuje často, kvůli některým bodům své agendy jsem si prováděl rychlou rešerši takových materiálů z poslední doby a mohu konstatovat, že mimořádný podíl Rudé armády na osvobození Československa se ve vysílání ČRo ani nezpochybňuje, ani nepřekrucuje. Stejně tak se nebagatelizují vražedné plány německého vedení. To, že vzrůstající vzdálenost lépe umožňuje vnímat dějiny v mnoha jejich odstínech, je fakt. Ve zkratce řečeno, s časem ubývá ideologie a přibývá historie. Říkám to jako absolvent historie na pražské filozofické fakultě a mohu to doložit množstvím příkladů. Myslím, že za nějaký čas budou nelibě nést menší podíl emocí a větší podíl nezaujatého studia třeba i pamětníci sametové revoluce.
Mým úkolem není přesvědčit Vás o záměrech rozhlasových pracovníků. Nejsem jejich mluvčím, zastupuji zájmy posluchačů. Když dospěji k závěru, že se stala chyba, jednám podle toho. V daném případě neshledávám v odvysílaném pořadu pochybení proti edičním pravidlům ani etice novinářské práce. Máte právo na své názory, nikdo Vám je nesmí upírat. Konfrontujte je s tím, co se děje kolem nás, pokládejte si otázky, které z toho vyplývají, vyjadřujte souhlas s pohledy, které souzní s těmi Vašimi, polemizujte s těmi, které Vám nesedí. Český rozhlas Vám nedá návod na to, co si máte myslet. V jeho vysílání zaznívá tolik různorodých názorů, že nějakou ideologickou indoktrinaci nebo přesvědčování o jediné pravdě pokládám za vyloučené. Ale co může, a dokonce musí, to je předkládání takových materiálů, na nichž si můžete tříbit vlastní hodnotový žebříček. Zmíněný podcast je jedním z nich, nic méně a nic více.
Věřím, že mou odpověď přijmete s pochopením.
S pozdravem
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého tozhlasu /sic!/
Eduard Fiker. Kompletní audiokniha.