Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

„Svou víru můžu v Česku praktikovat lépe a svobodněji, než v muslimských zemích,“ říká. Nosí hidžáb a snad proto desítky Čechů požadovaly její vyloučení z teplického gymnázia. Dnes studuje dvě vysoké školy a daří se jí dobře. Moderuje Lucie Vopálenská.

Natočeno 2020. Premiéra 21. 2. 2020 (ČRo Plus, 10:34 h.).

Komunističtí poslanci navrhli zrušit lustrační zákon, který zakazuje lidem spojeným s komunistickou Státní bezpečností podílet se na řízení státní správy. Je lustrační zákon diskriminační, protože nerozlišuje, jakých skutků se bývalý komunistický funkcionář dopustil? Nebo má i 30 let po sametové revoluci smysl a je symbolickým přerušením kontinuity s předlistopadovým režimem? Moderuje Veronika Sedláčková.

Hovoří předkladatel návrhu na zrušení této legislativy poslanec KSČM Jiří Valenta a filozof a badatel Ústavu pro studium totalitních režimů Miroslav Vodrážka.

Natočeno 2020. Premiéra 21. 2. 2020 (ČRo Plus, 9:34 h.).

Lit.: Sedláčková, Veronika – Čihák, Ondřej: Komunisté razí politiku zapomnění, kritizuje návrh na zrušení lustračního zákona disident Vodrážka. In web ČRo Plus, 21. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Zástupci KSČM v parlamentu navrhují zrušit lustrační zákon z roku 1991. Ten zapovídá přístup k vlivným pozicím ve veřejné správě, justici, bezpečnostních složkách a veřejnoprávních médiích těm, kteří dosáhli významnějšího postavení před rokem 1989. Podle komunistů jde o diskriminační opatření, zastánci zákona ale mluví o nutnosti zachovat symbolické přerušení kontinuity s totalitním režimem.

Poslanec KSČM Jiří Valenta tvrdí, že lustrační zákon je diskriminační. Pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů Miroslav Vodrážka věří, že právě teď je zákon třeba.

„Dlouhodobě jsme přesvědčeni o tom, že je nutné zrušit lustrační zákon, protože princip kolektivní zodpovědnosti a viny nemůže v našem právním řádu existovat,“ vysvětluje v pořadu Pro a proti Valenta.

Vodrážka je ale přesvědčen o opaku. „Souhlasím s Piráty, kteří žádají, aby se zákon vztahoval i na členy vlády, tedy aby se zrušil tzv. lex Babiš… Nejde jen o symbolickou stránku zákona, ale o tu reálnou: předseda vlády je bývalý agent… a není podstatné, jestli to popírá.“

Každý zákon prochází procesem vyhasínání, ale třeba Benešovy dekrety Ústavní soud potvrdil, když byl pokus je zrušit. Nejde jen o symbolickou hodnotu zákona, ale především o reálnou hodnotu: jestliže máme ve vládě agenta pana Bureše… a ideologie komunistické strany je dodnes postavena na třídním nepřátelství, znamená to, že se společnost nevyrovnala s minulostí. Existuje zásada, že nikdo nemůže být soudcem ve vlastním věci. A vy, komunisté, chcete být soudci ve vlastní politické věci. Miroslav Vodrážka

„Tento zákon je už zbytečný a zbytečně zásadně rozděluje naši společnost,“ oponuje komunista. „Zákon je založen na evidenci, která je nedokonalá a přebraná. V 90. letech z ní byly vybrané určité dokumenty… A je podezření, že o zásadních exponentech dnešní pravice dokumenty chybí.“ (…)

Martha Elefteriadu hostem Luboše Xavera Veselého.

Natočeno 2020. Premiéra 20. 2. 2020 (ČRo Region, 28 min.).

Lit.: Chládková, Jana – Myslivečková, Jana – Veselý, Luboš Xaver: Martha Elefteriadu: Nejslavnější řeckou písní jsou Děti z Pirea. In web ČRo Region, 20. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Martha a Tena Elefteriadu je sesterské duo českých zpěvaček řeckého původu. Věnují se řeckým lidovým písním a řecké kultuře, dříve působily i v oblasti popu. Jako samostatné pěvecké duo fungují od roku 1970, předtím společně zpívaly v rockové skupině Vulkán. Martha se navíc věnuje i fotografování, v Dobřichovicích chystá výstavu svých snímků s názvem Řecké okamžiky.

Martha Elefteriadu je polovinou pěveckého dua Martha a Tena, které už od mládí tvoří se svojí sestrou. Xaverovi vysvětlila, že roky je naučily vzájemně se respektovat a naučit se říkat si věci tak, aby to u jedné i u druhé prošlo: „Já nemám žádné ambice být velitelkou ani nikomu velet nechci, a proto také mám dvě kočky a ne psa. Tenu samozřejmě respektuji. Jsme sice sestry, ale nemáme stejné povahy, já jsem přemýšlivější, Tena je spíše intuitivní člověk,“ říká Martha.

Profesionálně začaly sestry zpívat v polovině šedesátých let s Alešem Sikmundem. Ten jim dal první šanci a uvedl v Brně jejich duo do života. Marta a Tena vycházely dobře i s jinými muzikanty, například z Moravanky, zpívaly s nimi i lidové písničky. Další písně natočily s orchestrem Gustava Broma.

S Bobem Frídlem zpívaly sice jenom dvě sezóny, ale publikum je svázalo dohromady na hodně dlouhou dobu: „Boba Frídla jsme poprvé viděly hrát v klubu a okamžitě se nám zalíbil. Protože měl krásné písničky, vzaly jsme si ho jako předskokana. Oběma se nám líbil i jako muž, ale my jsme v té době už měly své partnery. Řecko mu ale asi bylo souzeno, protože se zhlédl v naší řecké kamarádce a vzal si ji za manželku,“ usmívá se Martha. (…)

Navštivte Podskalskou celnici na Výtoni s Janem Jungmannem, autorem aktuální expozice. Reportáž připravila Eva Sinkovičová.

Natočeno 2020. Premiéra 21. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 5 min.).

Lit.: Sinkovičová, Eva: Proč se Výtoni říká Výtoň? Návštěva Podskalské celnice vás vrátí do starobylé osady plavců a rybářů. In web ČRo 3 Vltava, 21. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Všimli jste si někdy unikátní budovy se srubovým patrem na dnešním Rašínově nábřeží, kolem které projíždí tramvaj na Výtoni? Pokud se vám zdálo, že do dnešní zástavby příliš nezapadá, měli jste pravdu. Je to budova bývalé celnice z 16. století, která je jednou z posledních staveb připomínajících svéráznou čtvrt plavců a rybářů Podskalí, která existovala od sklonku 12. století.

„Jsme v bývalé vesnici Podskalí, o které je první zmínka již z roku 1199. Zdejší obyvatelé se živili převážně obchodem se dřevem, v zimě ledováním a také těžbou písku ze dna Vltavy a rybářstvím. Budova, ve které se nacházíme, sloužila jako celnice, vybíralo se zde clo ze dřeva, které se plavilo do Prahy. Z voru se vždy vyťalo několik klád, z toho pochází název Výtoň nebo Na Výtoni. Později se clo až do roku 1829 vybíralo v penězích, pak bylo zrušeno a dům měl být zbořen. Město Praha se však rozhodlo, že z něj udělá památník zaniklého Podskalí, v roce 1939 získává Muzeum hl. m. Prahy celnici do správy a krátce po druhé světové válce se zde otevírá první expozice věnovaná dějinám Podskalí,“ vypráví Jan Jungmann, autor aktuální expozice v Podskalské celnici na Výtoni a začíná povídat o budově samotné a historických předmětech, které návštěvníkovi přibližují život obyvatel Podskalí. (more…)

Rozhovor s umělcem Matyášem Chocholou o jeho umění, mužství i nové knize připravil Vítek Svoboda.

Natočeno 2020. Premiéra 20. 2. 2020 (ČRo Rádio Wave, 16 min.).

Lit.: Svoboda, Vítek: Během Chalupeckého ve mně vrcholilo mužství, říká Matyáš Chochola. Jeho nová výstava mapuje dějiny lidstva. In web ČRo Radio Wave, 20. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Matyáš Chochola, laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého 2016, představí brzy velkou výstavu v Galerii moderního umění v Hradci Králové. Jmenuje se Dějiny lidstva a umělec v ní chce znázornit historii celé euroamerické kultury. „Všímám si toho, co se kolem nás děje. Když jsem si měl vybrat téma výstavy, nebyl jsem si jistej, jakým menším tématem se zabývat než tím jediným, který mě teď zajímá, což jsou dějiny našeho lidstva,“ vysvětluje v rozhovoru.

„Lidstvo si teď samo se sebou neví rady. Snažil jsem se mu pomoct tím, že mu předestírám obrazy kultur a mýtů, který tady byly před námi, který byly třeba hlubší a silnější než my. A taky z hlediska věčnosti trvaly déle, zatímco naše bytí tady je jako lusknutí prsty,“ říká Chochola, který chce ve svém rodném Hradci pomoci divákům výstavy k většímu nadhledu. „Ze všech dějin jsem se zabýval jen tím, co mě bavilo, co ke mně samo přišlo,“ dodává.

Rok 2020 je podle něj tím pravým momentem na reflexi naší historie. „Ta chvíle je teď, je za pět dvanáct. Jako umělec neřeknu proč, ale cítím, že se naplňuje nějaká éra. Proto je hezké se na naši kulturu zpětně podívat a začít přemýšlet o budování nové,“ říká výtvarník, který se rád pohybuje na hranici korektnosti a za ní a v roce 2016 způsobil velký poprask několika mediálními výstupy, ve kterých například označil ženy za povrchní. „To bylo vyňaté z kontextu,“ hájí se Chochola, který si ale uvědomuje, že jeho tendence neustále šokovat změnila za posledních několik let svoji podobu. (…)