Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Hostem je zpěvačka úspěšné progresivní kapely Mydy, Žofie Dařbujánová. Kam z názvu skupiny zmizelo slovo Rabycad? Jak se jí povedlo roztančit zdrženlivé jihokorejské publikum? A proč je posedlá nebem a vesmírem? S poslední deskou jsme popustili uzdu všemu a dost jsme s ní experimentovali, říká Žofie Dařbujánová. Moderuje Vojtěch Bidrman.

Natočeno 2020. Premiéra 24. 2. 2020 (ČRo 1 Radiožurnál, 21:05 h.; 28 min.).

Lit.: Birman (!), Vojtěch: Česká muzika je v zahraničí chtěná a máme tam co vyvážet, říká zpěvačka Žofie Dařbujánová. In web ČRo 1 Radiožurnál, 24. únor 2020 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) Festival Glastonbury je legenda, už jen tam být bylo úžasné, je tam neuvěřitelná atmosféra, říká frontmanka kapely Mydy. Ta se na festivalu představila jako druhá česká skupina v historii. Klademe dost velký důraz na vizuální stránku věci – nejen u koncertů, ale i na to, jak vypadáme a jaký je koncept celého alba. S poslední deskou jsme popustili uzdu všemu, dost jsme s ní experimentovali a našli sami sebe, říká Žofie Dařbujánová. 

Host: Tomáš Dianiška, herec, dramatik, režisér. Osobnosti si zvou osobnosti. Moderuje Zuzana Vlčková.

Natočeno 2020. Premiéra 24. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).

390. díl cyklu Stopy, fakta, tajemství.  Pořad připravil Stanislav Motl.

Natočeno v roce 2019. Premiéra 24. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 18:30 h).

Festival Space X chystá svůj druhý ročník. Čím je jiný než další desítky festivalů, které během roku probíhají na území Česka, to se dozvíte v hudebním speciálu Pavla Zelinky? Kdo na prknech pražského Divadla X10 vystoupí? O tom nám přijde popovídat ředitel festivalu Michal Kořán.

Hovoří vystupující Petr Nikl a Pavel Richter.

Natočeno 2020. Premiéra 24. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h.).

Lubomír Brabec hostem Luboše Xavera Veselého.

Natočeno 2020. Premiéra 21. 2. 2020 (ČRo Region, 30 min.).

Lit.: Myslivečková, Jana – Chládková, Jana – Veselý, Luboš Xaver: Kytarový virtuóz Lubomír Brabec: Na housle se holka sbalit nedá. In web ČRo Region, 21. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu).- Cit.: Lubomír Brabec je věhlasný koncertní kytarista. Spolupracuje s nejznámějšími zpěváky a hudebníky, a to nejen z oblasti klasické hudby, ale i populární. Koncertuje po celém světě, zároveň je známý i jako dobrodruh. Velkou publicitu sklidil například jeho koncert v Antarktidě, na kytaru hrál už i pod vodou.

Kytarista Lubomír Brabec začínal s hudbou už v dětství, ale prvním nástrojem, na který se učil hrát, byly housle. Až později se mu povedlo přemluvit tatínka, aby mohl přejít na kytaru. Bylo mu v té době kolem třinácti let, a jak s úsměvem říká: „Na housle se totiž žádná holka sbalit nedala.“

Hře na kytaru se Brabec začal učit u profesora Knoblocha a díky němu se do kytary úplně zbláznil. Tatínek mu potom dovolil, aby pokračoval na konzervatoři, ale s pod podmínkou, že bude ke kytaře studovat ještě skladbu a lesní roh. Mistrovská studia nakonec Brabec završil v Británii na Royal Academy of Music a v Early Music Centre.

Housle jsou podle Lubomíra Brabce také úžasný nástroj a ideální právě pro mladé začínající hudebníky: „Každé dítě by se mělo naučit noty a hrát na nějaký hudební nástroj, v počátcích ideálně na housle nebo na klavír. Když jsem byl malý kluk, kluci běhali v parku, ale já musel cvičit. Tatínek nade mnou stál a říkal: ‚Musíš si pět minut zahrát, až potom můžeš jít ven.‘“ (…)

Diskusní pořad, dnes na téma tělesná teplota. Host doc. MUDr. Pavel Těšínský, vedoucí lékař jednotky intenzivní metabolické péče Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Moderuje Patricie Strouhalová.

Natočeno 2020. Premiéra 24. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.).

René Levínský je respektovaným matematikem i úspěšným dramatikem a vědcem. Moderuje Barbora Tachecí.

Natočeno 2020. Premiéra 24. 2. 2020 (ČRo Plus, 10:34 h.).

Lit.: Tachecí, Barbora – Brezovská, Katka: Ekonom Levínský: Žijeme, když vystupujeme mimo komfortní zónu. Když v ní zůstáváme, nazývám to smrtí. In web ČRo Plus, 24. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Působil 16 let jako matematik a ekonom v Německu. Zabýval se teorií her v Ústavu Maxe Plancka, po návratu do Česka pokračuje v práci experimentálního ekonoma v prestižním institutu CERGE-EI. „Teorie her je jazykem, kde říkáme všemu, co se děje ve světě, že je to nějaká hra,“ vysvětluje matematik, ale také úspěšný dramatik René Levínský v Osobnosti Plus.

„Modelujeme situace a experimentálně zkoumáme, jak se lidé chovají, jak reagují. Pohybujeme se na hranici ekonomie a psychologie,“ přibližuje vědecké experimenty v institutu CERGE-EI, tedy společném pracovišti Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy.

„Experimenty, které se začaly dělat v 80. letech, spíš testovaly to, do jaké míry jsou lidé homo ekonomikus, do jaké míry maximalizují svůj užitek a do jaké míry jsou altruističtí a empatičtí. Ukázalo se, že lidi jsou velice velkorysí, že teorie, které se říká neoklasická ekonomie, funguje docela dobře. Ne však pro lidi, ale pro primáty,“ popisuje Levínský.

Připomíná příklad ultimátní hry, kdy jsou dva v místnosti a ze stropu padá stokoruna jednomu do ruky. Ten pak rozhodne, v jakém poměru peníze rozdělí. Druhý to přijmout nemusí, ale v tom případě je nadílka stokoruny nenávratně pryč.

„Ukazuje se, že lidi jsou schopni se velice dobře rozdělit. Stejná hra se hraje s primáty, kteří se mají rozdělit o 10 banánů. Tam to vychází přesně naopak. Když jedna opice posune té druhé krabici s jedním banánem a sama si nechá devět, tak ta druhá opice si ten banán vezme,“ popisuje matematik.    (…)

Rozhlasové vzpomínání literární historičky, překladatelky a editorky. Připravila Milena M. Marešová. Technická spolupráce Ivana Možná.

Natočeno 2020. Premiéra 24. – 28. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.). Repríza 25. – 29. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 0.00 h.).

Lit.: Marešová, Milena M.: Osudy Olgy Hostovské, literární historičky, překladatelky, editorky a dcery spisovatele Egona Hostovského. In web ČRo 3 Vltava, 28. únor 2020 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: „A jak to máte s tím tatínkem?,“ ptali se opatrně Olgy Hostovské. „Můj táta, spisovatel Egon Hostovský, žil se mnou jen první tři roky. Nebylo mu ještě 31 let, když opouštěl Československo. Do té doby stačil vydat 12 knih.“ Pětidílné Osudy Olgy Castiellové Hostovské jsou samozřejmě spojené se vzpomínkami na jejího otce. Za román Žhář obdržel Egon Hostovský státní cenu v roce 1936. Dvacátého března toho roku se narodilo jeho prvorozené dítě, dcera Olga.

Rodinu rozdělilo nebezpečí sílícího nacismu v Německu, pro svůj židovský původ se Egon Hostovský rozhodl pro emigraci a díky belgickým členům PEN klubu Československo opustil. Nerad jistě také s vědomím, že není jisté, kdy a zda svoji manželku a dceru ještě uvidí. Jak uvažuje Olga Hostovská: „Myslím, že otcův odchod do exilu představoval trauma pro oba mé rodiče, takže o podrobnostech se mnou nikdy nemluvili. Je mi jasné jen jedno. Při své povaze by se byl otec nikdy nevypravil do exilu sám.“ (more…)