Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Zapomněla jsem své heslo – tak se jmenuje výstava izraelské malířky Rotem Manor, která bude od 27. února k vidění v pražské Galerii Hala C. I o tom, jak se ve fantaskních, barevných světech odráží život v zemi ovlivněné válkou, bude s autorkou, jež za svou práci získala mimo jiné Cenu Ministerstva kultury Státu Izrael pro mladé umělce, mluvit Hana Slívová. Do ArtCafé přijde i manžel Rotem Manor, český novinář Bedřich Kratochvíl. Ten v Izraeli pracuje jako rámař obrazů a společně nyní připravují pražskou výstavu. Rozhovor bude simultánně tlumočit Michaela Rozov. Hudbu vybírá a komentuje Pavel Klusák.

Natočeno 2020. Premiéra 25. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h.).

Lit.: Slívová, Hana: V jejích krajinách nejsou lidé. Ať si tím světem projde každý sám, říká izraelská malířka Rotem Manor. In web ČRo 3 Vltava, 29. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Pestrobarevné, fantaskní krajiny na pomezí reality a snu. V Praze vystavuje ceněná izraelská malířka Rotem Manor. Do ArtCafé přišla i se svým mužem, rámařem Bedřichem Kratochvílem.

Rotem Manor je držitelkou Ceny ministerstva kultury Státu Izrael pro mladé umělce do 35 let a její malba visí v Knesetu, tedy v budově izraelského parlamentu, nedaleko obrazu Marca Chagalla. Malby pětatřicetileté rodačky z Haify Rotem Manor si nyní může v prostorách pražské Galerie Hala C poprvé prohlédnout i české publikum. Výstava se jmenuje Zapomněla jsem své heslo a nabízí obrazy inspirované pouštní krajinou Izraele.

Autorka ji vidí na první pohled dětským okem, její rukopis je ale naivní jen zdánlivě. Pestrobarevné obrazy Rotem Manor se pohybují na půli cesty mezi realitou a snem, ve kterém se malířce podle vlastních slov často vrací i povinnost vojenské služby.

České kořeny

S Českou republikou Rotem Manor pojí nejen původ pradědečka a studijní pobyt na Akademii výtvarných umění v ateliéru Jiřího Příhody, ale hlavně manželství s někdejším novinářem Bedřichem Kratochvílem. Seznámili se v jedné izraelské galerii, kam Bedřicha zavedla jeho nová profese rámaře. V Tel Avivu ji získal přes přátele – fotografy, kteří v době jeho příjezdu do Izraele v roce 2014 zakládali vlastní studio. „Potřebovali někoho zručného do rámařské dílny, a tak jsem si řekl, že to zkusím. Šlo mi to, a tak jsem tam zůstal,“ říká s tím, že jedinou praxí v oboru mu před tím byly práce na rodinné roubence v českých horách. (…)

Diskusní pořad, dnes na téma bydlení v nebytovém prostoru. Host JUDr. Miroslav Duda, viceprezident Asociace realitních kanceláří. Moderuje Patricie Strouhalová.

Natočeno 2020. Premiéra 25. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.).

Marie Sýkorová se svými hosty debatuje o současném umění, o jeho aktuální situaci, trendech a dlouhodobějších tendencích.

Natočeno 2020. Premiéra 25. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h.; 44 min.). Repríza 25. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 23.00 hodin).

Lit.: Sýkorová, Marie: Jak Francie pečuje o své fotografické dědictví? Zájem má i o dílo Josefa Koudelky. In web ČRo 3 Vltava, 25. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ve Francii nejspíš vznikla první fotografie, i proto se jí v této zemi věnují obzvlášť pozorně. Není to jen největší veletrh zaměřený na fotku, Paris Photo, největší fotografický festival v jihofrancouzském Arles, fotografické sbírky v každém velkém muzeu a nespočet galerií.

Stát se stará i o největší fotografické archivy v Evropě. Jak taková státní instituce funguje? Kteří slavní fotografové věnovali své dílo státu? A jak se o své snímky starají současní tvůrci? Z Reflexí, které ve Francii připravila Marie Sýkorová, se dozvíme i to, proč vedla československá StB svazek na slavného francouzského fotografa Willyho Ronise nebo že má Francie zájem o snímky Josefa Koudelky.

MAP, neboli Mediatéka architektonického dědictví. Jen málokdo má zprvu jasnou představu, co tahle francouzská instituce, zřízená Ministerstvem kultury, přesně dělá. V průběhu jejího fungování, se její pole působnosti navíc značně proměnilo a rozšířilo. A dnes je tato instituce nedílnou součástí francouzského fotografického dědictví. Svými téměř patnácti miliony negativy spravuje největší sbírku v Evropě.

Důvod vzniku takové instituce byl jasný. Zachovat obrazový důkaz o přestavbách i o vývoji měst a městské architektury. „Vše začalo ve chvíli, kdy se v 50. letech francouzský památkový úřad začal zajímat o fotografii. Tak aby měli zachovaný přesný obraz toho, jak to v té době ve městech vypadalo,“ říká ředitel MAP Gilles Désiré dit Gosset. A doplňuje, že kolekce se pak rozšířila i o obrazovou dokumentaci uměleckých sbírek státních muzeí a galerií. Postupně se ale fotografické sbírky rozšiřovaly a někteří slavní fotografové nebo ateliéry předávali své snímky i negativy právě do tohoto státního archivu. Jedním z nich byl v 50. letech třeba slavný Nadarův ateliér, jehož portréty jsou dnes ve správě MAP. Byl to ale třeba i fotograf André Kertesz nebo Willy Ronis.

„Bez pochyby vlastníme největší sbírku fotografických negativů v Evropě,“ říká ředitel MAP. Sbírku najdeme uloženou v pevnosti Saint-Cyr západně od Paříže, kde s hrdostí drží místo i pro dílo Josefa Koudelky. (…)

Hostem je Petr Ryšávka, mikrobiolog. Imunita, obezita, psychika – to všechno může ovlivňovat asi půl druhého kilogramu bakterií v našich střevech. Biolog Petr Ryšávka se zabývá výzkumem tzv. mikrobiomu a vyvíjí probiotika, která mohou pomáhat i onkologickým pacientům. Co všechno mikroflóra v našem zažívacím traktu vlastně dokáže? A co může prozradit o našem těle? Moderuje Lucie Výborná.

Natočeno 2020. Premiéra 25. 2. 2020 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h.).

Lit.: Duchková, Anna – Výborná, Lucie: Některé probiotické kultury mohou zmírňovat pocity deprese, tvrdí mikrobiolog Petr Ryšávka. In web ČRo 1 Radiožurnál, 25. únor 2020 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) Zažíváme období mikrobiomové genocidy, přerušuje se přenos z maminky na dítě. Mohou za to porody císařským řezem i nadužívání antibiotik, která vyvraždí všechny nepřátelské, ale i přátelské bakterie, varuje odborník na mikrobiální kultury. 70 procent naší imunity se skrývá ve střevech, poškození střevního mikrobiomu má vliv na imunitu a alergie. Nevhodně zvoleným probiotikem můžete potíže zhoršit, proto se jako první na světě zaměřujeme na vývoj individualizovaných probiotik.

V čem spočívá práce intimní režisérky? A proč je snímek Poslední tango v Paříži odstrašujícím příkladem nezvládnutí erotiky ve filmu? Jaké filmy posledních let budily největší kontroverze? Život Adèle, Nymfomanka, The Brown Bunny. Poslechněte si penetraci Šeptem magazínem Čelisti v závěru podcastu! Připravila Bára Šichanová.

Lit.: Šichanová, Bára: „I herec má právo říct NE.“ Šeptem o práci intimní režisérky, Sex Education a sexu ve filmu po metoo. In web ČRo Radio Wave, 24. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Před Weinsteinem se mělo za to, že herci musí být stateční. Jsi herec/herečka, tak bys neměl(a) mít problém se svléknout. Každý přitom máme k tělu jiný vztah. Režiséři by měli pochopit, že není vhodné překračovat „no go“ oblasti. Zásadní je otevřená obousměrná komunikace,“ vysvětluje intimní režisérka Ita O’Brien klíčové pravidlo dobře natočených sexuálních scén. Sama funguje jako spojka mezi herci a štábem.

„Does my sex offend you?“ je improvizované představení zachycující dynamiku sexuálního zneužití. Právě při jeho zkoušení před pěti lety si tehdejší tanečnice a pohybová režisérka Ita O“Brien uvědomila, jak nelehké je takovou situaci věrně a citlivě předvést a přitom nezpůsobit újmu žádnému z aktérů. Tak vznikla myšlenka soustředit se jako pedagožka na výuku pohybu souvisejícího s intimitou a sexem. Ve filmové branži je dnes Ita O’Brien zavedené jméno, jen v roce 2019 spolupracovala s patnácti různými produkcemi včetně Netflixu, HBO, BBC nebo Amazonu. Kromě Sex Education má na kontě série Gentleman Jack, Watchmen, Hanna nebo Normal People. (more…)

Seznamte se s lidmi, kteří žijí (s)kulturou. Host: Vladislav Kracík, režisér, umělecký šéf Divadla Tramtárie. Před patnácti lety začalo v Olomouci působit Divadlo Tramtárie. Dnes má na repertoáru dvanáct her pro dospělé. Autorem nebo spoluautorem sedmi z nich je Vladislav Kracík, šest z nich i režíroval, další jeho inscenace bude mít premiéru počátkem března. Jako autor a režisér je podepsaný také pod pěti z celkem šesti v současnosti hraných pohádek. Jaká témata oslovují publikum Tramtárie, jakými proměnami divadlo prošlo a kam může původně alternativní scéna zaměřená na mladé diváky směřovat? Jak se vyvíjí práce uměleckého šéfa, který jako tvůrce nachází inspiraci v literatuře, ve filmu i v televizi? O tom bude s Vladislavem Kracíkem mluvit ve Vizitce Aleš Spurný.

Natočeno 2020. Premiéra 25. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.). Repríza 25. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.).

Lit.: Slívová, Hana – Spurný, Aleš: Vladislav Kracík: Nevěděli jsme, jak se chodí po pódiu. Ale toužili jsme po profesionálním divadle. In web ČRo 3 Vltava, 25. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu)  – Cit.: Devadesát míst v hledišti, podobně malé jeviště a nevelký profesionální soubor, který dnes spojuje podobný smysl pro humor i pro výběr témat a způsoby jejich ztvárnění. To je olomoucké divadlo Tramtarie, které před patnácti lety vzniklo jako splněný sen nadšených studentů divadelní vědy. Do Vizitky si Aleš Spurný pozval uměleckého šéfa souboru Vladislava Kracíka.

Jako studenti divadelní vědy měli o divadle spoustu teoretických poznatků. Jak ho dělat prakticky, to ale nevěděli. Touha po kvalitně provedených inscenací ale byla silná, a tak si do Olomouce neúnavně zvali profesionální režiséry. Učili se od nich, jak se pracuje s textem i s hereckými amatéry, jak se chodí po pódiu anebo jak to udělat, aby bylo herci rozumět.

„Byl jsem tehdy jako houba, nasával jsem úplně všechno, co nám řekli,“ vzpomíná na dřevní léta olomouckého Divadla Tramtarie Vladislav Kracík. Je jedním ze dvou zakládajících členů, kteří s divadlem kráčí celých patnáct let. Dnes působí na pozici uměleckého šéfa.

K adaptacím literatury jsme přešli brzy

Touha stát se profesionálním souborem a nekonečné hodiny strávené zkoušením, vylepováním plakátů i péčí o samotnou budovu divadla se Kracíkovi a spol. vyplatila. V roce 2020 patří k nejvýraznějším regionálním souborům. Často a rádi pracují s popkulturními odkazy i aktuálním děním a kombinují autorské divadlo s dramatizacemi literárních, komiksových či filmových předloh. Není proto náhoda, že v inscenacích Tramtarie se mluví divadelní i filmovou řečí.

V současné době má Tramtarie na repertoáru například představení Na Větrné hůrce, Velký Gatsby anebo Kabaret nahatý Shakespeare, tedy hry, které vznikly na základě slavných literárních předloh.

„K adaptacím literatury jsme přešli brzy,“ říká Vladislav Kracík, „protože na naše věci chodilo z počátku málo lidí. Přišli jsme na to, že známá předloha táhne víc, a protože jsme stále měli výrazně autorské tendence, předlohy jsme autorsky dotvořili,“ vysvětluje umělecký šéf souboru přístup k práci s původní látkou. (…)

Host: novinář Stanislav Motl. Moderuje Tereza Kostková. Rozhovory s osobnostmi, které znáte, anebo které stojí za to poznat. Dialogy, které pohladí po duši hosty i posluchače. S Dvojkou můžete prožít blízké setkání s novým zajímavým člověkem každý všední den.

Natočeno 2020. Premiéra 25. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).

Lit.: Svobodová, Michael – Kostková, Tereza: Lída Baarová má nálepku, že jen spala s Goebbelsem a pila, stěžuje si Stanislav Motl. In web ČRo 2 Praha, 25. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Narodil jsem se jako člověk vnímavý a empatický. Hodně přemýšlím o tom, proč se co stalo. Osud Lídy Baarové se mi pořád neomrzel,“ svěřuje se v Blízkých setkáních. Knížka o slavné české herečce je pro Motla stále aktuální. „Je to pro mě stále živé téma. Vidím tu klasický případ nálepkování. Lidé si dnes o ní hlavně řeknou, že spala s Goebblesem a pila alkohol. To je její mediální nálepka.“

„Ona ale byla i první český herec, který se ve světě stal hvězdou. Hrála v italských i španělských filmech. V 60. letech divadlo. Jezdila na koni, hrála tenis, plavala rychleji než já,“ dodává Stanislav Motl. „Na příběhu herců v době protektorátu se ukazují dějiny naší země. Vždy, když přijde pro zemi nějaká rána, například válka, tak se národ rozdělí na vítěze a poražené, na soudce a souzené. Za vším jsou emoce. To je i případ Baarové.“   (…)

Česká republika patří už několik let v rámci Evropské unie mezi země s nejrychlejším růstem cen bytů a domů. Kvůli tomu přibývá lidí, kteří si vlastní bydlení nemůžou dovolit. Jaké důsledky to může do budoucna mít? Téma pro Zaostřeno připravil Tomáš Lysoněk.

Natočeno 2020. Premiéra 24. 2. 2020 (ČRo Plus, 14:33 h.). K poslechu zde.

Veřejná debata Českého rozhlasu Plus se ptá, jestli bude Čína příští supervelmocí. O tom, jestli je ekonomicky dostatečně silná, jesli nakonec nahradí Spojené státy, a jestli se bude něco měnit v celosvětovém uspořádání, o tom se bude debatovat v Krajské vědecké knihovně Liberec. Hosty budou analytičika AMO Alice Rezková, expremiér Petr Nečas, politický geograf Michael Romancov, novinář Tomáš Etzler a bývalý diplomat v Číně Jan Hebnar. Moderuje Michael Rozsypal.

Natočeno 2020. Premiéra 24. 2. 2020 (ČRo Plus, 18:33 h.).

Lit.: Luptáková, Věra – Rozsypal, Michael: Veřejná debata Plusu se blíží. Ptát se budeme: Koupí si Čína celý svět? In web ČRo Plus, 17. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Čína má dost prostředků na to, aby si koupila svět, myslí si Michael Romancov.

Čínská lidová republika se chce stát příští supervelmocí. Pokud se podíváte na její ekonomiku, tak se zdá, že má skutečně nakročeno. Nahradí nakonec Spojené státy, které se z roje hegemonů pomalu stahují, nebo ne?

Dokáže Čína tento trend udržet a bude se něco měnit v celosvětovém uspořádání? Je ale vůbec ekonomicky dostatečně silná? (…) Je pro nás dobrým partnerem, nebo spíš rizikem? Které nástroje používá k rozšíření svého vlivu? A můžeme s komunistickým režimem pragmaticky spolupracovat? Bez toho, abychom mu ustupovali?

Přijďte za námi do knihovny v Liberci (v pondělí) 24. února. Začínáme v 18:30 (a vysíláme až do 20:00 hodiny). Moderuje Michael Rozsypal. Podrobnosti sledujte na našem Facebooku.