Diskusní pořad, dnes na téma letní jablka a hrušky. Moderuje Patricie Strouhalová.
Natočeno 2019. Premiéra 30. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.).
29. 8. 2019
Vizitka – Apolena Veldová (2019)
Host Apolena Veldová, nová šéfka činohry v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Moderuje Jan Anderle. Seznamte se s lidmi, kteří žijí (s) kulturou.
Připravil ČRo Plzeň v roce 2019. Premiéra 30. 8. 2019 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.). Repríza 30. 8. 2019 (ČRo 3 Vltava, 19.00 hodin).
Lit.: Anderle, Jan – Veldová, Apolena: Apolena Veldová: Do starého železa ještě nepatřím, dokážu přeplazit celé jeviště. In web ČRo 3 Vltava, 30. srpen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Bavila ji matematika a kromě konzervatoře si dala přihlášku na střední ekonomickou školu. Divadlo ale na jejím žebříčku zájmů brzy obsadilo první místo, a i díky tomu má činohra Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni od letošního roku novou šéfovou. Apolenu Veldovou si do Vizitky pozval Jan Anderle.
Herečka Apolena Veldová je z herecké rodiny a také její nynější rodina je beze zbytku divadelní. V roce 1985 nastoupila do Ostravy, po osmnácti sezónách ji vyměnila za Prahu a Švandovo divadlo. Odtud se po deseti letech rozhodla odejít do Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde se po šesti letech stala šéfkou souboru činohry. Vystřídala tak Natálii Deákovou, která ji do Plzně pozvala a s níž si rozumí umělecky i lidsky.
Právě s Natálií Deákovou zkoušela i Alenku v říší divů a také představení Modrovous, postavené na středověké legendě. V obou hrách se ve svých rolích housenky a Edwiggy po pódiu doslova plazila, přičemž housenku podle Apoleniných slov nešlo absolvovat bez ochranných návleků na kolena i na ruce. „Dokážu přeplazit celé jeviště, i díky tomu snad nepatřím do starého železa,“ usmívá se a dodává: „Nedávno mi kolega řekl, že jsem asi první šéfka, která se před svým souborem plazí.“
Vedoucí plzeňské činohry je Apolena Veldová oficiálně od 1. července 2019, v této pozici začala ale prakticky působit už na začátku ledna. V plánu má vyjít vstříc předplatitelům, ale bez podbízení. „Na repertoáru máme i komedie, ale snažit se budeme o komedii chytrou, která divákovi ukáže nějaké společenské nebo vztahové téma,“ nastiňuje. Ráda by také nalákala mladé diváctvo, což bude podle ní přinášet i občasný dramaturgický risk.
Čtyři hodiny herečka, šest hodin v kanceláři
Apolena Veldová ráda řídí a cestuje. Roky s manželem Milanem Kačmarčíkem dodržují pravidlo, že léto se tráví bez práce. Pravidla se ale mají občas porušit. Dojde k tomu už na konci nadcházející sezóny, kdy bude hrát v inscenaci Shakespeare v Hollywoodu. V rámci Divadelního léta pod plzeňským nebem ji bude režírovat Radovan Lipus.
Zahraje si ale i ve „svém“ Divadle J. K. Tyla, v Čapkově R.U.R. s premiérou na konci října ji do role Nány obsadil režisér Filip Nuckolls. „Budu čtyři hodiny za herečku, pak šest hodin za výkonnou šéfovou, která sedí v kanceláři, rozdává úkoly, počítá peníze a telefonuje. Uvidím, jestli si budu umět rozvrhnout síly i soustředění.“
Ve Vizitce přišla řeč i na současný stav společnosti. Ideologickou totalitu podle ní vystřídala totalita konzumu. „To, že si všechno můžeme koupit, nás omezuje v myšlení, nedáváme si věci do souvislostí. Přestali jsme uvažovat a číst mezi řádky, zapomínáme na to, co bylo. Měli bychom si to připomínat, proto se účastním obrodných manifestací, které aktivují naši společnost. Byla jsem šťastná, že se nás na Letné sešlo tolik.“
Na žádné ze sociálních sítí není, když něco potřebuje, zeptá se dospělého syna. Anebo maminky. „Ve dvaaosmdesáti letech se přihlásila na Facebook, je totiž velká fanynka Jana Šmída z Českého rozhlasu a teď mu tam dává lajky.“
Host Lucie Výborné – Richard Santus (2019)
Richard Santus provozuje aerotaxi, létá s moderními stroji i veterány z druhé světové války, zajišťuje zdravotní dopravu novorozenců nebo orgánů k transplantaci. Kolik rozhodnutí ve vztahu k bezpečnosti a ekonomice pilot za jeden let musí udělat? Proč není dobré vynášet předčasné soudy o letu na jeden motor? A co je největší mýtus z filmů o leteckých nehodách? Zeptá se Lucie Výborná.
Natočeno 2019. Premiéra 30. 8. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h).
Rozhazování sítí (2019)
Liao Chung-ťi. Povídka z knihy tchajwanského spisovatele Rybáři. Překlad Pavlína Krámská. Připravila Jana Žáková. Režie Dimitrij Dudík.
Účinkuje Ivan Řezáč.
Natočeno v roce 2019. Premiéra 30. 8. 2019 (ČRo 3 Vltava, 9:00 h.) v cyklu Letní čtení.
Lit.: Žáková, Jana: Liao Chung-ťi: Ďábelské nože a další povídky. In web ČRo 3 Vltava, 26. srpen 2019 (článek). – Cit.: Snaha porozumět prostředí, v němž člověk žije, a poznat živé organismy, které s ním okolní svět sdílejí – to je hlavní téma příběhů tchajwanského spisovatele. Povídky z výboru Rybáři v podání Ivana Řezáče poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Liao Chung-ťi (*1957) se jako pětatřicetiletý rozhodl vyplout na moře a stát se rybářem. V roce 1996 se pak začal intenzivně věnovat pozorování a ochraně velryb. Podílel se na výzkumu a mapování kytovců na východním pobřeží Tchaj-wanu. Všechny tyto zkušenosti ho později inspirovaly k napsání řady povídek a esejů a uplatnil je i při výuce zaměřené na ochranu přírody.
Na Tchaj-wanu patří Liao Chung-ťi mezi významné autory s bohatou tvorbou i řadou různých ocenění. U nás vydaný výbor jeho povídek pod názvem Rybáři je prvním spisovatelovým dílem v češtině.
Blízká setkání – Ester Kočičková (2019)
Host Ester Kočičková. Moderuje Aleš Cibulka. Chce se mi v duchu jejího slavného úvodu říci: Chlapci a děvčata, mým hostem bude zpěvačka, textařka a moderátorka Ester Kočičková. Co tuto nezkrotnou dámu inspiruje? Jak se žije v jednadvacátém století ženským komikům? A jak se mění humor, který publikum baví?
Natočeno 2019. Premiéra 30. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).
Řetězová reakce (2019)
František Kotleta. Postapokalyptická tetralogie Spad č. 4. Tvůrci nezjištěni.
Čte Markéta Burešová
Vydala Epocha v roce 2019 (mp3, 9 hod. 45 min.).
Pozn.: Závěrečný díl akční postapokalyptické tetralogie Spad. Je po válkách, které nikdo nevyhrál. Většinu planety vymazaly výbuchy jaderných bomb a tam, kde lidé přežili, je situace stále horší – šíří se hlad, chaos, otrokářství a postapokalyptické kulty. V sutinách Prahy se dějí strašné věci, ale ti, kdo mají moc, netouží po změně. A už vůbec ne od člověka, který přináší pořádky starých časů. Navíc, když je to žena. S divokým tetováním na tváři a lidmi, kteří pro ni udělají cokoliv. A k tomu se blíží nejhorší zima od doby, kdy začala poslední válka.
Lit.: Tarnovský, Marek: Kotleta z prošlého masa na koření bez chuti. In web Naposlech.cz, 16. 9. 2019 (recenze). – Cit.: Josef Kyša, od roku 2017 František Kotleta, píše brak a díkybohu za to, že si nehraje na nic hodnotného – ona se totiž i ve smrštích násilí, černého humoru, trefných hlášek, akčních scén a nevázaného sexu může mezi řádky jakási hodnota zablesknout. Tak tomu bylo především u novely Dos grojse genareraj, ale také u trilogie Spad, jíž tvoří romány Spad, Poločas rozpadu a Rázová vlna.
Všechny tři díly se odehrávají v době po několika jaderných válkách na zničené Zeměkouli, z níž přežily snad jen Praha, Brno a Japonsko. Tři romány plné nápadů, které Kotletův nádherně chorý mozek chrlí jeden za druhým, nenechají čtenáře vydechnout, a v audioknižní podobě si může posluchač užít skvělý výkon brněnského rozhlasového moderátora Borka Kapitančika umocněný přiměřenou nadsázkou i – což je u Kotlety mluveného solidní problém většiny interpretů – skvěle pojatými, autorem klasicky nadužívanými citoslovci nejrůznějších zvuků střelby, bičování, startování motorů či bodání do lidských těl.
Problém trilogie vznikl později: Kotleta totiž dobře rozvrženou a především uzavřenou trojici knih po dvou letech doplnil o další díl. Jmenuje se Řetězová reakce a pro vydavatelství Epocha ji načetla herečka a šansoniérka Markéta Burešová.
Ústřední postavou byl doteď hodností nejvýše postavený žijící důstojník české armády plukovník Michálek, jemuž sekundovala jeho pobočnice Alice. Právě ta se po Michálkově smrti stává hlavní hrdinkou a vypravěčkou příběhu, v němž se z Brna, jemuž velí a které je poslední výspou civilizace minimálně v Evropě, vypravuje do Prahy, aby zde sjednala příměří. Ač sama z Prahy pochází, skoro ji nepoznává – město ovládá pětice šéfů svých klanů, bují násilí, hlad, otroctví… Alice je ale namísto vyjednávání unesena do Hamburku, který žije podobně jako Praha, zde prodána do otroctví a z náznaků a pozorování pochopí, že Pražané hodlají Brno jednou pro vždy zničit. A rozhodne se pro zoufalý pokus tomu zabránit.
Kotletovi nelze upřít některé dobře vykonstruované nápady a pár vtipných situací, ale také mu je nutno přičíst na vrub vykrádání sebe sama, nestálý (místy podivně zrychlený a místy nudně popisný) rytmus vyprávění a nepřiměřené množství erotických scén, které u autora obvykle dobře fungují, zde však s textem dělají jediné – brzdí spád, ba dokonce dokáží děj zastavit a posluchač se následně musí podrobnými popisy (tentokrát výhradně lesbických sexuálních praktik) doslova protrpět.
Z promyšlené trilogie se tedy stala „postapokalyptická tetralogie“ a Kotleta ani Burešová neposkytují příliš vodítek, zda onu postapokalypsu hledat v plytkém a na Kotletu nebývale nudném textu či v unylém a k uzoufání monotónním načtení, částečně alespoň kořeněném velmi příjemným zpěvem à cappella. Burešová je totiž mnohem lepší zpěvačkou než herečkou, sice čte bez manýry, ale také bez zájmu a největší záhadou její interpretace je otázka, proč extrémně často dělá mezi větami tak dlouhé pauzy, až se posluchač musí leknout, zda mu neodešlo přehrávací zařízení. Absence předělové hudby je tudíž skoro týráním publika, protože alespoň pár taktů čehokoli by mohlo upozornit, že zrovna tahle dlouhá pauza byla přestávkou před další kapitolou.
Zkrátka jde o nepříliš dobrý, v audioknižní podobě extrémně nepovedený titul. Jeho jedinou výhodou je, že na něj lze v klidu zapomenout a ponechat si v paměti (případně zakoupit a poslechnout) původní tři výborné díly Kotletovy v tom nejlepším smyslu slova fantasmagorické postapokalyptické fantasy.
Večerní Host Radiožurnálu – Ráchel Skleničková (2019)
Klavíristka a zpěvačka Ráchel Skleničková je od narození nevidomá. Díky svému talentu studuje hudební fakultu AMU, hrála na Pražském jaru a dalších festivalech klasické hudby. V rámci programu Erasmus strávila rok studia ve finských Helsinkách. S Miroslavem Žbirkou natáčela písničku Čistý svet ve slavném londýnském studiu Abbey Road. Moderuje Zuzana Burešová.
Natočeno 2019. Premiéra 29. 8. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 21:05 h.).
Hovory Plus – Lukáš Kopecký (2019)
Hostem Hovorů je historik Lukáš Kopecký. Láska k dějinám ho provází celý život. Provádí na hradě, historii vystudoval a učí, píše odborné publikace a zapojuje se do práce spolků, které se historií zabývají. Ptát se bude Ivana Chmel Denčevová.
Natočeno 2019. Premiéra 29. 8. 2019 (ČRo Plus, 22:05 h.).
Dvacet minut Radiožurnálu – Petr Weiss (2019)
Hostem je velvyslanec Slovenské republiky v Praze Petr Weiss. Slovenské národní povstání vypuklo před 75 lety. Jsme schopni si ho dnes připomenout bez ideologických nánosů? A proč bychom na něj neměli ani v Česku zapomínat? Moderuje Tomáš Pancíř.
Natočeno 2019. Premiéra 29. 8. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 17:05 h.).
ArtCafé – Marienbad Film Festival (2019)
Mariánské Lázně hostí v tomto týdnu 4. ročník Marienbad Film Festivalu. Filmoví fanoušci tak budou moct zavítat mimo jiné do míst, kde se v srpnu 1946 odehrál vůbec první ročník filmového festivalu, který později proslavil Karlovy Vary. Pozvání k mikrofonu ArtCafé, které pro vás vysíláme z hlavní kolonády, přijal režisér Bohdan Karásek, který se letos právě v Karlových Varech postaral svým celovečerním debutem „Karel, já a ty“ o pozitivní překvapení a sklidil pochvalné recenze. Druhý hostem Petry Kultové bude dramatik, dramaturg a živel Jan Kačena, který se na festivalu představí také jako filmař. Živě zahrají Zabelov Group a možná zazní i Zpívající fontána.
Natočeno 2019. Premiéra 29. 8. 2019 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h.).
Lit.: Kultová, Petra: V českém filmu mi scházel pocit, kdy tam s postavami skutečně jste, říká Bohdan Karásek. In web ČRo 3 Vltava, 31. srpen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Čtvrtý ročník Marienbad Film Festivalu zavzpomínal na Petra Lébla a nabídl mimo jiné celovečerní debut Bohdana Karáska, který byl hostem ArtCafé.
Festival se pod vedením ředitelky Zuzany Stejskalové a dramaturga Lubomíra Konečného zaměřuje na propagaci snímků experimentální povahy a na uvádění děl zlatého fondu světové kinematografie v novém a neotřelém kontextu. Letošní ročník vzdal poctu dvěma ikonickým postavám světové kinematografie: herečce Audrey Hepburnové a režiséru Alainu Resnaisovi.
V sekci Forum Marienbad se představily experimentálně laděné filmy z celého světa vybrané na základě mezinárodní výzvy. Velká pozornost se upínala především k sekci Theatre Electrique, která má prezentovat současnou filmovou tvorbu v oblasti experimentu s formou a narací. V ní byl uvedený také celovečerní debut Bohdana Karáska s titulem Karel, já a ty.
První český mumblecore film?
Karásek svůj film už dříve označil za situační esej. „Žánrové nálepky jsou ošidné, nikdo je nemá rád a všichni je musí vytvářet. Já jsem se to pokusil zkonstruovat šalamounsky. Film obsahuje klasické mezilidské situace jako jsou setkání – tu lehce groteskní, tu trapná, tu všední. Zároveň je to film plný povídání a přemýšlení, a to je ta esejistická linka,“ přibližuje v ArtCafé Bohdan Karásek coby režisér, scénárista a střihač v jedné osobě.
Mojmír Sedláček film označil za snad první český mumblecore, čili zástupce proudu nezávislých nízkorozpočtových filmů, jež se začaly točit ve Spojených státech po roce 2000 a pro které je charakteristická autentičnost výpovědí, včetně mumlání (mumble). Právě to dalo těmto filmu trochu posměšnou nálepku mumblecore. „S tím zařazením byl rád souhlasil a trochu se rdím, protože mám tento proud americké kinematografie rád. V českém filmu mi trochu scházela quasidokumentarističnost, kdy se člověk cítí, jako by tam s postavami skutečně byl. A to byla moje vize tořit co nejvíc právě takové filmy.“ Snímek Karel, já a ty půjde díky péči Marienbad Films v listopadu do kinodistribuce.
„Léblovský film“ ze sklepa
Marienbad Film Festival patřil také vzpomínání na režiséra, herce, výtvarníka a uměleckého šéfa Divadla Na zábradlí Petra Lébla (1965- 1999). Divákům se tak mimo jiné představil krátký film dramaturga, dramatika a filmaře Jana Kačeny nazvaný Člověk si sám se sebou vystačí, respektive nevystačí (2015).
Petr Lébl udělal renesanci svobody. Jan Kačena
Film vznikl ze záběrů Petra Lébla pořízených na ruční kameru během jeho pobytu v Tel Avivu v roce 1996, kam Lébl odjel režírovat Cyrana z Bergeracu. „Je to film o samotě a o potřebě člověka,“ podotýká Jan Kačena, který na filmu spolupracoval s Nikolou Krutilovou. Léblovy záznamy do té doby odpočívaly ve sklepě u Ivany Slámové, dramaturgyně Divadla Na zábradlí.
„Petr Lébl se narodil tvůrčím způsobem do 90. let, kdy došlo k přerodu komunismu do Discolandu Sylvie. Je to člověk, který dokázal reflektovat, že o výkladu divadelní her může přemýšlet každý sám po svém. V tom byl velice důležitý. To, co Petr Lébl udělal, už dneska vidíme na jevišti běžně, ale on byl první. Dokázal zkrátka osvobodit výrazovou kulturu, udělat renesanci svobody,“ říká v ArtCafé Kačena.
Poslechněte si celé ArtCafé vysílané z hlavní kolonády v Mariánských Lázních. V první částí zazpíval floridský zpěvák, kytarista a skladatel Sam Pacetti, v 17:00 jste mohli slyšet skladbu Zpívající fontánu a skladbu Petra Hapky nazvanou Hudba pro fontánu z roku 1986. Hudební část ArtCafé patřila minikoncertu česko-běloruské dvojice Zabelov Group, kterou tvoří bubeník a Jan Šikl a Roman Zabelov.