Historie Plus vám dnes přiblíží unikátní dům – Winternitzovu vilu v Praze. Je posledním dílem architekta Adolfa Loose. Její židovský majitel Josef Winternitz zahynul za 2. světové války v Osvětimi. A zkáza díky reálnému socialismu hrozila i samotné vile. Dnes ale opět zaží novotou a připomíná tragické osudy rodiny Winternitzů. Připravila Milena Štráfeldová.
Natočeno 2019. Premiéra 1. 6. 2019 (ČRo Plus, 20:33 h). Repríza 30. 4. 2020 (ČRo Plus, 12:34 h.).
Lit.: Štráfeldová, Milena: Poslednímu dílu Adolfa Loose hrozil zánik. Teď Winternitzova vila znovu žije. In web ČRo Plus, 1. červen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: I domy mají své příběhy. Odráží se v nich doba, kdy vznikly, i osobnost jejich tvůrců a stavitelů. A také osudy jejich obyvatel.
Jedním z takových domů, na kterém se podepsaly dějiny, je poslední dílo slavného architekta Adolfa Loose, dosud málo známá Winternitzova vila na pražských Malvazinkách.
Na zdi v malé jídelně visí nenápadná vitrínka. Je v ní drobná dámská brož, špička na cigarety a také řetěz k pánským hodinkám. Klenotník na něj kdysi zavěsil písmena WINTERNITZ. To poslední – písmeno Z – dnes však chybí. Zřejmě je někdo utrhl spolu s hodinkami. Ztratilo se v dějinách stejně jako majitel řetězu Josef Winternitz. Stopa po něm mizí v roce 1944 ve vyhlazovacím táboře Osvětim.
Už už se zdálo, že stejně zmizí i dům, který si počátkem 30. let minulého století dal postavit podle návrhu Adolfa Loose. V 90. letech byla Winternitzova vila v havarijním stavu. Dnes opět svítí svou bílou fasádou a uvnitř se ozývá hudba. Jako by se tak uzavřel jeden kruh bouřlivých a tragických dějin 20. století.
Vraťme se ale na začátek toho „šťastného“ století. Kdo vůbec byl Josef Winternitz? Podle Arno Paříka ze Židovského muzea v Praze pocházel z obchodnické rodiny a byl nejmladším z deseti dětí.
Další informace už dodává pravnuk Josefa Winternitze David Cysař. Jeho pradědeček v roce 1925 vystudoval v Praze práva a krátce na to se oženil s Jenny Hirschovou, dcerou ředitele továrny na rukavičky z České Lípy. Narodily se jim dvě děti, dcera Zuzana a syn Petr.
Stavba trvala pouhý rok
Josef Winternitz byl i přes své mládí velmi úspěšným právníkem, zastupoval movitou klientelu doma i v zahraničí. Mezi jeho klienty patřil i stavitel František Müller, pro něhož Adolf Loos navrhnul dnes tak slavnou Müllerovu vilu v pražských Střešovicích. Právě tak se zřejmě Josef Winternitz s Loosem seznámil a ve svých 35 letech se rozhodl, že si i on postaví dům podle jeho návrhu.
Jen pro připomenutí – Loos byl jeden z nejvýznamnějších tvůrců moderní architektury z počátku 20. století. Narodil se v roce 1870 v Brně, studoval v Drážďanech a tři roky strávil ve Spojených státech, kde ho okouzlila jednoduchost a praktičnost tamních staveb. Na začátku 20. století se prosadil ve Vídni. Jako první odmítl zdobnost a ornamentalismus historických stylů i secese a navrhl několik staveb, které svou strohostí vyvolaly ve vídeňské společnosti skandál.
Jeho projekty i bojovné články o architektuře ovlivnily například Le Corbusiera a předznamenaly budoucí funkcionalismus. Po rozpadu Rakouska-Uherska se často vracel do Československa, kde měl víc možností realizovat své plány. Svou klientelu měl mezi bohatými, převážně židovskými obchodníky a podnikateli v Brně, v Plzni i v Praze.
Stavba Winternitzovy vily proběhla v letech 1931-32, od návrhu po kolaudaci tak trvala pouhý rok. Jejím spoluautorem byl další architekt Karel Lhota, který dílo dokončil. Adolf Loos byl totiž v té době již vážně nemocný. Podle Lady Hubatové -Vackové z Vysoké školy je tak Winternitzova vila na Malvazinkách prakticky posledním návrhem slavného tvůrce. Nechybí v ní ani typický prvek Loosových vil, tzv. raumplan.
Winternitzovi si však pohodlné, elegantní a důmyslně navržené vily se zahradou a dvěma terasami s krásným výhledem na Prahu mohli užívat jen do roku 1941. Měli totiž smůlu – byli Židé. A v Protektorátě Böhmen und Mähren platily stejné protižidovské zákony jako v Třetí říši.
V roce 1941 se museli ze své vily nuceně vystěhovat do bytu na pražských Vinohradech a odtud byli v roce 1943 předvoláni do transportu do terezínského ghetta. V rodinném archivu se dochoval unikátní záznam, jak na jejich odchod do transportu po letech dojemně vzpomínal jejich vnuk, dnes už nežijící Stanislav Cysař.
K dalším osudům Winternitzů za války pak stačí jen ocitovat z databáze obětí holokaustu:
Dr. Josef Winternitz, odjel 1. října 1944 transportem Em z Terezína do Osvětimi, zahynul ve svých 48 letech. Jeho syn Petr, odjel 23. října 1944 transportem Et z Terezína do Osvětimi, zahynul. Bylo mu 16 let. Šlo o tzv. likvidační transporty, kdy většina vězňů šla rovnou do plynových komor. Stejným transportem jako Petr odjely do Osvětimi i Jenny Winternitzová a dcera Zuzana. Obě Osvětim naštěstí přežily, Zuzana si však z koncentračního tábora odnesla trvalé zdravotní následky.
Nejdřiv školka, pak studenti
Jenny a Zuzana se v květnu roku 1945 vrátily do Prahy doslova s prázdnýma rukama. Vilu za války zkonfiskovali nacisté a rodinný majetek, který si Winternitzovi před odchodem do Terezína ukryli u různých „přátel“, jim tito lidé upřeli. Pouze jediná rodina vrátila Jenny Winternitzové několik rodinných památek – a především Loosovy a Lhotovy plány vily. Díky tomu se jednou podaří zchátralý dům zrekonstruovat do původní krásy.
Jenny Winternitzová se pokoušela vilu získat zpět, komunistická byrokracie po roce 1948 jí to ale neumožnila. Jenny by musela zaplatit tak vysoké daně, že na ně zkrátka neměla. V 50. letech proto další boj o navrácení svého majetku vzdala.
Paní Winternitzová ani její dcera později o svém domě na Malvazinkách nemluvily, stalo se z něj doslova rodinné tabu. Ve vile zatím od roku 1946 až do začátku 90. let sídlila mateřská školka. Její provoz si ovšem vyžádal několik zásahů do Loosova projektu. Vila nakonec zchátrala natolik, že se školka musela kvůli havarijnímu stavu vystěhovat. Domu doslova hrozil zánik.
Rodině se jej podařilo získat v restituci až v roce 1997 a vnuk Winternitzů Stanislav Cysař se rozhodl jej zrekonstruovat. Do práce se zapojila celá rodina. „Víkendy jsme trávili v teplákách na stavbě,“ vzpomíná dnes David Cysař. Doc. Hubatová oceňuje, s jakou velkorysostí Cysařovi k opravám přistoupili, i když se z pochopitelných důvodů nepodařilo zrekonstruovat všechny detaily.
Opravenou vilu Cysařovi zprvu pronajímali, pak se však rozhodli, že v ní vznikne kulturní centrum. Dnes ji mohou zájemci navštívit a celou si ji, od bytu domovníka v suterénu až po nejvyšší patro, kde bydlel další personál, sami prohlédnout. Pravidelně se tu však konají i komentované prohlídky, výstavy, koncerty nebo divadelní představení. David Cysař zde organizuje i cykly přednášek o výtvarném umění.
Do pátrání po osudech vily i jejích bývalých majitelů zapojil i studenty Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Ti v různých archivech objevili zajímavé detaily, o kterých sama rodina často nevěděla. Výsledkem jejich práce bude průvodce po Winternitzově vile a v budoucnu zřejmě i obsáhlejší monografie.