Rodrigo Fresán, argentinský spisovatel v záznamu debaty na festivalu Svět knihy. Připravila a přeložila Anežka Charvátová. Překlad čte Libor Vacek. Rozhovory s těmi, kterým umění proměňuje život.
Natočeno 2019. Premiéra 31. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.). Repríza 31. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 19.00 hodin).
Host moderátorka Adéla Vinczeová (Banášová). Moderuje Tereza Kostková. Rozhovory s osobnostmi, které znáte, anebo které stojí za to poznat. Dialogy, které pohladí po duši hosty i posluchače. S Dvojkou můžete prožít blízké setkání s novým zajímavým člověkem každý všední den.
Natočeno 2019. Premiéra 31. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 11:04 h).
Lit.: Kuchyňová, Zdenka – Kostková, Tereza: Adela Vinczeová: Ráda lidi vzdělávám zábavou. In web ČRo 2 Praha, 31. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Moderátorku Adelu Banášovou čeští diváci dobře znají. V dětství žila ve východním Německu a jezdila tyrkysovým trabantem. Její současné jméno prý ale lidé vyslovit neumí.
„Můj manžel je z jihu Slovenska, je to maďarské jméno, se kterým mají lidé problém.“ S manželem prý Adela Vinczeová hraje i divadlo. „U moderování nevíte, co se bude dít. U divadla je to jasně dané. Pro mě je proto divadlo velký relax a úžasná zkušenost.“
Karel Hvížďala. Esej v autorské interpretaci. Režie Dimitrij Dudík.
Natočeno 2019. Premiéra 31. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 9:10 h.) v cyklu Esej.
Host novinářka Lída Rakušanová. Jak vzpomíná na své působení v Rádiu Svobodná Evropa? Kdy a čeho se v životě nejvíc bála? A proč se podle ní Česká republika tolik propadá v žebříčku hodnocení svobody médií? Moderuje Jaroslav Sedláček. Pořad není vysílán živě.
Natočeno 2019. Premiéra 30. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 22:30 h).
Všechno za nás udělají roboti, my si budeme jen číst a vyprávět o krásných věcech. Tomáš Gogár se zabývá umělou inteligencí a vyzná se v možnostech, které reálně přinese. Co říká na argument, že nám technologie vezmou práci? Existuje tu něco jako slavné tři zákony robotiky? A co už umělá inteligence skutečně dokáže sama místo lidí? Zeptá se Lucie Výborná.
Natočeno 2019. Premiéra 30. 5. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h).
Kateřina Kněžíková, sólistka opery ND v Praze a lektorka projektu MenArt Nadačního fondu Magdaleny Kožené. Moderuje Eva Hazdrová Kopecká. Rozhovory s těmi, kterým umění proměňuje život.
Natočeno 2019. Premiéra 30. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h). Repríza 30. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 19.00 hodin).
Lit.: Hazdrová-Kopecký, Eva: Kateřina Kněžíková: Na pedagogickou činnost mám „radárky“. In web ČRo 3 Vltava, 30. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Asi i pro ony „radárky“ je letos naše přední sopranistka jednou z mentorek pilotního ročníku MenARTu při Nadačním fondu Magdaleny Kožené. Na letošním celostátním happeningu ZUŠ Open se prezentují i její stipendisté, včetně koncertu v rámci Pražského jara.
„Nejde jen o to naučit je zpívat, tyto děti ještě nemají povědomí o technice, ale snažím se jim měnit náhled na celou profesi. Taky se je snažím odrazovat, ale nedaří se mi to: tři děvčata už se mi dostala na konzervatoř,“ přiznává se smíchem. Chválí si i fakt, že stipendisté docházejí společně se svými pedagogy, kteří jsou velmi otevření Kateřininým radám. Jak říká, je z toho pozitivně šokovaná a za tuto příležitost velmi vděčná.
Zdejší systém ZUŠ považuje unikátní a světově ojedinělý, proto „bychom si ho měli hýčkat, pedagogové by měli být oceňováni, děti by měly mít více výstupů, aby ze ZUŠ mohly jít na konzervatoř. Anebo když ne, mít na to aspoň ty nejlepší a nejkrásnější vzpomínky. Vždyť to přispívá k duševnímu vývoji každého z nás“.
„Žiji rychle a zběsile 365 dní v roce, poslední rok byl nejrychlejším rokem v mém životě,“ tvrdí Kateřina Kněžíková, která má v občanském průkazu jméno Plachetková. Po druhém porodu nastoupila do rozjetého vlaku, rovnýma nohama do úspěšné kariéry v řadě oblastí.
Těhotenství mi velmi prospělo. Jednak jsem klidnější, neřeším banality a nesmysly, ale i po technické stránce se mi zpívá líp. Uvědomila jsem si, kde ta naše dechová opora vlastně je.
Už dávno není jen ve škatulce mozartovské pěvkyně, k níž později přidala škatulku belcantovou: v jednom týdnu je schopna prostřídat účinkování v koncertním provedení Wagnerova Zlata Rýna, odzpívat titulní roli Martinů opery Julietta, sopránový part v oratoriu Arthura Honnegera Král David i Zuzanku v Mozartově Figarově svatbě. Neřeší ani žánrové škatulky, ani hlasový obor, „zpívám to, co mi jde do krku a je to jen na mou odpovědnost“. Zároveň ale přiznává, že ještě bližší než opera jsou jí kantátová a písňová tvorba: na podzim připravuje vlastní intimní písňový recitál.
S manželem Adamem Plachetkou a dvěma malými dcerkami jsou doma v Praze i ve Vídni, ale patřičně pyšná je na své severomoravské kořeny, které jí prý daly bodrost a přímočarost. Kočovný život daný především Adamovými zahraničními angažmá jí nevadí. Své pracovní plány se snaží přizpůsobovat a stále na sobě pracovat.
Umět zpívat je základní předpoklad. A pak přijde ten balíček: být připravená, flexibilní, znát role, mít herecký základ, vystupování, sebereflexi, poctivost. A nejen se někam dostat, ale udržet se tam.
Flexibilitu ostatně Kateřina dokázala už tím, že ve Vizitce neplánovaně ze dne na den zaskočila za onemocnělou Beatu Hlavenkovou. Setkání to bylo srdečné a spontánní, stejně jako reakce Kateřiny na otázku, jakou hudbu si bude do pořadu přát: „Dejte tam Adama. On zpívá krásně.“
Rozhovor s vítězem Cannes, režisérem Bongem Joon-ho o filmu Parazit. Recenze filmu Pedra Almodóvara Bolest a sláva. Rozhovor k výstavě a knize o Laterně magice. Připravili Pavel Sladký a Šárka Gmiterková.
Natočeno 2019. Premiéra 29. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h). Repríza 29. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 23.00 hodin).
Lit.: Bodnár, Jan: Bolest a sláva bouřliváka z La Mancha. In web ČRo 3 Vltava, 29. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Nový film Pedra Almodóvara nepředstavuje absolutní vrchol jeho filmografie, ale dává nahlédnout do nitra kultovního tvůrce.
Někdejší enfant terrible španělské kinematografie, režisér Pedro Almodóvar přichází po žánrově laděných snímcích, jako byl thriller Kůže, kterou nosím (2011) nebo komedie Rozkoš v oblacích (2013) s výsostně bilančním projektem, ve kterém se ohlíží za svým dětstvím, prvními milostnými vztahy, tvorbou a stárnutím. Samotným Almodóvarem inspirovaná postava filmového režiséra Salvatora Mallo (Antonio Banderas) se ve vzpomínkách vrací do 60. let, kdy s rodiči emigroval do Valencie a k dalším zásadním okamžikům a osobám jeho života ve snaze překonat tvůrčí krizi a neutuchající bolesti těla i duše. Almodóvarův nejnovější počin byl již tradičně premiérově uveden na filmovém festivalu v Cannes, kde se o něm mluvilo jako o nejvíce osobním filmu tohoto režiséra, byť prvek autobiografičnosti byl podstatný i pro některá jeho předchozí díla. V Oscarem ověnčeném filmu Vše o mé matce (1999) skládal poctu ženám svého života a hereckým filmovým múzám, ve snímku Špatná výchova (2004) se vyrovnával s traumaty způsobenými sexuálním zneužíváním v dětství a vlastní nedůvěrou v náboženské instituce; návrat do jeho dospívání v kraji La Mancha zprostředkoval v oceňovaném dramatu Volver (2006). Bolest a sláva je oproti dřívějším snímkům tohoto autora více introspektivní, zaměřená na reflexi vlastního pracovního i osobního života skrze vzpomínky a poprvé se výrazněji v rámci jeho filmografie objevuje téma stárnutí.
Jeho rané filmy, natočené v kontextu uvolnění cenzury po smrti Francisca Franca, byly velmi sexuálně nabité; častokrát zaplněné postavami neheterosexuální orientace, ve kterých kloubil postupy klasického hollywoodského filmu s tradičním evropským skepticismem a ironií do silné autorské vize. Ve svém novém filmu je Almodóvar o poznání méně sexuálně explicitní a klade důraz na úlohu prvních milostných vzplanutí v životě jedince a jejich vlivu na budoucnost. To je patrné především v případě, pokud film porovnáme s jeho starším dílem Zákon touhy (1987), ve kterém se taktéž objevuje Almodóvarem inspirovaná titulní postava filmového režiséra. Zatímco v Zákonu touhy je režisér vržen do víru vášně k mladšímu milenci, který jeho city neopětuje a spletitých rodinných vztahů, tak v Bolesti a slávě, jež jakoby pomyslně na tento starší snímek navazuje, je režisér opuštěn svými láskami a po smrti rodičů zůstává sám jen se vzpomínkami. Po delší době se v Almodóvarově filmu objevuje výrazně mužské hledisko, skrze které na příběh nahlížíme, ale hlavními hybatelkami děje jsou již tradičně ženy. Penélope Cruz tak už poněkolikáté u Almodóvara ztvárňuje až archetypální postavu matky, ke které má její syn silné pouto a je to ona, kdo zásadně uvádí do pohybu rodinný život navzdory submisivnímu manželovi.
Pedro Almodóvar si za svou kariéru vydobyl pozici prominentního autora, který se řadí ke komerčně nejúspěšnějším španělským filmařům a kontinuálně spolupracuje s ustáleným tvůrčím týmem. Producentem snímku je již tradičně jeho bratr Agustín Almodóvar, hudbu pro film zkomponoval dvorní skladatel Alberto Iglesias a v hlavních rolích září osvědčení herci, které známe z jeho předchozích snímků. Vděčnou hereckou příležitost film poskytuje především Antonio Banderasovi, který u něho debutoval téměř před čtyřiceti lety v Labyrintu vášní (1982). Ten se díky jejich vzájemné tvůrčí alianci přehrál z rolí juvenilních milenců a fatálních mužů do ideálního předobrazu samotného Almodóvara. Za svůj výkon v roli stárnoucího režiséra paralyzovaného bolestmi těla a dobrovolně žijícího v ústraní společenského a kulturního dění, získal na letošním festivalu v Cannes ocenění pro nejlepšího herce.
Na nejnovějším počinu Pedra Almodóvara není nakonec nejzajímavější, jak a do jaké míry kombinuje fikci a skutečný život samotného režiséra, ale spíše to, na kolik zapadá do členité mozaiky jeho předchozích příběhů a dotváří tak celkový obraz jeho postmoderního filmového díla. Film má klasické atributy Almodóvarových děl; jako je sofistikovaná práce s barvami (především červenou), kombinování populárních elementů masové kultury hollywoodských filmů, reklamy, televize a vysoké kultury evropského autorského filmu nebo důmyslná narativní struktura, jejíž výstavba je odhalena až na samotném konci. A i když Bolest a sláva nepředstavuje absolutní vrchol Almodóvarovi filmografie, s jeho předchozími díly zdařile komunikuje a dává zase o něco více nahlédnout do nitra tohoto kultovního tvůrce.
Bolest a sláva / Dolor y gloria (2019)
Hrají: Penélope Cruz, Antonio Banderas, Asier Etxeandia, Leonardo Sbaraglia a další
Režie: Pedro Almodóvar
Scénář: Pedro Almodóvar
Kamera: José Luis Alcaine
113 min., distribuce: BIOSCOP (premiéra: 23.05.2019)
Diskusní pořad, dnes na téma Oddělení urgentního příjmu. Moderuje Patricie Strouhalová.
Natočeno 2019. Premiéra 29. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 16:04 h).
Hostem je první místopředseda ČSSD, poslanec Roman Onderka. Kdo povede ministerstvo kultury místo odvolávaného Antonína Staňka z ČSSD? Není místopředseda ČSSD Michal Šmarda pro vládní angažmá znevýhodněný nedostatkem zkušeností ve vysoké politice i v řízení kulturních organizací? Jak vedení sociálních demokratů vyhodnocuje propad ve volbách do Evropského parlamentu? Moderuje je Marie Bastlová.
Natočeno 2019. Premiéra 29. 5. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 17:06 h).
Sedmý ročník Landscape festivalu, který se letos stěhuje do Ostravy, začíná 30. května. Cílem je tentokrát propojit historické centrum Ostravy s Dolní oblastí Vítkovic a městskou částí Mariánské Hory. Na programu je mimo jiné debata o sdíleném umění ve sdíleném prostoru nebo výstavu o designu na projektech velkých rozměrů. Hosty Petry Kultové budou zástupci organizátorského týmu Kateřina Stará, Kristýna Cmíralová a Dan Merta. Hudbu vybírá Zdeněk Přidal, který se zaměří na stage ČRo Jazz v rámci United Islands of Prague. Vybrané hudebníky přijde představit Petr Vidomus.
Natočeno 2019. Premiéra 29. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h.).
Powered by WordPress