Ukrajinský spisovatel Vladimir Rafejenko poprvé v češtině. „Pokusil jsem se zpracovat válečné trauma. Je to mystérium zrození nové Ukrajiny,“ říká o svém románu Dlouhé časy (vydaly Větrné Mlýny) ukrajinský spisovatel a básník Vladimir Rafejenko. V roce 2014 uprchl z rodného Doněcka krátce poté, co ukrajinské jednotky převzaly kontrolu nad oblastí, a usadil se v Kyjevě. Dvakrát získal „Ruskou cenu“, kterou dostávají nejlepší ruskojazyční spisovatelé žijící mimo Rusko, teď bude v Praze přebírat ocenění Visegrad Eastern Partnership Literary Award. Moderuje Petra Kultová, hudbu vybírá Josef Sedloň.
Natočeno 2019. Premiéra 10. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h).
Lit.: Kultová, Petra: Potřeboval jsem pohádku pro dospělé, kde se strach změní v radost a naději, říká ukrajinský literát. In web ČRo 3 Vltava, 24. duben 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ukrajinský ruskojazyčný básník a prozaik Vladimir Rafejenko se poprvé představuje českým čtenářům svým románem Dlouhé časy. Zpracovává v něm traumata války v Donbasu.
„Ve městě se děje něco ďábelského – myslíte formování republiky?“ vykládají si postavy Rafejenkova románu Dlouhé časy a narážejí přitom na aktuální situaci ve městě nazvaném Z. Město se záhadným názvem můžeme ztotožnit s okupovaným Doněckem po vypuknutí hybridní války na východě Ukrajiny mezi proruskými separatisty a ukrajinskou armádou. Kniha s podtitulem městská balada vyšla roku 2017 současně v ruštině i ukrajinském překladu. V polovině dubna pak autor přicestoval do Prahy, aby za ni převzal Visegrádskou literární cenu Východního partnerství.
„Lázeň je místo, kde se člověk ocitne nahý – takový, jaký se octl na tomto světě. Lázeň je místo, kde nejsou okna a člověk se dívá do sebe, a právě na takovém místě se může střetnou sám se sebou,“ přibližuje Rafejenko svou motivaci, proč děj románu zasadil částečně do parní lázně ve městě Z, jejíž tajemství a ústřední roli ve válečném konfliktu čtenář postupně objevuje.
Odjezd jako cesta ke znovuzrození
„Začal jsem psát realistické povídky a nemyslel si, že by z toho mohl být román. Psal jsem knihu povídek o válce. Po druhé povídce jsem ale pochopil, že to nevydržím. Abych mohl napsat text a přežít to, potřeboval jsem pohádku pro dospělé,“ vzpomíná autor na léto roku 2014, kdy odešel z Doněcku, usadil se v Kyjevě a začal pracovat na textu, z něhož později vznikl román Dlouhé časy.
„Právě v tomhle spočívá největší tajemství téhle války. Ze Z na Ukrajinu se člověk může dostat jenom tehdy, když bude zabit rukou ozbrojenců, rukama matrjošek v khaki,“ píše Rafejenko ve své knize. „Když jsem odjížděl z Doněcku, musel jsem nechat za sebou celý svůj odžitý život a narodit se znovu v jiném městě. Kyjev jsem neznal, neměl jsem tam přátele ani nikoho, kdo by mi mohl pomoci. Ocitl jsem se tam sám se svým traumatem a bolestí. Tato zkušenost je možná podobná zkušenosti umírání, ale zároveň je pokusem o znovuzrození v novém těle, v novém životě a s novým smyslem,“ přibližuju autor dodnes žijící v Kyjevě, jak se zrodil jeden z motivů jeho románu.
U nás ojedinělý hlas z východu Ukrajiny
„U nás jsou známí spíš autoři ze západní Ukrajiny, ať už to jsou Taraz Prochazko, Jurij Andruchovyč nebo Taňa Maljarčuk. Případně tu jsou autoři, kteří působí v Kyjevě, ale v českých překladech je málo zastoupený východ země. Proto je pro mě pozitivní, že tady máme díky Rafejenkovi autentický, syrový hlas z oblasti, kterou známe asi nejméně,“ přibližuje ukrajinistka Tereza Chlaňová, která spolu s Jekaterinou Gazukinou přeložila román Dlouhé časy do češtiny.
Z médií východoukrajinskou každodennost neznáme. Tereza Chlaňová
„O Donbasu, Doněcku a válce na východě Ukrajiny vzniká v současné době celá řada knih. Patří sem knihy částečně dokumentární, reportážní, ale i romány nebo poezie. Autorů, kteří o této tematice píší, je mnoho. V románu Dlouhé časy na mě ale zapůsobila absurdita hlavní dějové linky. Kniha je snová, opilecká, surrealistická – a to je pro mě lepší vykreslení hrůz války, než hyperrealismus,“ míní Chlaňová.
Rafejenko už dříve získal dvě ceny (Ruské prémie) pro ruskojazyčné spisovatele, kteří nemají ruské občanství. V současnosti začíná ale publikovat v ukrajinštině. „Když se mě ptali po obdržení první Ruské prémie, proč se nepřestěhuju k nim do Moskvy, řekl jsem jim, že jsem ukrajinský spisovatel. Ano, píši rusky. Ano, má mateřština je ruština, ale jsem zakořeněný v prostředí, které je hluboce ukrajinské,“ vysvětluje Rafejenko a dodává: „Pochybuju ale, že v nejbližších letech budou moct mé texty vyjít v Rusku.“
Jak byl román přijatý na Ukrajině a v Rusku a jaký je největší mýtus východní Ukrajiny? Poslechněte si celý záznam ArtCafé, jehož hostem byl oceňovaný ukrajinský spisovatel Vladimir Rafejenko. Hudební doprovod složený z novinek z alternativní elektronické scény vybíral Josef Sedloň.