O dobrodružství vzniku nového oltáře v kostele Nejsvětějšího srdce Páně v Praze, natáčela Daniela Brůhová.
Hovoří architekti Josef Pleskot a Norbert Schmidt a také farář Jan Houkal.
Natočeno 2019. Premiéra 20. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 9:30 – 10:10 h.) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.
Natočeno 2019. Premiéra 16. 4. 2019 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Vávra, Jan: Jan Vávra: Neviditelné volby uprostřed Evropy. In web ČRo Plus, 16. duben 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Na to, že do voleb do Evropského parlamentu schází jen něco málo přes měsíc, je na naší politické scéně podezřelý klid.
Možná se politici rozhodli, že nás nebudou evropskými volbami obtěžovat, to ale nejde dohromady s jejich dřívějšími vyjádřeními, podle kterých jsou tyto volby přelomové a hraje se v nich o budoucnost EU, která – aspoň podle některých – prodělá radikální změnu.
V současné době to vypadá tak, že nejenom nevíme, jak se politici hodlají k navrhovaným změnám stavět, ale nevíme ani, že nějaké volby do Evropského parlamentu vůbec budou. (more…)
Připravili Tamara Salcmanová a Miroslav Buriánek. Dramaturg Jiří Kamen. Technická spolupráce Jiří Benák.
Hovoří starosta Manětína Josef Gilbert Matuška a průvodkyně zámkem Renáta Steidlová.
Připravila Plzeň v roce 2019. Premiéra 20. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 8:35 h.) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.
Opakované návštěvy Černobylu ho utvrdily v jeho odporu k jaderné energetice. Fotograf a novinář Václav Vašků se už od roku 2005 věnuje dokumentování černobylské katastrofy a jejích důsledků na přírodu a člověka. Od té doby navštívil Černobyl už třináctkrát. Fotografie z Černobylu vystavoval mj. v USA, Kanadě, Brazílii, Turecku, na Ukrajině a v řadě dalších zemí. Týden před 33. výročím tragédie si s Václavem Vašků bude povídat Vladimír Kroc.
Natočeno 2019. Premiéra 19. 4. 2019 (ČRo Plus, 22:05 h.). Webová repríza 26. 4. 2021 (ČRo Plus).
Lit.: Šťáhlavský, David – Kroc, Vladimír: Po Černobylu se nenarodilo 400 chlapečků, říká novinář Vašků. Následky havárie dokumentuje už 14 let. In web ČRo Plus, 19. duben 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Je to už 33 let od Černobylu. Od nejzávažnější havárie v historii jaderné energetiky, které se stalo v tehdy ruském (dnes ukrajinském) městě.
Psal se 26. duben 1986, kdy během technické zkoušky abnormálně vzrostl výkon a pak se prudce zvýšil tlak páry v jaderném reaktoru ve 4. bloku elektrárny. V 01:23 moskevského času následovala mohutná exploze, která odhodila víko reaktoru jako krabičku od sirek. Radioaktivní mrak pak obletěl celou severní polokouli.
Fotograf a novinář Václav Vašků se už 14 let (od roku 2005) věnuje vlivům černobylské katastrofy na člověka nebo na přírodu. V Černobylu byl už 13krát. „Když to tam vidíte poprvé, je to jako když se blížíte k oplocenému koncentračnímu táboru,“ popisuje.
„Celou oblast hlídají ozbrojení vojáci a kontrolují každého, kdo se jen přiblíží,“ dodává. Jeho první návštěva byla navíc poznamenána strachem, protože si představoval, jak ho pomalu zabíjí a obklopuje radioaktivita.
33 let po havárii je už místo poznamenané turisty. „Před lety si tam ale troufal málokdo. Jednak to byl drahý výlet, což zůstalo, ale hlavně si každý klepal na čelo, proč tam jedu… Teď je to tam jako u nás na matějské.“
Černobyl se postupem let stal synonymem obrovské katastrofy, na jeho významu se ale odborníci (ani laici) neshodnou. Někteří tvrdí, že důsledky havárie jaderné elektrárny zatím nejsme schopni pořádně posoudit a ještě dlouho nebudeme. Najdou se ale tací, kteří vám budou tvrdit, že až tak o moc nešlo, protože zemřelo „jen“ nějakých 30−50 lidí. Jak je na tom novinář Vašků?
„Pro mne má Černobyl symptomy války. Když se podíváte na první fotky, které tehdy nafotili…, uvidíte vojáky v obrněných transportérech, masivní evakuaci stovek tisíců lidí a nesmírné utrpení. To stejné se vám ukáže na fotkách z válečných konfliktů.“ Domnívá se, že seriózně se o Černobylu bude dát mluvit nejdřív za sto let, a to (možná) i s konečným počtem obětí.
„Někteří lidé třeba dodnes tvrdí, že zemřelo pouhých 31 hasičů, kteří v prvních hodinách po výbuchu vylezli na střechu elektrárny. Taky jsou ale studie, podle kterých by celkových obětí mohl být milion.“
Podle Václava Vašků teď přišel „jeden český lékař s tím, že když srovnával studie o počtu narozených dětí, zjistil, že devět měsíců po Černobylu chybí v populaci asi 400 chlapečků. Ti se nenarodili, protože jsou snad víc náchylní ke škodlivým vlivům v prostředí. Bude toho víc. Tohle je jeden kamínek v černobylské mozaice,“ myslí si.
Novináře téma zaujalo natolik, že za 14 let hovořil s mnoha akademiky, včetně těch ruských. Jeden ukrajinský odborník na mutace mu prý řekl, že si sám pamatuje, jak se pak první dva roky objevovaly i v ruském tisku články s fotkami nově narozených šestinohých telat.
„Mutace jsou mnohem subtilnější, laik je ale nemá šanci vidět. Na jehličnanech třeba tehdy rostly úplně jiné tvary jehliček, vlaštovky tam mají jiná zbarvení, a kdyby se tam rozšířila nějaká agresivní bakterie, tak by díky mutaci těžko odolávala běžným antibiotikům,“ popisuje svá zjištění novinář.
S havárií v Černobylu operují i lidé, kteří se snaží státy odradit od dalšího používání jádra. „Občas se to vyskytne, ale je to pochopitelné. Stejně jako se obrázek Hirošimy a Nagasaki používá v mírovém boji proti válce. Ale je to nesporně silný argument… S Černobylem se nejsou schopni vypořádat ani na samotné Ukrajině. Když se zeptáte, co s tím chtějí dál dělat, tak nevědí. Dodnes se snaží současný (i budoucí) problém zakrýt, než aby ho řešili.“
I nově vybudovaný sarkofág má Černobyl pouze zakrýt, kdyby tam náhodou spadly stropy, nebo se po těch letech stavba zřítila. A měla by klesnout i radiace v okolí. „Ale že by stát přišel třeba s variantou srovnání elektrárny se zemí tzv. na zelenou louku? To nikde neuslyšíte, přitom by to bylo podle některých odborníků možné. Důvodem jsou finance, protože by to bylo nesmírně nákladné.“
Zajímavé je, že se téma sovětské jaderné elektrárny dostává i na stránky nejrůznějších dezinformačních webů a je součástí dezinformační války. „Po roce 1996 se tady objevila velká snaha havárii bagatelizovat, protože se svět bál. Když by veřejnost uvěřila v nebezpečí plynoucí z jádra, musela by své elektrárny zavírat.“
Nedávno prý někde četl „neskutečný blábol“, podle kterého Prorošenkovi vojáci na Donbasu dostali radioaktivní zbraně z Černobylu a vystavil je radiaci. „Celé to slouží k tomu, aby se lidi báli,“ dodává Václav Vašků.
Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory. Ptal se Vladimír Kroc.
Natočeno 2019. Premiéra 17. 4. 2019 (ČRo Rádio Wave, 3 min.).
Lit.: Palák, Viktor: Elegická detektivka poháněná náhodou: Vodník potvrzuje Taušovo originální pojetí kriminálního žánru. In web ČRo Radio Wave, 17. duben 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když v roce 2016 představil režisér, producent a příležitostný herec Viktor Tauš na obrazovkách sérii Modré stíny, vcelku přesvědčivě dokázal, že oblíbený tuzemský žánr kriminálky lze pojmout i jinak. Na pečlivě vypracovanou, ale zároveň nijak okázalou odtažitost teď volně navazuje elegický Vodník. Univerzitní kampus vyměnil Tauš za dvůr vesnické usedlosti, kde dojde k obzvláště kruté vraždě malého dítěte.
Volná série kriminálek Detektivové od Nejsvětější Trojice, kterou střídavě režírují Jan Hřebejk a Viktor Tauš, patří k televizním projektům, které ukazují na zvyšující se kvality zdejší seriálové tvorby. V tomto ohledu jsou nejčastěji skloňovány Taušovy Modré stíny. V této stylově dotažené krimi nešlo ani tak o procedurální drama, jako o vytvoření fikčního světa, který je natolik komplexní, aby z něj mohly přirozeně vycházet dílčí indicie směřující k vyšetření zločinu a autor si nemusel pomáhat scenáristickou ekvilibristikou. (more…)
Host zpěvačka Marie Rottrová. Co jí dává víra, ve které byla vychována? Jak ustála ztráty svého života? Kdy se přestala bránit a přijala přezdívku česká „lady soul“? Moderuje Zuzana Maléřová. Pořad není vysílán živě.
Natočeno 2019. Premiéra 19. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).
Bohuslav Balbín. Překlad Milan Kopecký. Připravil a uvádí Rudolf Matys. Režie Hana Kofránková.
Účinkuje Boris Rösner.
Natočeno 1990. Obnovená premiéra 19. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.
Jan Rozenplut ze Švarcenbachu, Adam Michna z Otradovic a Jan Josef Božan. Verše českých barokních básníků na velkopáteční téma. Hudební spolupráce Jiří Váchal. Režie Vladimír Tomeš.
Přednes Jaroslav Konečný a Jan Vlasák.
Natočeno 1992. Obnovená premiéra 19. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 23:05 h.; 24 min).
Před více než 600 lety vznikly v Praze sochy tzv. krásných madon. Díla unikátní a ojedinělá v českém i evropském umění. Právě jim věnujeme dnešní pořad z cyklu příběhy pokladů. Připravila je Patricie Polanská.
Natočeno 2019. Premiéra (?) 19. 4. 2019 (ČRo Plus, 14:33 h.). Repríza 5. 7. 2019 (ČRo Plus, 15:33 h.).
Daniel Majling. Povídka současného slovenského spisovatele, scenáristy, dramaturga a komiksového tvůrce ze sbírky Ruzká klazika. Překlad Ondřej Kavalír. Pro rozhlas připravila Klára Fleyberková. Režie Petr Mančal.
Účinkuje Jiří Vyorálek a Petr Čtvrtníček.
Natočeno 2019. Premiéra 19. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.). Repríza 31. 12. 2020 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).
Lit.: Fleyberková, Klára: Taková široká ruská duša. Povídky Daniela Majlinga z knihy Ruzká klazika. In web ČRo 3 Vltava, 16. duben 2019 (článek). – Cit.: Třeskutý a inteligentní humor v podání Jiřího Vyorálka a Petra Čtvrtníčka. Povídky současného slovenského spisovatele, scenáristy, dramaturga a komiksového tvůrce ze sbírky Ruzká klazika poslouchejte on-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání.
Je jen málo národů, které do světové literatury přinesly tak formující vlivy jako Rusové. A je jen pár spisovatelů, jejichž díla se v edičních plánech (či na divadelních prknech) drží tak pevně, jako právě Rusové. Jejich veliké texty vypovídají o zásadních aspektech lidského života a dodnes fungují jako nehynoucí archetypy.
A jak známo, takové veličiny je třeba sem tam trochu popostrčit k okraji jejich piedestalu, abychom to všechno nebrali zase až moc vážně. Přesně o to se postaral slovenský spisovatel, dramatik, dramaturg a komiksový tvůrce Daniel Majling. V roce 2017 vydal knihu Ruzká klazika, která se loni dočkala i českého překladu (pro nakladatelství Labyrint ji přeložil jeho redaktor Ondřej Kavalír). (more…)
Powered by WordPress