Jan Benda, architekt. Je to ironie osudu. V roce 1987 odešel z nesvobodné země do země svobodné. Odtud ale zamířil znovu do nesvobody. V Číně strávil 25 let. Navrhoval tu celé městské čtvrti nebo obří hotely. Moderuje Barbora Tachecí.
Natočeno 2019. Premiéra 24. 4. 2019 (ČRo Plus, 10:34 h.).
Vztah prezidenta Zemana k Čínské lidové republice komentuje pak velmi suše: „Příliš to nesleduji s nějakým napětím. Myslím, že rozumím tomu, proč tam jezdí a čeho chce dosáhnout. Nejsem si jistý, jestli způsoby, kterými to dělá, jsou ty nejlepší,“ říká a pokračuje:
„Je to jako vždy ‚něco za něco‘. Zeman má své priority a své hodnoty, které preferuje, a já s nimi nesouhlasím. Čína je obchodní velmoc. Zažili jsme ji od chvíle, kdy byla strašně chudá, přes to, co všechno udělala, a trochu jsme se na tom podíleli i my. Myslím, že není možné Čínu ignorovat. Ale je to obchodní partner a má se s ním jednat jako s obchodním partnerem. To neznamená, že musíme spouštět kalhoty už předem.“
Jan Benda se narodil v Jičíně ve stavitelské rodině. V roce 1976 ukončil studium na Fakultě architektury ČVUT v Praze, kde byl posléze zaměstnán jako vědecký pracovník a kde v roce 2007 získal doktorát. Po práci pro největší kanadské architektonické kanceláře začal v roce 1993 pracovat na projektech do Číny. Je členem České komory architektů a Obce architektů v Praze. V roce 2006 byl členem poroty Grand Prix českých architektů. V letech 2011 a 2012 navrhl a realizoval první hotel značky Tonino Lamborghini ve městě Suzhou včetně interiéru a zahradních úprav. Spolu se svou ženou Ivanou Bendovou byli těmi, kdo přivedli tuto hotelovou značku do Číny a položili základ jejímu charakteru.
Není to tvarem očí
Jan Benda společně se svou ženou žili v Číně celých 25 let a vytvořili stovky úctyhodných staveb. Oba mají srovnání české, čínské a součansně kanadské kultury a společnosti.
„Čína je už uzavřená kapitola. Se ženou jsme si v Kanadě zvykli, že se lidé k sobě chovají slušně. Čína je jiný svět, to není dané tvarem očí, ale jinými hodnotami. A to se nedá,“ uvádí.
Vracet do Čech se nebudeme, chceme se ženou zemřít v Kanadě. Jan Benda
Kolektiv nad individualitou
„Kulturní hodnoty jsou podstatně jiné, než v jakých jsme byli vychovaní my a na které jsme zvyklí. Jeden příklad za všechny: my jsme vychovaní k individualitě, k tomu, že člověk je něco podstatného. Oni jsou vychovávaní k tomu, že to podstatné je kolektiv. Starší má vždycky pravdu, takže v rodině má pravdu ten nejstarší. Ve firmě zas rozhoduje pouze majitel nebo manager. Je to pyramidální společnost,“ popisuje.
Nejde o krásu
Benda nechává nahlédnout také do své práce. „Když stavíte dům, tak ho děláte vždy znova. Máte sice zkušenost, ale stejně to děláte znova a začínáte od nuly. Není to, jako když se naučíte zpívat, a pak už to jde pořád stejně. Nebo když jste účetní, že se naučíte metodu. Tohle není účetnictví, tady jde o to tvořit a vymyslet něco chytrého.“
V souvislosti s tím dodává úvahu o tom, co je podle něj dobrý dům. „Je to ten, který vydělává dost peněz. Nejde o to, aby byl krásný. Na krásu se nehraje. Architektura je podle mě pozadí pro lidský život. A o lidské dobrodružství jde, to má být to nádherné. Ne baráky,“ uzavírá.
Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s Janem Bendou. Dozvíte se mimo jiné, jak probíhají v Číně výběrová řízení na architekty.
Tomáš Kosačík. Kompletní audiokniha.