Denisa Prošková. Halina Pawlowská uvádí povídku z knihy Ukradli mi kabelku. Režie Lukáš Kopecký.
Čte Zuzana Slavíková.
Nastudovalo Brno v roce 2019. Premiéra 1. 3. 2019 v rámci pořadu Pokračování za chvilku (ČRo 2 Praha, 12:04 h.).
1. 3. 2019
O penězích a charakteru (2019)
Denisa Prošková. Halina Pawlowská uvádí povídku z knihy Ukradli mi kabelku. Režie Lukáš Kopecký.
Čte Zuzana Slavíková.
Nastudovalo Brno v roce 2019. Premiéra 1. 3. 2019 v rámci pořadu Pokračování za chvilku (ČRo 2 Praha, 12:04 h.).
Třídní schůzky (2019)
Denisa Prošková. Halina Pawlowská uvádí povídku z knihy Ukradli mi kabelku. Režie Lukáš Kopecký.
Čte Zuzana Slavíková.
Nastudovalo Brno v roce 2019. Premiéra 1. 3. 2019 v rámci pořadu Pokračování za chvilku (ČRo 2 Praha, 12:04 h.).
Od čeho je ten klíč? (2019)
Denisa Prošková. Halina Pawlowská uvádí povídku z knihy Ukradli mi kabelku. Režie Lukáš Kopecký.
Čte Zuzana Slavíková.
Nastudovalo Brno v roce 2019. Premiéra 1. 3. 2019 v rámci pořadu Pokračování za chvilku (ČRo 2 Praha, 12:04 h.).
Interview Plus – Ondřej Malý (2019)
Jak zjednodušit změnu mobilního operátora? Co se musí stát, aby mobilní data v Česku nepatřila k nejdražším v Evropě? Hostem v Interview Plus bude bývalý člen Rady Českého telekomunikačního úřadu Ondřej Malý. Moderuje Michael Rozsypal.
Natočeno 2019. Premiéra 1. 3. 2019 (ČRo Plus, 11:34 h.).
Lit.: Rozsypal, Michael – Luptáková, Věra: Neomezená data v Česku brzdí nedostatečná infrastruktura? To je stokrát omílaná pohádka a nepravda, zlobí se bývalý náměstek Malý. In web ČRo Plus, 1. 3. 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Proč tady pořád za internet a mobilní data platíme tak velké peníze? Je správným krokem nejnovější návrh premiéra Andreje Babiše (ANO) nebo České pirátské strany na zjednodušení změny mobilního operátora? Otázky pro hosta Interview Plus Ondřeje Malého.
Bývalý náměstek ministryně průmyslu a obchodu, bývalý člen Rady Českého telekomunikačního úřadu nebo i bývalý vládní koordinátor digitální agendy Ondřej Malý si nemyslí, že by polistopadové vlády tady zaspaly. „Telekomunikace nikdy nebyly pro nikoho politickou prioritou. Teď se zdá, že se to lehce obrací… Ono vlastně někdy není pozdě začít,“ říká s narážkou na poslední premiérovy aktivity.
Český trh je třeba rozdělit na služby pro domácnosti a pro firmy, korporace, státní správu a „vše, co jde velmi zjednodušeně nazvat jako IČaři. Tento trh funguje velmi dobře. Jsou tam relativně hodně dobré ceny za relativně hodně dobré množství služeb.“
Osobnost Plus – Antonín Střížek (2019)
Antonín Střížek, malíř. Za jeho krajinou se chodilo do světa opery, namaloval totiž oponu pro Státní operu v Praze. Je „radikálně tradiční“ – maluje krajiny a zátiší. Krajiny třeba s popelnicí a zátiší s hasicím přístrojem. Jeden z nejprodávanějších českých umělců generace postmodernistů. Moderuje Lucie Vopálenská.
Natočeno 2019. Premiéra 1. 3. 2019 (ČRo Plus, 10:34 h.).
Lit.: Chvátalová, Kateřina – Vopálenská, Lucie: Věřím, že když je můj obraz dobrý, nemusím se starat o úspěch, říká Antonín Střížek. In web ČRo Plus, 1. březen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Výtvarník Antonín Střížek je autorem opony Státní opery v Praze a patří mezi nejúspěšnější české postmodernisty. „Jsem známý tím, že maluji do poslední chvíle. Někteří galeristé jsou naštvaní, že mám na vernisážích obrazy, které jsou ještě mokré, mají poslední lak a ještě voní,“ říká.
„Dělám to proto, že se někdy stane, že můj obraz trochu ztuhne, a pak jsem z něj už unavený. Plátno poté někam putuje, dostane se na výstavu a někdo ho chce. Připadá mně ale, že ještě nemá v sobě v té chvíli vzduch. Proto si ho stáhnu zpátky a snažím se ho dodělat tak, aby byl pro mě v pořádku.“
Postmodernistický malíř Antonín Střížek vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Je známý svými idylickými zátišími a je mimo jiné autorem opony Státní opery v Praze.
Pošahaná zátiší
Střížek nyní získal čerstvou inspiraci pro svá zátiší.
„Je problém objevovat nová výtvarná témata. Objevil jsem zátiší, kterým jsem začal říkat ‚pošahaná‘. Tím myslím, že jsou to denně známá prostředí, například krabička vajíček. Objevil jsme teď tedy takovéto zátiší pražské kavárny ve chvíli, kdy se zavírá a zvedají se židle,“ říká s úsměvem.
Nápad vzniká v hlavě, samotný obraz vzniká až malováním. Antonín Střížek
Obrana proti špatné budoucnosti
Malíř, který patří k nejsledovanějším členům postmoderního směru v Česku, se nepovažuje za perfekcionistu, ale dodává přitom:
„Nechci pouštět ven věci, se kterými nejsem spokojený. Je to ale spíše obrana. Spousta umělců se musí starat o úspěch a hrozně se pinožit. Věřím v to, že když je můj obraz dobrý, tak to udělá za mě. Je to tedy obrana proti špatné budoucnosti.“
Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím prvním březnovým hostem. Malíř Antonín Střížek nechá nahlédnout do svého vztahu k malování a objektům, které si vybírá.
Opravář osudů (2019)
Robert Fulghum. Kompletní audiokniha. Z amerického originálu Mender of destinies přeložila Lenka Fárová a Jiří Hrubý. Režie, střih a mastering Jiří Lukášek. Hudba Kryštof Marek. Design obálky Jana Vahalíková. Grafická úprava obalu pro CD Emil Křižka. Odpovědná redaktorka Tereza Melicharová.
Čte Jan Kolařík.
Natočeno 2019. Vydalo Tympanum 28. 2. 2019 (1 CD MP3; celkový čas 5 hod. 35 min).
Ukázka na YouTube.
Pozn.: První román Roberta Fulghuma odehrávající se v Praze.
George Novak přijíždí do Prahy najít své české kořeny. Brzy ale zjistí, že vlastně hledá odpověď na jinou otázku: Kdo jsem? Kdo si myslím, že jsem? V živé staropražské hospodě U Devíti Draků a jedné ovce potkává svérázné přátele, kteří v něm však spíše otázky vyvolávají, než aby mu předkládali snadné odpovědi. Kdo je Vera, Georgova tajuplná sousedka? Kdo je Luci Milena, mladá umělkyně, kterou potká na svých cestách? Největší otázku však jedné noci přinese tajemná návštěva jako z jiného světa, která mu předloží zvláštní nabídku… Nejnovější román Roberta Fulghuma je originálním příběhem o hledání vlastní cesty a o tom, jak někdy nalezneme odpovědi na otázky, o kterých jsme ani nevěděli, že je máme.
Robert Fulghum (1937)
Robert Fulghum je mužem mnoha tváří. Získal několik vysokoškolských diplomů, ale přesto tvrdí, že nejlepší je škola života. Během svého života vystřídal různá povolání, které se pro něj staly později inspirací v jeho literární tvorbě. Byl kovbojem na statku v Texasu, barmanem, pracovníkem v IBM, pastorem, spisovatelem, učitelem nebo profesionálním hráčem na kytaru ve skupině The Rock Bottom Remainders, v níž hrají i další spisovatelé Dave Barry, Stephen King a Amy Tan. Jeho tvorba má většinou povídkový a fejetonový charakter. Proslavil se knihou Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce, která byla vydána v roce 1988 (český překlad vyšel poprvé v roce 1991) a které se celosvětově prodalo na 20 milionů výtisků. Mezi jeho další knihy patří Možná, možná ne, Od začátku do konce, románová pentalogie Třetí přání, Poprask v sýrové uličce, Opravář osudů a další. V Tympanu vyšly v audioknižní podobě jeho povídkové sbírky Ach jo, Už hořela, když jsem si do ní lehal a román Drž mě pevně, miluj mě zlehka.
Jan Kolařík (1968)
Již při studiích na brněnské konzervatoři spolupracoval s divadlem Husa na provázku, jehož je dodnes členem. Vytvořil zde výrazné role v inscenacích Balada pro Banditu, Amadeus, Doktor Faust, Evangelium sv. Lukáše, Lásky jedné plavovlásky, Cirkus Havel a řadě a dalších. Vedle toho jsme jej mohli také vidět například ve filmech Karamazovi nebo Hastrman. Kromě dabingu a divadla je také moderátorem na brněnském rádiu Krokodýl a často spolupracuje s rozhlasem. Pro Tympanum načetl audioknihy Dívka, která si říkala Tuesday, Pusinka, Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách a Hastrman.
Lit.: Langerová, Jana: Opravář osudů: milá pražská jednohubka od Fulghuma. In web Kultura21, 13. 4. 2019 (recenze). – Cit.: Vydavatelství Tympanum vydalo v březnu audioknihu Roberta Fulghuma s názvem Opravář osudů. Jedná se o krátké a milé dílko, jehož interpretem je Jan Kolařík.
Robert Lee Fulghum se narodil 4. června 1937 v Texasu a jde o amerického spisovatele, filozofa, učitele, zpěváka, malíře a unitářského pastora. Během svého života vystřídal různá povolání, které se pro něj staly později inspirací v jeho literární tvorbě. Jeho tvorba má většinou povídkový a fejetonový charakter. Proslavil se knihou Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce, která byla vydána v roce 1988 (česky 1991) a mezi jeho další knihy patří Možná, možná ne, Od začátku do konce, románová pentalogie Třetí přání, Poprask v sýrové uličce, Opravář osudů a další. V Tympanu vyšly v audioknižní podobě jeho povídkové sbírky Ach jo, Už hořela, když jsem si do ní lehal a román Drž mě pevně, miluj mě zlehka.
Knihy od Fulghuma jsem četla už někdy na základní škole – tehdy mě bavily jeho krátké fejetony, ve kterých jsem si dokázala najít to svoje. Líbilo se mi, jak pracuje s textem a je vlídný. Od té doby jsem jej dlouho nečetla a jeho prózy mě míjely, proto jsem byla ráda, když jsem narazila na tuto audioknihu, která se navíc odehrává v Praze.
Opravář osudů vypráví o Gerogi Novakovi, který přijíždí do Prahy najít své české kořeny. Navštěvuje originální hospodu U Devíti Draků a jedné ovce, kde potkává svérázné přátele. Hlavu mu zamotá také jeho tajuplná sousedka Vera, Georgova a poté Luci Milena, mladá umělkyně, kterou potkal na cestách. Největší zlom v jeho životě však nastává tehdy, když jej navštíví tajemná postava jako z jiného světa, která mu předloží zvláštní nabídku a to stát se oprávářem osudů…
George se tedy stane opravářem a samotnému mu to přináší spousty otázek o jeho osobě. Je sympatickým hrdinou – snaží se pomáhat lidem a jde mu to s obdivuhodnou lehkostí. Také se ukazuje, že mnohdy jen naslouchat a odpovědi přijdou samy. S Georgem skvěle koresponduje interpret v podobě herce Jana Kolaříka. Moc příjemně se poslouchá a vyzařuje z něj klid. Skvěle také pracuje s hlasem – má jej něžný když jde o citlivá témata a naopak správně rozjařený tam, kde je potřeba.
Motiv opraváře osudů je velmi zajímavý, ale podle mě by si zasloužil mnohem větší propracování. Uvítala bych více lidí, kterým je potřeba opravit osud, nebo jednoduše trochu více nebo jiných případů. Takto na mě dílo působivý poměrně prvoplánově. To platí také o Praze, o kterou skoro vůbec nejde a kniha by se mohla odehrávat kdekoliv. Těšila jsem se, že zde bude zachycen onen její magický genius loci, ale nestalo se tak.
Co se Fulghumovi nedá upřít je jeho servírování ne úplně tradičních postav a příběhu, který každopádně dokáže pohladit po duši. A to se od něj evidentně očekává a je splněno.
Lit.: Nagy, Peter: 
Květen 2019 poslechem Petra Nagye. In Biblio 5/2019 (recenze).
Entomologův odkaz (2019)
Peter May. Co skrývá místo činu zakonzervované v době před dvaceti lety? Kompletní audiokniha.
Čte David Matásek.
Natočeno 2019. Vydal OneHotBook 1. 3. 2019 (1 CD MP3, celková délka 10 hod. 7 min.).
Série: Akta Enzo #4
Pozn.: Další neuzavřený případ zavede Enza na ostrov u pobřeží Bretaně, kde se nachází více než dvacet let nedotčená pracovna zavražděného sběratele hmyzu. Smrtelně nemocný entomolog totiž tušil, že kdo má motivaci utnout jeho krátící se dny a zanechal po sobě na místě činu šifru, kterou však dosud nikdo nerozluštil. Poslední nadějí je Enzo, jenž při svém pátrání čelí nepřátelství místních obyvatel, kteří o vraždě už nechtějí znovu číst v novinách.
Čtvrtý díl série Akta Enzo.
„Tento příběh jako by vypadl ze zlaté éry detektivek… Přestože si Peter May oprávněně zakládá na své schopnosti vystavět zápletku, jeho síla spočívá především v barvitě vylíčeném prostředí, díky němuž se čtenářova fantazie rozletí ze stránek knih do širého světa.“ – New York Times
„May líčí francouzské prostředí nesmírně realisticky a zároveň vytváří divokou spleť emocionálních konfliktů mezi Enzem a lidmi okolo něj.“ – Publishers Weekly
„Příběhy Petera Maye ze série Akta Enzo mají nádech thrillerů Dana Browna, v nichž pátrání krok za krokem prochází za pomoci nalézaných indicií.“ – vašeliteratura.cz
Lit.: Tománková, Alena: Záhada téměř zamčeného pokoje. In web Naposlech.cz, 25. 3. 2019 (recenze). – Cit.: Enzo Macleod se pouští do vyšetřování čtvrtého případu z Raffinovy knihy plné nevyřešených záhad. Tentokrát se musí vydat na malý bretaňský ostrov, aby otevřel pokoj muže zavražděného před dvaceti lety a pokud možno zjistil, co se stalo.
Specialitou Petera Maye jsou knihy, které se tváří jako pastiš detektivek či thrillerů, ve skutečnosti ale nejsou ani jedním. Na začátku Entomologova odkazu se vydáváme do historie, kde nám autor prozradí celé pozadí případu až na jedinou výjimku – jméno vraha. To musí odhalit Enzo, Skot s italskými kořeny, vysokoškolský profesor biologie a amatérský detektiv. V průběhu knihy na něj čeká spousta hádanek, které musí rozluštit – v tomto ohledu jeho schopnostem nelze nic upírat. Zejména v závěru však autor svým čtenářům neříká, co Enzo odhalil, a tak jsou nuceni spíše tipovat, než vyšetřovat spolu s hlavní postavou.
Tento díl lze z těch, co doposud audioknižně vyšly, považovat za nejpoklidnější. Hádanky, které na Enza v zavřeném pokoji zapáleného entomologa čekají, zabírají podstatnou část příběhu. I tak se ale najde dostatek příležitostí rozvinout linku jeho osobního života, zejména co se trablů se ženami týče. Zde se jako příslušnice tohoto pokolení musím pozastavit nad chováním jedné z dam, které neodpovídá tomu, co o ní víme z minulých knih – totiž že by se mělo jednat o vysokoškolsky vzdělanou psycholožku. To, co autor ve spojitosti s touto postavou líčí, spíš svědčí o jeho nízkém povědomí nebo její psychické vyšinutosti. V příběhu se však zřejmě jedná o jeden z prvků, které mají čtenáře, nebo v tomto případě posluchače, přimět ke koupi dalšího dílu.
Hlasem Enza Macleoda se ve vydavatelství OneHotBook stal David Matásek a stejně tak režisér je stále stejný – Michal Bureš. Nelze tak přepokládat výrazný výkyv od standardu, který si tato dvojice ustanovila. Matásek umí být stejně syrový jako podzimní bretaňské počasí, ale také něžný nebo zapálený, stejně jako Enzo, jehož pocity jako by prožíval s ním. Peter May je však králem dlouhých souvětí a složité terminologie, čemuž odpovídá i český překlad Lindy Kaprové. Ne všechny dlouhé celky Matáskovi sednou, a tak občas posluchač nabyde dojmu, jako by se jimi spíše nechal unášet, než aby skrz ně kormidloval.
Atmosféře podzimu na pobřeží napomáhají znělky mezi kapitolami, které evokují bretaňskou hudbu. V melodiích se mísí akordeon se šuměním moře, střídá je kytara s dlouhým dozvukem a občas vykouknou také elektronické zvuky, jež mají podporovat spíše dojem napětí. Ústřední melodie Entomologova odkazu je ale možná až příliš silná, a tak budí dojem jistého opakování, přestože se neobjevuje častěji než jednou za 15 až 20 minut.
Knihy Petera Maye oplývají zvláštním druhem magie, který mě osobně nutí opakovaně jim udělovat nízká hodnocení, a přesto se znovu a znovu pouštět do dalších pokračování. V jistém ohledu je autor znalcem lidských povah, aby v zápětí vymyslel totálně ujetou situaci či naprosto neuvěřitelný konstrukt. Dojem detektivky kazí tím, že toho neříká dost, přesto lze pachatele poměrně snadno odhadnout. Obávám se, že se kruh utrpení uzavře teprve tím, že si poslechnu všechna pokračování, a jsem tedy ráda, že se alespoň jeho zvukových knih chopila schopná družina tvůrců.
Co přijde po Putinovi? To neví nikdo (2019)
. Komentář.
Natočeno 2019. Premiéra 28. 2. 2019 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Dvořák, Libor: Libor Dvořák: Co přijde po Putinovi? To neví nikdo. In web ČRo Plus, 28. únor 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Světoznámá ratingová agentura Moody“s považuje za hlavní nebezpečí pro současný ruský režim kupodivu… Vladimira Putina. Alespoň takovýto závěr plyne z politické části její analytické zprávy o Rusku.
Většina Rusů si prezidenta váží, tvrdí analytici z Moody“s, jenže to neplatí o systému, který v Rusku během posledních skoro 20 let vytvořil.
Paradoxně to možná zní, ale nezapomínejme, že mluvíme o Rusku, pro něž jsou paradoxy jakýmsi přirozeným modem vivendi. Odborníci od Moody“s proto poukazují na jeden z nejčerstvějších argumentů: anomálie při nedávných regionálních volbách ukazují, že dokonce i zcela bezprostřední chráněnci Putina (a místy možná především tito lidé) jen s obtížemi dosahují veřejné podpory.
A teď jeden přímý citát ze zmiňované zprávy: „V daném okamžiku je sice riziko nevyhnutelné chaotické změny režimu stále dosti nízké, jenže spolehlivost ruského politického režimu bude nevyhnutelně podrobena zkouškám o to důraznějším, oč vyšší bude potřeba hledat nové zdroje legitimity pro novou generaci politiků, která tu Putinovu bude nevyhnutelně střídat.“ (more…)
On Air – Fridays for Future (2019)
„Každá minuta stávkování má smysl.“ Hovoří Lucie „Lála“ Myslíková a Petr Doubravský. Rozhovor připravil Šimon Holý.
Natočeno 2019. Premiéra 1. 3. 2019 (ČRo Rádio Wave, 31 min).
Lit.: Holý, Šimon: „Teď je ten nejvyšší čas panikařit.“ Středoškolští studenti v Česku se připojují ke stávkám za klima. In web ČRo Radio Wave, 1. březen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Skupina studentů a studentek středních škol z celé České republiky vydala prohlášení, se kterým se přidávají k mezinárodnímu studentskému boji za klima. V pátek 15. března vyjdou do ulic a připojí se ke globální stávce za klima, inspirováni šestnáctiletou Gretou Thunberg a dalšími studenty po celém světě, kteří stávkují už teď. Více o středoškolských stávkách a hnutí Fridays for Future v rozhovoru s Lucií „Lálou“ Myslíkovou a Petrem Doubravským.
„Když jsme na konci prosince začali plánovat studentskou stávku, tak jsme seděli ve třech lidech a říkali jsme si, že v nejhorším budeme stávkovat ve třech, v nejlepším nás bude sto. Ty čísla, která teď máme, ten ohlas, který teď vidíme, hodně předčil naše očekávání,“ přibližuje vznik hnutí jeden z jeho zakladatelů Petr Doubravský. Prohlášení, které vydali, má v současnosti už přes tisíc podpisů středoškolských studentů. K hnutí se postupně připojili například studenti z Ostravy, Olomouce nebo Českých Budějovic, přičemž komunikace mezi městskými buňkami probíhá zejména po internetu. Přes online komunikační platformy si navíc předávají know-how ze stávek a vedlejších aktivit i s ostatními pobočkami Fridays for Future po celém světě. (more…)