Hostem Hovorů je Jiří Giorgio Koukl, mezinárodně uznávaný klavírista. Soustředí se na tvorbu středoevropských skladatelů 20. a 30. let 20. století kolem Bohuslava Martinů. Sám je žákem slavných interpretů a zavzpomíná na to, co mu osobně dali do jeho umělecké dráhy. Mapuje také téměř detektivní práci při hledání prakticky zapomenutých klavírních opusů velkého pařížského období. Pořad připravil a moderuje David Šťáhlavský.
Natočeno 2019. Premiéra 20. 3. 2019 (ČRo Plus, 22:05 h.). K poslechu zde.
Hostem je předseda ústavně-právního výboru Senátu Miroslav Antl za ČSSD. Jaké požadavky musí splňovat soudce Ústavního soudu? Má se vyhýbat stykům s aktivními politiky? A jak z těchto měřítek vychází Aleš Gerloch? Moderuje Tomáš Pancíř.
Natočeno 2019. Premiéra 20. 3. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 17:06 h.).
Lit.: Pancíř, Tomáš – Havel, Prokop: Miroslav Antl: Kandidatura na ústavního soudce může být profesně likvidační. In web ČRo 1 Radiožurnál, 20. březen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Prorektor Karlovy Univerzity Aleš Gerloch nebude ústavním soudcem. V tajném hlasování o tom rozhodli senátoři. Proč v horní komoře neuspěl? Nejenom na to odpovídal ve Dvaceti minutách Radiožurnálu předseda ústavně-právního výboru Senátu Miroslav Antl za ČSSD.
„Myslím si, že je tam velká zášť vůči navrhovateli a celému Hradu, protože dneska se to nesvezlo na Miloše Zemana, ale na Vratislava Mynáře. To nebyla šťastná volba, že zrovna on by měl doprovázet prezidentského kandidáta,“ vysvětluje důvody, proč Aleš Gerloch dostal v Senátu málo hlasů.
Miroslav Antl také zdůrazňuje, že mu vadí, že hlasování nebylo o kandidátovi, ale o navrhovateli. (more…)
Hygienici zaznamenali od začátku roku 309 případů onemocnění spalničkami, což je o víc než sto případů více než za celý minulý rok. Co stojí za touto vlnou nemocnosti? Může dojít k poklesu imunity i u lidí, kteří byli očkováni a je to věc, kterou by se měli zabývat odborníci? Odpovědi přinese pořad Zaostřeno. Připravila Šárka Fenyková.
Natočeno 2019. Premiéra 20. 3. 2019 (ČRo Plus, 10:34 h.). K poslechu zde.
Předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura je hostem Intervieew Plus. Václav Klaus mladší už není členem ODS a Ivan Langer není členem regionální rady této strany v Olomouckém kraji. ODS tak plní přání svého předsedy Petra Fialy. Rozchod strany se synem bývalého prezidenta ale vyvolal velké diskuse. Nemůže odchod jednoho z nejznámějších členů strany občanské demokraty poškodit? Moderuje Jan Bumba.
Natočeno 2019. Premiéra 20. 3. 2019 (ČRo Plus, 11:34 h.).
Lit.: Bumba, Jan – Luptáková, Věra: Stanjura: Klaus st. by podobného člena ODS, jakým je teď jeho synek, doslova vyhodil dveřmi. In web ČRo Plus, 20. březen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Výkonná rada ODS v sobotu ze svých řad vyloučila Václava Klause ml. Podle oficiálního zdůvodnění svým jednáním dlouhodobě poškozuje dobré jméno strany, nerespektuje stranické hodnoty, principy nebo program. Předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura v Interview Plus řekl, že se to chystá uzavřít bez hysterie a silných slov.
„Nevidím v tom nic dramatického. Kdybychom se rozešli s někým jiným, kdo nemá tak zvučné jméno, tak by to nevzbudilo takovou pozornost… Udělali jsme to, protože jsme museli,“ řekl Zbyněk Stanjura.
Vyloučení poslance Klause mladšího bylo jen formálním potvrzením faktu, že se s ODS programově a politicky vlastně už dávno rozešel. „Každá strana by se určitě rozešla se členem, který ve volbách podporuje protikandidáta, který veřejně říká, že v evropských volbách volit nepůjde, a který vystupuje proti základním programovým cílům a hodnotám strany,“ dodal. (more…)
Připravila a moderuje Hana Rodová.
Hovoří Ivan Mackanin, Emília Dankovčíková a Oľga Sedrovičová.
Natočeno 2019. Premiéra 21. 3. 2019 (SRo Rádio Devín, 14:00 – 16:00 h).
Pozn.: V popoludňajšom Ladení budeme hovoriť o ikonách, ikonológii a Festivale duchovného umenia Svetlo duše Východ-Západ s hostkami Emíliou Dankovčíkovou a Oľgou Sedrovičovou, po 15,00 budeme zas príde na rad zborník Ivan Mackanin- Ukrajinský básnik, prekladateľ a slovensko-ukrajinské literárne vzťahy. Počúvajte Ladenie od 14,00 do 16,00 čakajú na Vás aj ďalšie zaujímavé témy a teší sa na Vás moderátorka Hana Rodová. (anotace)
František Bublan, signatář Charty 77, duchovní, po listopadu 89 také ministr vnitra, poslanec a senátor. Byl čtrnáct let v bezpečnostních složkách a čtrnáct let v politice. Moderuje Barbora Tachecí.
Natočeno 2019. Premiéra 20. 3. 2019 (ČRo Plus, 10:34 h.).
Lit.: Tachecí, Barbora – Chvátalová, Kateřina: Mezi horní a dolní komorou parlamentu je velký morální rozdíl, říká František Bublan. In web ČRo Plus, 20. březen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Bývalý ministr vnitra František Bublan nemohl v době komunismu vykonávat svou původní profesi kněze. V politice se pak vždy snažil o vstřícnou cestu a hodnocení každého konkrétního případu, navzdory své stranické příslušnosti.
„Nikdy jsem nebyl zarputilý straník. Vlastně jsem ve straně ani nebyl. Snažil jsem se řešit věci s nadhledem. Možná jsem už v životě poznal, že nic není černobílé a vždycky je třeba hledat vstřícnou cestu. V politice jde především o společenskou kohezi. O to, abychom se stále nedělili na nějaké tábory, ale snažili se naopak o společné dobro,“ uvádí a zdůrazňuje současně potřebu konsenzu a vycházení si napříč stranickým spektrem vstříc.
Politik, bývalý ministr vnitra, senátor a bývalý ředitel civilní rozvědky František Bublan původně studoval Vysokou školu zemědělskou v Brně, kde ale po dvou letech studia přerušil a přešel na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích, kterou absolvoval roku 1976. Následně po dobu dvou let pracoval jako duchovní v Mikulově a Břeclavi. Poté, co v roce 1977 podepsal Chartu 77, mu byl odebrán státní souhlas k výkonu činnosti duchovního a musel pracovat v dělnických profesích. V letech 1979-1990 byl řidičem. Po sametové revoluci byl od roku 1991 zaměstnán u BIS. V roce 2004 ho Stanislav Gross vybral jako svého ministra vnitra. Ve volbách v roce 2006 byl zvolen do Poslanecké sněmovny za ČSSD. Ve Sněmovně setrval do října 2012, kdy na poslanecký mandát rezignoval. Je ženatý, má tři děti. (more…)
Připravila a moderuje Mariana Jaremková.
Hovoří režisér Tomáš Krupa.
Natočeno 2019. Premiéra 20. 3. 2019 (SRo Rádio Devín).
Lit.: anonym: Tomáš Krupa predstavuje svoju Dobrú smrť. Kultúrny denník. In web Rádio Devín, 20. 3. 2019 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Hosť naladený na Devín 20. 3. 2019, Tomáš Krupa. Režisér a scenárista filmu Dobrá smrť Tomáš Krupa o snímke rozprával v štúdiu Rádia Devín s moderátorkou a redaktorkou Marianou Jaremkovou. Premiéra je 21. 3. 2019.
Britská premiérka Theresa Mayová požádá v nejbližších hodinách Brusel o odklad brexitu. Je v zájmu Evropské unie jí vyhovět? A mělo by Spojené království k vyřešení svých problémů začít hledat jinou cestu než brexit? Připravila a moderuje Veronika Sedláčková.
Hovoří bývalý místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček z ČSSD a ředitel Liberálního institutu a asistent skupiny Evropa svobody a přímé demokracie v Evropském parlamentu Martin Pánek.
Natočeno 2019. Premiéra 20. 3. 2019 (ČRo Plus, 9:34 h.).
Lit.: Sedláčková, Veronika – Čihák, Ondřej: Problém brexitu je, že Mayová ho nechce a nechá si od EU diktovat, tvrdí šéf Liberálního institutu Pánek. In web ČRo Plus, 20. březen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Do plánovaného odchodu Velké Británie z Evropské unie zbývají necelé dva týdny. Situace v zemi je ale stále velmi nepřehledná a premiérka Theresa Mayová požádala o odklad brexitu do konce června. Jak pravděpodobný je tzv. neřízený brexit?
„Jsem od počátku proti brexitu. Věřím, že Velká Británie v Evropské unii zůstane. Těch 1000 dní mi to zatím potvrdilo, protože vláda nebyla schopná přijít s nějakou variantou,“ uvedl v pořadu Pro a proti bývalý místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček (ČSSD).
Podle něj je za současné situace nejlepším řešením další a delší odklad. „A třeba snažit se situaci řešit novým referendem o brexitu nebo vyhlásit nové volby.“ (more…)
František Kožík. Z rukopisné pozůstalosti připravil a úvodní slovo má Přemysl Hnilička. Zvukový mistr Radomil Štěpánek. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.
Čte Zdeněk Bureš.
Nastudovalo Brno, březen-duben 2019. Premiéra 1. dílu 18. 5. 2019 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.). Repríza 1. dílu 3. 2. 2024 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.) ke 100. výročí vysílání brněnského rozhlasu.
Lit.: Hnilička, Přemysl: Představujeme ‚brněnský rozhlasový zázrak‘. Poslechněte si medailon Františka Kožíka. In web ČRo Brno, 17. květen 2019 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Poslechněte si medailon Františka Kožíka, který připravil Přemysl Hnilička jako úvod k desetidílné četbě z Kožíkových rozhlasových vzpomínek.
Je jen těžko k uvěření, že je v současnosti jméno romanopisce, dramatika a rozhlasového dramaturga Františka Kožíka již téměř zapomenuto. Jen pokud připomenete jeho nejslavnější dílo, román o životě Gaspara Debureaua Největší z pierotů, máte šanci, že si váš společník vzpomene. Jinak je jeho rozsáhlé dílo neznámé.
Je to spravedlivé – a není to spravedlivé. Některá jeho díla skončila zaváta zapomněním docela právem, některé romány by si pro změnu zasloužily reedici. František Kožík se zaměřoval především na životopisy. Zpracoval biografie Kryštofa Kolumba, Jana Amose Komenského, Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, Leoše Janáčka i již zmíněného Debureaua. Zaznamenal vyprávění sportovce Emila Zátopka, věnoval se i tragickému osudu Rudolfa Těsnohlídka v románu Jsem vánočnímu stromu podoben.
Pokud si v květnu Český rozhlas každoročně připomíná počátek svého vysílání, vzpomíná také na “otce zakladatele”. Pokud bychom vzali tuto terminologii v potaz, pak bychom Františka Kožíka museli nazvat “synem zakladatelem”, dědicem prvotních rozhlasových pracovníků. Do brněnského studia ho jako mladíka přivedl režisér Josef Bezdíček. Kožík měl tehdy za sebou nesmělé literární pokusy a snahy o brněnské dvojče Osvobozeného divadla pod názvem Akademická scéna. Tam působil s budoucím filmovým publicistou Svatoplukem Ježkem, jenž se stal i jeho spolupracovníkem rozhlasovým.
Kožíkova práce pro toto médium není dosud zcela probádána. Je známa jeho nejslavnější rozhlasová hra Cristobal Colón, zájemci z odborných kruhů si mohou přečíst jeho knihu Rozhlasové umění, která vyšla v roce 1940. Kdo však četl jeho rozhlasové hry z třicátých let, o nichž se tvrdí, že byly jedním z nejvýznamnějších stavebních kamenů české rozhlasové tvorby? Ať už jde o prvotinu Útěk (sic! – správně má být Návrat) z roku 1930, pod níž je podepsaný i Svatopluk Ježek, nebo o tematicky přelomovou hru Se zavázanýma očima, v níž čistě zvukově zpodobnil odchod odsouzeného na popravu. Kdo četl jeho hry Il divino Boemo, Ďábelská sonáta nebo Puškin, vzniknuvší v roce 1938?
Kožíkova pozůstalost leží díky péči jeho dcery Aleny v Památníku národního písemnictví. Kromě her, o nichž se jistě časem zmíníme podrobněji, uchovává tato instituce také Kožíkovy vzpomínky na rozhlasové angažmá v brněnském i pražském studiu.
Rozhlasové vzpomínky, které vám tu nyní předkládáme, vznikly v roce 1964. Snad jako soukromý pokus o záznam vlastních pamětí, snad jako příspěvek do oficiálního rozhlasového archívu nebo pro cyklus tiskovin Kapitoly z dějin Československého rozhlasu. Snad i proto v nich chybí některé údaje, na něž nemusel být Kožík pyšný. Ty se však týkaly hlavně období po odchodu z brněnské redakce.
V třicátých letech bylo brněnské rozhlasové studio centrem tvůrčích experimentů, často k nelibosti konzervativnější pražské centrály. Ředitel brněnského rozhlasu Antonín Slavík na to hořce vzpomínal: „Naše pokusy o nové programové druhy se jim zdály divoké, neodpovědné, a selhání některých jim dávalo příčinu k brzdění všech ostatních. My jsme se hájili poukazem, že bez pokusu není pokroku a kdo zkouší, ten i chybuje…“
První cyklus naší četby se věnuje právě brněnskému období. V deseti pokračováních vám představíme “brněnský rozhlasový zázrak”, jehož vývoj přerušila válka. Seznámíte se nejen s Kožíkovými tvůrčími začátky a hledáním rozhlasovosti, ale také se zákulisím této tvorby. Kožík si totiž vytvářel a pokud možno i udržoval zahraniční styky, ať už s rozhlasovými tvůrci z Francie, Belgie nebo Anglie a snažil se překlady jejich díla co nejvíce zpřístupnit českému posluchači. Sám o tom později napsal: „Navázal jsem styky na svých cestách a dal jsem si posílati ještě zprávy, náměty nové, hry. Navštívil jsem všechny režiséry v cizině, pokud mají jméno.“
Všímal si také aktuálních trendů a využíval je i při vlastní tvorbě. Velký ohlas měly vedle původních her také jeho dramatizace, ať už šlo o Čapkovu První partu, výtečnou Bassovu Klapzubovu jedenáctku, v níž se poprvé představil komik Jiří Štuchal, nebo o lyrický Šrámkův Stříbrný vítr, který si v prvním roce okupace dokázal získat srdce posluchačů svým důrazem na krásu českého jazyka.
Vedle rozhlasové činohry a dramatizace se Kožík – společně s dalšími tvůrci – nebál vstoupit ani na půdu jevištní a rozhlasové operety. Dobová kritika oceňovala především sociální akcenty titulů jako Na růžích ustláno. (V Praze se věnoval i hudební komedii, pro Nové divadlo Oldřicha Nového napsal libreto ke Komediantovi.)
Prožíval silně prvotní okouzlení novým médiem, které náhle dokázalo přenést zpravodajství, kulturu a prostou lidskou sounáležitost až do vašeho vlastního domova. „Rozhlas je přítelem, který je po ruce, když je nejhůře, který tvoří neviditelné pevné pouto mezi lidmi, uzavřenými do čtyř stěn,” napsal později.
Sílu rozhlasu si uvědomil i při své práci publicistické a dokumentární. Vytvořil desítky přenosů a reportáží ze všech konců republiky. Jedním z nejsilnějších momentů pro něj byl ten, v němž poznal, jak rychle dokáže nové médium reagovat na aktuální požadavky: „Měl jsem službu, když volala nemocnice. Umírá raněný. Je možno ho zachrániti okamžitou transfuzí. Najde se někdo, kdo dá bezplatně krev? Přerušil jsem vysílaný koncert. Ohlásil jsem zprávu, pak koncert pokračoval. Za 10 minut volá opět nemocnice. Prosí, abych ohlásil, že není již třeba dalších dárců. Přišlo jich během několika minut více než dvacet, pravý dárce byl již vybrán a operace bude hned provedena. Opět jsem přerušil koncert a ohlásil nečekaně krásný výsledek. Chvěl se mi hlas. Více než předtím. Chvěl se štěstím.”
Motiv sdílení je silně přítomen i v jeho angažmá v esperantském spolku Trakt. Není náhodou, že právě v době, kdy Kožík působil v Brně, vznikla také brněnská esperantská stanice – Verda Stacio. Celosvětový zájem o její vysílání byl založen na prostém faktu, že tu nevystupovali esperantisté, kteří neovládali herecké řemeslo, ale herečtí profesionálové, kteří se mezinárodní jazyk perfektně naučili. Mezi ně patřili Jarmila Švabíková, Karel Höger, Vladimír Leraus nebo Jarmila Kurandová.
Kožíkovy rukopisné vzpomínky ležely v archívu několik desítek let zcela nepovšimnuty. Podařilo se nám je pro vás opět oživit. Číst vám bude herec Zdeněk Bureš, vyprávění doplnil několika dokumentárními záběry Kožíkova hlasu režisér Radim Nejedlý.
Lit.: Hnilička, Přemysl: Rozhlasové vzpomínky Františka Kožíka. In web ČRo Brno, 20. červen 2019 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Poslechněte si dosud nepublikované vzpomínky Františka Kožíka na práci v brněnském rozhlase, které z archivu Památníku národního písemnictví vybral a pro rozhlas připravil Přemysl Hnilička.
Je jen těžko k uvěření, že je v současnosti jméno romanopisce, dramatika a rozhlasového dramaturga Františka Kožíka již téměř zapomenuto. Některá jeho díla skončila zaváta zapomněním docela právem, některé romány by si pro změnu zasloužily reedici. František Kožík se zaměřoval především na životopisy. Zpracoval biografie Kryštofa Kolumba, Jana Amose Komenského či Leoše Janáčka.
Rozhlasové vzpomínky, které vám předkládáme, vznikly v roce 1964. Snad jako soukromý pokus o záznam vlastních pamětí, snad jako příspěvek do oficiálního rozhlasového archívu nebo pro cyklus tiskovin Kapitoly z dějin Československého rozhlasu.
Kožíkovy rukopisné vzpomínky ležely v archívu několik desítek let zcela nepovšimnuty. Podařilo se nám je pro vás opět oživit.
David Klimeš. Komentář.
Natočeno 2019. Premiéra 21. 3. 2019 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Klimeš, David: David Klimeš: Zatím poslední perla českého sociálního inženýrství – dražší a levnější děti. In web ČRo Plus, 21. březen 2019 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když chcete dělat dobro, ale nemáte na to peníze, dopadá to všelijak. Tak například jako aktuální dohoda ANO a ČSSD, že se sice zvýší rodičovský příspěvek z 220 tisíc na 300 tisíc, ale jen pro rodiče dětí narozených po 1. lednu příštího roku. Ne že by v české historii nebylo dost příkladů absurdního sociálního inženýrství, ale tohle je tak hloupé, že se jeden opravdu nestačí divit.
Powered by WordPress