Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

„Podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění podporuje 30 % voličů nováčka Volodymyra Alexandroviče Zelenského. Na druhém místě je současný prezident Petro Porošenko (17 %). Jen o dvě procenta méně by pak dostala bývalá ukrajinská premiérka Julija Tymošenková,“ vysvětluje odbornice na dění na Ukrajině Lenka Víchová. Nejsou to ale konečná čísla, navíc, statistická chyba se v tomto průzkumu prý pohybuje kolem 2,5 %.

Volodymyr Alexandrovič Zelenskyj je ale de facto pouze virtuální kandidát, přesto dostává nejvíc hlasů. Je to herec, komik, scenárista a televizní moderátor. „Už několik let stojí za velmi populárním televizním seriálem Sluha lidu (podle jiných překladů Služebník lidu), kde sám hraje lidového prezidenta Holoboroďka. Je tak možné, že když dnes tolik lidí žije ve virtuálním světě, tak podporují i virtuálního prezidenta,“ myslí si Víchová.

Dostává hlasy jen tak…

Virtuální prezident se prý nikdy neschází s voliči, nestojí za ním politická strana, jak je to u Porošenka nebo Tymošenkové. Odmítá veškeré veřejné debaty nebo rozhovory v médiích. „Nevím, nakolik v jeho rostoucích prevencích hrají hry média nebo sociologové, kteří Zelenského zařadili mezi kandidáty ve chvíli, kdy vůbec politikem nebyl… Je to fenomén, se kterým jsem se zatím nikde nesetkala.“

Zelenskyj je už dlouhá léta populárním komikem především sovětského publika, přitom se sám o politiku nikdy nestaral, respektive ji pouze kritizoval a dělal si legraci. Další zajímavostí je muž, který za Zelenským stojí a platí jeho prezidentskou kampaň.

Je to pátý nejbohatší Ukrajinec a oligarcha Ihor Kolomojskyj sice na Ukrajině nežije (ani nesmí), ale vlastní televizní stanici 1+1, kde se Zelenského show vysílá. „Za vládnutí Porošenka ztratil velké peníze a dnes se nijak netají svou nenávistí k současné hlavě státu.“ Želízek v ohni má ale na Ukrajině víc, kromě Zelenského prý vsadil i na Tymošenkovou.

V pozadí je oligarcha

„Nedávno se na veřejnosti objevil záznam odposlechu telefonického rozhovoru Kolomojského a Tymošenkové. Ukrajinští novináři tak spekulují, že oligarcha vsadil i na Tymošenkovou, protože Zelenskyj nemá až takové politické schopnosti… Želízek v ohni ale má ještě mnohem víc než jen ty dva,“ domnívá se Víchová.

Volodymyr Zelenskyj je původně pouze ruskojazyčný moderátor, který má s ukrajinskou kulturou pramálo společného. „Dnes ale přebírá bývalé voliče exprezidenta Viktora Janukovyče a působí jako postsovětský element… A co je opravdu legrační, tak přestože za ním nestojí žádná reálná politická strana, tak neexistující strana Sluha lidu, která se jmenuje stejně jako seriál, má taky největší voličské preference.“

Podle Víchové má ale Zelenskyj ještě jeden problém, a to ten, že svým způsobem virtuální jsou i jeho voliči. „Jsou to lidé, kteří k volbám nechodí. Buď je to mládež, která to celé bere jako žert, nebo starší generace, která ale nikdy k volbám nešla.“

Virtuální voliči?

„Zelenskyj je kandidát, který nemá žádné ideologie, nevyznává žádné hodnoty, je naprosto neseznámený s chodem ekonomiky, neví nic o právu nebo o mezinárodní politice. Taky když už nějaké to interview dá, tak vypadá naprosto bezradný. On se na politickou kariéru prostě nikdy nepřipravoval,“ dodává ukrajinistka Lenka Víchová.

Prezidentská kampaň je podle znalkyně poměrů na Ukrajině „zmatená, protože se řeší témata, která nejsou v prezidentské, ale vládní kompetenci. Tuto hru ale rozehrála hlavně opozice a ne Porošenko.“ Ukrajinu jde ale označit za poloprezidentský systém, protože má prezident daleko větší pravomoci než v Česku. „Prezident je jakýsi vrchní diplomat země, vrchní velitel a určuje i pro Ukrajinu teď tak důležitou zahraniční politiku,“ vysvětluje.

Kdo je to doopravdy Ihor Kolomojskyj? Jak zpětně hodnotit mandát Petra Porošenka? Dovedou voliči jeho práci vůbec ocenit a proč je až na druhém místě aktuálních průzkumů? Poslechněte si v audiozáznamu Interview Plus Michaela Rozsypala.

„Věci, které neupravuje církevní právo, má upravovat právo České republiky. Oběť zneužívání se primárně nemá obracet na církev,“ upozorňuje advokát kardinála Dominika Duky Ronald Němec s tím, že poškození se mají obracet na orgány činné v trestním řízení.

Církev totiž sice má své trestní právo, nemůže ale uložit trest odnětí svobody, vazbu ani peněžitou pokutu. Kněze, který udržuje nemorální styky s dětmi, tak církev například může přemístit do jiné farnosti, ten ale nemusí rozhodnutí uposlechnout a může v páchání trestné činnosti dál pokračovat. Tomu může zabránit až koluzní vazba.

Každý trestný čin musí být nejdříve potrestán světským soudem a v souvislosti s tím může trestat i církev. Ronald Němec

„Mám zmocnění od pana kardinála se omluvit všem obětem, kteří byli poškozeni jednáním kněží nebo jiných osob pracujících v církvi. Každé jednání kněze, které jde proti lidské přirozenosti, je špatné a zasluhuje potrestání. Ale problém je v tom, že oběti často nepřijdou vůbec, anebo velice pozdě,“ uvádí Němec.

Připomíná kauzu sbormistra Bohumila Kulínského, na kterého bylo podáno trestní oznámení v roce 2004 a až o pět let později došlo k jeho potrestání. „A to byl vzat do vazby, byly zde odposlechy a policie měla veškerou techniku pro to, aby zjistila, co se stalo. Ale v případě, kdy oběť přijde po 15 až 25 letech, je trestný čin promlčen. Takže církev se nemůže obrátit na orgány činné v trestním řízení a sama nemá nástroje zjistit, k čemu došlo,“ podotýká.

I církev může jednat

„Je mi velmi, velmi smutno z odpovědi Ronalda Němce. Protože když ví, že oběti potřebují 15 let na to, aby s tím vyšly ven, ale po 10 letech je to u státního práva promlčené, tak je jasné, že se mohou obrátit už pouze na církev,“ říká Jan Rozek z organizace Pro čistou církev.

Jak napsala MF Dnes, kvůli založení této iniciativy brněnské biskupství Rozka odvolalo z funkce církevního soudce. „Neříkejme – a je strašné to slyšet z úst církevního právníka – že církev nemůže jednat,“ oponuje.

Mám mandát od obětí, abych se za ně vyjadřoval. Jsou velmi zranění a cítí se velmi poškozeni jednáním katolické církve. Ne ani tak tím, že došlo k sexuálnímu zneužívání, ale jak se k tomu církev staví. Jan Rozek

Rozek popisuje, že jakmile oběť na biskupství oznámí, že byla zneužita, následuje rychlý proces. Poté, co se ověří, že kněz v dané obci skutečně pobýval a nedošlo k záměně za jiného, je případ předán do Vatikánu.

„Tady se tvrdilo, že biskup nemůže nic dělat. To je naprostý omyl. Jakmile Vatikán začne proces, biskup je povinen kněze suspendovat a pokud byl čin spáchán, má povinnost kněze laicizovat. Tedy ne přesunovat z fary na faru, ale propustit,“ zdůrazňuje.

Němec namítá, že i kněží mají svá práva a platí pro ně presumpce neviny: „Je potřeba stát na straně obětí, ale nesmí to být inkviziční proces, kdy ten kněz bude během dvou týdnů odsouzen. Jakmile média o někom napíší, že je sexuální predátor, tak toho člověka zničí.“

Na to Rozek reaguje tím, že i podle směrnice České biskupské konference není samotná suspendace kněze trestem a jeho jméno ani není nikde zveřejněno – pouze je odsunut z dosahu dětí.