Ukrajinou před pěti lety zmítaly krvavé protesty. Země pod tehdejším vedením proruského prezidenta Janukovyče zmrazila jednání o vstupu do Evropské unie. Dala najevo, že chce vstoupit do Euroasijské ekonomické unie vedené Ruskem. V Kyjevě a jiných velkých městech vypukly protesty. Co Ukrajina odporem proti ruskému vlivu získala a nebo ztratila? O tom je je dnešní Zaostřeno, které připravil Vít Pohanka.
Natočeno 2019. Premiéra 22. 1. 2019 (ČRo Plus, 14:33 h.).
Připravili Hana Biriczová Trojánková a Šimon Holý.
Natočeno 2019. Premiéra 23. 1. 2019 (ČRo Rádio Wave, 19:00 h.; 37 min.).
Lit.: Biriczová Trojánková, Hana – Holý, Šimon: Kompot o seriálu Most!: Skvělé herce zatím potápí tvůrci zadření v minulosti. In web ČRo Radio Wave, 23. leden 2019 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: „Jsem pankáč, korektnost odmítám,“ říká scenárista Petr Kolečko. Osmidílný komediální seriál Most!, který pro Českou televizi napsal a režíroval ho Jan Prušinovský, si údajně „bere na paškál složitá témata, jakými jsou nesnášenlivost či xenofobie“. Podle moderátorů pořadu Kompot se mu ale v prvních dílech veřejnoprávní satira nedaří.
„Nejrozšířenější postoje punku jsou odpor vůči rasismu, rasové diskriminaci, globalizaci, konvencím či komerci,“ připomíná přitom i heslo z Wikipedie. Hodnotové protimluvy Kolečka a Prušinovského bily do očí i při úspěšném seriálu Trpaslík, ve kterém se obyčejné české rodině na malém městě syn promění v černocha, kterému se v seriálu říká negr a zkoumá se, jak velký má penis. „Cikáni“ je pak to nejjemnější označení pro Frantu a Žanetu v seriálu Most!. Pokud by rasistické a xenofobní výlevy sloužily sociální satiře, nebyl by to takový problém. Ten ale vytváří sami tvůrci, kdykoliv v médiích vysvětlují svoje motivace, kde sociální satiru popírají. Nikomu nenadržují a jejich příběhy ve stylu „5 minut Hitler – 5 minut Židé“ údajně s realitou stejně nemají nic společného. (more…)
Jørn Lier Horst. Kompletní audiokniha. Detektivní thriller. Překlad Kateřina Krištůfková.
Čte Zdeněk Kupka.
Natočeno 2018. Vydala Audiotéka, Bookmedia v roce 2019 (celková délka 12 hodin 27 minut).
Ukázka k poslechu zde.
Série: William Wisting
Pozn.: Kniha norského autora přináší další případ komisaře Williama Wistinga, známého už z titulů Honicí psi a Postevník.
Wistingova dcera Line čeká dítě, a proto se rozhodne přestěhovat zpátky do rodného města Stavern, kde potkává svou bývalou spolužačku Sofii. Sofie je svobodnou matkou, která právě zdědila dům po svém dědečkovi – o němž se proslýchalo, že byl kápem místního podsvětí. Při vyklízení domu objeví v trezoru ve sklepě pistoli, se kterou si neví rady, a proto ji odevzdá na policii. Nález vyvolá velký rozruch. Ukáže se totiž, že souvisí s velkým mezinárodním případem, který měl být už dávno vyřešený. Wistingovi se však zdá, že na tomto případu něco nesedí. Aby prosadil svůj názor, musí se ale tvrdě postavit proti svým zcela zaslepeným kolegům přehlížejícím fakta, která se jim nehodí. (more…)
Švandovo divadlo zahajuje novou éru. Umělecky ho povede Martin Františák. Připravila Veronika Štefanová.
Natočeno 2019. Premiéra 22. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava).
Lit.: Štefanová, Veronika: Švandovo divadlo zahajuje novou éru. Umělecky ho povede Martin Františák. In web ČRo 3 Vltava, 22. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Novým uměleckým šéfem Švandova divadla se od ledna 2019 stal režisér Martin Františák. V téže funkci působil i v ostravském Divadle Petra Bezruče nebo v činohře Národního divadla Brno. Ve Švandově divadle střídá Doda Gombára.
Podle Martina Františáka je umělecký šéf v divadle proto, aby se staral o hru a aby radost ze hry přenášel i na diváky. Ke spolupráci plánuje přizvat výrazné režijní osobnosti, kterými jsou David Jařab, Jiří Pokorný nebo Jan Antonín Pitínský, ale také režiséry z mladší generace, jako je Anna Klimešová nebo Jan Holec.
„Proces tvorby může být někdy razantní, někdy naopak kontemplativní, jindy zase eruptivní, takže těch přídavných jmen, které by bylo možné použít, je mnoho. Jednotlivé režisérské osobnosti všech genercí přináší všechny tyto různé přístupy. Pokud se má soubor občerstvovat a emancipovat, tak by měl tyto různé přístupy zažívat, měl by se s nimi konfrontovat. Tak kupříkladu přístup Jana Holce mě zajímá především ve vztahu k jeho vnímání jevištního obrazu. A u Jany Klimešové mě zase baví divadelní hravost,“ říká Martin Františák.
Herecký soubor rozšíří Filip Březina, Jan Grundman a Anna Stropnická. S divadlem bude spolupracovat i herec Miroslav Hanuš, známý z Divadla v Dlouhé. (more…)
Přemysl Hnilička
(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 4/2019)
Básník nepatří na pole válečné. Když se na poli první světové války ocitl rakouský básník Georg Trakl (1887-1914), zapůsobily na něj hrůzy válečného konfliktu tak, že se pokusil neúspěšně zastřelit a později – úspěšně – předávkovat kokainem. Zůstaly po něm básnické sbírky plné melancholie, neúspěšné divadelní hry (Totentag a Fata Morgana) – a pověst dekadentního básníka. Trakl, jehož Básně vyšly ve Staré Říši v roce 1917, ovlivnil svým dílem Františka Hrubína, Bohuslava Reynka (ten jeho verše i přeložil) a Františka Halase. Kdo to tedy byl? Básník? Děvkař? Narkoman? Vrah malé holčičky? Nebo přecitlivělý člověk žijící ve špatné době?
Příběhu zběhlého gymnasisty, drogově závislého farmaceuta a jednoho z největších básníků své generace se chopil dramatik a pozdější dramaturg brněnského rozhlasu Marek Horoščák (1976). Absolvent brněnské JAMU v ateliéru Josefa Kovalčuka a Arnošta Goldflama a talentovaný autor měl tehdy za sebou úspěšné divadelní texty (Mein Faust, Vařený hlavy) a před sebou kariéru rozhlasového dramatika (W. zjistil, že válka je v něm, 2005; Muž, který ztratil humor, a žena, co neexistuje, 2008; Zlaté časy, 2011; Krysička, šváb, moucha a jezeveček, 2014). Text věnovaný rakouskému básníkovi nazvaný prostě Trakl se v roce 1998 dostal do finále soutěže Alfréda Radoka a v roce 2001 byl nastudován v brněnském rozhlasovém studiu.
Pro divadelního režiséra Jana Antonína Pitínského nebylo Horoščákův Trakl první rozhlasovou realizací. Inscenoval již pásmo z textů Bohuslava Reynka Blázen jsem ve své vsi (1992), hru Arnošta Goldflama Budou vyvoláni jménem (1998), pro Slovenský rozhlas realizoval text Laca Keraty Na hladine (1996). Svou práci na Traklovi vzal opravdu vážně, o čemž svědčí i to, že pro scénu s číšníkem angažoval postupně hned několik herců, mimo jiné Jaroslava Ludvíka nebo Aňu Geislerovou – aby pak nakonec celou scénu z inscenace vyřadil. Do role císaře Františka Josefa I. získal herce a překladatele Leoše Suchařípu, který této postavě hereckým naturelem přesně odpovídal. Říká-li “Moje říše potřebuje celé muže, moje říše potřebuje muže ocelových nervů, paže košaté a silné,“ je posluchači jasné, že to Georg Trakl rozhodně nebude. (more…)
Novou šéfredaktorkou stanice Český rozhlas Vltava bude s účinností od 1. února 2019 jmenována Jaroslava Haladová, která na této stanici dosud působila jako editorka Redakce kulturní publicistiky. Nastoupila po nestandardním odvolání dosavadního šéfa Vltavy Petra Fischera, které velmi nedostatečně obhajoval René Zavoral. Zvítězila v interním výběrovém řízení, do kterého se přihlásili čtyři kandidáti. Generální ředitel René Zavoral projedná její jmenování – tak, jak mu ukládá Statut ČRo – s Radou ČRo na jejím veřejném zasedání dne 30. ledna 2019.
Paní Jaroslavu Haladovou vybrala v interním výběrovém řízení hodnotící komise složená z ředitele Programu, dvou zástupců stanice Vltava, dvou vedoucích zaměstnanců ČRo a vedoucí Personálního oddělení a kariérní konzultantky. Generální ředitel návrh výběrové komise akceptoval.
„Prostředí Českého rozhlasu Vltava detailně znám a jsem velmi ráda, že budu moct přispět k tomu, aby se potenciál stanice nadále rozvíjel,“ uvedla Jaroslava Haladová.
Editorka a moderátorka Jaroslava Haladová se v Českém rozhlase pohybuje od roku 2000, prošla oddělením elévů a roku 2005 nastoupila coby redaktorka na ČRo Vltava. Byla kmenovou autorkou úspěšné programové řady Čajovna, od října 2017 byla dramaturgyní a editorkou nového magazínu ArtCafé. Spolupracovala i s dalšími stanicemi ČRo, natočila několik rozhlasových dokumentů a je absolventkou mezinárodní školy rozhlasového dokumentu EBU Master School on Radio Features. Jako autorka scénářů a režisérka se podílela i na přípravě kulturně publicistických pořadů České televize. Vystudovala PedF UK, obor český jazyk a literatura – základy společenských věd.
„Pracujeme ve službách a naše ego je naprosto nepodstatný. Ego je smrtící ingredience,“ říká muž, který působí víc než sebevědomě. V prvním ročníku hotelové školy v Praze vaření nenáviděl. Později zasvětil gastronomii svůj život. Šéfkuchař Zdeněk Pohlreich je hostem Barbory Tachecí.​
Natočeno 2019. Premiéra 23. 1. 2019 (ČRo Plus, 10:34 h.).
Lit.: Chvátalová, Kateřina – Tachecí, Barbora: Mladí mají blíž k levici. Chápu to, ale radost z toho nemám, říká Zdeněk Pohlreich. In web ČRo Plus, 23. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Zdeňka Pohlreicha znají především diváci televizního pořadu Ano, šéfe!, který následovala řada dalších gastroshow. Dnes se ale šéfkuchař věnuje výhradně svým pražským podnikům Café Imperial, Divinis a Next Door a kariéru moderátora opustil.
Z televizní obrazovky Pohlreich odešel po deseti letech a svého rozhodnutí nelituje. „Od té doby žiji jiný život. Mám více volného času, nejezdím 60 tisíc kilometrů za rok a je spousta dní, které mohu trávit s rodinou nebo po svých hospodách,“ říká.
Šéfkuchař a moderátor Zdeněk Pohlreich po vyučení a krátké praxi emigroval v roce 1989 do Nizozemí, z něhož po obdržení povolení odjel do australského Adelaide. Začínal jako sous-chef v restauraci La Guillotine, v níž se později stal šéfkuchařem. Po návratu z emigrace postupně pracoval na stejné pozici v Praze v hotelu Renaissance, Villa Voyta, Radisson SAS nebo Marriott. Od roku 2010 provozuje Café Imperial a Divinis. Je ženatý a má jednoho syna.
K práci a morálce v kuchyni má šéfkuchař velmi pragmatický přístup. Několikrát se vymezil vůči mladým, levicově smýšlejícícm lidem. „Hromady těch, kteří se vyjadřují k dění a mají ambici někomu radit, nic o věcech nevědí. Logicky to patří k věku. Mladí lidé mají blíž k levicovému myšlení než k tvrdé práci a k tomu být zticha. Chápu to, radost z toho ale nemám a nemůže ji mít nikdo,“ říká a dodává:
„Šílená představa je, že všichni budou žít zadarmo. Ti, kteří mají dluhy, je nebudou platit a další podobné vynálezy, které vymysleli. Celkově se ale o politice nechci bavit. Nemá to smysl.“
Maturita je podružná věc. V kuchyni mě zajímá, co kuchař ukáže a co umí. Zdeněk Pohlreich
Podle Pohlreicha je vzdělávání v oblasti gastronomie v Česku nepružné a systém výchovy nových kuchařů nefunguje. „Tahají se do toho věci, které s řemeslem nesouvisejí, například maturita. Nechápu, proč má číšník maturitu z matematiky a učební obor na tři roky. Tito lidé se potřebují naučit vše potřebné o surovinách, o tom, jak je zpracovat, hygienické zásady, počítat a potom už jen praxe, praxe a praxe,“ uvádí.
„Sám maturitu nemám a také žiji. Když si budu vybírat někoho do kuchyně, zajímá mě, co umí a co mně ukáže,“ uzavírá téma.
Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím hostem. Zdeněk Pohlreich vysvětlí, jaký má dnes přístup k práci, jaké jídlo jedl jako malý, nebo jaký televizní formát by ho v budoucnosti ještě bavilo moderovat.
. Glosa.
Natočeno 2019. Premiéra 22. 1. 2019 (ČRo Plus) v cyklu Glosa Plus.
Lit.: Pekárková, Iva: Iva Pekárková: Smrádek, ale teploučko. In web ČRo Plus, 22. leden 2019 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Tak se nám upálila další pražská pochodeň, téměř přesně 50 let poté, co se na tom samém místě upálil Jan Palach.
Rozdíl padesáti let je poznat okamžitě: Počínaje benzínem, který dnes musí být bez olova, a konče tím, že člověk – v tomhle případě nejmenovaný, abychom neporušili zákon o ochraně dat, byl uveden do umělého spánku. Tím pádem nám, na rozdíl od Palacha, nemůže objasnit motivy svého činu.
Palach měl možnost setkat se před smrtí s přáteli a říct jim, proč to udělal a o co mu šlo. Pravda, spoustu z toho jsme se mohli dozvědět až po sametovce, ale už tenkrát o Palachově pohnutkách běžný občan věděl víc, než se dnes dozvíme o pohnutkách nejmenovaného pána, pokud se z umělého spánku neprobere.
I Palachův čin vyvolal řadu spekulací. Už jako dítě jsem slýchala teorii, že „měl rakovinu, tak mu to bylo jedno“. Kupodivu jsem se tenkrát nedoslechla, že „Palach byl sebevražedný blázen“. To až teď. (more…)
Jaroslav Foglar. Kompletní audiokniha.
Čte David Matásek.
Natočeno 2019. Vydal Albatros v roce 2019 (v přípravě).
. Komentář.
Natočeno 2019. Premiéra 21. 1. 2019 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Jelínek, Lukáš: Lukáš Jelínek: Po Zemanovi potopa? In web ČRo Plus, 21. leden 2019 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Těžko počínání prezidenta Zemana v posledních měsících popsat jinak, než že se chová jako utržený ze řetězu. Opakovaně zkouší, co politický a právní systém unese.
Řada jeho kroků a postojů přitom víc než věcně podloženou strategii připomíná provokaci.
Užívají si s ním akademici. Vybrané rektory nezve na oficiální hradní akce jen proto, že jsou k němu kritičtí. Brání se předávat profesorům jmenovací dekrety. Docenty Fajta a Ošťádala odmítá jmenovat za profesory a pasuje se do role instance, jež kontroluje předchozí zevrubné řízení na půdě vysoké školy, zohledňující odborné i morální předpoklady uchazeče.
Podobně odmítá nominovat člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Přesněji řečeno – tvrdí, že jeho jediným a neměnným kandidátem na místo uvolněné v lednu 2017 po úmrtí Naděždy Kavalírové je Karel Srp, jenž ale coby člověk vedený komunistickou Státní bezpečností jako její tajný spolupracovník nesplňuje elementární zákonné předpoklady. (more…)
Powered by WordPress