Host akademická malířka a módní návrhářka Nina Provaan Smetanová. Prozradíme, co se nosilo v době sv. Václava, a poradíme, jak se obléct pro slavnostní příležitosti. Pište na adresu: radiojunior@rozhlas.cz. Moderuje Roman Víšek.
Natočeno 2018. Premiéra 28. 9. 2018 (ČRo 2 Praha, 19:00 h).
65. díl cyklu Osudové ženy. Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila a slovem provází Ivana Chmel Denčevová. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek. Režie Michal Bureš.
Účinkují Ivana Sojková, Marek Lambora, Lukáš Král, Luboš Veselý, Jan Szymik a Adam Vacula.
Natočeno 2018. Premiéra 28. 9. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.). Repríza 28. 9. 2022 (ČRo 2 Praha, 18:04 h.); 14. 9. 2024 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.).
Připravila Naďa Bělovská. Proč nejen v Česku dostávají ženy stále menší mzdy než muži? Kdy se a hlavně jak se podaří tuto genderovou nerovnost odstranit? Téma pro Řečí peněz Nadi Bělovské a její hosty. Ekonomku Harvardovy university Heather Sarsons a Daniela Münicha z CERGE-EI.
Natočeno 2018. Premiéra 28. 9. 2018 (ČRo Plus, 16:34 h.).
Kontrasty a kontexty středověku v nás. Pojem středověk. Připravili Jan Klápště a Petr Sommer.
Natočeno 2018. Premiéra 28. 9. 2018 (ČRo 3 Vltava, 17:30 h). Repríza 1. 10. 2018 (ČRo 3 Vltava, 1.35 hodin).
Marek Šindelka. Povídka o jednom začínajícím vztahu a o možném tajemném zločinu. Z autorova rukopisu připravila Klára Fleyberková. Zvuková spolupráce Milan Křivohlavý. Režie Vlado Rusko.
Čte Michal Zelenka.
Natočeno 2018. Premiéra 28. 9. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.; 26 min.) v cyklu Marek Šindelka uvádí.. Repríza 4. 5. 2025 (ČRo Olomouc, 18:04 h.) v cyklu Setkání s literaturou.
Lit.: Fleyberková, Klára: Marek Šindelka uvádí… In web ČRo 3 Vltava, 25. září 2018 (článek). – Cit.: Volný autorský cyklus, ve kterém poznáváme vkus našich spisovatelů. Tentokráte z rozhlasového archivu vybírá Marek Šindelka, držitel ceny Jiřího Ortena a dvojnásobný laureát ceny Magnesia Litera za prózu. (….)
Lit.: anonym: Marek Šindelka: Důkazy. Příběh o jednom začínajícím vztahu a možném zločinu. In web ČRo Olomouc, 4. květen 2025 (anotace) – Cit.: Jindřich najde zub a Kamila prohlásí, že patřil muži. Je zdravotnice, takže to musí vědět. Takto romanticky začíná společné bydlení dvou mladých zamilovaných lidí. Jak bude pokračovat, to je zatím ve hvězdách. Co všechno o sobě ještě nevědí? Co zatím Jindřich tušil, ale nepřikládal tomu zvláštní pozornost? Možná udělal chybu… (…)
Reportážní zamyšlení nad podobami svatováclavského odkazu. Připravila Jana Davidová.
Připravil ČRo Pardubice. Upravená repríza 28. 9. 2018 (ČRo 2 Praha, 16:04 h).
Historie Plus vás dnes zavede do brněnského podzemí. Koluje o něm celá řada pověstí. Třeba je pod Špilberkem jezero, nebo že existuje tajná chodba z Brna do Vídně. Co je na podobných báchorkách pravdy se vypravila zjistit Milena Štráfeldová.
Hovoří Aleš Svoboda, Daniela Schubertová.
Natočeno 2018. Premiéra 22. 9. 2018 (ČRo Plus). Repríza 29. 6. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h).
Lit.: Štráfeldová, Milena: Sklepy pod Zelňákem aneb historie brněnského podzemí. Je pod Petrovem podzemní jezero? In web ČRo Plus, 22. září 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Pod brněnským Špilberkem bude jezdit „šalina“. Pod Petrovem je zase podzemní jezero, na kterém se můžete plavit na loďkách. A z Brna až do Rakouska vede tajná podzemní chodba.
Takové báchorky se léta šířily o spleti chodeb a sklepů pod starým Brnem. Překvapivě je na nich něco pravdy. Pod historickým centrem města skutečně jsou unikátní prostory, které jinde nenajdeme.
Labyrint pod Zelným trhem, mincmistrovský sklep, kostnice u sv. Jakuba – to jsou dnes veřejnosti přístupné části proslulého brněnského podzemí. Nově by k nim měly přibýt i obrovité vodojemy pod Žlutým kopcem. Pro turisty je to samozřejmě lákavý cíl, ročně podzemím projdou tisíce lidí.
Za jeho objevením a rekonstrukcí je přitom tragická událost, k níž došlo v roce 1976. 15. února, pár minut před polednem, se na Pekařské ulici v centru Brna náhle propadla část nástupního ostrůvku tramvají. Do otvoru sklouznul osmapadesátiletý Miroslav Šudák. Z lidí, kteří stáli poblíž, se mu rozhodla pomoci jediná žena. Šlo o prodavačku z nedalekého květinářství, pětačtyřicetiletou Marii Bartošovou. Paní Bartošová muže sice zachránila, sama však vzápětí zmizela v hlubinách. Strhnul ji proud podzemní vody, její ostatky se našly až po mnoha letech.
Tragédii přitom způsobila banální příčina. V podzemí prasklo sto let staré litinové potrubí a voda za týden vymlela tři stovky kubíků zeminy. Na vině byl zchátralý stav brněnské vodovodní sítě, o kterou nikdo léta nepečoval. Bývalý režim se celou kauzu snažil ututlat, pamětní deska se na místě neštěstí objevila až v 90. letech minulého století. Píše se na ní o lidské lhostejnosti. (more…)
Historie Plus je o životě s elektrickou energií. Ve dvacátých letech minulého století totiž proměnil fungování mnoha domácností v celé Evropě – a Československo nebylo výjimkou. Kdo u nás ovládl trh s novými elektrickými vynálezy a které pražské novostavby byly ve své době označovány za „Elektrické domy“, to zjistila Lenka Kopecká.
Natočeno 2018. Premiéra 28. 9. 2018 (ČRo Plus, 13:33 h.). Repríza 16. 6. 2019 (ČRo Plus, 6:34 h).
Mezi tragická jména spojená s rokem 1938 patří Konrád Henlein. Historik Jan Dobeš přeložil do češtiny novou knihu o muži, který na jedné straně organizoval útoky proti Československému státu, ale na druhé straně se zasazoval o jeho celistvost. Čeho chtěl dosáhnout kontaktem s politiky ve Velké Británii? A skutečně byl Henlein také anglickým špionem? Moderuje Lucie Výborná.
Natočeno 2018. Premiéra 28. 9. 2018 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h).
Osmdesát let uplynulo od podpisu Mnichovské dohody. Stále přitom nevyprchala hořká pachuť kapitulace, která ukončila naděje na vojenskou obranu proti agresorovi. Mělo se Československo vzepřít mnichovskému diktátu nebo by byly následky příliš kruté? Zeptá se Veronika Sedláčková.
Hovoří ředitel Odboru válečných veteránů Ministerstva obrany, historika a spisovatele, Eduard Stehlík a historik Jan Němeček z Historického ústavu AV.
Natočeno 2018. Premiéra 28. 9. 2018 (ČRo Plus, 9:34 h).
Lit.: Sedláčková, Veronika – Erhart, Michael: Eduard Stehlík: Hitler v roce 1938 vyhrál mediální válku. Je otázka, jestli by skutečně zaútočil. In web ČRo Plus, 28. září 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Osmdesát let uplynulo od podpisu Mnichovské dohody, hořká pachuť kapitulace ale podle mnohých dodnes nevyprchala. Mělo se Československo vzepřít mnichovskému diktátu, nebo by byly následky příliš kruté?
„Klademe si otázku, jestli jsme se měli bránit. Ale na nás nikdo nezaútočil. Je otázkou, jestli Hitler na podzim 1938 s vojenským řešením aktivně počítal,“ říká historik Eduard Stehlík. Německu chyběl moment překvapení, a navíc nechalo československou armádu dokončit mobilizaci.
V německých archivech Stehlík nenašel ani stopy bojového plánování: „Německá armáda zůstala na mírové organizaci. Povolali několik tisíc záložníků, kteří nastoupili na podzimní cvičení, ale k žádným zásadním přesunům proti Československu nedochází,“ uvádí.
Německu se podařilo vytvořit dojem, že my jsme ti zlí, kteří někoho utlačují. Mediální válku vyhráli na celé čáře ještě před Mnichovem. Eduard Stehlík
Převaha sice byla na straně nacistického Německa, ale počty vojáků, tanků nebo letadel nelze jednoduše poměřovat a československá armáda tehdy byla velice odhodlaná. Válka by sice znamenala ztráty, byly by ale rovnoměrněji rozložené. Naproti tomu v období okupace došlo k systematické genocidě českých elit a inteligence.
Pokud by tedy k válce skutečně došlo, měli jsme se podle Stehlíka bránit – čestná porážka je lepší než ústup bez boje. „Nebyli bychom vnímáni – a jsme tak vnímáni a sami si to zhoršujeme – jako země, která když o něco jde, tak stáhne ocas a nechá se převálcovat,“ upozorňuje.
„V roce 1968 sem armády Varšavské smlouvy vlétly a nelámaly si hlavu, jestli se budeme bránit. Do Polska ale počátkem 80. let radši nešly. Poláci v roce 1939 válku prohráli (…), ale mohou říci, že bojovali a kladli odpor v bezvýchodné situaci. My jsme to vzdali a myslím, že nás to poznamenává do teď,“ dodává.
Podle historika Jana Němečka z Historického ústavu AV ČR ale Poláci byli v jiné situaci, protože na své straně měli velmoc, a to Velkou Británii. Ta sice Polsku reálnou vojenskou pomoc neposkytla, ale na mezinárodní úrovni to přesto hrálo roli.
Naproti tomu Československo spojence nemělo, Británie a Francie by jako signatáři dohody svá stanoviska hájily i na půdě tehdejší Společnosti národů. A pokud by se rozhodl pomoci Sovětský svaz, je podle Němečka otázkou, kudy by proudila, protože Polsko i Rumunsko byly proti.
Potupná kapitulace znamenala záchranu národa. Obávám se, že pokud by došlo k válce, měla by mnohem horší následky než o rok později ve vztahu k Polsku. Jan Němeček
Kdybychom tak prý nepřijali mnichovskou dohodu, Němci by zaútočili a porazili nás. A druhá světová válka by pak stejně vypukla. „Co by bylo po válce? Na Československo by se dívali jako na stát, který svou neústupností válku zavinil. Jak bychom pak obnovovali stát?“
„Agresor a viník války, to se ne vždy shoduje. Pokud je na jedné straně nacistické Německo se svými zdánlivě oprávněnými nároky a na druhé straně neústupný malý stát, kdo je viníkem?“ klade si provokativní otázku Němeček.
Podle něj by se mezinárodní společenství na Československo dívalo skrz prsty a upozorňuje i na to, jak těžké bylo dosáhnout oduznání mnichovské dohody a obnovit stát v předválečných hranicích, což se kvůli ztrátě Podkarpatské Rusi nakonec nepodařilo.
Powered by WordPress