Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

S posvěcením režiséra Hynka Pekárka nemusíme při poslechu čekat, až se postavy událostmi vybarví. Nastupují od prvních kapitol v plné polní. Seržant Tračník stále jen krůček od astmatického záchvatu, desátník Noby Nóblhóch každou větou vyhýbavě kličkuje, z čekatele Karotky oddanost právu a odhodlání ho chránit prýští jako jasný plamen a v promluvách kapitána Samuela Elánia slyšíme zámlky a rozpaky. Za ošuntělou fasádou velitele Noční hlídky probíhá velký zápas o charakter, čest a svědomí.

O takové hodnoty nakonec v příběhu půjde, přestože prvoposluchač neznalý knižní předlohy nejprve jen stěží odpoutá pozornost od vtipných příměrů a vygradovaných absurdních dialogů. I ten nejnaolejovanější stroj, jakým je město vedené intrikánem zeměplošského formátu, Patricijem lordem Vetinarim, se totiž může zadřít. Máte pevně v rukou tužby mas, podchytíte a zdaníte zločinnost, poradíte si s ambiciózností mágů i chamtivostí obchodníků, ale to ještě neznamená, že jste připraveni na draka. Zvlášť pokud ti opravdoví už vyhynuli a jejich jedinou připomínkou jsou domácí bahenní dráčci. Když se tedy neočekávaně zjeví drak s mnohametrovým rozpětím křídel, který hladovým okem pátrá po urozené panně, musíte šachovou partii uhrát s hrstkou zoufalých pěšáků. A právě takové figurky najdete v Noční hlídce.

I ten, kdo nezná ostatní příběhy ze Zeměplochy, se rychle a nenásilně ve městě zvaném Ankh-Morpork zorientuje. Pochopí, jak funguje Cech vrahů a Cech zlodějů, co pohání mágy Neviditelné univerzity i proč by se měl každý dobře rozmyslet, než vstoupí do její rozsáhlé magické knihovny. Ostatně hlasový projev jejího knihovníka, který je orangutanem, klade na narátora mimořádné nároky. Zkuste vyslovit ook více než deseti smysluplnými způsoby! Zadražil v této zkoušce obstál.

Temperamentní hudební doprovod neustále udržuje správnou hladinku nadšení a pomáhá uším naladit se na jemné nuance žánrových přechodů. Při seancích tajného bratrstva a rozmluvách bratrů v kápích nezbyde než se uculovat, ale čekají nás též pasáže napínavé, ba přímo detektivní, a kdesi, snad v jakémsi třetím plánu, se vine dokonce linka romantická. Užívala jsem si doprovodné zvuky, kterými nakladatelství OneHotBook moudře šetří, ale o to většího efektu pak při jejich využití dosahuje. U zahoukání draka, který vydává zvuk trhající ve dví, jsem málem strhla volant.

Stejně jako u Soudných sester, předchozí Pratchettovy knihy převedené do zvukové verze, jsem se bavila a navzdory dobré znalosti textu si poslech užívala. U Stráží, stráží však audioknižní zpracování hodnotím o něco výš, autorský tým dokázal rozklíčovat v textu i řadu vtipných momentů, které mi při tichém čtení unikaly.

Dvanáctý příběh ze Zeměplochy Terryho Pratchetta začíná zdánlivě nešťastně: úmrtím kmotřičky víly, která si nestihla vycvičit nástupkyni. Svou kouzelnou hůlku tak odkáže jediné mladé čarodějce v okolí, i když se jedná o Magrátu Česnekovou. V dopise se nezapomene zmínit o důležitém úkolu v daleké Genově, do kterého se hlavně NESMÍ plést ty dvě: Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová.

Nebyla by to ale hlavologie a nebyla by to ani Bábi Zlopočasná, aby hned druhého dne trojice čarodějek na košťatech a v doprovodu jednookého kocoura Silvera nevyrazila na cestu. Sám autor této svérázné výpravě postavil do cesty hned několik příběhů a pohádek, se kterými je třeba se vypořádat způsobem notně čarodějným. A tak se ještě před příletem do Genovy dozvídáme, jak to mohlo být se Šípkovou Růženkou či Červenou karkulkou a k čemu je dobré, když vaše kouzelná hůlka umí jenom dýně.

Proč si Popelka nesmí vzít prince, jak stálo v dopise? Kdo je tajemná paní Gogolová, která v močálech vaří pokrm zvaný gumbo, na který se schází kdekdo ze širokého okolí včetně těch, kteří nejsou tak úplně mrtví? A nepřehání to Stařenka Oggová s těmi nápoji z bylinek a ovoce?

Vydavatelství OneHotBook se dříve vydanými Soudnými sestrami pustilo do znovuobnovení slávy Pratchettovy knižní série, a navázalo tak na díla načtená Janem Kantůrkem. Zpočátku jsem málem obrečela rozhodnutí nevydávat všechny příběhy popořadě – byly přeskočeny Pyramidy a společně s Čarodějkami na cestách vyšly také Stráže! Stráže! Ty jsou v zeměplošském pořadníku osmé, je tedy jasné, že momentálně v řadě máme další tři volná místa. Nicméně rozhodnutí vydavatelství pustit se nejdříve do nejoblíbenějších příběhů plně chápu. Jak čarodějky, tak i stráže totiž patří pravděpodobně k tomu nejlepšímu, co se na Zeměploše urodilo (Smrť a mágové prominou).

Hlasem čarodějných audioknih se stala Zuzana Slavíková. Zatímco v Soudných sestrách teprve postupně hledala ten správný zvuk, do této knihy již naskočila v plné síle a se znalostí prostředí. Opět se tak setkáváme se známými postavami, které mají již známé hlasy. Slavíková neměla nejmenší problém najít specifický projev i pro nové zeměplošské bytosti. Poslech audioknihy se tak zejména ve druhé polovině, kde se i příběh řádně rozjíždí, stává téměř koncertem, velmi příjemným skloubením spisovatelského a vypravěčského umu.

Nejvíce jsem si užívala scény s polidštěným kocourem Silverem, jehož kočičí projevy se dostaly i do mluvy dospělého (a podle reakcí ostatních, zejména ženských postav, také velmi sexy) muže. Slavíková však má stále jednu slabinu, kterou bude jen velmi obtížné napravit, a tou je Smrť. I přes značnou snahu její hlas prostě NEZNÍ, JAKO BY BYL NAPSÁN KAPITÁLKAMI (jak jej znají čtenáři), navíc v jedné ze závěrečných scén splývá s hlasovým projevem zombíka z močálu. Zrovna v tomto místě se však jedná o pochopitelný jev – oba mluvčí totiž mají společný atribut ne-života.

Také režisérskou židli obsadila stejná osoba jako v případě předchozích Soudných sester, Jitka Škápíková. U Čarodějek na cestách se tak můžeme těšit na neustálé zlepšování nejen hlasového projevu vypravěčky, ale také zvukových doprovodů, které jsou epičtější a při tom poťouchlejší, což spolu s perfektně gradovaným příběhem tvoří ještě o chlup silnější zážitek. Takže co bude dál, dámy a pánové?