Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Ptáček vyletěl z klece a křičí, aby na sebe upozornil, takže ho musejí okřikovat i spolustraníci: zmíněné platformy nespadají pod českou jurisdikci, ani pod jurisdikci EU, proto je takový návrh scestný.

Jedno je ale zřejmé: internet změnil svět. To je banální pravda. Evidentně naše civilizace selhala, když jsme důsledky této nové technologie nedokázali předvídat, i když jsme věděli, že podobně měnil svět vynález knihtisku, rotačky, rozhlasu a televize.

Každá nová technologie měnila strukturu veřejného prostoru: knihtisk narušil informační monopol církve, noviny uspíšily růst obchodních domů a podnikání, rozhlas pomohl diktátorům jako byli Stalin a Hitler, veřejnoprávní média po druhé světové válce vytvořila prostor pro vznik silné střední vrstvy, o kterou se opíraly demokratické země celou druhou půlku minulého století, protože vytvářela kolektiv. (more…)

S rostoucím zděšením pozoruju, kolik chlapů, za které bych dala ruku do ohně, odchází zděšeně ze zaměstnání, ze společnosti, dokonce ze života. A pak samozřejmě tací, za které bych ruku do ohně nedala. Dokonce bych věřila, že by si za své jednání zasloužili ťafku.

Ano, ťafku. A možná poučení. Ne naprostý konec své kariéry. To je ovšem otázka názoru.

Většinu z těchhle – skoro se chce říct obětí – osobně neznám. Některé osobně znám. Třeba fotografa Antonína Kratochvíla.

A právě v jeho případě jsem nevěřila vlastním očím, když jsem se doslechla a dočetla o obviněních vznesených proti němu. Znala jsem Antonína jako hřmotného, srdečného a hlavně hodného chlapa, který má lidi rád a rozhodně by žádnému – a žádné – neublížil.

Moje první reakce byla: to je přece nesmysl! A ty dvě ženské, co ho obvinily z nevhodného chování, musejí být naprosté krávy. Pak jsem se ale dozvěděla, že si novinářka Jana Ciglerová dala práci s průzkumem, co se přesně stalo, a co může být pravdy na tvrzení těch dvou žen. (more…)

Pohled na stále se zhoršující české zdravotnictví, kterému odcházejí doktoři a doktorky do zahraničí, a ve kterém většinu neviditelné tíhy nesou na svých bedrech zdravotní sestry, nebyl zrovna uspokojující.

Příběhy o tom, co sestry zažívají, byly přitom veřejně známé: nedostatečné mzdy, porušování zákoníku práce, přesčasy nebo totální oddanost svému zaměstnání. Má to i svůj genderový rozměr: podobně jako u sociální práce nebo učitelství, se i u zdravotních sester očekává, že se naplno ponoří do své pečující role.

Práce jako poslání, péče jako základní schopnost ženy. Že by se za ni mělo adekvátně platit, a že by člověka neměla stát zdraví (psychické ani fyzické) a právo na vlastní osobní a rodinný život, to už se tak často nedodává.

(more…)

Byl jsem tak trochu zaskočen. Bylo to poprvé za 30 let, totiž od Palachova týdne roku 1989, co po mě policista žádal, abych prokázal svou totožnost. Tehdy jsem byl podezřelý už jen proto, že jsem byl teenager, teď jsem byl tedy policejně zjišťován skoro přesně po 30 letech na skoro stejném místě na základě mlhavé formulace, že bych mohl být pachatelem nebo obětí trestného činu.

Ano, posun tu je, tentokrát se policista dokonce usmál a odpověděl na otázku, proč mě legitimuje, i když zavádějícím způsobem. Je příznačné, že – coby neřidič – jsem dlouhou polistopadovou éru mohl prožít bez toho, že by mě zastavil policista. Podobně jako lidé v zemích, kde jsem také pobýval, třeba v Británii, kde lidé ani nemají občanské průkazy. (more…)

„Kdybyste už neměli zájem, dejte mi včas vědět,“ říkával a my měli stále zájem. Skoro 20 let. Také dnes by tu měl být jeho komentář, ale už není a nebude, musím to vzít za něj. Petr Příhoda včera zemřel.

Jeho komentáře byly vždy analytické, výstižné, trochu filozofující a v pravém slova smyslu nadčasové. Jako lékař psychiatr v nich nemilosrdně pitval českou i světovou politiku a také různé dobové fenomény.

Byl v dobrém křesťansky konzervativní a z hlediska své životní zkušenosti a moudrosti objevoval souvislosti, které jsme v každodenním shonu přehlédli. Snad právě proto chodil vždy z vlastní vůle v pondělí, na své psaní potřeboval víkendový klid a nadhled.

(more…)

Pokud mu důvěru ve volbách vyjádří opakovaně, nemohou si potom stěžovat na to, co jejich vláda dělá. V čele s Viktorem Orbánem usiluje o to, aby u moci zůstala co nejdéle. Je to pochopitelná motivace politiků.

Problém je v tom, že výsledkem této snahy je mimo jiné bující korupce, pokusy o snižování nezávislosti soudní moci, zhoršování podmínek pro fungování nezávislých médií, nebo omezování svobodné soutěže politických stran pomocí úpravy volebního zákona. To je neúplný výčet problémů, které jsou spojovány s Maďarskem pod vedením Viktora Orbána.

Vyvolávají pochybnosti o tom, zda země postupně nesměřuje od parlamentní demokracie k nějakému autoritářskému systému. Není divu, že si toho všímají i poslanci v Evropském parlamentu. Na principech parlamentní demokracie by totiž mělo být založeno fungování členských zemí Evropské unie. (more…)