Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Tvrdá data potvrdila, že taktika sociální demokracie byla poměrně účinná a že se vládní koalici reforma rozpadá pod rukama. Do prvního července vstoupilo do tzv. druhého pilíře zhruba 75 tisíc lidí. Jejich počet se ještě v následujících dnech může nepatrně zvýšit. Půjde však maximálně o pár tisíc. Podle platného zákonu už lidé nad pětatřicet let novou šanci nedostanou.

Přitom úspěch tohoto typu spoření na penzi je podmíněn větším zájmem. Fondy považují za minimální hranici alespoň padesát tisíc klientů. Kdyby existoval jeden jediný státem ovládaný fond, potom by byla překročena. V současné době se k ní jednotlivé fondy nepřibližují. Přesto tvrdí, že v tomto prodělečném byznysu budou pokračovat. Otázkou zůstává, jak dlouho? Sociální demokraté sází na to, že je brzo přestane nevýdělečná aktivita bavit a činnost ukončí. Pokud by takto postupovala jejich většina, tzv. druhý pilíř by se rozpadnul. (more…)

Pokud by přitom vycházel z výroků politiků, musel by mít pořádně zamotanou hlavu. Z jejich úst totiž opakovaně zaznívají už léta protichůdná slova týkající se důchodové reformy. Například o tom, že bez reformy nebudou mít lidé řádný důchod, se kterým by dokázali důstojně vyžít ve stáří. Nebo naopak, že tuzemský důchodový systém je stabilní, dlouhodobě udržitelný a žádnou zásadní změnu nepotřebuje.

Pro zmiňované lidi, kteří se odchodu do penze přibližují, nemá smysl podobné debaty vůbec sledovat. Pokud by nějaká reforma byla skutečně přijata a dlouhodobě platila, stejně by se jich netýkala. Dopad by měla na budoucnost mladých lidí. Ti však na financování svého života v penzi většinou nemyslí a debaty o penzijní reformě je de facto nezajímají.

Přesto politici mají potřebu o ní opakovaně mluvit. Při nástupu nového kabinetu bývá toto téma jednou z důležitých součástí vládního programu. Většinou zůstane u slibů a vytvoření komise, která se dopracuje k nějakému závěru. Politici ho vezmou na vědomí a na jeho prosazení se většinou stejně neshodnou. Výjimkou byl vznik tzv. druhého pilíře, který však nepřežil hned první výměnu vládní garnitury. (more…)

Ne sice tolik, aby otevírali drahé šampaňské, ale naprostá většina z nich určitě potvrdí, že každá koruna dobrá. Otázka zní, jestli se i v budoucnu povinnými výdaji státního eráru nevydáváme na cestu končící v marasmu současné řecké tragédie.

Řečtí penzisté se po ozdravné kůře diktované jejich vládou plnící pokyny zahraničních věřitelů dostali do tak dobrého stavu, že i podle střízlivých odhadů třetina z nich žije pod hranicí chudoby. V minulosti si zvykli na určitou úroveň penzí, které jsou nyní na polovině. Dosahují tedy víceméně výše průměrných důchodů českých od příštího roku. Jejich závazky ale zůstaly stejné při cenové hladině odpovídající ne nám, ale Německu. A ještě musí živit nezaměstnané potomstvo.

V případě České republiky se ale momentálně takového scénáře není třeba obávat. Z letošní výroční zprávy Evropské komise o stárnutí evropské populace a penzijních systémech totiž vyplývá, že naše náklady na důchodový systém jsou oproti řeckým přibližně poloviční. Poloviční byly také v roce 2016 a v roce 2060 by měly dosahovat něco málo přes deset procent hrubého domácího produktu země. Což nás podle prognostiků má držet v udržitelné rovině někde uprostřed žebříčku srovnání unijních států. (more…)

Tolik Apolena Rychlíková ve svém komentáři z tohoto týdne k současnému vnímání srpna 1968. Zakončený úvahou o stále inspirativnosti „unikátně dynamických“ 60. let, i když nevíme, kam by Československo pokračovalo, kdyby mu cestu nepřehradily tanky. (more…)