Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Italo Calvino. Povídka italského spisovatele ze sbírky Nesnadné lásky. Režie Tomáš Soldán.

Účinkuje Ivan Dejmal.

Nastudovala Olomouc v roce 2018. Premiéra 12. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h).

Lit.: Shkaruba, Iryna: Italo Calvino a jeho Nesnadné lásky. In web ČRo 3 Vltava, 12. červen 2018 (článek). – Cit.: Týdenní cyklus povídek klasika italského neorealismu o milostných vztazích, věčném sbližování a oddalování.

V týdnu od 11. června nabízíme posluchačům pět povídek italského spisovatele Itala Calvina. Příběhy ze sbírky Nesnadné lásky rozehrají ve vysílání svérázné okamžiky lásky a vášně, která však často dokáže přejít v nejistotu a pochybnosti. I přes ztíženou komunikaci Calvinových postav čiší z těchto povídek lehkost a harmonie. Od pondělí do pátku tak dostane slovo doznívání milostné noci v nitru úředníka, neovladatelná touha mladého vojáka, souboj studu s neústupným mořem, cesta z města A do města B nebo příběh jednoho volného pádu bez dopadu – Tvar prostoru ze sbírky Kosmické grotesky.

Italo Calvino se narodil roku 1923 ve městě Santiago de Las Vegas nedaleko kubánské Havany. Tento Ital se po druhé světové válce, během níž byl zatčen a držen v rukojmí, začal živit psaním. Osvojil si dva prozaické útvary – povídku a román – a po celý život se oddával literárnímu experimentu, který se dá zpětně vnímat jako dekonstrukce realismu do bezúčelné abstrakce. Postupně: od realistického popisu zážitků z války (Cestička pavoučích hnízd, 1947) a z Alp, kde se zúčastnil coby partyzán bojů proti německým a italským fašistům, přes sběr pohádek a mýtů (Italské pohádky, 1956) Calvino začal propůjčovat lehkost vesmírným tělesům (Kosmické grotesky, 1965) a dalekým městům (Neviditelná města, 1972). V postmoderním románu Když jedné zimní noci cestující (1979) – románu, který je o čtenáři románu, jehož autor je neznámý, nemá ucelený příběh a (zdánlivě) postrádá konec – autor dokázal dosáhnout stavu bez-tíže, jehož podstatou je, že tíhy je zbavená jak struktura příběhu, tak jazyk, jimž je vyprávěn.

Týdenní cyklus Calvinových povídek je utvořen převážně příběhy ze sbírky Nesnadné lásky (1970). Nejisté (ale právě tak vášnivé) postavy povídek Příběh koupající se ženy, Příběh vojáka, Příběh úředníka a Příběh automobilisty autor popisuje v okamžicích osamění, kdy se vyjevují těžkosti života a tajemství jeho nesnesitelné lehkosti. Ústředním motivem sbírky jsou milostné vztahy a jejích hraniční situace – okamžiky nesdělitelnosti.

Příběh vojáka se odehrává ve vlaku, kde voják Tomagra zakouší chutě, přání a myšlenky, jejíchž objektem je tělo ženy sedící vedle něj. Bříška jeho prstů se stávají komunikačním kanálem a pokouší se říci to, co se v přeplněném kupé říci nedá. Isotta Barbarinová v Příběhu koupající se ženy zažije dlouhé chvíle samoty a nahoty v moři plném plavců a rybářských lodí. V Příběhu úředníka se hrdina poté, co zažije svérázný okamžik (celonoční) lásky a vášně, oddává internímu snění, pocitu euforie a čiré radosti. Avšak naplněn radostí zůstává jen do chvíle, kdy zjišťuje, že by se o tuto radost rád s někým podělil. Hlavním aktérem Příběhu automobilisty je dálnice – je to místo, kde se lidé mohou setkávat či míjet, kde rychlost činí automobily (a vlastně i identity automobilistů) zaměnitelnými.

Tvar prostoru je příběhem o tíze pohybu Qfwfq, kapitána Fenimora a Uršuly H’x vesmírem, o přitažlivosti a odpudivosti, o (imaginárních) hlubinách, které si můžeme vytvořit a v nichž se můžeme (i s někým) ukrýt, o nekonečnem (stejně pomalém jako rychlém) pádu do neznáma a o rovnicích, které se nikdy neprotnou. Vesmír jako hrací plocha, jako prostor určený ke vzletům a pádům, k milování a uvažování. O čem? O věčné touze po sbližování a protnutí.