Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

13. 4. 2018

Reflexe – Jsme země exulantů a emigrantů? (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 8:47

Připravil Martin Groman. Odborná spolupráce Prokop Tomek a Jan Cholínský.

Hovoří Jan Bednář, Karel Hvížďala a Václav Bělohradský.

Natočeno 12. 4. 2018.

Lit.: Groman, Martin: Před 100 lety se exil zasloužil o vznik samostatné republiky. In Facebook, 13. 4. 2018 (status). – Cit.: Před 80 lety z ní museli mnozí utéct. Před 70 lety je následovali další a před 50 ještě další. Jsme země exulantů a emigrantů? I o tom budou příští sobotu Reflexe na Český rozhlas Vltava, které jsme dnes točili s Prokopem Tomkem a Janem Cholínským. O své zkušenosti z exilu se podělí Jan Bednář, Karel Hvížďala a Václav Bělohradský.

12. 4. 2018

Klub Rádia Junior – Honza Pokorný (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:00

Host: Honza Pokorný, písničkář. Jeho texty mají fakt říz! Dokáží pobavit, rozplakat či nutí k zamyšlení. Honza Pokorný alias Pokáč má za sebou už pěknou řádku písní, které získaly velký ohlas u posluchačů. Prozradí nám, jak takové písničky vznikají a co ho inspiruje? Moderuje Petr Ševčík.

Natočeno 2018. Premiéra 13. 4. 2018 (ČRo 2 Praha, 19:00 h).

Osudové ženy – Leopoldina Ortová de Pauli (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 14:56

50. díl cyklu Osudové ženy. Portrét herečky, mecenášky a manželky defraudanta.  Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila a slovem provází Eva Dvořáková. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek, hudebně spolupracoval Antonín Schindler. Režie Michal Bureš.

Hostem je Martina Bittnerová, spisovatelka a publicistka.

Účinkují Olga Kaštická, Marek Adamczyk, Viktor Javořík, Jan Teplý a Aleš Procházka.

Natočeno 2018. Premiéra 13. 4. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.). Repríza 18. 2. 2023 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.). K poslechu zde.

Lit.: Dvořáková, Eva – Luptáková, Věra: Kvůli manželovi se vzdala kariéry. Připravil ji o mnohem víc. Osudové ženy: Leopoldina Ortová de Pauli. In web ČRo 2 Praha, 13. 4. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  „Už jako velmi mladá dívka se Leopoldina de Pauli dostala do Švestkova divadla. Ve stejné době tady začínal i slavný český divadelník Pavel Švanda ze Semčic,“ popisuje publicistka Martina Bittnerová. Své první dětské role hrála Leopoldina právě pod jeho režijním vedením.

Osud uznávané komediální herečky připomínal spíš tragédii. Přes všechno, co ke konci života prožila, zůstala silnou a nezlomenou ženou. Díky síle své osobnosti.

Herečka Leopoldina Ortova de Pauli (18. 2. 1847-7. 3. 1903) zářila na divadelních prknech v komediálních rolích naivek a salónních dam. Její osud ale spíš připomínal tragédii. Provdala se až ve 37 letech. Jejím vyvoleným byl vrchní účetní Svatováclavské záložny. Později se stal největším defraudantem konce 19. století, jaký se pohyboval na území Čech.

„Byl rádoby štědrým sponzorem vlasteneckého a kulturního života té doby. Rád poskytoval různé dary a byl za ně obdivován. Jeho cesty vedly i k divadlu, protože to bylo centrum pražského kulturního života. Taky to ale byl chvástal a hochštapler, kterému šlo jen o obdiv druhých lidí, “ říká spisovatelka a publicistka Martina Bittnerová.

Záhadná výhra v loterii

Herečka ho dokázala skvěle reprezentovat, ale i věrně milovat. Necelý rok po svatbě se jim narodil jediný syn Josef. Když koncem roku 1887 přišel její muž se zprávou, že vyhrál nejvyšší výhru v loterii, stali se z nich ze dne na den jedni z nejbohatších lidí v Praze. Josef Ort pořídil rodině tři domy. A i když Leopoldina tvrdila, že by nebyla schopná se vzdát hraní, opustila Národní divadlo a přizpůsobila se novému životnímu stylu.  

„Doma si zařídila salón, kde ji navštěvovali bývalí kolegové a kolegyně od divadla. S mužem podporovali charitativní spolky a přispívali na dobročinné účely. Ne všichni jim ale jejich jmění přáli. Ort se uměl chovat provokativně a toužil se dostat do komunální politiky. Povedlo se mu to. V prosinci 1900 byl zvolen členem sboru obecních starších v městském zastupitelstvu. I v tom ho jeho žan podporovala. Žila jeho život a ne svůj.“

Ort měl ale i druhý život

Manžel Leopoldiny Ortové de Pauli Josef Ort byl vrchním účetním Svatováclavské záložny v Praze. Po jeho náhlé smrti vyšly najevo jeho podvody.

Josef Ort ale náhle v březnu 1902 zemřel. Leopoldině se zhroutil celý svět. Pohřeb ještě proběhl v pompézním stylu se všemi okázalostmi a poctami hodnými jeho postavení. Krátce na to ale vyšlo najevo, že v záložně, kde pracoval, se děly podivné finanční machinace. Vyšetřování nakonec odhalilo škodu přes 7 milionů korun.

Sám Ort stačil zpronevěřit téměř 300 tisíc. Leopoldina neměla o manželových podvodech nejmenší tušení. Hněv davu se ale obracel proti ní. Byla vyslýchána, nucena rozprodat většinu majetku a splácet dluhy. Ti, co ji před tím zbožňovali, se k ní obraceli zády. Z uznávané herečky a pražské osobnosti se stala žena na okraji společnosti.

K divadlu se už nikdy nevrátila

Později vyšly napovrch i manželovy nevěry a záliby v bujarých večírcích. „Leopoldina přesto stále věřila, že byl příkladný člověk. Milovala ho až do konce svého života.“ Zemřela náhle v 56 letech během stěhování z domu ve Štěpánské ulici, který musela prodat. K divadlu se tak už nikdy nevrátila. Ortovy dluhy splatil až jeho syn.

Leopoldina přitom vyrůstala ve velmi skromných poměrech. Odmalička chtěla hrát a taky hrála. Protože jí ale jediná pražská divadelní scéna nebyla schopná poskytnout příležitost, šla podobně jako její kolegyně na několik sezón do německých divadel v Liberci, v Teplicích nebo v Dessau.

„Když přišla derniéra pohostinského vystoupení v Prozatímním divadle, udála se nevídaná věc. Diváci začali skandovat její jméno. Nechtěli přijít o svou oblíbenou herečku a tímto způsobem donutili vedení, aby Leopoldinu trvale angažovalo.“

Diváci si ji vybučeli

Česky mohla hrát až v roce 1873, kdy hostovala v Prozatimním divadle. Získala si publikum i kritiku, divadlo jí ale stálé angažmá nenabídlo. Dokud nepřišla derniéra a diváci nezačali skandovat její jméno. Donutili tak vedení divadla, aby jí od 1. února 1874 dali smlouvu.

„Leopoldina Ortová de Pauli patří mezi osudové ženy nejenom proto, že se stala uznávanou komediální herečkou, ale především silou své osobnosti. Přese všechno, co si ke konci svého života prožila, zůstala silnou a nezlomenou ženou,“ uzavírá Bittnerová.

Po stopách jednoho Nikdy (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 14:55

Lenka Horňáková-Civade. S použitím francouzského originálu pro rozhlas připravil a režii má Michal Bureš. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Dramaturgie Iryna Shkaruba. Redaktor Klára Fleyberková.

Účinkuje Hana Maciuchová. 

Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2018. Premiéra 13. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.). Repríza 5. 2. 2021 (ČRo Olomouc) v cyklu Čtení na neděli k úmrtí H. Maciuchové.

Lit.: Toušková, Martina: Lenka Horňáková-Civade: Po stopách jednoho Nikdy. In web ČRo Olomouc, 5. únor 2021 (článek). – Cit.: Příběh cizinky, která jako malé děvčátko žila nějaký čas v poválečné Praze, odkud je pak i s rodinou vykázána. Vzpomíná na ni neustále, ale týdenního pobytu v ní, který dostala od bratra k Vánocům, se děsí. Po půl století ale město svého dětství nakonec navštíví. (…)

Spisovatelka a malířka Lenka Horňáková-Civade (1971) se narodila v moravském Prostějově. Během studia na vysoké škole pracovala jako brigádnice v Belgii, kde se zdokonalovala ve francouzštině a kde také poznala svého budoucího muže, divadelníka Jeana-Louise Civade. Odjela s ním do jeho rodné Francie, kde spolu se dvěma dětmi žijí i dnes.

Svůj první román Provence jako sen vydala v 2010. Napsala ho ještě česky. Je to příběh o tom, jak si s manželem koupili v Provence polorozpadlý zámek, ve kterém chtějí žít a také z něj vybudovat kulturní centrum. V Čechách vydala i knihy Lanýže, Pohlednice z kavárny, Marie a Magdalény nebo Grófka.

Své romány píše Lenka Horňáková-Civade francouzsky a pak si je sama překládá do češtiny. Ke psaní ji ponoukl zpravodaj Českého rozhlasu ve Francii Jan Šmíd, který se náhodou objevil na jejím zámku v Provence, když tam natáčel reportáž.

„Povídali jsme si, zahlcovala jsem ho svými příběhy a on se ptal, proč to nenapíšu,“ osvětluje začátky svého psaní autorka. (…)

Káva o čtvrté – Oční onemocnění spojená se starším věkem (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 14:51

Moderuje Jiří Pešina. Téma: Oční onemocnění spojená se starším věkem.

Natočeno 2018. Premiéra 13. 4. 2018 (ČRo 2 Praha, 16:04 h).

 

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Dvakrát o krvavém odsunu

Filed under: Historie rozhlasových her — Premek @ 14:11

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 12/2018)

Více než sedmdesát let po skončení druhé světové války je stále ožehavým a bolestným tématem nejen její počátky a průběh, ale také její závěr a nejbližší měsíce po tzv. osvobození. Šest let německé okupace a perzekuce vyvolalo v roce 1945 nejen hrdinné povstání, ale také ty nejnižší pudy msty a nenávisti. Nedostatečná reflexe tohoto tématu je bolestná dodnes, dokáže-li protisudetská nota vyhrát i prezidentské volby.

Tématu násilí na německém obyvatelstvu obnoveného Československa se okamžitě po Listopadu věnoval dramatik a dramaturg Jaromír Ptáček ve své hře Co se stalo, nemůže se odestát (1991). Stroze dokumentaristicky pojatá hra o v Německu souzeném českém veliteli lágru pro Němce je ve své syrovosti stejně působivá jako starší text Petera Weisse Přelíčení, který pojednává o zločinech Němců na Židech. Hlavní antihrdina je – podobně jako u Weisse – obyčejný, tuctový člověk, úředník života, který se jen pro jednou změní na měsíc nebo půlrok na pomstychtivou bestii, která své násilnické choutky ukájí nikoli na esesácích, ale na starcích, ženách a dětech z řad německých civilistů. Ptáčkova hra v režii Jana Fuchse s prvotřídním obsazením (Jan Teplý, Martin Růžek, Jana Drbohlavová, Vladimír Brabec, Jana Andresíková, Josef Bek, Josef Větrovec, Dalimil Klapka, Bronislav Poloczek) na svou reprízu čeká již více než dvacet let.

Stejné téma poválečného násilí připomněla také hra mladého českého dramatika Miroslava Bambuška Pryč! (2006). Autora zaujal jeden konkrétní případ – kauza největšího českého masakru německých obyvatel v červnu 1945 v obci Postoloprty. Té se Bambušek věnoval již v divadelní hře Porta apostolorum (2004), za niž dostal druhé místo v soutěži Alfréda Radoka. Pod názvem Předběžná zpráva – Postoloprty 1945 také inscenoval v Lounech scénický dokument na toto téma. Rozhlasové zpracování tématu si vyžádalo Radio Praha – stanice Českého rozhlasu vysílající do zahraničí. Jak řekl v rozhovoru o hře Bambušek, dvacetiminutová rozhlasová hra je textově naprosto odlišná od divadelní; společné je jen téma. Text upravil Vilém Faltýnek. (more…)

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Hrůzostrašná moskevská noc roku 1938

Filed under: Historie rozhlasových her — Premek @ 14:05

Přemysl Hnilička

(in Týdeník Rozhlas 14/2018)

Rok 1938. V moskevském rozhlasovém studiu právě dozněla Internacionála, a tak skončilo celodenní vysílání. Začínající hlasatel chce od svého nadřízeného Ljubimova slyšet profesionální kritiku, když ve studiu náhle zazvoní telefon. Kdo volá? Stalin. Soudruh Stalin. Chce poslat nahrávku Mozarta v interpretaci slavné klavíristky Marie Lvovny Děržinské. Na tom by nebylo nic zvláštního – kdyby ovšem Děržinská nebyla už několik let zavřená v jednom z nejhorších sovětských vězení a všechny její nahrávky nebyly zničeny. Co teď? Nejvyššímu soudruhovi se musí vyhovět, ale jak? Přelepit jinou desku etiketou se jménem neprávem odsouzené umělkyně? Co když to pozná? A co když je to provokace?

To je výchozí situace rozhlasové hry Davida Zaine Mairowitze Sonáta pro Stalina, která v roce 1989 získala rozhlasovou Cenu Gilese Coopera a v roce 2000 měla premiéru v Českém rozhlase ve vynikající režii Lídy Engelové. K napsání autora inspirovalo přečtení pamětí Dmitrije Šostakoviče, jak vzpomínal v rozhovoru s dramaturgem Hynkem Pekárkem: „Bezprostředně mne inspirovala Šostakovičova historka, jak byl jednou uprostřed noci vyburcován celý orchestr, aby do rána nahrál desku, kterou si přál Stalin. Na obdobné situaci jsem Sonátu pro Stalina vystavěl, ale s tím rozdílem, že jsem do ní přivedl svoji fiktivní postavu – Stalinovu oběť, klavíristku Marii Lvovnu..“

Celá hra se odehraje během jediné noci, v níž několik vrcholných kulturních pracovníků (šéf rozhlasu a kulturní demiurg v podání v podání Jiřího Štěpničky a Josefa Vinkláře), hlasatel (David Novotný) a mladá lékařka (Zuzana Stivínová) přivezou do nahrávacího studia zcela zničenou, mučenou a vyčerpanou virtuózku-vězeňkyni, po níž chtějí prvotřídní interpretaci Mozartovy skladby. Vyhladovělou, zavšivenou, žíznivou a se zlámanými prsty. Ženu, která bez sebemenší viny spadla z výšin společenské smetánky až na úplné dno sovětského vězení. Děržinská v podání Dany Syslové nikdy skutečně nahlas nepromluví. Jak praví sám autor, rozhodl se, že „právě tahle postava nebude nikdy jednat v dialogu, že bude mlčet. Důsledné mlčení je v situaci krajního ponížení a teroru výrazem jejího odporu. Co však s mlčící postavou v rozhlasové hře? Marie Lvovna proto přesto mluví – posluchač slyší její vnitřní monology“. Ty jenom dotvrzují strašné pozadí jejího procesu a věznění, ukazují na konkrétním případu, jak jednalo stalinské „soudnictví“.

Především však hra obnažuje cynickou zhrublost a okoralost většiny jednajících postav. Každý z „hrdinů“ se stará jen o svůj osud (ne že by neměl důvod se za Stalina bát) a neprojevuje prakticky žádný cit. Všechny tyto polohy ztvárňují Vinklář, Štěpnička i Stivínová s přesností téměř neslýchanou. Čiší z nich zoufalství, s nímž se už jen protloukají – s lahví alkoholu – každým dalším dnem. Rezignovali už na všechno, ba i na touhu přežít. Neváží si nikoho, natož sama sebe. Není divu, že dialogy takto pokřivených postav vzbuzuje odpor. (more…)

Host do domu – Martin Doktor (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 14:02

Martin Doktor má za sebou skvělou kariéru rychlostního kanoisty, korunovanou dvěma zlatými medailemi z olympijských her v Atlantě v roce 1996. V roce 2012 se stal sportovním ředitelem Českého olympijského výboru, v roce 2017 pak členem Rady České televize. Tedy logicky nejen o sportu, ale třeba i podobě návrhu nové podoby státní hymny bude s Martinem Doktorem mluvit a Vás zve k poslechu Jiří Holoubek.

Natočeno 2018. Premiéra 13. 4. 2018 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).

 

Větrník – Host ve studiu – Lukáš Gregor (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 13:46

Připravila Petra Ševců.

Hovoří Lukáš Gregor.

Připravil ČRo Olomouc v roce 2018.

Lit.: Ševců, Petra: Lukáš Gregor: Váháme, jestli jít cestou západu, nebo navázat na českou tradici animovaného filmu. In web ČRo Olomouc, 11. duben 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Podle něj současný český animovaný film stojí především na práci studentů animace. Ta s sebou podle něj přináší hledání nových trendů v animované tvorbě.

„Co se týká profesionální praxe toho, jak vypadá animace, když se podíváme na veřejnoprávní televizi, tak tam je prostor maximálně pro Večerníček, je to hodně omezené. Když se podíváme na celovečerní filmy, které vznikají, tak tady máme takové dva zvláštní póly. Buď je zde snaha o kopii západního průmyslu, což je například Hurvínek v 3D animaci, nebo potom ryze autorský film, jako například Lajka, který moc nemyslí na diváky,“ říká Gregor.

Jako pozitivní vnímá vznik Rady animovaného filmu, která sdružuje pět desítek profesionálů, existenci Asociace animovaného filmu a také podporu vývoje animovaného filmu ze strany Státního fondu kinematografie.

„Je to na dobré cestě, ale stále ještě váháme, jestli půjdeme směrem západu à la Pixar, na což nám chybí lidi a vzdělávání na to není podle mě úplně nastavené. Nebo se budeme snažit jít tou českou cestou, která tady kdysi byla. Tam nám ale zase hrozí, že se můžeme uzamknout do jakéhosi zvláštního skanzenu. To je to, co se teď řeší,“ dodává Lukáš Gregor.

Kromě animované tvorby se věnuje také time managementu, neboli efektivnímu plánování. Píše recenze na knihy, komiksy, ale například i na mluvené slovo. Je jedním z porotců soutěže Audiokniha roku.

Vizitka – Jiří Vydra (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 13:37

Rozhovory s těmi, kterým umění proměňuje život. Jiří Vydra, dramaturg programu Valdštejnské lodžie v Jičíně. Moderuje David Hamr.

Připravil ČRo Liberec v roce 2018. Premiéra 13. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.). Repríza 13. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 19,00 hod.).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress